Skip to main content

Full text of "Pamětní spis vydaný na oslavu sté ročnice vynálezu litografie"

See other formats





iili 



iiii 

’í';'>.ííí<jííí;ííí; 



'ř>w 5 í: 

íOvví'Ií! 



ili» 



iíiiili 

plifilíÉli 

Síííií:8^íííS'jviíi5í í 






íviHRH^ jooo O V C 

liÉli 

Éfpliii 

mSfeiíí' 









:?K &íi 



>í*i:’í>íPí*is;*í»! 












Digitized by the Internet Archive 

in 2016 



https://archive.org/details/pametnispisvydanOOkora 




B fe-- “ ■ ' 








íl^''^'' ^ ' MOa :r- " '*'' ' ' ’ " '” ár^'^’’^--^- -'%.V *' '• '^' ^ ■ ■-- 

dĚÍ ^ ^ - '" ■-•;>■ ťS"^*.'Ž/y<ř i - ■■ v 'i' •■: ■'■'' -* ■ '‘ "dl'' 

ř 1 v -4^* - J," ■ " -.^• árfJ __ 

r '*> ’ ‘Aí ■ ‘í»./ . ^"f, ?v *•_ ttHlř ^ . <' 







3.*=, 



^Ító^-ív 



















1 



u 




Lit.Ústav Uměl V.Neubert Praha Smicho 



vydáný na oslavu slé ročnice vynálezu lilografie 

V PRAZE l®tf. 




Pamětní Spis 

VYDANÝ NA OSLAVU 

STÉ ROČNICE VYNÁLEZU 

LITOGRAEIE. 



USPOŘÁDALI A VYDALI ZÁSTUPCI PRAŽSKÝCH SDRUŽENÍ 

LITOGRAFICKÝCH. 



REDAKCI VEDL V. KORANDA. 




V PRAZE. 



TISKEM C. A K. DVORNÍ KNIHTISKÁRNY A. HAASE. 

1899. 

NÁKLADEM VLASTNÍM. 



1 




5T^ 




\ 






STO LET 



Uějin světa věk jeden opětně ku konci se chýlí 
a v minulost zapomnění poslední jeho ztrácí se stín 
a zapadá v říš, kde jen fantom života lidské duše mýlí 
a v ruinách šedé dávnosti se jeví míň a míň. 

To dějin lidstva věk plodné končí Tvorby 
a geniů sbor ve chrám uměn a práce své slaví vjezdy, 
by vavřínu listem svěžím tvář lidské zdobil Orby 
a v svět šírý mohutným hlasu chorem hlásal vezdy ; 

Teď Sto let, co lidstvo objevu litografie památku siaví! 

Jak velebný okamžik to, dojemný tak a krásný, 

když možno zřít, jak vzpomínka v uznání na odiv se staví 

a z oka nadšením zářného plá pohled vděčný, jasný. 

Je klidno kolem. Tiskáren zápasů všedních stichl vír 
a prostředím strojů hlučících — o Tobě mistře táhl sen — 
vše zdálo se jakby za uměním Tvým rozsévat chtělo mír 
a v odměnu sklízet slova přátelského ohlas jen. 

Vždyť Litografia, to umění krásné, velké, nedocenitelné, 

— v Tvé nesmrtelné mistře jež zrodilo se hlavě — 
a k němuž svět vzdělanosti, mnohdy s pravdou nadšením lne, 
to umění Tvé dnes vítězíc, prvých Sto let přešlo právě. 

O, Senefeldře, mistře náš, my skromni vzpomínáme 
a na oltář, kde umění Tvého nekonečný trůní zdar, 
my památní knihou tou hold náš Ti vzdát spěcháme ; 
ó, přijmi jej, mistře, přijmi, co nás vděčných Cechů skromný dar ! 

A až zas jednou v době příští věk nový ku konci se skloní, 

bude kniha tato — velké úcty naší k umění Tvému jediným jen odkazem. 



I 



* 



J. Merxbauev. 



IJ v o D. 



P říroda svým dnem a nocí, svým jarem a zimou dělí svoji činnost. 



Člověk, díl oné přírody, ku svému snažšímu přehledu řadí ona časová období ve dny a léta, tyto pak 
počtářsky v určité souhrny, z nichž jedno století vždy za význačný díl vývinu svého. 

Člověk prací a důmyslem svým stává se teprve hotovým člověkem. 

Druhy jeho práce jsou velmi rozmanité, jako květiny na luzích našich. 

Vedle rostlin méně krásných, avšak jinak užitečných, shledáváme květiny zvláštních kras, bez nichž by 
nebylo možno oku a mysli lidské pojem o kráse si vytvořiti. Po umrtvující zimě tělu i duchu lidskému nebylo 
by možno se osvěžit! a téměř znovuzrodit!, kdyby nebylo léta se všemi jeho krásami. 

V uplynulé právě době dovršeno prvé století jednoho druhu práce lidské — litografie. 

Litografie jest zajisté ve své podstatě také jednou z činností lidských, která jako pěkná květina vyjímá 
se mezi druhými způsoby tvorby lidské. 

Svými výplody působí na společnost lidskou ve směru zušlechťujícím. Každý i ten nejméně civilisovaný 
příslušník společnosti lidské béře do ruky obrázek s vnitřním vzrušením, nutkán jsa k přemýšlení. 

Není proto zajisté žádným bezdůvodným počinem, že příslušníci litografie pražské odhodlali se oslavit! 
paměť sté ročnice vynálezu litografie, a to tím spíše, když rozhodli se učinit! tak pouze věcmi vážnými. 

V roce 1897 ria popud »Klubu litografů* vyzval předseda »Gremia pražských litografů, kameno- 
tiskařů atd.« pražské spolky odborné, by, vyslavše každý pět svých zástupců, utvořily takto slavnostní výbor, který 
by oslavu vynálezu litografie provedl. 

Za »Gremium« vysláni byli: Kučera Michal, Etmůller Josef O., Krečmer Vilém, Hora Dominik a Sandtner 
Otto, z nichž poslední dva práce slavnostního výboru nikdy se nesúčastnili. 

Za spolek »Senefelder« vysláni: Koranda Václav, Joachimsthal Václav, Tonek Karel, Sichrovský Karel, 
jako pátý člen byl nejprve Meruňka Jar., po jeho vystoupení Vrbický Ladislav. 

Za »Klub litografů* : Rellich Josef, Bubeníček Jindřich, Dobrohruška Antonín, Dmych Josef a Čipera 
Vilém, jehož vystřídal později Bernášek Frant. 

Za pomocnickou hromadu: Stanka Václav, Balaczy Fr., Sylaba Josef, Baumann Ant. a Popelka Otokar, 
kteří však postupem času odstoupili, částečně jsouce nahraženi jinými, z nichž dlužno uvésti Mázla Fr. 

Za továrníky vyslán jako zástupce firmy »A. Haase* její ředitel Rubeš Jan V. 

Předsedou tohoto slavnostního výboru zvolen Kučera M., za místopředsedu Rubeš J., za jednatele 
Rellich J., za pokladníka Joachimsthal V. 

Slavnostní výbor vytknul si za prvý úkol svůj zřízení odborné školy litografické a kamenotiskařské v Praze. 

K cíli témuž zvolena užší komise sestávající ze členů : Rubeše J., jako jejího předsedy, Rellicha J., 
zapisovatele, Korandy V., jednatele, dále Krečmera Vil., Bubeníčka Jindř. a Sichrovského K. 

Ježto zřízení školy podobné by vyžadovalo velkých peněžních obětí, usneseno požádati za její zřízení 
vysoké ministerstvo vyučování, veleslavný zemský výbor král. Českého, slavnou městskou radu král. hlavního 
města Prahy a slavnou obchodní a živnostenskou komoru v Praze. 



Žádost ve směru tom po osobních pokynech p. J. Krejčíka, poslance zemského, sestavena s případným 
odůvodněním a sestaveným plánem učebním, jenž přiložen, a dne 24. května 1898 ku výše jmenovaným úřadům zadána. 

Po nastavší přestávce činnosti výboru slavnostního sešel se tento zase v měsíci říjnu r. 1898, do něhož 
přibráni zástupci pražské filiálky »Sdružení příslušníků grafických odborů v Čechách* a sice: Merxbauer Josef, 
Folda František, Matoušek Otokar, Neumann František a Zítek Jan, z nichž tři poslední po čase vystoupili. 



6 



V tomto složení svém usnesl se slavnostní výbor uspořádat! r. 1899 odbornou výstavu v Praze. 

Po vzdání se předsednictví a vystoupení ze slavnostního výboru Mích. Kučery povolán v čelo slavnost- 
ního výboru Vád. J. Neubert, majitel litografického ústavu na Smíchově, který též jedné schůzi slavnostního 
výboru, v místnostech » Průmyslové jednoty « konané, předsedal. 

Než když V. J. Neubert předsednictví se byl vzdal a mimo to i nepřekonatelné obtíže s uspořádáním 
odborné výstavy, hlavně se strany majitelů litografických ústavů, se vyskytly, upuštěno od uspořádání odborné výstavy, 

V té době, vida nedosti vhodnou činnost povolaných kruhů, vzdal se J. V. Rubeš místopředsednictví 
slavnostního výboru a jeho nástupcem zvolen Jindř. Bubeníček. 

Po vzdání se myšlénky pořádati odbornou výstavu, rozhodl se v lednu r. 1899 slavnostní výbor vydati 
» Pamětní spis na oslavu sté ročnice vynálezu litografie* a založit! ze sbírek fond ku podpoře sestárlých přísluš- 
níků litografických. 

Ku vydání pamětního spisu sestaveno redakční komité, do něhož ze slavnostního výboru povoláni: 
Koranda V., jako předseda, Etmúller J., jeho zástupce, Merxbauer J., jednatel, Dobrohruška Ant., jako správce 
pokladny, a Folda František; dále stali se členy: Síman Rudolf, Jindrák Jan, Sysel Fmanuel, Klement Jan, 
Pokorný Antonín, Rubeš J. V., Matoušek Otokar, Svambera Josef, Vrbický Fadislav. 

Uprázdněné místo předsedy slavnostního výboru zaujal Bernášek František. 

Redakční komité ujalo se úkolu svého s pevným úmyslem, přivést! dílo to se zdarem k cíli. Pořádány 
časté schůze, rozesláno na sta dotazníků a dopisů ku získání materiálu. 

Ježto pak litografie jest tvořením ponejvíce části obrazové, obrátilo se komité ku všem význačnějším 
ústavům se žádostí, by věnovaly pro »Pamětní spis« přílohy, jichž slušnou řadu podařilo se jemu získati a jež 
v část textovou, pokud to s ohledem na formát listu možným bylo, vloženy jsou, by podávaly svědectví o zdat- 
nosti a vyspělosti české litografie. 

Pro část textovou získány velice cenné příspěvky, které pro každého příslušníka odboru našeho budou 
jak poučením tak i cennou radou pro život jeho v litografickém ústavě. 

Počátky litografie v Cechách osvítit!, bylo nejhlavnější úlohou redakčního komité; za účelem tím jeho 
člen J. O. Ftmúller po 20 dní ve sbírkách musea král. Českého materiál sbíral, který v části textové plně se 
uvádí, by jedenkaždý vlastního názoru nabýti mohl o postupu prvých prací a pracovníků litografických. 

Aby pak i širší veřejnosti dostalo se názoru o způsobu provádění litografie a její podstatě, popsán 
byl ochotnými odborníky v několika statích, čímž snad aspoň částečně vysvětleno bude povolání litografa a kameno- 
tiskaře, kteří bývají skoro pravidlem ve veřejnosti s typografem stotožňováni. 

Přičiněn též seznam názvosloví českého, příslušníky litografie sestavený. 

Že nad pracemi textovými, podanými našimi odborníky, musí shovívavější soud se vésti, jest nezbytno, 
nebof uchopili-li se péra, by něco pro » Pamětní spis« napsali, učinili tak z dobré vůle a obětavosti, a vytříbenost 
slohu a správnost mluvnická nebyly jim v té míře po ruce, jako spisovatelům, jimž věci podobné jsou povoláním. 

Co hlavně však, mimo výše uvedené, členům redakčního komité se nedostávalo, byl čas. 

Jsouce ponejvíce, mimo J. Ftmúllera, pouhými pracovníky a po celý den v ústavech zaměstnáni, pouze 
s velkým sebeobětováním prací noční hleděli » Pamětní spis« uskutečnit!, kteréžto práce z větší skoro části technické 
uspořádání, jmenovitě získání výzdob pro » Pamětní spis«, vyžadovalo. 

K tomu družilo se nedostatečné pochopení se strany majitelů ústavů, jež z klidu jejich nebylo možno 
nižádným způsobem vyrušit! a ku součinnosti získati. 

O kom zvláště však zmíniti se dlužno, jest J. V. Rubeš, ředitel c. a k. dvorní litografie »A. Haase«, který 

vždy a ve všem podnik náš dle sil svých podporoval a záštitou byl ; dále J. O. Ftmúller, majitel litografického 

ústavu, který jako pamětník starších dob české litografie se snažil, by následovníkům našim dochovány byly 
záznamy a představa dřívější litografie. J. O. Ftmúller, nebera zřetele ku závodu svému, všem úkolům na něho 
vzneseným vždy čestně dostál. 

Redakční komité vzdává tuto všem, kteří prací svojí, radou a podporou nápomocni byli v díle jeho, 

svůj povinný dík, a doufá, že prací tou, kterou dle soudu svého povinno bylo jak příslušníkům oboru svého, tak 

i širší veřejnosti, učinilo pokus zobrazit! českou litografii ve vývinu jejím, čehož dosud nestávalo. 



V. Koranda. 



ALOIS SENEFELDER. 

životopisný nástin. 



Oto let již uplynulo od oné doby, kdy geniální 
duch Aloise Senefeldra vynalezl umění, které pro svou 
zajímavost a krásu za jedno z nejepochálnějších zváno 
býti může. 

Avšak ačkoliv, jak známo, v době dosti krátké 
vynález tento celý téměř kosmos ovládl, přece oproti 
tomu nelze zase utajiti podivení, že jak o vynálezu, 
tak i o vynálezci samém poměrně velmi málo bylo 
napsáno. 

Je sice pravda, že existuje celá řada spisů, po- 
jednávajících o umění tomto — ale spisy takové po- 
cházejí ponejvíce z dob prvních, t. j. hned po vyna- 
lezení litografie, a neskytají nám v mnohém dosti světla, 
a u výkladu nelze upříti jim něco těžkopádnosti. Ně- 
které z nich pak jsou tak drahé, že odborník nema- 
jetný nemůže si jich ani opatřiti. 

Rovněž tak žalováno budiž na to, že ani sama 
osoba původce vynálezu tak důležitého nebyla po 
zá.sluze dostatečně ku bližšímu poznání odhalena. 

Snad časy budoucí vezmou sobě více píle a práce, 
aby v ohledu tom náležité jasno zavládlo. 

My pak, pokud nám skrovné místo stačí, chceme 
se pokusiti, abychom milé své kolegy seznámili aspoň 
s hlavnějšími případy a událostmi v životě slavného 
vynálezce se vyskytujícími. 

O litografii, kterak tato a jakým způsobem vy- 
nalezena byla, panují dodnes různé domněnky. Kdežto 
jedni tvrdí, že vynález má co děkovati náhodě, jiní 
opět ujišťují, že litografie jest výsledkem mnoholetých 
studií a námah: Avšak ve všech případech zůstává 

jediné jisté, že Senefelder uvedl do života krásný vy- 
nález litografie v době — kdy sám nalézal se v po- 
měrech nejtrudnějších — v poměrech, kdy nejednou 
stál na pokraji samého zoufalství. 

Jest to ostatně známo, že životy téměř všech 
vynálezců ubírají se cestou trnitou a proto jsou životo- 
pisy jejich začasté také líčením jich utrpení a muče- 
nictví. 

Rovněž málo je těch, jimž popřán úděl, ovoce 
práce své spatřit! v plném květu, tak jako o málo 



kterém může se říci, že by vynálezem svým hmotné 
poměry své neb svých milých a drahých byl snad 
zlepšil. O Senefeldrovi to aspoň říci nemůžeme, neboť 
zůstal chudým až na konec svého života. Rodina pak 
jeho, jak dokázáno jest, převzala zápas o život a bojo- 
vala dále. 

Kterak naproti tomu vedlo se jiným, kteří spo- 
jivše s vynálezem jeho zároveň obchodního ducha, 
dovedli vykořistiti tento ve svůj prospěch, kdežto on, 
nejsa v ohledu tom člověkem praktickým, spokojil se 
skrovně jen tím, že vynález svůj až do smrti své stále 
opravoval a zdokonaloval — jsa šťasten, že \ynález 
jeho stále více a více půdy sobě dobývá. 

V době, kdy litografie vynalezena byla, způsobila 
novota tato veliký rozruch a obdiv. Téměř před očima 
samého vynálezce rodily se různé pohádky o způsobu 
vynálezu. Je to již tak osudem vynálezců všech, že 
připisuje se hlavní moment vynálezu — jak jsme se 
již zmínili — pouhé náhodě. Vizme jen, jak dlouho 
udržovala se na příklad následující pohádka o vynalezení 
knihtisku Gutenbergem. 

Kdysi prý vyryl do desky slovko » láska* na 
místě slova »zášť*. Rozmrzen nad takovou chybou 
mrštil deskou o zeď, která na kousky se rozbila. Lo- 
mozem tímto vyrušena, přiběhla Marie Fustova, dcera 
potomního jeho společníka, sebrala kousky rozbité 
tabulky a s úsměvem podávala je svému milenci. Bylať 
se náhodou rozbila totiž tabulka tak, že každá písmenka 
ze slova » láska* nalézala se na jiném úlomku. Když 
Gutenberg to shlédl, bleskem projela mu hlavou jasná 
myšlénka a — vynález byl učiněn. 

Pohádka tato pro svou poesii dlouho se udržo- 
vala a nerada ustoupila skutečnému faktu, že knih- 
tisk vynalezen byl Gutenbergem — po mnoholeté 
námaze. 

Že i slavný Senefelder nezůstal osudu podobného 
ušetřen, jest na bíledni. Rovněž i o něm vypravuje se 
celá řada pohádek, z nichž dovolíme si uvésti jenom dvě. 

Jednu vypravuje Engelmann ve svém »Traité de 
Lithographie* (pojednání o litografii) a zní následovně ; 



Jednoho večera stál kdes na osamělém břehu 
Isary poblíže bran mnichovských mladý muž, který, 
jsa velice přepadlý a zubožený, zdál se býti odhodlán 
skončit! život svůj ve vlnách Isary. Uslzené oči jeho 
vydávaly svědectví, že tento bídný svět dávno nemá 
pro něho již žádných radostí ani vnad. Marná jest 
každá jeho snaha, by rodině — ve které hrozná chu- 
doba, jak se zdá, na vždy se uhostila — poněkud jen 
ulehčit! mohl. Není to spíše jeho povinností, aby této 
rodině jedno břímě ubylo a zároveň on aby zbaven 
byl pohledu na ubohé ostatní trpící.? Avšak zdali pak 
je to přece jen tak snadné v tak mladistvém věku 
života se zbavit! — vždyť by snad přece mohlo býti 
někdy jinak — snad Štěstěna se přece slituje a věc se 
obrátí. A pak matka, která je matkou tak dobrou — 
má jí zasaditi jako nejstarší dítě ránu tak bolestnou.? 
Snad to ani nepřežije — a co ti druzí pak?! Mladý 
muž bojoval hrozný boj — boj sám sebou. Avšak 
právě v tomto boji mezi láskou nejněžnější a kata- 
strofou nalézal se bod vrcholu a obratu. Již blíží se 
mladý Senefelder — neboť čtenář zajisté že jej po- 
znal — odhodlán ku řece, když v tom nohou v písku 
zavadí o kus hladkého kamene jemného zrna, který 
ještě v drobnějších kusech kolkolem pohozený ležel. 
Senefelder jej zvedl a na tomto kameni, který byl 
úlomek solnhofenského vápence, založil svůj vynález a tak 
staly se plotny kamenné mocným soupeřem knihtisku 
a ocelorytiny. 

Také vypravování toto, ač málo pravdě se po- 
dobá, dlouho v myslích lidu se udržovalo; ba pod- 
porováno také tvrzením, že prý Senefelder sám událost 
tuto i Goethemu byl sdělil. 

Dle jiného zase vypravování přišel Senefelder — 
který již tenkráte byl hercem mnichovského divadla — 
jednoho večera domů, nesa sebou jakýs brousek, po- 
ukázku na svou gáži a načerněné razítko kolkové. 
Chtěl jaksi ušetřit! řediteli práci a známky na poukázce 
okolkovati sám. Vítr, který otevřenými okny do po- 
koje vál, smetl okolkovanou poukázku se stolu a vhodil 
do jakési nádoby, která, vodou naplněna, náhodou 
nedaleko stála. Senefelder vyňal poukázku z vody, 
poněkud osušil, na stole narovnal a položil brousek 
na ni. Druhého dne ráno ku svému podivení shledal, 
že tiskařská čerň z poukázky otiskla se na brousek — 
a tato událost byla prý zásadní příčinou vynalezení 
litografie. 

I kdybychom připustili, že něco náhody mělo 
účasť při vynálezu samém, přece šla věc sotva tak 
lehce a hladce, neboť je známo, s jakou námahou 
Senefelder po řadu let stále na svém vynálezu pracoval, 
a víme též o jeho obtížích, nezdarech a posléze i ne- 
vděku. Jedině ta okolnost, že to byl muž ducha 
bystrého, nezlomného a geniálního, který stále jen pro 
I)okrok horoval, byla s to úkol tak nesnadný, obsáhlý 
u velkolepý v pravdě uskutečnili. 

A nebyla nikdy nouze o překážky. A co posléze 
n . leku se týče, vizme, jak zachovali se vůči němu 
■. I . lni soukmenovci a krajané jeho. Tak na příklad 
v- d' Se dlouho o to spor, že by byl Senefelder prvním. 



který litografii vůbec vynalezl. Prvenství této připiso- 
váno děkanovi a pozdějšímu církevnímu radovi prof. 
Schmidovi z Miesbachu. Tento po léta platil za prv- 
ního vynálezce litografie, a ještě okolo let sedmdesátých 
bylo lze v konversačním lexikonu od Pierera doslovně 
čisti; » Pravým vynálezcem litografie jest dvorní kancléř 
Šimon Schmid, který již před rokem 1788 používal 
solnhofenského kamene jak pro vyhloubený tak i pro vy- 
výšený tisk, avšak vynález tento neuvedl do veřejnosti. 
Druhým vynálezcem jest Alois Senefelder atd.« 

Již v letech 1816 a 1817, kdy sporná otázka: 
komu že tedy prvenství vynalezení litografie při- 
řknuto býti má — měla trvale a pro vždy býti roz- 
luštěna, vydal mnichovský prof. Schlichtegroll zvláštní 
spis o vynalezení litografie, ve kterém dokazoval, že 
za prvního vynálezce litografie jedině Senefelder pova- 
žován býti může. Ku konci spisu toho žádal pak autor 
veškery přátely dějin bavorského umění, aby — kdyby 
z nich někdo opak toho tvrdit! chtěl — jemu to 
oznámil. 

Nenalezl se tenkráte však nikdo, kdo by byl tu 
činil nějakých námitek. Co se pak děkana Schmida 
týče, byť i byl činil snad některé pokusy s leptáním 
kamene pro vyvýšený tisk, tolik zůstává jisto, že expe- 
rimenty jeho sotva asi měly žádoucí výsledky, neboť 
by byl v dalších výzkumech dojista pokračoval. Ba 
tvrdí se dokonce, že Schmid, nahlédnuv brzo svůj ne- 
zdar, veškerého dalšího zkoumání zanechal a že způsobu 
leptání jen potud používal, aby žákům svým několik 
rostlin v obrazech představit! mohl, které měly býti 
pomůckou při názorném vyučování. Také ta okolnost, 
že Schmid použil solnhofenského vápence, není ještě 
žádným pádným důkazem. Kámen tento, byl dosti 
znám; v Mnichově dláždili jím průjezdy a byl to tedy 
materiál velmi laciný. 

Že Schmid, jak jsem pravil, zabýval se i rytím 
do kamene, rovněž nemůže ještě býti přesvědčujícím 
důkazem, aby platil za vynálezce samého. Vždyť je 
docela možné, že již před tím mohlo mnohému na- 
padnouti, používati na místě kovu a dřeva — kamene. 

Roku 1761 byla v Norimberku vydána kniha, jak 
lze rýti a leptati do kamene, do skla, do železa a růz- 
ných kovů, do dřeva atd. »Vůbec« — praví se v této 
knize — »jest tato věda jednou z nejstarších, neboť 
o rytectví do kamene měl již i sám Mojžíš slušnou 
znalost.* 

A tak jako každý vynález má své předchůdce, 
mohla je míti litografie také. 

Leptání kamene do výše známo již bylo r. i 3 oo. 
To dokazuje celá řada náhrobních kamenů na severní 
straně ženského kostela v Mnichově, do zdí zasazených. 
Písmo na těchto kamenech dle ohledání znalců jest 
prý do výše leptané. Kromě toho mají v Mnichově 
v jedné sbírce kámen, na němž astronomické značky 
jsou leptány již r. 1580. 

Proto praví Senefelder ve své »Nauce o litografii*, 
v Mnichově r. 1818 vydané, zcela správně: » Vůbec 
nemůžeme ani já (Senefelder) ani on (Schmid) osvojo- 
vat! sobě právo, jako my bychom byli prvními, jimž 




RODNÝ DUM ALOISE SENEFEI.DRA V PRAZE. 



K BEL.LMANN. 






9 



napadlo, kamene ku otiskování použiti. Ale způsob »jak« 
a » kterak* — to přece zůstává pro vždy věcí hlavní!* 

A v tomto ohledu musí se uznati, že nejdále 
došel Senefelder. 

A byť i o slávu spoluvynalezení chtěli ještě jiní 
zápasiti, jako na příklad dva umělci z Řezná: F. A. 
Niedermeyer a J. G. Reil, pak někdejší vlastní učeň 
Senefeldrův Strohhofer, který tajemství o litografii 
dvornímu radovi Rappovi ve Štutgartě ku koupi na- 
bízel a který nejprvnější pojednání o litografickém 
umění veřejnosti podal, mohou tyto všechny jmenované 
osoby míti toliko na celé věci podílu jen částečného, 
avšak skutečným, pravým a záslužným vynálezcem 
litografie zůstává pro věčné časy Senefelder sám. 

Alois Senefelder narodil se 6. listopadu 1771 
v Praze jakožto nejstarší z devíti dětí. Otec jeho, Petr 
Senefelder, rodem z Konigshofenu, byl hercem, a právě 
v té době, kdy na pražském německém divadle jako 
host vystupoval, syn Alois se mu narodil. I jest po- 
křtěn u sv. Havla. 

Avšak již za dva měsíce na to celá rodina do 
Mannheimu se přestěhovala, kde měl starý Senefelder 
vystupovat! na tamním dvorním divadle. Za rok na to 
odebrala se rodina do Mnichova, kde otec obdržel 
místo při dvorním kurfiřtovském divadle. Zde navště- 
voval mladý Senefelder gymnasium a lyceum. Praví 
se, že byl žákem velice pilným a nadaným. Proto také 
kurfiřtovna Marie Anna věnovala mu 120 zl. stipendia, 
aby mohl odebrat! se na universitu do Ingolstadtu. 

Senefelder již v útlém věku jevil velikou zálibu 
pro divadlo a bylo jediným a toužebným jeho přáním, 
státi se rovněž hercem jako jeho otec. Ale proti tako- 
vému úmyslu postavil se otec jeho, který chtěl z něho 
míti právníka, rozhodně na odpor. Mladý Senefelder 
musil tedy povoliti, a ačkoliv láska jeho k divadlu ni- 
kterak neochladla, v právech přece výtečně prospíval. 
Vysvědčení, které chová sbírka Feršlova, nesou vesměs 
známky: »výborně«. 

V prázdných však hodinách a potají věnoval se 
Senefelder studiu dramatického umění a také na sou- 
kromých domácích divadlech vystupoval. To však jej 
nikterak neuspokojovalo. On nechtěl představovat! jen 
figury, které jiní vytvořili, nýbrž chtěl sám vystoupit! 
jako dramatický spisovatel. Psal nejprve tedy kusy 
malé, a jelikož tyto mezi přátely jeho našly obliby, 
staral se o jich rozmnožení, při čemž poznal knihtisk. 

Roku 1789 v masopustě usnesl se ještě s něko- 
lika přátely uspořádat! pospolitě nějakou zábavu, při 
kteréž měla býti provozována jednoaktovka, ve které 
by každý z přátel nějakou vděčnou úlohu hrál. Avšak 
vzdor hojnému výběru nebylo možno žádný takový 
kus — protože měl obsahovat! jen mužské role — 
nalézti. 

Tu Senefelder na domluvu svého přítele Kůr- 
pingra rozhodl se, takový kus napsati a za osm dní 
byla jednoaktovka, jež nesla název »Znalec dívek*, 
dokončena. 

Ale domácí divadlo, kde kus ten měl býti sehrán, 
pro jakousi nahodilou překážku nebylo možno pro- 



půjčit!. Přičiněním Senefeldrova otce dovoleno, aby 
kus sehrán býti mohl na divadle kurfiřtovském. 

Aktovka líbila se znamenitě, autor i herci byli 
několikráte vyvoláni. Tím povzbuzen, dal Senefelder 
kus vytisknouti, který v brzku byl rozprodán. Když 
po všech výdajích mu knihkupec Leutner ještě 5 o zl. 
odevzdal, byl nad míru potěšen a umínil si, napotom 
jako spisovatel a herec úplně divadlu se věnovati. 
Proti takovému rozhodnutí otec jeho energicky prote- 
stoval, avšak po nějaké době — zemřel. Nyní chtěl 
Senefelder záměr svůj provésti a snažil se, by místo 
při dvorním divadle v Mnichově obdržel. V naději 
této byl však úplně sklamán. Mezi herci u tohoto 
divadla panovala vůči rodině jeho všeobecná zášť, jelikož 
matka jeho vzhledem na značný počet svých dítek 
brala větší pensi po svém muži, nežli jí dle zákona 
příslušelo, a Senefelder — přijat nebyl. 

Sel tedy jako kočující herec na cesty, a jsa brzo 
u té, brzo u jiné společnosti, procestoval celé jižní 
Německo, což trvalo dvě léta. Po celou tu dobu ne- 
zakusil nic než bídu a hlad, protože živobytí tenkráte 
bylo namnoze ještě daleko obtížnější a špatnější, nežli 
dnes. Proto umínil si, že se této umělecké dráhy pro 
vždy vzdá a že věnuje se jinému zaměstnání. Chtěl 
žiti od té doby jako spisovatel. 

Slibný počátek beztoho dříve již učinil, dal se 
tedy do práce a napsal rytířskou činohru »Matilda 
z Altensteinu*, kterou dal ihned do sazby. Když byl 
první arch vysázen, šel s ním ku knihkupci Leutne- 
rovi, prose jej, aby vzal knihu do prodeje. Leutner 
byl ochoten tak učiniti, žádal toliko Senefeldra, aby 
kniha byla do Velikonoc hotova, že mu pak jako 
honorář 100 zl. vyplatí. Senefelder byl tím velice po- 
těšen, ale tiskárna nemohla býti s prací včas hotova 
a odevzdala náklad až 14 dní po Velikonocích. Ná- 
sledkem toho obdržel Senefelder nyní honorář tak 
nepatrný, že ani nestačil, aby tisk zaplatil. Byl tedy 
opět bez peněz. V této nesnázi připadl Senefelder na 
myšlénku, že by bylo nejlépe díla svá sám si tisk- 
nout!; ale jak to započíti, když není krejcaru. Kd}'by 
byl mohl sobě peněz aspoň někde vypůjčit!, byl by 
si koupil papír, písmenka a třeba jen maličký lis 
a nebyl by (jak sám později se vyslovil) již o ničem 
dalším přemýšlel. Ale právě tato okolnost, že nebyl 
s to žádným způsobem sobě peněz opatřiti, vedla jej 
ku stálému přemýšlení, kterak by díla svá tisknouti 
mohl způsobem jiným. 

Počal řezati písmena do ocele, ale nešlo to ; 
trvalo to jednak dlouho a pak chyběly mu potřebné 
nástroje. Přemýšlel tedy, zdali by nemohl písmena 
otisknouti do měkčích hmot : do hlíny, mouky, uhelného 
prachu, jež s vodou rozmíchal. Do toho otiskl celou 
řádku, načež destička ztvrdla, a vlil do ní roztavený 
pečetní vosk, kterému přimíchal něco sádry. Takto 
docílené písmo načernil a otiskoval. Tím se Senefelder 
stal jaksi objevitelem stereotypie — avšak výsledek 
takto docílený opět nemohl jej uspokojiti. Písmo nejen 
že nebylo ostré, ale nemělo také žádného trvání. Pře- 
mýšlel tedy opět dále a pokusil se písmena rýti do 

2 



lO 



měděné destičky, tuto pak leptal a z ní tisknul. Avšak 
i zde setkal se s mnohými překážkami, že se brzo 
úmyslu toho vzdal. Nejen že písmo, které musil psáti 
obráceně, nebylo úhledné, ale udělal-li chybu, nevěděl 
kterak si pomoci, an rytectví do mědi bylo mu úplně 
neznámo. 

Přemýšlel tedy zase dále. Doma měl kus pískovce, 
s kterým dělal pokusy, a tu přišel na myšlénku, zkusiti 
to s odpadkem solnhofenského vápence, o který nebylo 
nouze, jelikož ležel leckde pohozený. Zajímavé vlast- 
nosti jeho nikdy neznal, ale nyní shledal, že se na něm 
dobře radirovati dá, i zkusil pak písmo leptati. To se 
také podařilo, a jednalo se nyní jen o barvu, kterak 
věc vytisknouti. Smísil olej s frankfurtskou černí, 
a s takto upravenou barvou zkoušel dělati otisky. 
Tím vznikl počátek k rytině, která ale teprv později 
přišla k platnosti. 

Mezi touto prací udála se zvláštní náhoda, která 
zkoumání jeho dala nový směr. Jednoho dne chtěla 
matka jeho, aby sepsal prádlo, na které pradlena 
čekala. Avšak dramatický spisovatel neměl ani kousek 
papíru a inkoust v láhvi dávno vyschl. Důkaz to, že 
Senefelder i jinými věcmi se obíral. Nerozmýšleje se 
dlouho napsal zmíněnou barvou záznam prádla na 
kámen. Když pak po několika dnech záznam opsal si 
na papír, chtěl opět barvu, která mezi tím na kámen 
přischla, setříti; tu napadlo mu, co by se asi stalo, 
kdyby tekutinou, kterou své radirování dříve leptal, 
nyní hlodal písmo na kameni, načež přišel ku pře- 
kvapujícímu výsledku. Kyselina, která sestávala z je- 
dnoho dílu lučavky a deseti dílů vody, hlodala jen 
prázdná místa, to jest kde písma nebylo, tak že tím 
písmo do výše, v síle asi čtyřnásobného kartonu, vy- 
leptáno bylo. Po mnohých pokusech podařilo se mu 
i několik slušných otisků učiniti, při čemž nanášel 
barvu na písmo prkénkem, které jemným suknem 
potáhl. 

Senefelder byl z toho velice potěšen. Seznal, že 
tisk z vyvýšeného písma daleko snadněji se dá prová- 
dět!, než onen z hloubky desky měděné. Proto stále 
pak přemýšlel, aby věc zlepšil a zdokonalil. Ale k tomu 
bylo přece jen zapotřebí peněz, a poněvadž jich neměl, 
všechno zase uvázlo. 

Pojednou však zakmitla mu naděje, jak si k nim 
dopomoci. Jakýsi jeho dobrý přítel, který by se byl 
rád od vojska — kde sloužil jako dělostřelec — dostal 
domů, nabízel 200 zL, kdo by jako náhradník za něho 
d<- vojska se nechal vřadit. Senefelder ochotně se 
nal)ídl. Počítal, že v krátké době obdrží zajisté dovo- 
lenou, ve kterémž čase bude pilně pracovat a z vy- 
(Iclaných peněz že zase on nějakého náhradníka si 
^'yhledá. 

K odvodu musil jiti do Ingolstadtu, do města, 

■ d- kdysi studoval. Ale přibyv tam, poznovu byl 
Tlnn;án. Nebyl do vojska přijat, poněvadž jsa narozen 
Pi .ze, bvl považován za cizince. Veškeré plány jeho 
■1 l dy z.ise zničeny a nezbývalo nic, než se na dále 

jen ])iotloukati. 



Senefelder brzo seznal, že tisk dle jím vynaleze- 
ného způsobu nehodí se pro všechno, ale že by dobře 
daly tlačiti se noty, které tenkráte tiskly se z desek 
měděných a byly dosti bídné. Jednalo se jen o to, 
získati nějakého skladatele, aby obdržel práci a nějakou 
peněžitou zálohu. Umínil si, že navštiví Faltera, který 
byl obchodníkem s hudebninami v Mnichově. Avšak 
zubožené poměry, ve kterých stále žil, učinili z něho 
člověka tak ostýchavého, nesmělého a bojácného, že 
vždy, kdykoliv došel až ku dveřím Faltrovým — 
opět se vrátil. Jednoho dne potkal jakéhosi známého 
hudebníka Schrotta, kterému vyprávěl o svém vy- 
nálezu a prosil jej, zdali by neznal někoho, kdo by 
mu dal noty do práce. Schrott neznal P^altera, ale 
doporučil mu dvorního hudebního skladatele Gleissnera, 
jelikož týž chce prý dát do tisku několik chorálů 
kostelních. Gleissnera znal Senefelder z doby. kdy byl 
ještě hercem ; odebral se tedy k němu. Gleissner vy- 
slechnuv jej, dal mu ochotně něco peněz pro první 
zařízení tiskárny. Senefelder nakoupil papír a dal se 
do práce. Lis jeho byl tenkráte velice bídný; byl 
zhotoven jako pro měditisk a matka Senefeldrova za- 
platila zaň jakémusi tesaři 6 zl. Poněvadž při tomto 
tisku musil kámen válci projeti, praskl brzo jeden 
válec. Senefelder dovedl si pomoci a byl přece s prací 
včas hotov, která se mu dobře podařila. Písně, jichž 
bylo dvanácte, napsal s notami obráceně na kámen, 
vyleptal, pak najal si jednoho člověka k točení, a za 
l 5 dní vytiskl 120 exemplářů, z nichž lOO kusů od- 
prodal Faltrovi, za něž obdržel 100 zl. Výdaj obnášel 
30 zl. a 70 zl. Senefeldrovi tedy ještě zbylo. Rozumí 
se, že byl radostí celý u vytržení. 

Gleissner věnoval jeden výtisk kurfiřtu bavorskému 
Theodorovi, za který kabinetní pokladna 100 zl. vy- 
platila, a zároveň byla » oběma společníkům* ku jich 
tisku udělena koncesse. Jeden výtisk věnován také 
akademii umění, která 12 zl. jako čestný dar Sene- 
feldrovi odeslala. 

Počátek byl tedy učiněn. Práce se nyní hrnula. 
Oba společníci, jak Senefelder tak Gleissner, neměli 
jiných starostí, než jak tiskárnu svou zlepšit! a zvele- 
bit!. Senefelder sestavil nový lis, a stálo to mnoho 
práce a námahy, než toho řádně docílil. Sám ve svých 
spisech si stěžuje, že jedenkráte z celého rysu papíru 
jen 33 exemplářů mohlo se upotřebiti. Vše ostatní 
byla makulatura. Velkých obtíží zakoušel také tím, že 
z lidí, které z ulice přijímal, málokterého tisknouti na- 
učiti mohl. Nicméně ve svých vynálezech stále pokra- 
čoval a jakých výsledků se postupně dodělal, o tom 
přesvědčují následující data: Roku 1796 vynašel radiro- 
vání na kameni, r. 1797 sestavil první stroj, r. 1798 
vynalezl rytinu a přetisk, r. 1799 vynalezl autografii, 
anastatický tisk a manýru křídovou, r. 1807 litografický 
tisk barevného tonu a r. 1808 barvotisk, který ovšem 
teprve za naší doby k úplné dokonalosti dospěl. 

Nevšedních zásluh vydobyla si litografie o steno- 
grafii čili těsnopis, který by byl nedoznal nikdy tako- 
vého rozšíření. Senefelder ve svých spisech sám vy- 
pravuje, jak Samého tvůrce těsnopisu Gabelsbergera 




Pamětní deska Senefeklrova v pražské městské tržnici (Rytířská ulice), pořízená nákladem obce pražské 

Kreslil Antonín Lorenz. Reprodukoval a věnoval zinkogralický ústav J. V^ilíina v Praze. 



12 



učil zkratky obráceně na kameni psáti. Tím těsnopis 
velice získal, neboť mnohé důležité a vzácné slovo 
pouze pronesené bylo by bývalo pro svět ztraceno. 
Zde tedy litografie také velmi mnoho vykonala. 

Pozvolna také v jiných zemích, jako ve Francii 
a Anglii, počali nového vynálezu si všímati. V Paříži 
Senefelder byl třikráte, kde při zařizování tiskáren 
litografických činně napomáhal. Dne 17. května r. 1808 
navštívil jeho litografii král Ludvík I. Bavorský, při 
kteréžto příležitosti vlastnoručně do knihy napsal : 
» Vynález chemického tisku přináší čest století, ve 
kterém vynalezen byl!« Aby Senefelder dále na 
svém vynálezu pracovati mohl, daroval mu bavorský 
král 1000 zl. roční podpory. 

Také z jiných stran dostalo se Senefeldrovi čest- 
ného uznání a vyznamenání. 

Leč neměl se již těšiti štěstí svému na dlouho. 
Roku 1834 v zimě ochuravěl a po krátkém utrpení 



zemřel dne 26. února téhož roku v Mnichově. Jmění 
po sobě nezanechal žádného. Podporu králem Lud- 
víkem mu vyplácenou spotřeboval téměř celou na 
různé výzkumy a sám často trpěl nedostatkem. 

Rodina jeho vůbec byla stíhána stálými svízely 
a osudem zle zmítána. Tři bratří jeho před ním ze- 
mřeli. Jeho sestry vesměs provdaly se za herce a často 
bylo jim zakoušeti krušnou bídu. Syn jeho, který 
rovněž litografii v Mnichově otevřel, po otci málo 
duševních vloh zdědil. Naproti tomu ale zdědil onoho 
rovněž neobchodního ducha a proto také nepřivedl 
to k žádnému cíli. Již r. i 845 zemřel, a tak chůd — 
jako otec jeho. Zanechal manželku s třemi malými 
dítkami beze vší pomoci, odkázanou pouze na dobro- 
diní šlechetných lidumilů. 

Miliony vynesl krásný vynález Senefeldrův různým 
podnikatelům ve světě, jen jemu a jeho rodině — ne- 
přinesl ničeho. 



PRVNÍ OSLAVA SENEFELDROVA V PRAZE 



pořádána byla v neděli dne 5 . listopadu roku 1871 
a základ její tvořilo odhalení » pamětní desky* na domě, 
kde se Alois Senefelder r. 1771 narodil. Dům ten 
nalézal se na Vaječném trhu (nynější Rytířská ulice) 
na místě, kde nyní vystavena jest nádherná budova 
tržnice. Starý dům — jak na obraze vidno — měl dle 
starého způsobu (rovněž jako domy v jiných starších 
městech nejen v Čechách ale i jinde) loubí, proto říká- 
valo se tam též »pod loubím*. 

Odhalení dálo se o ii. hodině dopolední u přítom- 
nosti všech tehdejších litografů a kamenotiskařů z celé 
Prahy a okolí. Slavnost směla býti odbývána toliko 



ve vší tichosti, poněvadž zasedal právě zemský sněm. 
Desku odhalil tehdejší předseda grémia litografického 
J. Farský, provolav z okna druhého patra, pod kterým 
deska zasazena byla, třikráte » sláva*, což dole stojící 
odborníci rovněž třikráte opakovali. 

Večer pak uspořádána v Konviktě zábava s vy- 
braným koncertním programem a banketem, jehož 
súčastnili se mnohé přední osobnosti. Každému účast- 
níku večera podána byla pak podobizna Senefeldrova 
zdarma. Při té příležitosti promluvil česky J. Rubeš, 
německy J. Meister. Ve výboru zasedali: J. Farský, 
Bedřich Sandtner, J. Rubeš, Jul. Meister a V. Kréčmer. 

• R. Siman- 



( 5 ) 






CJ 



ALOIS SENEFELDER, 

VYNÁLEZCE LITOGRAFIE, 

NARODIL SE V PRAZE DNE 6. LISTOPADU 1771, ZEMŘEL V MNICHOVĚ 
DNE 26. ÚNORA 1834. 


Leptání do výšky 
a radirování 
1796. 


Vynález tisku chemického 
V Mnichově 1796. 


Prvý lis 

kamenotiskařský 

1797. 


Rytina lit. 
1798. 


Přeji si, by můj vynález v brzku 
po celé zeměkouli se rozšířil, lidstvu 
svými mnohými výtečnými výrobky 
prospěl a ku zušlechtění téhož při- 
spěl, nikdy však by nebyl zneužit 
ku něčemu zlému! • — Pak budiž že- 
hnáno hodině, ve které jsem svůj 
vynález učinil. Alois Senefelder. 


Tisk 

na tkané látky 
1798. 


Autografie 

1799. 


Anastatický tisk 
1799. 


Křídová kresba 
1799. 


Metallograíie 

i 8 o 5 . 


Litografický tisk 
tonový 
1807. 


Litografický 

barvotisk 

1808. 


Umělé desky 
kamenné 
1818. 


Litografický tisk dle olejomaleb 
1826. 


Papírová 

stereotypie 

1825. 






LOMY BŘIDLICE MRAMOROVÉ 



U SOLNHOFENU V BAVOŘÍCH. 



Sepsal Fr. E. Bodenbacher, pappenheimský justiční rada v Pappenheimu, ku vyzvání představenstva obce Solnhofenu, 
pro odborný závod R. Smíchovského v Praze, který jej jako příspěvek pro » Pamětní spis* věnoval. 



Solnhofen jest pěkně položená farní osada asi 
s 1200 obyvateli, ležící v údolí řeky Altmúhly, v onom 
místě, kde zmíněná řeka franckou Juru proráží a dále 
k Dunaji spěje. 



Zakladatelem vesnice jest dle podání poustevník 
Sóla, který za času sv. Bonifáce do Altmúhlského 



Příkré skalní stěny, náležející k útvaru jurskému, 
pokryty jsou krásnými, ponejvíce bukovými lesy. 

Obyčejné vápence složení jurského a i dolomit 
počínají se objevovati již na úpatí hor. 

Litografické kameny nacházejí se na plošině 
v stejnoměrných vrstvách v hloubce I2 až 36 metrů. 




Obec Solnhofen v Bavořích. 

(Věnováno odborným závodem R. Smíchovského v Praze.) 



údolí se uchýlil a tam na úpatí hor r. 755 klášter založil, 
který dle něho pojmenován byl. 

Tak povstala potomní vesnice Solnhofen. 

Sóla zemřel zde r. 794. Jím založený klášter byl 
r. 1534 zrušen, v jehož držení napotom vícero sou- 
kromých držitelů se vystřídalo. Klášterní budovy z větší 
části zachovány jsou podnes. 



Tato vápenná vrstva jest již po staletí známa a její 
odkrytí připisuje se dle pověsti jistému pastevci koz, 
zvanému »Solnhofenský Recaban*. 

Pastevec onen, jak se praví, při pasení svého stáda 
hrál si oněmi deskami kamennými, na povrchu země 
se nacházejícími, při čemž seznal, kterak lehko ony 
desky možno brousit! a zpracovat!. S objevem svým 



H 



svěřil se biskupu v Eichstáttě, čímž přivodil, že střecha 
dómu v Eichstáttě pokryta byla oněmi deskami. 

A skutečně používáno více jak po jedno století 
oněch desk kamenných jako dlaždic, slabších pak ku 
kr}'tí střech. 

Co se pro svoji tlouštku ku dlažbě nehodilo, po- 
užívalo se co kamene stavebního, ostatní bylo roz- 
tlučeno a za štěrk použito. 

Tímto způsobem mnoho cenných kamenů lito- 
grafických přišlo na zmar. 

Když Alois Senefelder na konci předešlého sto- 
letí umění litografické v Mnichově vynalezl, bylo mnoho 
veřejných budov v Mnichově pokryto oněmi kamennými, 
hladce broušenými deskami, které tenkráte zvány byly 



Jakmile byla litografie asi před sto lety vynale- 
zena, počato brzo na to s vyvážením litografických 
kamenů, které tenkráte » notovými* se nazývaly. 

Prvým zasylatelem oněch kamenů byl Bedřich 
Arauner v r. 1820. 

Zdi, vystavené ze solnhofenského kamene, byly 
tou dobou rozebírány. Bedřich Arauner kupoval ony 
kameny, jež pro jejich tlouštku nebylo možno jinak 
upotřebiti, kus po jednom až dvou krejcařích (pěti až 
šesti říšských fenikách), dal je brousiti a zasýlal na- 
potom do Mnichova. 

Litografický kámen láme se vlastně teprve asi 
po čtyřicet let. 

Mocným rozmachem litografie, zvláště jejím dalším 
rozvojem, který vynálezem litografického rychlolisu se 




Lomy kamene litografického v Solnhofenu. 

(Věnováno odborným závodem R. Smíchovského v Praze.) 



» mramorem*. By|y to ony, dnes ještě nápadné, tak 
zvané » i8-palcovky«, to jest desky, které l8Q palců 
měřily. 

Senefelder činil pokusy na podobném kameni, 
jemu náhodou do rukou se dostávším, kreslil černou 
křídou na krásné stejnoměrné ploše, kteréžto kresby 
otiskoval potom na papír a kartoun. 

Po dlouhých únavných pokusech podařilo se mu 
dosáhnouti cíle, vynaleznuv litografii. 

Zdali Alois Senefelder sám kdy v Solnhofenu, 
byl jen zastávkou, dlel, není povědomo; avšak jeden 
jí.lv. bratří, výtečný kreslič, zde po několik roků se 
11 zdržoval. O jeho velké činnosti a dovednosti svědčí 
- lúl. v maji tku Sirény Jakobů se nalézající, zhotovený 
■'nhofenského kamene, na jehož plošině jest velmi 
; mm- pi ■•vedeno dvanáct ročních měsíců. 



byl dostavil, stoupala stále poptávka po kamenech 
solnhofenských, takže dnes 1200 až 1500 dělníků z okolí 
nalézá v tamějších lomech svoji obživu. 

Aby jinak způsobilé, avšak pro svoji tenkost 
k tisku se nehodící kameny používány býti mohly, 
bývají již asi po 25 let stmelovány, v čemž v posled- 
ních deseti až patnácti letech znamenitých pokroků 
dosaženo bylo. 

Farní akta solnhofenská uvádějí dále více méně 
známá životopisná dáta Senefeldrova, kde se předvádí 
trudný jeho hmotný stav po předčasné smrti otce jeho 
a kde připadla jemu povinnost, svoji matku a osm 
mladších svých sourozenců živiti, kterážto okolnost 
nutila ho, aby hledal obživu při různých povoláních, 
takže hleděl i svých vědomostí z chemie, jichž byl též 
částečně za svého pobytu na universitě v Ingolstadtě 





E.IGLEITS/nAMM 



ToV/ÍRN/R B^REVKNIH- 
ň MMEhoTISMŘSKÝCH 

DRÁŽĎANY. 






BUCH-u5TI!lMDRUCK= 
F/RRBEh = F^BRIK 

DRESDEN. 



“Založeno 1 S 47 Gegpúndeť 



FIRNISS, 

IRUSSI 

WALZEh- 

MASSE. 



K li HcTiib&jnphie AfWíse frí? 



PALCN I 
IKOPTUI 
VAŘeMÍ 
FeR/v\eže 

válcoví NA. 



Un.dYOrpí litografie A.Haase v Praa 



“íáslupce R. Smíchovský Vertreter 
PRflHR S® 44 S-I ^ PR/RG. 





15 



nabyl, zužitkovat!. Nalezna jednou na své procházce 
kus » mramorové břidlice* (tak nazýván litografický 
kámen), činil na něm své pokusy původně nožem, 
doma pak žíravými látkami, až podařilo se jemu 
zhotovit! tiskací desku s vyvýšenou kresbou písmenek, 
not a pod., po způsobu desk knihtiskařských. 

Dalším badáním podařilo se jemu zhotovit! desku 
tisku schopnou, bez vyvýšování kresby, tiskna pouze 
s plochého kamene; a tak vynalezena litografie, které 
nejprve upotřebováno ku zhotovování not v dílně bratří 
Andreů v OíTenbachu. 

O zkamenělinách, které se v lomech soln- 
hofenských nalézají, praví farní akta téže obce : 

Ze všech tříd zvířeny, vyjma ssavců a ptáků, 
nalézají se zde pozůstatky, podobné sice některé, ni- 
koliv však stejné s druhy nynějšího živočišstva, vyjí- 
maje pouze hmyz. 

Nalézáme zde mnohé druhy ještěrů. »Ptero- 
dactyla*, obzvláštního to druhu, jest zde šest odrůd. 



dále různé želvy. Ryb zde nalézáme třicet druhů, 
rovněž tolik druhů zvláštních korýšů ; dále mnoho 
druhů hmyzu, mezi nimi zajímavé vážky, pavouky, 
kobylky a brouky. 

Z říše rostlinné nacházíme mnohé druhy zkame- 
nělin, hlavně zkamenělé řasy. 

Obzvláště zajímavé jsou tak zvané »Derdrity«, 
které se jako zvláštní krystalická zobrazení v podobě 
mechů a lišejníků na úpatí tenčích břidlicových vrstev 
v množství skutečně úžasném nacházejí. 

Konečně budiž poznamenáno, že dva exempláře 
»praptáka« Archaeopteryx, přechodu to ryby v ptáka, 
zde nalezené, prodány byly jeden do I.ondýna a druhý 
do Berlína. 

Velkou a cennou sbírku zkamenělin chová ve 
svém vlastnictví správce »solnhofenského akciového 
spolku* Vilém Grimm, bydlící na Maxbergu u Soln- 
hofenu. Týž vlastník jest ochoten bližších zpráv o ná- 
lezech zkamenělin podati. v. K. 



K HISTORII CESKE 

HLAVNĚ VŠAK PRAŽSKÉ LITOGRAFIE. 



Podati jasný, určitý a přesný nástin vývinu lito- 
grafie u nás v Čechách, najmě v Praze, tou dobou 
bylo by velmi obtížno. 

Ve věci té až dosud nikdo nepokusil se o se- 
psání podobné historie. 

Snad zdála se věc buď málo důležitou, neb po- 
měrně krátká dosud doba trvání litografie u nás ne- 
vybízela ku sepsání něčeho podobného. 

Pamětníci začátku litografie v Praze zatím vy- 
mřeli, úředních dat se nedostává, a jsou-li, pak jsou 
v počátcích svých tak neustálena o pojmech, kam lito- 
grafii zařaditi, zdali mezi svobodné umění čili živnost, 
takže spíše z pravé cesty svedou, místo aby byla vo- 
dítkem. 

Redakční komité, aby získalo přesných dat, obrá- 
tilo se s kolkovanou žádostí k místodržitelství králov- 
ství Českého, které však žádost tu vyřídilo sdělením, 
že ono seznam litografií nevede, starých záznamů pak 
že nemá. 

Před nějakou dobou péčí předsedy » Grémia praž- 
ských litografii a kamenotiskařů* Mich. Kučery a za- 
pisovatele téhož grémia V. Rigla stal se podobný pokus, 
kde místodržitelství odkázalo je na pražský magistrát, 
který od tehdejšího » Gubernia císařského* roku 1848 
nebo 1849 převzal záznamy úřední, kamenotiskáren se 
týkající. 

Dle oznámení magistrátního záznamy od r. 1848 
až do r. 1858 magistrátem vedené prý shořely, čímž 
vznikla mezera, kterou nelze přesně vyplniti. 

Péčí zmíněných dvou pánů dle šematismu a nových 
záznamů sestaven přibližně postupný seznam kameno- 
■úskárcn pražských. 

K‘<'dakční komité byvši upozorněno akademickým 
i-.T: n- panem Prouskem, že K. B. Mádl, professor 
• K. y .a' průmyslové školy pražské, v » Památníku*, 
' =-u akademií pro vědu a umění, vydaném na oslavu 



padesátiletého jubilea panovnického Jeho Veličenstva, 
podal pojednání o české litografii, obrátilo se na uvede- 
ného pána s prosbou, by sepsal historii české litografie. 

Prof. K. B. Mádl uvedl nemožnost podobné práce 
v době tak krátké, kdy tento » Památník* vyjiti měl, 
neboť dle jeho dobrozdání by potřeboval k tomu 
studia asi tří let; odkázal nás však na prof. Boreckého, 
který v tomtéž smyslu se byl vyslovil. 

V druhé řadě prof. Mádlem odkázáni byvše na 
docenta Dr. Matějku v museu království Českého, 
obrátili jsme se k němu, který též žádost naši prohlásil 
za nesplnitelnou pro něho; ochotně však nabídnul 
k volnému použití a ku posouzení staré práce lito- 
grafické, které museum království Českého ve svých 
sbírkách chová — bohužel dosud nesrovnané a obe- 
censtvu nepřístupné. 

J. Otakar Etmůller, člen redakčního komité, jsa 
obzvláště zaujat pro zdar díla tohoto, ochotně se uvolil, 
litografické sbírky musea království Českého prostudo- 
vat!, jehožto výsledek pilné, vícetýdenní práce níže 
uvádíme. 

Dle podání, až dosud mezi pražskými litografy 
převládajícího, považován K. Hennig, z Němec při- 
cestovalý (Berlíňan snad), za prvého, který v Praze 
litografii provozoval. 

Než dle sbírek litografovaných tiskopisů musea 
království Českého prvým litografem v Praze, a tedy 
i v Čechách, byl Antonín Machek, malíř, kreslič i lito- 
graf, který dle jednoho záznamu musejního narodil se 
r. 1778, dle druhého r. 1782 v Chrásti. 

Dle oznámení, redakčnímu komité učiněného 
vdp. Janem Kobrem, děkanem v Chrásti, narodil se 
Antonín Machek dne 3 i. října 1775 v Podlažicích, obci 
asi čtvrt hodiny od Chrásti vzdálené, z otce Antonína 
a matky Magdaleny. Poněvadž v době od r. 1770 až 
do r. 1785 jiný Antonín Machek v obvodu děkanství 



17 



Chrasteckého se nenarodil, dlužno datum ono považo- 
vali za správné. 

Machek zemřel dne l8. listopadu 1844 v Praze. 

Prvé litografie v Praze provedené a tisknuté 
jsou od Machka z roku 1820, a nutno tedy rok 
tento považovali za prvý, kdy v Cechách litografie 
zavedena byla. 

Machek buď sám kreslil neb litografoval celou 
řadu obrazů, vztahujících se k dějinám českým, a tudíž 
litografie v Praze zavedena Cechem, českými pracemi. 

Stává sice litografovaná podobizna, zhotovená dne 
30. března 1819 (Sr. E. Mirsa Abdul Hassan Chán), 
avšak tisk udán není; proto těžko určili, kdy byla 
tisknuta. 

Jako druhou kamenotiskárnu a litografii dlužno 
uvésti *Haase & Hennig*, od které jsou dochovány 
práce z roku 1823. Z roku 1824 známa práce pod 
firmou pouze »Hennig«, a sice označuje se v Praze 
a v Berlíně. 

Roku 1825 seznáváme, že byla samostatná kameno- 
tiskárna » Bohumila Haase synové*, v následujících 
létech 1826 — 1827 obě kamenotiskárny opět asi sply- 
nuly, neboť přikročíme-li k uvedení prvých úředních 
záznamů o kamenotiskárnách pražských, a sice ku 
»Sematismu pro království České*, nalezneme tam pod 
záhlavím »Prager bůrgerliche Kůnstler* (Pražští měšťanští 
umělci) dvě kamenotiskárny, a sice »Haase&Hennig« 
v č. p. 1 46-I. a Jakuba rytíře ze Schbnfeldů 
v č. p. 3 1 l-I. 

Sematismus z roku 1828 připojuje k nim třetí 
kamenotiskárnu Antonína Machka v č. p. 3 2- II. 

Zde viděti správnost šematismu. Kamenotiskárnu, 
ze které vyšla do té doby již celá řada prací tisk- 
nutých, uvádí o rok později na třetím místě. 

V roce 1830 v šematismu k předešlým přibyla 
kamenotiskárna Jos. F riedr. Zwettlera vč. p. 116-II. 

Sematismus z roku 1838 poprvé rozeznává lito- 
grafy a kamenotiskaře, počítaje mezi litografy E. Hen- 
niga, Zwettlera a Machka, mezi kamenotiskaře opět 
Henniga i Zwettlera a ryt. Schonfelda. Zde tedy Haase 
se vypouští, jehožto synové jsouce po druhé s Hen- 
nigem, j)okud určitě známo, až do r. i 83 l ve spolku, 
kamenotiskárny se vzdali, a teprve r. i 85 l opět samo- 
statně si ji zřídili. 

V roce 1 836 přibyli : litograf F r a n t. E d. S a n d t- 
ner z č. p. 838-II. a Frant. Rzehula z č. j). 184-I. 
Jelikož první udělená koncese k živnosti kamenotiskařské 
je datována ze dne 3 o. března 1835, č. j. 12.598 mag., 
a zní Frant. Rzehulovi, druhá pak ze dne 7. pro- 
since 1835, č. j. 42.014 mag., znějící na jméno P'rant. 
Ed. Sandtnera (jak dalece ve spisovně magistrátu praž- 
ského zjistiti se dalo), lze právem souditi, že živnost 
kamenotiskařská až do roku 1835 byla pokládána za 
svobodné umění, dani nepodléhající, a že teprve rokem 
183 b počínaje, vláda povolovací právo ku provozování 
živnosti kamenotiskařské si vyhradila. 

V roce 1837 nečiní šematismus více rozdílu mezi 
litografy a kamenotiskaři, uváděje všechny co » lito- 



grafy « ; rokem 1840 pak počínaje zase pouze jen pod 
záhlavím * kamenotiskaři*. 

V roce 1841 přibyli ku kamenotiskařům již uve- 
deným ještě Ant. Gareis z č. p. 630-I., Vincenc 
Vácha z č. p. 276-I. a Em. Ed. Kutschera 
z č. p. 52 - 111 . Tento Em. Kutschera měl společné 
s rytířem Petrem ze Schbnfeldů před tím kameno- 
tiskárnu v Zatci. 

V roce 1843 rozmnožen počet kamenotiskáren 
ještě o ústavy K. V. Medaua z č. p. 86 - 1 . (expedice 
v č. p. 863-II.); při firmě této uvádí se někdy na 
pracích jejích, že měla společníka (v Praze) ; nejstarší 
známá práce Medaaova pochází však z roku 1829, 
kdy tisknul pouze v Litoměřicích. 

Dále v roce 1 843 přibyl ústav »W í t e k a Suchý* 
z č. p. 829-II. (expedice v č. p. 574-I.). Tento ústav 
byl nástupcem firmy Jos. Friedr. Zwettlera, která se 
v šematismu z roku 1848 mezi kamenotiskaři více ne- 
uvádí. 

Firma »Wítek a Suchý* změnila se v roce 1844 
ve firmu »Martin A. Vítek*; v tomto roce firma 
Ant. Gareis více se neuvádí. 

V roce 1844, jakož i v následujícím roce 1845 
(kdy » Sematismus }>ro království České* změněn na 
»Handbuch fůr Bbhmen*) existovalo v Praze osm 
kamenotiskáren a sice : C. Henniga v č. p. 309-I., 
Em. Kutschery v č. p. 840-II., Ant. Machka dě- 
diců v č. p. 739-II. (Machek zemřel r. 1844), Karla 
V. Medaua v č. p. 86 - 1 ., Frant. Rzehuly v č. p. 608-I., 
Fr. Ed. Sandtnera v č. p. 146-I., Vine. Wachy v č. p. 984-I. 
a Martina A. Vítka v č. p. 364- 1 . 

Týž stav zůstal i v roce 1846. 

V roce tomto uvádějí se v příruční knize pro 
Čechy poprvé kamenotiskaři na českém venkově a sice; 
Frant. Kastránek v Jičíně, Filip Gerzabek 
v Mladé Boleslavi, Jos. Koschina v Chrudimi. 
Frant. Procházka v Čáslavi, Bratří František 
a Karel Franiek v Lokti, Karel W. Medau 
v Litoměřicích (sklad v Praze v č. p. 863-II.), Midi. 
S c h m i d v Plzni, Petr ryt. ze Schbnfeldů v Žatci 
a Alois Landfrass v Táboře; celkem tudíž na 
českém venkově devět kamenotiskáren. 

Dle příruční knihy pro Čechy z roku 1847 ubyl 
z dosavádních (pražských) osmi kamenotiskáren Karel 
Medau, přibyl však jeden ústav nový, kamenotiskárna 
Frant. Schiera (Síra) v č. p. 85-II.; tak praví pří- 
ruční kniha, avšak Sír tisknul již v roce 1845, ne-li 
dříve, neboť z roku 1845 jsou dochovány práce s ozna- 
čením tisku Síra. Práce litografované od Síra známé 
jsou již z roku 1827, ponejvíce pro Machka dělané. 

Roku 1847 při kamenotiskárně Antonína Machka 
dědicové uvádí se změněný název firmy: *An tónina 
Machka vdova* a při dřívější kamenotiskárně 
E. Henniga nový název: »Kameno-, dřevo- a kovo- 
tiskárna E. Henniga* v č. p. 309- 1 . 

Dle příruční knihy pro Čechy z r. 1848 zv^ětšen 
počet kamenotiskáren o jednu a sice Adolfa R i c h t r a 
v č. p. 402-I. 



i8 



Počet kamenotiskáren na českém venkově zůstal 
týž jako v roce 1847, pokud se týče 1846. 

Až potud záznamy srovnány prací pana Rigla, 
ovšem podepsaným opraveny na základě badání pana 
Jos. O. Etmůllera. 

Od roku 1848 — 1858 nejsou žádné záznamy 
v knihách magistrátních, an prý shořely. 

V roce 1851 uvedena v život opět kamenotiskárna 
Haasova pod firmou ^Bohumila Haase synové*; 
dle pamětí starých příslušníků původ svůj roku 1845 
vzala kamenotiskárna Josefa Koppeho a roku l 858 
*Frant. Liebische, který koupil kamenotiskárnu 
od vdovy Em. Kutschery ; dále vznikly kamenotiskárny 
Bellmannova, Hoffmannových dědiců, Za- 
chová a Josefa Jelínka, od kterého jsou však 
známy práce z roku 1853. 

Ustav *Josefa Habla dle podání založen r. 1 840, 
což ovšem přesně stanoveno není (vdova jeho závod 
dosud vedoucí alespoň udati to nemůže) ; dle práce 
univ. prof. Ant. Friče seznáme však, že mu ústav ten 
již roku 1853 čtyři tabele sokolů (ptáků) k úplné 
spokojenosti zhotovil. 

Památník gremiální však ústavu toho nezná, rovněž 
tak ústavu »Mittag a Wildner*, roku 1860 založe- 
ného, ačkoli v něm se uvádí, že roku 1860 založen 
>Lithographieverein« (spolek litografii), nynější grémium, 
a že zde snadno dle oznámení magistrátu a dle zápisků 
v knihách sledovati, kdy která koncese udělena byla. 

Dle památníku onoho koncese udělovány násle- 
dovně : 

Roku 1860 *Josef Farský převzal kameno- 
tiskárnu od Popelíka; tohoto počátek však neznám. 

Roku 1861 Antonín Eberle obdržel koncesi. 

» 1862 Ludvík Váňa (který se roku 1870 

opět koncese vzdal). 

Roku 1 862 Jan Haberzettel (vzdal se r. l 865 , 
roku 1866 opět koncesi obdržel, po jeho smrti vedla 
závod vdova až do roku 1886, po ní převzal závod 
zeť V. Šebekj. 

Roku 1862 *Michal Kučera. 

» 1863 Čeněk Vrzal. 

» » Frant. Kalous (vzdal se r. 1864). 

» » L u d v í k D o n a t. 

» » F r a n t. L i p š. 

» 1864 Josef Stoč kel (vzdal se r. 1866). 

» » Bedřich Sandtner (vzdal se 

r. 1873 a r. 1881 opět koncesi obdržel). 

Roku 1864 Kamil Pražák. 

» » JanLowiczak. 

1865 Václav Lessig (vzdal se r. 1891). 

» » Emanuel S c h o s s i g (vzdal se 

r. 1866). 

Roku 1865 Jakub Pietschmann (vzdal se 

I . i868j. 

Roku 1866 Vojtěch Nietsch. 

» *T T y n e k F u c h s (jako samostatná 
-a místo dřívější Schreier a Fuchs* r. 1860 zalo- 
. ! érou památník též nezná). 

jn. : zdil kou označené ústavy stávají posud. 



Roku 1 867 *L eopold Koppe (po svém otci). 

» » *Antonín Vítek (nejprvé zněla 

firma »Vítek a Starý*. 

Roku 1867 Josef Serwand. 

» » *J u 1 i u s M o h r m a n n. 

» 1868 Frant. Mach i (vzdal se r. 1870). 

» » Antonín Pokorný (koncesi ob- 

mezenou, r. 1869 neobmezenou). 

Roku 1 868 *Jan Lhota ze Lhoty. 

» » B e r n a r d H a p t a. 

» , » *BedřicliKretschmar (vzdal se 

r. 1878). 

Roku 1 868 *Josef Etmůller. 

» » Ferdinand Wufka. 

» 1869 Karel Fiess (vzdal se r. 1872). 

» » Josef Hromada (koncesi obme- 

zenou, r. 1870 neobmezenou). 

Roku 1 869 *Josef Středa. 

» » Anna Rzeh úlová (vdova po ze- 

mřelém Rzehulovi, který r. 1835 koncesi obdržel, vedla 
závod jen do r. 1870 se synem svým Čeňkem). 

Roku 1870 *Emanuel Starý (koncesi obme- 
zenou). 

Roku 1870 *Jan Felkl (koncesi obmezenou na 
globy). 

Roku 1870 *Otto Sandtner. 

» 1871 Marie a Rosina Vítkovy (dcery 

po Martinu Vítkovi, vzdaly se koncese r. 1884). 

Roku 1871 F r an t i š e k M á 1 e k (vzdal se r. 1872). 

» » Ferdinand Opit z. 

» 1872 Karel Šťastný (vzdal se r. 1877). 

» » B o h u m i 1 S t o 1 z. 

» » K a r e 1 K 1 e p s a. 

» » Matěj Cic várek (vzdal se r. 1877). 

» » EmanuelStarý (koncesi neobme- 

zenou). 

Roku 1872 KateřinaPietschmannová(zod- 
povědný vedoucí Krišťan Lipš). 

Roku 1872 Josef Hora (koncesi obmezenou 
na jeden lis, vzdal se r. 1874). 

Roku 1873 Františka Habel o vá (po manželi 
Josefu Habelovi). 

Roku 1873 Adolf Wiedemann (vzdal se 
téhož roku). 

Roku 1873 *Vilém Šebek. 

» » Herman nAlbín Trůn z. 

» » HermannBelz (vzdal se r. 1883). 

» 1 874 AloisWildner (dříve firma » Mittag 

a Wildner*). 

Roku 1874 Václav Němec (byla mu však 
téhož roku odňata). 

Roku 1 874 *Dominik Hora. 

» » RobertWrzal (vzdal se r. 1885). 

» » Bohumír Štolz (vzdal se téhož roku). 

» 1876 *Josef Sýkora. 

» » *D a n i e 1 K o c h 1 í k. 

Roku 1878 *Moritz Schulz (manželka Eleo- 
nora po smrti od r. 1892). 

Roku 1879 *Siegmund Rudl. 



19 



Roku 1879 *Ondřej Haase šl. z Vranova. 

» 1880 Josef Sommer. 

» * *J u 1 i u s G r é g r (koncesi obmezenou 

na jeden lis). 

Roku 1882 August Váňa (bez povolení lis 
držeti jako soukromá litografie). 

Roku 1882 V á c 1 a v M o r á k (koncesi obmezenou 
na jeden lis). 

Roku 1883 Ferdinand Osvald Nerad (po 
Hromadovi, koncese se vzdal r. 1888). 

Roku 1883 Otakar Heinrich. 

» * Julius Braune rt ( koncesi obme- 

zenou bez lisu). 

» » E m a n u e 1 S y s el. 

Roku 1 884 * V i 1 é m K r é č m e r 

» » *V ratislav Vítek. 

» 1885 *Jan Vaňáč. 

» 1889 Siegmund Alois Fiess. 

» » *B o h u s 1 a v B a t o v e c. 

» 1890 Ondřej Biebl. 

» » VáclavOpitz. 

» » KarelRudl. 

» » *LudvíkKautský (koncesi obme- 
zenou a r. 1892 neobmezenou). 

Roku 1890 *Adolf Till. 

» 1891 *Antonín Purkrábek. 

» » *Linhart Třešňák (po Lássigovi). 

» » Artur Fuchs (po otci Hynkovi). 

» 1892 Vojtěch Nietsch. 

» » *F r a n t. C e r n ý. 

» » Růžena Bieblová (po Farském). 

» 1 894 Karel Sichrovský. 

» » *C e n ě k S t u m p e r. 

» 1895 *Antonín Čermák. 

» » *AIatyáš Tůma (po Wildnerovi). 

» 1896 *V i 1 é m P o ko r n ý (po Sichrovském). 

» » *F r. Bernášek (po Novohradském, 

tento po Malém). 

Roku 1 897 *Josef Soukup (nyní Rosendorf). 

» * *L u d v í k Č e r m á k. 

» » *JosefBujárek. 

» *A n t. B a u e r. 

» 1898 *Václav Kotrba (Cyrillo-Metho- 

dějská). 

Seznam tento veden dle seznamu grémia praž- 
ského, mimo grémium v obvodu pražském koncesi 
mají; *V. Neubert a *J. Vonka na Smíchově. 

Jako továrníci mimo grémium jsou: L. Koppe, 
A. Haase; dále *Vilém Piek a synové na Smí- 
chově a *J. Buchbinder v Žižkově. 

Po zaznamenání ústavů litografických v obvodu 
pražském venkov český nutno pominouti, jelikož látku 
nebylo možno sehnati ; ačkoliv všem známým ústavům 
venkovským dotazníky zaslány byly, zůstaly tyto však 
skoro úplně nepovšimnuty. 

Přikročíme nyní ku litografické práci samé. 

Výrobky práce litografické možno rozvrhnouti 
na dva samostatné oddíly, a sice na litografii tak 



zvanou uměleckou a na litografii, sloužící ponejvíce 
zájmům veřejným, najmě obchodním. 

Doba české umělecké litografie spadá do prvé 
polovice, doba obchodní litografie v druhou polovinu 
trvání jejího, při čemž možno uvésti, že do nynější doby 
oba směry téměř stejně dlouhé polovice časové zaujímají. 

Aby čtenářstvo nabylo důkladného pojmu o prvé 
periodě české litografie, uvádíme níže veškeré cenné 
práce litografické, ve sbírkách musea království Českého 
chované, s plným označením jich původu, aby, až za 
několik let sbírky ony uspořádány budou, seznam 
tento byl vodítkem pro návštévníka-odborníka. 

Dle vedeného zde seznamu vidno, že litografie 
česká počala zhotovováním historických obrazů, po- 
nejvíce z dějin českých, dále zobrazením výjevů nábo- 
ženských. Na obrazích těch setkáváme se se jmény 
zvučnými, která ve výtvarném umění českém čestná 
místa zaujímají. Možno tvrditi, že při počátku téměř 
litografů nebylo v dnešním smyslu, nýbrž že na kámen 
zrněný litografovali buď malíři sami svoje výtvory neb 
litografovah dle obrazů kresliči dovední. Do kamene 
pak ryli též umělci vyškolení, což při příbuznosti 
s ocelorytem, který tou dobou byl v rozkvětu, možno 
bylo, neb mnohé práce litografické z doby tehdejší 
vyznamenávají se takovou možno říci krásou, že jich 
od prací oceloryteckých těžko bývá možno rozeznati. 

Dlužno ovšem uvážiti, že tehdejší práce rjtinové 
tisknuly se přímo z rytiny a nikoliv jako dnes z pře- 
tisku, a rytec nemusil tudíž úzkostlivě počítati, kterak 
to v tisku vypadne. 

Po obrazích historických a náboženských vidíme 
snahu, přijíti obecenstvu vstříc zobrazením krajin, a to 
jak historických (hlavně starých hradů) tak i jedno- 
tlivých pouze jich motivů (viz V. Mánes z r. 1831). 

Ba i výjevy z denního života zobrazeny (viz spo- 
lečnou práci A. Czermaka a F. Čermáka). 

Následujícím širokým polem tvorby bylo zhotovo- 
vání podobizen. Fotografie tenkráte byla neznáma, po- 
zději pak stále ještě v plénkách, takže nejlepší způsob 
zvěčnění vynikajících osob tou dobou skytala litografie. 
Provádění křídové kresby na kameni nečinilo žádných 
obtíží umělci-malíři, a mohl tudíž každý bez před- 
chozího snad dlouhého učení tvořiti na kameni lito- 
grafickém svoje práce, ba kámen, najmě jeho jemné 
zrno skytalo mu tak vděčný objekt práce, že něco 
snazšího, rychlejšího, přehlednějšího, než práce lito- 
grafická, tou dobou nestávalo. 

Že poměr}- při tom nebyly snad vždy nejlepší, 
možno se domysliti z toho, že na příklad kdo chtěl si 
dáti zhotoviti svoji podobiznu v litografii, musil dříve 
zažádati o povolení u místodržitelství, které potom, 
hlavně při osobách pouhého snad městského původu, 
milostivě dovolilo, že pro svoji domácí potřebu žadatel 
smí si dáti zhotoviti na příklad patnáct neb více vý- 
tisků. Tak čteme na podobizně označení, že mydlář 
Holub může si dáti zhotoviti dvacet tisků pro domácnost. 

Postupně nyní uvádíme seznam prvých českých 
prací litografických, chovaných ve sbírkách musea 
království Českého. 



20 



Co nejstarší ukázka je z r. 1820 od malíře neb 
kresliče A. Machka, který sám litografoval a měl též 
kamenotiskárnu a v zmíněném roce toto vydal ; 

»Děje Cechů.« Titulní list, křídou provedený, 
velmi pěkný. Dále následující výjevy; Příchod Cechů 
do Bojahemu. — Cechy ! Cechy ať slově ! — Zde 
osívejte, lesy plaňte a stavte ! — Pohromadě se držte, 
rozptýlení nám škodí. — Dokud meče v našich pěstích. — 
Vítězství Cechů nad Thallinem králem Boilkym. 

Následující práce litografické tisknul Machek od 
r. 1820 až asi do r. 1837: 

F ů h r i c h komponoval, JanWalter litografoval : 
Poražení Avarů. Machek tisknul. 

Od Gareise: Přísaha Samoslavovi. — Obležení 
Samoslava od Franků. 

Od Fůhricha: Volení Kroka za soudce. Machek 
kreslil. — Učiliště v Budči. — Proměna Slovanů. 

Jan Walter lit. : První zemské desky v Cechách. 

Václav Mánes lit.: Volení Libuše za kněžnu. 

F ů h r i c h lit. : Vlasti — sláva ! 

V. Mánes: Bivoj. 

Machek: Volení Přemysla za vojvodu českého. 

F ů h r i c h : Libušin soud. 

Václav Markovský lit: Založení Prahy. 

Josef Mrniak lit.: Proroctví Libuše. 

V. Markovský: Smrt Libuše. 

Od Fůhricha: Lstivé přepadení motolské tvrze. 

Leopold Friese: Šárka přelstila Ctirada. 

Markovský: Vítězství Vlasty nad Samoslavem. — 
Přemysl se mstí Vlastě. 

Fůhrich; Zboření děvínské tvrze. 

Markovský: Pohřeb Přemyslův. — Horymír 
Neumětelský. — Čestmír a Vlastislav. — Křest Boři- 
vojův. 

Fůhrich: Svatý Ivan. 

L. Friese: Václav vyučován v křesťanství. 

Fůhrich; Václav vyzývá Ladislava na souboj. — 
Propadení Drahomíry. 

J. Walter: Zjevení se silného oděnce u dubu. 

Fůhrich: Vojtěchův návrat. 

J. B e r g 1 e r komp., A. G a r e i s lit. : Jaromír v ne- 
bcz|)cčí smrti. 

V. Warter: Útěk Polanů, Jaromír vítěz. 

J. Bcrgler, A. Gareis: Oldřich a Božena. 

I'ůhrich, A. Gareis lit.: Vyhubení Vršovců. 

F ii h r i c h : Svatý Prokop. 

L. Friese, A. Gareis: Břetislav a Jitka. — 
Jitka v císařském ležení u Berouna. 

Markovský; Milada v Římě před papežem 
Janem XI II. — Břetislav od Jaromíra národu před- 
staven. 

h'ůhrich, Gareis: Vyzdvižení Vojtěcha v Hnězdně. 

Walter; Vítězství u Domažlic. 

k riese: Spytihněv drží v bráně soud. 

Markovský; Královské korunování Vratislava. 

1 'ůhrich: Čechové před Milánem. — Srocení 
t- 'v ■; lu IV. v Pise. — Smír mezi vévody Kon- 
’ ' a i - :dřichem. 

i^ c: Obrácení Prusů (Přemysl Otakar). 



Fůhrich, Gareis; Otakaru se podává císařská 
koruna. 

Josef Fůhrich lit. : Bitva na Marchovu poli. — 
Zavezení mladého Václava. 

Friese: Zapuzení Korytanů. — Vjezd Jana 
Lucemburského do Prahy. — Nalezení varů Karlem IV. — 
Václav IV. a Jan Nepomucký. — Václav IV. a Zu- 
zanka. — Zde jsme s tou zbrojí, kterou Vaše Milost 
požádala. 

Fůhrich, Gareis; Tataři u Olomouce. 

L. Friese, Josef Niederhofer lit: Ladislav 
odměňuje udatného Jiskru.. 

Ed. Schalter lit: Jiří Poděbradský za krále 
českého zvolen. — Smrt krále Ludvíka u Mohuče. — 
Vjezd Ferdinanda I. do Prahy 8. listopadu 1558. 

Další práce litografické, tuto uvedené, tisknuty 
jsou v různých litografiích pražských. 

C. Brantl, litograf z Prahy, v r. 1836 zhotovil 
křídové kresby; Die Ruině Bossig gegen Osten. — 
Der Teufelsthurm und das dritte Bossiger Burgthor. 

Frant. Roth, kreslič a litograf, narozen r. 1792 
v Broumově, žil v Praze do r. 1837. Rytiny: Město 
Jindřichův Hradec. — Sv. Barbora. — Ansicht der 
Stadt Braunau in Bohmen. (Křídová kresba. — Tisknul 
Haase & Hennig.) 

A. Czermak, lit.: Truhlářská dílna po práci. — 
Dalibor ve vězení. (Kreslil F. Čermák, lit. A. Freund, 
tisknul F. Šír.) 

A. Gareis lit. dle Le Brun, tisknul Machek 
r. 1822 v Praze. 

Frant. Prokop, lit: Ježíš, jak žehná chléb. — 
Ježíš na kříži. — O, Spasiteli světa! — Mater dolo- 
rosa. — Kristova hlava. (Křídové kresby s tónem.) 

Ant. Grundler lit. r. 1838, tisknul Machek: 
Velký ornament renaisanční. 

Gregor Greger, kreslič a lit. (narozen r. 1 808 
v Počátkách v Čechách, zemřel r. 1835 ve Vídni na 
choleru) : Maří Magdalena. — Podobizna Dobrovského 
z r. 1830. (Pérové kresby.) 

Podobizna Josefa Fůhricha, malíře. (Lit. A. Gareis 
r. 1836.) 

Podobizny: Albert Wenzel Euseb. Graf von Wald- 
stein. (Vil. Burda del. r. 1823, kreslil A. Gareis, tisknul 
Machek.) — Em. Hruška, Hauptmann. (Kreslil Gareis, 
kříd. kresba C. Matt. Ehrlicha, tisknul Haase & Hennig.) 

Provedené kresby od Gareise, tisknul Hennig 
v Praze a v Berlíně : Karlovská madonna. — Ecce 
homo r. 1824. — Bolestná Panna Maria. — Trpící Spa- 
sitel. — Čtyři genre. — Obrázek. — Štěstí věrnosti. — 
Autografické kresby komické a hrací karty. — C. Hennig 
Bilderschau Nr. 5, Preis 3 kr. C. M. — Více malých 
kreseb (pérové, křídové a autografované). — Též podo- 
bizny. 

Abbildungen mehrerer vorzůglicher Schauspieler 
und Sánger des kon. deutschen Theaters zu Prag, ge- 
zeichnet von Ant. Machek, lit. Schodl a Schier. (Velmi 
pěkné a umělé podobizny, v křídě provedené.) 

Erantišek Nádor p, malíř a litograf z An- 
haltu n. R. (narozen r. 1804, studoval na pražské aka- 



21 



demiO ; Podobizna. (Křídou provedená, tisknul Machek 
a Teyček.) — Podobizna ředitele malířské akademie 
z r. 1753. (Tisknul Machek a Teyček). — Narození Páně. 
(Velký obraz. Pérová kresba, tisknul Machek a Teyček.) 

Václav Mysliveček, malíř: Sv. František 

Saleský. (Křídová kresba.) 

Václav Mánes: Rozličné kresby vrb, lip, dubů 
a jiných stromů, venkovský statek, vodopád v úskalí 
(křídové kresby), strom (pérová kresba), rozličné vrby 
(pérové kresby z r. 1831). 

Antonín Mánes: Lesní zátiší. (Pérová kresba 
z r. 1827.) — Statek venkovský u vody, velká vrba. 
(Pérová kresba z r. 1829.) — Vrba, nakloněná nad 
vodou. (Pérová kresba.) 

Antonín Machek, malíř podobizen, též hto- 
graf (narozen r. 1782, na této práci označeno takto 
narození Machkovo) : Titul figurální ku národním písním. 
(Též u něho tisknuto.) — Král Václav udílí kutno- 
horským havířům práva. (Křídová krajinka.) — Nákres 
pérový na titul z r. 1830. (Báseň; bohové řečtí, delfíni 
a rybáři.) — Ďábelská hra v karty. (Obraz, rytina; 
tisknul Machek.) — Poslední boj. Kostlivec, jak pro- 
klál kopím rytíře. (Rytina.) — Zahynutí Absolona. 
(Křídová kresba.) — Zvěstování P. Marie. (Křídová 
kresba od Jos. Mrniaka, tisknul Machek ) — Madonna 
della Sedia. (Od Machka, nákladem C. W. Endera 
v Praze.) — Křídová kresba od Machka ku promoci 
Dr. J. V. Krombholze, obsahující čtyry fakulty (figury). — 
Též tak Karel IV. podává doktorovi diplom. — Jiný 
králem Vladislavem r. i 825 . — Madonna s Ježíškem. 
(Křídový obraz.) — Podobizny Dr. Krombholze z mládí, 
starší atd. — Graf Ignaz Gulay. (Podobizna.) — Ant. 
Machek narozen r. 1778 (na této práci narození uve- 
deno opět jinak) v Chrasti, zemřel 18. listopadu 1844. 

Od Langweila: Tažný kůň. — Sv. Rudolf. — 
Salvátor mundi. (Od D. Scholla, tisknul Lowiczak.) 

Podobizna. (Od Machka, tisknul Schier.) 

J. Kroupa, malíř a litograf (narozen r. 1800): 
Podobizna kněze, vyššího hodnostáře. (Křídová kresba. 
Tisknul Gottlieb Haase.j 

Křídová podobizna Alvinzy z Barberecku. (Tisknul 
Schonfeld.) — Ecce homo. (Křídová kresba.) — Umí- 
rající rytíř u lesa v přítomnosti jeho manželky a syna 
u něj klečícího. 

Kollar, rytec a malíř: Pomník Karla Velkého 
ve Frankfurtě n. M. (Tisknul Medau.) — Nabídnutí 
k sňatku na Helgolandě, (Rytina.) — Boj s býky. (Rytina.) 

Ferdinand Klimsch: Charitas. (Rytina. Tisknul 
Hennig.) 

Wilhelm Kandler, historický malíř: Alego- 
rický titul. (Rytina.) — Na, otče náš! — Ranní mo- 
dlitba na venkově. — Přijetí do nebeské říše. — Po- 
žární výjev. — Císař Maxmilián na skále Martinské, 
modlící se. — Žehnající otec a syn. — Modlící se otec 
a syn. — Titul k tomu. (Vše pěkné rytiny.) 

Kandler kreslil, Klimsch ryl: Titul věnovací 
(Dem allerhdchsten Herrscherpaare Ferdinand und Marie, 
Prague): Der Traum, Ankunft, Aufenthalt, Sehnsucht, 
Trennung. Sv. Martin l 83 l. 



Johann Friedrichs-Stiftung zu Jena. (Hirsch ryl, 
Farský tisknul.) 

Magazin malerischer Ansichten von Schottland. 
(Gezeichnet nach der Nátur von F. Pernot in Paris, 
lithographirt in der Steindruckerei von Haase und Hennig 
in Prag, 12 Blátter ; Verlag von C. Hennig, Prag & Berlin.) 

Landschafts- und Architektur-Studien, 1 2 Blátter, 
Preis I fl.C. M. ( Verlag von C. Hennig 1 843, Prag & Berlin.) 

Hellich kreslil a litografoval křídové kresby 
(tisknul Reiffenstein a Rosch ve Vídni): Sv. Vojtěch 
křtí sv. Štěpána. (Vydáno Dědictvím SS. Cyrilla a Metho- 
děje.) — Promoční pozvání Dr. Mudrocha ku dni 
3 o. září 1840. (Allegorie, křídová kresba.) — Rudolf 
hrabě z Habsburku s družinou přechází potok v lese, 
v ruce drže velebnou svátost. (Obraz. Tisknul Zwettler.) 

J. H a b e 1 : Partie im Salzkammergut. (Křídová 
kresba s tónem irisovým.) — Bei Ischl. (Barvotisk.) — 
12 rytin: Hylas, otec Víta, hledí jej lichocením i vy- 
hrůžkami pohnouti, by modlám obětoval, ale marně. 
(Pěkné rytiny.) — Podobizna od H e 1 1 i c h a. (Křídová 
kresba. Tisknul Habl.) 

Podobizny křídou na kámen provedené 
a vesměs v Praze tisknuté: 

»Otto Ferdinand Graf von Abensberg und Traun,« 
k. k. Feldmarschall. (Lit. Anstalt J. H. Zwettler, Prag, 
Nr. 116.) 

»Se. E. Mirsa Abul Hassan Chan,« Botschafter 
von Persien. — »Eerdi del.« (Jiná téhož hodnostáře, 
dělána 3 o. března 1819. Tisk neznámý.) 

»Adam, apatykář příbramský.* (Kamenotisk Er. 
Šírá v Praze i 852 .) 

»Dr.Adler.« Rytina s tónem. (Tisknul J.Habel 1862.) 

»Eerd. Herzog von Alba.* (Tisk neznám.) 

»Mad. Albert.* (Kreslil C. Brandt, tisknul Haase.) 

^Alexander 1 ., Kaiser von Russland.* (Lit. 1825 
Gottlieb Haase Sohne. — Podobizna téhož, však v celé 
osobě, na velkém archu.) 

» Alexander Nikolajevič.* (Dle života kreslil V. Han, 
na kámen kreslil Rittersberg, tisknul E. Šír.) 

» Alexander I., císař ruský.* (Tisknul Gottlieb 
Haase Solme.) 

» Josef Allram.* (Lit. H. Schodl, tisknul Machek, 
sklad C. W. Enderse.) 

» Michael Josef hrabě Althann,* předseda hospo- 
dářské jednoty čáslavského kraje. (Kreslil E. Wachs- 
mann 1861, tisknul Earský.) 

»Amalia Augusta, kón. Prinzessin von Baiern.* 
Kopie 1822. (Tisknuto v Praze.) 

» Johann Anger,* Med. & Chir. Doctor. (Tisknul 
Šír 1854.) 

»Attila, král Hunů.* Rytina. (Pražským kameno- 
tiskem.) 

»Jan Augusta.* (Řekl jsem: Mluvím a mluviti 
budu.) (Ryl Karel Steyrer, tisknul E. Šír; pěkná rytina 
na způsob ocelorytiny.) 

»Maximilian Graf Baillet von Latour.* (Tisknul 
Zwettler & Nikl in Prag.) 

»Karl Balling,* Professor. (Od Habla s tónem.) 



22 



»K. Balling,« Professor. (Lit. Šír 1854.) 

»V. A. Bartak.« Podobizna s houslemi. (Lit. Ga- 
reis, tisknul Šír.) 

»Karl Josef Fiirst von Bathyany.« (Lit. Šír, tisknul 

J. Zwettler.) 

> W enzel Edler von Bauer und Adelsbach. « (Kreslil 
Machek i 835 , tisknuto s tónem.) 

»Franz Rud. Bayer.« (Lit. H. Schódl, tisknul 
IMachek.) 

-Podobizna bez jména. « (Krásně kreslil a lit. 
Jos. Quaisser v Praze 1823, tisknul Machek s tónem.) 

»Johann Peter Freiherr von Beaulieu.« (Lit. Jos. 
Glatz, tisknul J. F. Zwettler.) 

»Ludwig van Beethoven.* Velká figura. (Kreslil 
Teyček v Praze 1841, tisknul Machek.) — Totéž, 
zmenšené. (Pérová kresba.) 

»Dr. Bechler.« (Tisknul Habel s tónem.) 

» Anton Bennewitz.« (Lit. Farský 1878.) 

» Josef Bergler.« (Lit. Jos. Quaisser 1828, tisknul 
Machek.) 

» Josef Bergler,« Director derKunstakademie. Velká 
podobizna s tónem. (Tisknul a lit. Machek a Teyček.) 
» Friedrich Graf Berchtold.« (Lit. M. Kučera.) 
»Isaak Bernays,« geistlicher Beamter der deutsch- 
israelitischen Gemeinde. (Lit. Christ. Mfiller, tisknul 
Haase & Hennig.) 

»Mathias Bernt,« Major. (Lit. M. A. Vítek v Praze.) 
»Bianchi Friedrich.* (Zwettler.) 

»W. G. Bohm.« Podobizna vysokého kněze. 
(Od Šírá.) 

»Dr. Vincenc Bohdálek.* (Lit, Zumsande 1854, 
tisknul Šír.) 

» Bernard Bolzano.* (Kreslil Mayer 1846, tisknul 
s tónem Šír.) 

»Joh. Nep. Barchitzky,* Prager Magistratsrath. 
(Tisknul Šír.j 

»Wenzel Brabek,* bývalý návladní v Táboře. 
(Tisknul Šír.j 

»Graf von Brawne,* k. k. Feldmarschall. (Lit. 
Jos. Glatz, tisknul Zwettler.) 

»Therese Brunetti * (Lit. Schodl, tisknul Machek.) 
sWenzel Budowecz von Budowa,* president za 
krále zimního. (Podle kresby Scheirol, ryl Karel Steyrer.) 

Karl Bonaventura Longueval Graf von Buquoy. « 
(Kreslil a lit. Rittersberg, tisknul Zwettler.) 

»VVilhelm Burde.* Podoba malíře, jak leží ze- 
mřelý. (Kreslil A. Gareis, tisknul Machek 1825.) 

»Josei)hus Malabaila Come de Canal.« (Lit. Kroupa, 
tisknul Machek.) 

Franz Ser. Caroli,* Domijrobst. (Maloval a lit. 
(jareis, tisknul IMachek.) 

M. C- Cicero.". Kreslil D. Scholl, tisk neznámý.) 
Ctibor z Cimburka.* (Dle staré řezby kreslil 

K. Rits' hel, vydal A. Šembera.) 

Fduard Graf von Clam-Gallas.« (Lit. Jos. Quaiser 
I '3(1. tisknul Machek.) 

Wilholm Graf von Clam-Gallas.« (Lit. Jos. Quaiser, 

■ 1 Machek.) Jiná. (Lit. Jos. Quaiser 1828, 

■ • Cč Teyček.) 



»Christian Christoph Graf von Clam - Gallas.* 
(Kreslil K. Čermák, lit. F. Šír.) 

»Karl von Crouix Graf von Clerfayt,* Feld- 
marschall. (Lit. F. Šír 1829, tisknul Machek.) 

»Hieronymus Graf zu Colloredo - Mannsfeld,* 
General-Feldzeugmeister. (Hořčička pinx, lit. Lhota, 
Druck von C. Hennig.) 

» Josef Graf von Colloredo-Melz und Wallsee. « 
(Lit. Schier, Steindruck der lithographischen Anstalt in 
Prag, neue Allee Nr. 116.) 

»Katharina Cornet,* Sophie in der Oper »Lar- 
gines*. (Lit. H. Schodl, tisknul Machek.) 

»Wahre Abbildung des hochw. Herm Joseph 
Czapek,* Weltpriester, dann Domherr. (Lit. Tomesch, 
tisknul A. Machek.) 

»Fr. L. Čelakovský.* (Dle J. Bekla. Lit. Šír, 
tisknul F. Šír.) 

»Daguerre. « Rytina podobizny. (Tisknul C. W. 
Medau.) 

»Deker.* Eisenhándler fiir Privatgebrauch. (Lit. 
T. Anděl i 852 , tisknul Šír.) 

» Franz Graf Deym.« (Hořčička del., lit. Šír, tisknul 
Machek.) 

»Dittrich.« Vysoký kněz. (Lit. Wachsmann.) 

» Josef Dobrovský.* (Tisknul C. W. Medau v Lito- 
měřicích.) 

»K bitvě bělohorské.* Dle staré rytiny v mědi. 
Pravé vyobrazení kněze »Dominga de Jesus Maria*. 
(Rytina v kameni, tisknul A. Landfras v Jindřichově 
Hradci.) — Totéž na jiný způsob. (Lit., tisk a sklad 

F. Zelinky v Jindř. Hradci 1867.) 

»Frant. Doucha.* (Lit. F. Anděl, tisknul Fr. Šír.) 
»Frant. Drake.« (Lit. F. Šír, tisknul Machek.) 
»Karl Mathias Ehrlich,* Capitular der Premon- 
straten am Strahow. (Lit. Haase & Hennig.) — Jiná. 
(Lit. Gareis, tisknul Haase & Hennig.) 

» Josef Engel,« doktor lékařství a professor. (Tisknul 
Šír 1845.) 

» Josef Erben.* (Tisknul s tónem Earský i 863 .) 
»Nanette Ernst.* (Maloval H. Schódl, lit. a tisknul 
A. Machek.) 

» Franz Feistmantel,* Schauspieler. (Lit. Gustav 
Winzler, Steindruck von G. Haase.) 

» Ferdinand I., Kaiser von Oesterreich.* Zname- 
nitá rytina ze samých puntíčků a čárčiček, na pohled 
jako v křídě. (Steindruck von R. v. Schónfeld & Ku- 
tschera in Saaz, gravirt von Karl Karrer.) 

»Kaiser Ferdinand II. « Rytina. (Lit. C. Steyrer, 
tisknul Joh. Sandtner jun.) 

»Ku stříbrné svatbě Ferdinanda dne 27. února 1 856 .* 
(Lit. Anděl, tisknul Šír.) 

» Ferdinand I.« (Druck und Verlag von Gottlieb 
Haase Sóhne.) 

»Ig. Firbas.* (Lit. A. Maschek, tisknul Fr. Šír 1841.) 
»Johann Nep. Fischer,* MDr. (Gezeichnet von 
Schier, Druck von Machek.) 

»Steindrucker Fienhold.* Podobizna. (Lit. s tónem 

G. Haase Sóhne.) 



23 



»Rabbi Eleasar Flekeles.« (Lit. Zimmermann, 
Verlag von Schmelkes.) 

» Eleasar Elekeles,« erster Oberjurist zu Prag. 
(Lit. S. Arkeles, tisknul A. Machek.) 

»Eorbringer,« Institutsdirector. (Lit. a tisknul 
Anděl 1852.) 

»P. W. Erost.« (Ryl F. Richter, tisknul Wacha.) 

»Franz I., Kaiser von Oesterreich auf dem Parade- 
bette.« Rytina. (Tisknul C. W. Medau v Litoměřicích.) 

» František Josef a Alžběta co snoubenci.* (Tisknul 
André v Praze.) — Totéž zmenšené, jiným způsobem 
provedené. Rytina. (J. Koppe.) 

» Císař František Josef I. v mládí.* (Lit. a tisknul 
Fr. Šír.) 

» Císař a císařovna.* Křídová kresba. (Jos. Lo- 
wiczak.) 

» Velká skupina s českým lvem, v středu císařská 
medaile.* Věnováno císaři od ostrostřelců dne 29. března 
1852. (Ryl Svoboda, tisknul P'. Šír.) 

» František Josef I., císař rakouský.* Velká podo- 
bizna. (Tisknul Šír.) 

» Císařská rodina.* (Tisknul J. Lowiczak.) 

» Upomínka na přítomnost jejich Veličenstev dne 
24. dubna i 854 .« (Ryl C. Karrer, tisknul J. Koppe.) 

» František Josef a Alžběta.* (Tisknul Fr. Šír.) 

» Císař František Josef I.« (Lowiczak.) 

* Friedrich der Grosse.* Rytina. (Vydal Medau 
v Litoměřicích.) 

»Herzog Friedrich.* (Medau v Litoměřicích.) 

»A. Fůgner.* (Lit. A. Pokorný, tisknul K. Pražák.) 

»Mathias Graf Gallas,* Oberfeldherr. (Lit. a tisknul 
Zwettler.) 

»F. Gauermann,* Thiermaler. (Lit. Šír, tisknul 
Machek.) 

»Ludwig Freiherr von Gablenz.* (Lit. Gust. Richter, 
tisknul C. W. Medau v Litoměřicích.) 

» Heinrich von Gagern.* (Lit. F. Rohrisch, tisknul 
C. W. Medau & Comp. in Prag.) 

»Goethe.* (Ryl K. Tschuppik, tisknul C. W. Medau 
v Litoměřicích 1829.) 

» Ignaz Graf Gyulai.* (Lit. P’. Šír, tisknul A. Machek.) 

» Havlíček Borovský,* redaktor »Národních Novin*. 
(Lit. Nord i 85 o, tisknul Fr. Šír.) — Jiná. (Tisknul 
Fr. Šír 1848.) 

» Václav Hájek z Libočan.* Rytina. Příloha 
»Zlatých klasů*. (Lit. Josef Jelínek.) 

» Václav Hanka.* (Maloval Machek, lit. Šír, tisk- 
nuto na pergameně. — Jiná. (Lit. Fr. Šír.) 

»Cassian Hallaschka,* Doctor der Philosophie. 
(Druk von A. Machek in Prag.) 

»Krištof Harant z Polžic.* (Nákladem Ant. Renna, 
tisknul Bellmann v Praze.) 

»Andreas Graf Hadik von P^utak,* k. k. osterr. 
Feldmarschall. (Steindruck von J. F. Zwettler.) 

»Reverendissimus ac Amplissimus D. D. Ferdi- 
nandus Hansa,* Doctor der Theologie. Velmi jemná 
křídová práce. (Lit. C. Zimmermann, Steindruck von 
G. Haase.) 



»Johann Theod. Held,* Doctor der Medicin. (Lit. 
F. Schier, Druck von A. Machek 1827.) 

»D. Jos. Helfert,* k. k. Professor und Consistorial- 
rath. (Gezeichnet J. Mánes.) 

»Johann Henninger.* (Lit. Schier gezeichnet und 
gedruckt Machek.) 

»PIerder,* Schriftsteller. (Lit. Jos. Quaiser, Praga 
1824; tisknul s tónem Ant. Machek.) 

»Šebastian Hněvkovský.* (Tisknul a vydal F. Šír.) — 
Jiná. (Machek.) 

» Horský,* Inspector, Wirthschaftsrath. (Lit. und 
Druck von F. Šír, s tónem.) 

xHofers Haus am Land in Tirol.* Pěkná rytina. 
(Gravirt V. Habel, Steindruck von E. Kutschera.) 

»Jul. H. Hoger.* (Kreslil Chalupa, tisknul F. Lipš 
v Poraze.) 

»Václav Horák.* Prémie k »Daliboru« 1861. (Lit. 
J. Quast, tisknul F. Šír.) 

»Mydlář Holub.* Dvacet tisků pro domácnost. 
(Lit. Zumsande, Druck von F. Schier in Prag.) 

»Dr. C. Fr. Hornschuh,* Professor der Natur- 
geschichte. (Steindruck von Haase & Hennig in Prag.) 

»MDr. Hoser.* (Druck von Fr. Schier in Prag 
1848, s tónem.) 

» Friedrich Ritter von Hotze.* (Lit. Schier.) 

»Ferdinand Hansa,* královéhradecký kanovník 
český. (Lit. Mánes.) 

»Jan Hus.* (Lit. Farský i 864 .) 

»Jan Hus.* (Ryl K. Steyerer, tisknul F. Šír, \’ydal 
F. Lipš.) 

»Jan Hus.* (Tisknul J. Lowiczak v Praze.) 

»Petr Chelčický.* (Ryl F. Chalupa, tisknul Schreyer 
a Fuchs.) 

»Karl Graf von Chotek.* (Ryl F. Kolář, tisknul 
C. W. Medau & Comp.) — Jiná. (Lit. a tisknul Machek.) 

»František Jelínek.* Narozen 1788. (Lit. Jos. Je- 
línek v Praze.) 

»Jeroným Pražský.* (Tisknul Fr. Šír.) 

» Jeroným Pražský.* Jiná, větší. (F. Šír 1851.) 

» Jeroným Pražský.* (Ryl K. Steyrer, tisknul F. Šír.) 

» Heinrich I.,* Kónig der Teutschen (Deutschen). 
(Ryl Spanner, tisknul C. W. Medau & Comp.) 

»Josef Jiránek.* (Ryl Zumsande, tisknul Fr. Šír.) 

»Jiří Poděbradský.* (Tisknuto s kamene v Praze .^) 

»Der Prinz von Joinville.* (Gravdrt von f. C., 
Druck von Medau in Leitmeritz.) 

»Johann Jungmann,* Professor am k. k. akad. 
Gymnasium in Prag. (Steindruck von Wacha, Neue 
Allee.) 

» Josef Jungmann.* (Kamenopis J. Jelínka v Praze.) 

»J. Jungmann.* (Kreslil Fuchs, tisknul M. Cicvárek, 
náklad J. Waňka.) 

»J. Jungmann.* (Lit. a tisknul Farský v Praze 1864.) 

»J. Kalina.* (Kreslil na kámen J. Kopáček 1847.) 

» Vacek-Kamenický.* (Lit. a tisknul Farský i 863 .) 

» Kalvín.* (Ryl F. Chalupa, tisknul Schreyer 
a Fuchs.) 

»Josef Kains,* aus der Oper ais Faust. (Lit. 
Schodl, tisknul A. Machek.) 



24 



» Josef Vlast. Kamarýt.« Rytina. (Farský v Praze.) 

»Karel I V.« (Kamenotisk Vítka a Suchýho v Praze.) 

»Karel IV., císař římský a král český.« (Pražským 
kamenotiskem i 83 o.) 

»Karel IV. « (Kamenotisk F. Síra v Praze.) 

»Karl Ludwig, kon. Prinz von Ungarn und Bdhmen. « 
(Lit. F. Šír, tisknul A. Machek.) 

sHerzog Karl.« (Gravirt A. C. Zschuppik, Druck 
von C. W. Medau in Leitmeritz.) 

»Franz Josef Graf Kinský von Wchynitz und 
Tettau,« k. k. dsterr. General-Feldzeugmeister. (Lit. 
Schier, Druck von Zwettler.) 

» Michael Freiherr von Kienmayer,« k. k. osterr. 
General der Cavallerie. (Lit. Schier, Druck von Zwettler 
i 83 o.) 

»Ludwig Andreas Graf von Khevenhuller,« k. k. 
General-Feldmarschall. (Steindr. v. J. F. Zwettler & Comp. 
in Prag.) 

»Vincenz Freiherr Knezevich von St. Helena, « 
k. k. osterr. General der Cavallerie. (Lit. Schier, Druck 
von Zwettler in Prag.) 

»Ignaz Kleinwáchter,« Bankier und Vorsteher des 
Prager Handelsstandes. (Lit. C. Zimmermann, Druck 
von Machek.) 

»Johann Graf von Klebelsberg,« k. k. osterr. 
Feldmarschall-Lieutenant. (Lit. Leider 1825, Druck 
von Ant. Machek in Prag.) 

» Václav Klem. Klicpera.* (Lit. a tisknul s tónem 
Fr. Šír.) 

» Alois Klar,« Doctor der Philosophie und Pro- 
fessor. (Maloval C. Vogel von Vogelstein 1828, lit. 
von Hellich, Steindruck von Gottlieb Haase Sohne 
in Prag.) 

»Amos Komenský.* Rytina. (Lit. s tónem L. Vaňka 
v Praze.) 

»Jan Amos Komenský.* (Lit., tisk i sklad a vydal 
A. Eberle v Praze.) 

» Cvičení v kreslení hlav pro učitele i samouky.* 
(Tisknul a vydal Fr. Šír na Spálené ulici č. 85-II.) 

»Jan Amos Komenský,* biskup českých a morav- 
ských bratří. (Tisknul Šír.) 

»J. A. Komenský.* (Ryl F. Lipš, tisknul Schreyer 
a Fuchs.) 

Jan Amos Komenský.* (Ryl F. Lipš, tisknul 
M. A. Vítek.) 

»B. W. Košut. « (Ryl C. L., tisknul K. Schreyer 
a 1 1 . p’uchs v Praze.) 

»Krištof Kolumbus.* (Tisknul M. A. Vítek, ná- 
kladem A. Renna.) 

Johanu Karl Graf Kolovrat-Krakovský,* k. k. 
osterr. General-Feldmarschall. (Lit Schier, Druck von 
Zwettler.) 

» Ludwig Kohl.« (Gezeichnet und gedruckt von 
A. vlachek.) 

Ludwig Kohl,« Mitglied der k. k. Malerakademie 
! í \\ ien. (Druck von Anton Machek.) 

Ivórner,* vysoký důstojník. (Druck von Medau 
-ř iieritz.) 

J. I-.onopa, " vysoký kněz. (Lit. Farský v Praze.) 



»Kotzebue.« (Lit. Jos. Quaiser Pragae 1824, tisknul 
s tónem A. Machek.) 

»Jan Kollár,* pěvec »Slávy dcery*. (Kamenotisk 
F. Síra v Praze.) 

»Dr. F. S. Kodym.« (Lit. a tisknul Farský v Praze 
i 863 .) 

»Se. Excellenz Franz Anton Graf von Kolowrat- 
Liebsteinský. (Ant. Machek 1824.) 

»Dr. Koseyk,* krajský fysik v Chrudimi. (Lit 
Papáček 1848.) 

»Václav Krolmus* a »J. Vine. v. Krombholz.* 
(Lit. Šír, tisknul A. Machek.) 

»Julius Vine. Krombholz,* Doctor der Medicin. 
(Nach der Nátur gezeichnet und Druck von A. Machek.) 

» Michael Kriener.* (Lit. F. Wachsmann, tisknul 
Farský.) 

»Rabbi Samuel Landau.* (Lit. S. Arkeles, tisknul 
s tónem Machek.) 

» Štěpán Langer,* usedlý měšťan pražský. (Lit. 
F. Anděl 1850, tisknul F. Šír.) 

» Leopold Wilhelm Erzherzog von Oesterreich.* 
Oberfeldherr der k. k. Heere. (Lit. Šír, Druck von 
Zwettler & Comp. in Prag.) 

» Friedrich List.* Rytina. (Tisknul s tónem 
Medau & Comp. v Praze.) 

» Josef Wenzel Furst von Liechtenstein,* k. k. 
Feldmarschall. (Tisknul Zwettler.) 

»Josef Wenzel Furst von Liechtenstein.* (Lit. 
Glanz, tisknul J. F. Zwettler v Praze.) 

»Israel Lissa,« Oberrabbiner zu Hohenems. (Lit. 
Arkeles, tisknul Machek.) 

»Karl Alexander Herzog von Lothringen,* Ge- 
neral-Feldmarschall. (Lit. Schier, Druck von Zwettler.) 

»Dr. Loschner.* (Lit. J. Stockel, Druck von 
C. Schreyer & J. Fuchs in Prag.) 

»Dr. Lóschner.* (Kreslil Stockel, Druck und 
Papier von C. Bellmann in Prag i 863 .) 

»Ludwig Wilhelm Markgraf von Baden,* Ober- 
feldherr der k. k. Heere. (Lit. und Druck von Zwettler.) 

»Louis Philipp Anton Graf von Paris.* (Ryl C. T., 
tisknul C. W. Medau v Litoměřicích a Praze.) 

»Ludwig Joseph koniglicher Prinz von Ungarn 
und Bohmen, Erzherzog von Oesterreich.* (Lit. Jos. 
Glanz, tisknul Zwettler.) 

»Jenne Lutzer. (Lit. a tisknul A. Machek.) 

»Luter.« (Ryl F. Chalupa, tisknul Schreyer & Ignaz 
Fuchs in Prag.) 

»Jenny Lutzer.* Krásná jemná rytina. (Gezeichnet 
M. Witek, gravirt M. Witek, C. Hennigs Steindruckerei 
und Kunstverlag in Prag und Berlin.) 

» Franz Xaver Marquis von Lusignau,* General- 
Feldzeugmeister. (Lit. Šíř, tisknul Zwettler & Comp.) 

»J. List* (Lit. Schier, Druck von Machek.) 

»Jenny Lutzer.* (Kreslil a tisknul A. Machek.) 

»Hernalda Macallanes.* Příloha »Zlatých klasů*. 
(Lit. Jos. Jelínek v Praze.) 

»Karl Freiherr Mack-Leiberlich,* k. k. osterr. 
General-Feldmarschalllieutenant. (Lit. Zwettler in Prag.) 




IsÍToGRRFIE 

STARŠÍCH 

lilTOGR^FÍl 

PR^ŽJKÝCH 



SíTISf^Ndbi^ 
7\ \;'ěMOV?^Ls 
LíÍTOGRGsTí^íV) 
^NT.\>ÍTRí^ 
v;^'PR7qZ6. 



Ryl Hlaváček 



25 



» Anton Mánes,* Landschaften-Maler, Kupferátzer 
und Lithograph, geb. zu Prag 1784, gestorben daselbst 
1843. (Lit. W. Mánes i825.) 

» Maria Martinez,* Hofsángerin der Konigin von 
Spanien. Rytina. (Lit. Fr. Chalupa, tisknul C. W. Medau ) 

»Karl Freiherr Mack-Leiberlich* u. s. w. (Lit. 
Sír, tisknul Zwettler l 83 o, Antonín Machek.?) 

» Pater Theobald Matheu,* Mássigkeitsprádiger. 
(Ryl C. Tschuppik, tisknul C. W. Medau v Praze.) 

»Dr. Antonín Majer.* (Lit. a tisknul Farský 
v Praze.) 

» Peter Maydl.* (Druck von F. Schier 1860 .) 

» Michael Freiherr von Melas,* k. k. General der 
Cavallerie. ÍLit. Zimmermann, Druck v. Zwettler & Comp.) 

»Mehemet Ali.« Rytina. (Lit. F. Chalupa, tisknul 
C. W. Medau.) 

»Moses Mendelssohn. (Lit. S. Arkeles, Druck von 
Machek.) 

»Nikolaus I., Kaiser von Russland.* (Gottlieb 
Haase Sohne in Prag.) 

»Die Kaiserin von Russland in grossem Costume.* 
Rytina. (Lit. C. Tschuppik, tisknul Medau.) 

»Moritz Mildner.* (Gezeich. und lit. A. Volkmar, 
Druck von Fr Schier in Prag l 852 .) 

»Vincentius Eduardus Milde,* dei Apoštol. Sedis 
gratia Episcopus Litomericensis S. S. Theol. Dr. (Gruss 
pinx, A. Gareis del., C. Hennig lit.) 

»Karoline Morstadt geb. Demartini.* (Lit. und 
Druck von Fr. Schier in Prag.) 

» Mozart.* Rytina. (Lit. Fr. Chalupa, tisknul 
C. Bellmann.) 

*Johann Friedr. Freiherr v. Mohr,« k. k. General 
der Cavallerie. (Steindruck der lithograph. Anstalt in 
Prag, Neue Allee Nr. 116.) 

»Vincenz Morstadt* co úředník havířsky. (Druck 
von G. Schier in Prag 1854.) 

» Heinrich Moritz.* (Lit. PL Schier, gezeich. und 
Druck von A. Machek.) 

»Colestin Múller,* Director des Musikvereins. (Lit. 
F. Schier 1854.) 

»Johann Novotný,* Sángerfiirst von Ispahan. (Ryl 
C. Chalupa, tisknul V. Wacha.) 

»Nessenyi,* Wirthschaftsrath. (Lit. Zumsande 
l 855 , tisknul Sír jen padesát otisků.) 

»Dr. Nekl * (Ryl Habel, kamenotisk J. Habla 
v Praze.) 

* Vojtěch Nejedlý.* (Lit. a tisknul Machek.) 

»Jan Nejedlý.* (Maloval Machek, lit. Šír.) 

»Franz Graf Nadasky,* k. k. Feldmarschall. (Lit. 
Sír, tisknul Zwettler.) 

»P. Norbert Osswald.* (Lit. F. Liebisch in Prag.) 

»01e Bhull,* Violinist. (Lit. Šír, tisknul Machek.) 

> Herzogin von Orleans.* Gravur. (Lit. G. Tschuppik, 
Druck von Medau.) 

>La Seňora Peppita de Oliva.* Rytina. (Stein- 
druck von M. A. Vítek.) 

*Gottfried Heinrich Graf von Pappenheim,* k. k. 
Feldmarschall. (Lit. Schier, Druck von Zwettler.) 

»Palacký.* (Kreslil A. Pokorný, Příkopy č. 853 - 11 .) 



»Therese Peche,* k. k. Hofschauspielerin. (Lit. 
Šír, tisknul Machek.) 

»Eliška Pešková.* (Kamenotisk Farského 1860.) 

» Emanuel Pippich.* (Lit. ústav Farského.) 

»Pius IX. « (Lit. a tisknul F. Šír.) 

»Octavius Fůrst Piccolomini Herzog von Almati,* 
kaiserl. General-Lieutenant. (Lit. J. Glatz, Druck von 
Zwettler.) 

»Pius VIII.* (Lit. Haase & Hennig, Verlag von 
F. Zimmer.) 

»Pius IX.* (Tisk a sklad Vaňka v Praze.) 

»Franz Josef Pietsch,* k. k. Oberarzt. (Druck 
von V. Wacha in Prag.) 

»Franz de P. Pdllner,* Prálat. (Kreslil na kámen 
F. Wachsmann 1845.) 

»Pogadin Mich. Petro witz,« professor. (Lit. F. Šír 
v Praze 1846.) 

^Ferdinand Polawsky,* ais Prinz in Donna 
Diana. (Lit. F. L. Schodl, gezeichnet und Druck von 
A. Machek 1827.) 

*Jan Svatopluk Presl,* doktor lékařství a pro- 
fesor. (Maloval A. Machek, lit. Šír.) 

»JUDr. Jos. Jaroslav Prachenský.* (Lit. a tisknul 
Farský v Praze 1869.) 

»Prokop Velký.* (Lit. Fr. Šír v Praze l 83 i.) 

»Fr. Přihorský,* Canonicus an dem Domstifte zu 
Budisin. (Druck von Machek 1840.) 

»Dr. Car. Fr. Průcha,* kanovník. Krásná rytina. 
(Lit. J. Habel.) 

»Pius IX. « (Kamenotisk Fr. Šírá v Praze.) 

»Jan Svatopluk Presl.* (Maloval A. Machek, 
lit. Šír.) 

»Vincenž Prausek,* c. k. školní rada. (Lit. Far- 
ského v Praze i 865 .) 

» Přemysl Otakar II.« (Lit. Šír, tisknul Machek.) 

»F. Pstross.* (Druck von M. A. Witek in Prag.) 

»F. Pstross.* (Lit. a tisknul Farský v Praze 1 863 .) 

»F. Pstross.* (Druck und Verlag von C. Schreyer 
& Fuchs in Prag.) 

»Maryan Langiewicz.* (Druck und Verlag von 
J. Lowiczak in Prag.) 

»Jan Purkyně,* profesor. (Kreslil Fr. Šír v Praze 
dne i 3 . října i 837 , tisknul Machek.) 

»Wolf Pascheles.* (Druck von Karl Bellmann 
in Prag.) 

»Antonín Jaroslav Puchmayer.* (Lit. A. (Machek.) 

»Johann Christoph Graf von Puchheim,* k. k. 
General-Feldmarschall. (Lit. Anstalt von Zwettler & Stikl 
in Prág.) 

» Alexander Puškin.* (Lit. Fr. Šír v Praze.) 

»S. L. Rapoport,* erster Rabbiner und Religions- 
vorsteher zu Prag. (Nach der Nátur gezeichnet von 
A. Machek, Steindruck von Fr. Schier in Prag.) 

» Ráchel.* (Ryl C. Tschuppik, tisknul C. W. Medau 
v Litoměřicích.) 

»Raphael Lanzio.* Rytina. (Steindruck von 
C. W. Medau in Prag.) 

»Dr. A. Reuft, * k. k. Professor. (Lit. v. Brandeis, 
Druck von Mittag & Wildner in Prag.) 



4 



26 



»Bergrath Dr. Reufi. (Ryl Habel, tiskem J. Habla 
v Praze.) 

»Fr. Jos. Řezač.* (Lit. Farský v Praze.) 

»Jean Paul Friedrich Richter.* (Verlag von 
C. Hennig in Prag und Berlin.) 

»Dr. Fr. Ladislav Rieger.« (Tisknul Fr. Šír 1848.) 

»Mathilde Ringelsberg. « (Tisknul Fr. Šír 1854.) 

»]. V. Rozum,* profesor. (Lit. ústav Jos. Je- 
línka i853.) 

»Karl Joachim Freiherr von Romer,* k. k. General- 
Feldmarschalllieut. (Lit. Schddl, tisknul Zwettler & Stikl 
in Prag.) 

»Frant. Rubeš.* (Lit. a tisknul Farský v Praze l863.) 

»Canonicus Wyšehradensis.* (Lit. F. Anděl i857, 
tisknul Šír.) 

»Frant. Jar. Rubeš.* Tisk a sklad L. Donata 
v Praze a České Kamenici.) 

»Frant. Rubeš.* (Tisknul F. Šír 1845.) 

»Prof. Dr. D. Ryba.* (Lit. Fr. Šír v Praze.) 

» Vojtěch Josef Sedláček,* doktor filosofie. (Tisknul 
Fr. Šír.) 

»Johann Graf Serbelloni,* k. k. General - Feld- 
marschall. (Lit. Šír, tisknul Zwettler.) 

» Alois Josef Freiherr Schrenk auf Notzing,* Fiirst- 
Erzbischof von Prag. (Ryl Kolár, tisknul C. W. Medau.) 

»F.-M.-L. von Schonhals,* k. k. Mitglied der 
interimist. Centralbundesconferenz. (Ryl Richter, tisknul 
Medau & Comp. v Praze.) 

» Michael Schuster.* Vysoká úřední osoba v uni- 
formě. (Lit. Šír, tisknul Machek.) 

» Bedřich,* arcibiskup Pražský. (Ryl Fr. Chalupa, 
tisknul C. W. Medau.) 

»Karl Furst von Schwarzenberg,* k. k. osterr. 
General-Feldmarschall. (Lit. Schier, Zwettler in Prag.) 

»Oberst Baron Schneider.* (Lit. Zumsande, tisknul 
Šír 1854.) 

»Karl Jos. Schikaneder,* ais Montefiascon in 
»Aschenbrodl*. (Lit. H. Schodl, gezeichnet und Druck 
von A. Machek.) 

» Alois Josef Freiherr Schrenk auf Notzing.* Fúrst- 
Erzbischof von Prag. (Gemalt A. Machek, lit. Schier 

1839.) 

>Č. B. Schimel* (Kunstanstalt Earský 1860.) 

»Fr. Schneider.* (Lit. F. Schier i83q, gezeichnet 
A. Machek.) 

» Josef Schmidt von Berghold.* (Lit. F. Schier 
in Prag.) 

»Dr. Karl Schenkl.* (Lit. Fr. Schier in Prag 1854.) 

> Karel Sladkovský.* (Tisknul M. A. Vítek v Praze.) 

-F. Skraup.* (Ryl A. W., tisknul M. A. Vítek.) 

l‘'rančsreke Mocen.* Polák neb Srb. (Lit. Far- 
ského v Praze j86i.) 

Josef Slavík,* houslista. (Lit. Quast, tisknul 
larský.) 

Thames Tunnel,* Opened 25. March 1840. (Ryl 
l*. K^-Ilman, Steindruckerei C. W. Medau & Comp. 

O 



» Hrabě Lev Thun z Hohensteinu.* Příloha 
k » Zlatým Klasům* čís. 26. Rytina velmi pěkná. (Lit. 
ústav Jos. Jelínka v Praze.) 

»Johann Tserclaes Graf von Tilly,* Oberfeldherr 
der k. k Heere. (Lit. Fr. Schier, Steindruckerei Zwettler 
in Prag.) 

»Franz Tkadlik,* Director und Professor an der 
Akademie der bildenden Kůnste zu Prag. (Nach der 
Nátur gezeichnet und lit. Josef Mánes.) 

»Tomíček.« (Jen 8 výtisků.) (Lit. A. Anděl 1860, 
tisknul F. Šír.) 

»J. Triebensee,* kon. stánd. Kapellmeister in 
Prag. (Lit. Ant. Gareis, Druck von A. Machek.) 

» František Tůma.« Prémie k »Daliboru* na rok 
1860. (Lit. J. Quast, tisknul F. Šír.) 

» Miroslav Tyrš.* (Lit. ústav K. Pražáka v Praze.) 

»Pcdobizna starší dámy.* (Lit. Zumsande, Druck 
von F. Schier.) 

»W. H. Veit.« (Lit. F. Ladislav Mayer 1847, 
tisknul F. Šír.) 

» Daniel Adam z Veleslavína.* (Kamenopisný 
ústav J. Jelínka v Praze.) 

» Augustin Valhala,* Bischof von Leitmeritz. (Lit. 
G. Reitter, Druck von Farský in Prag.) 

» Václav, Římský a Český král* (Tisknul Fr. Šír 
v Praze.) 

»Karl Freiherr von Vincent,* k. k. General der 
Cavallerie. (Lit. Schier, Druck von Zwettler.) 

»Drahotin Maria Baron Villani.* (Tisknul Fr. Šír 
v Praze.) 

»Josef Vittarelli,* Grůnder der k. k. priv. Colo- 
nial-Zuckerraffinerie. (Lit. Anstalt Farský in Prag.) 

»Albert Wenzel Euseb Graf von Waldstein,* 
Herzog zu Friedland. (Lit. A. Gareis 1828, Druck von 
A. Machek.) 

»Rosalie Wagner.* (Lit. H. Schodl, gezeichnet 
und Druck von A. Machek.) 

» Albrecht Waldštýn,* vévoda Friedlandský, La- 
ganský a Meklenburský. (Kamenotisk Fr. Šírá v Praze.) 

»K. Versin,* Profesor. (Ryl Svoboda, tisknul 
Fr. Šír v Praze.) 

»J. Wenzig.* (Lit. ústav K. Pražáka v Praze.) 

» Friedrich Dionys Weber,* Director an dem Con- 
servatorium. (Lit. A. Gareis, Druck von A. Machek 
in Prag.) 

»Karl Maria Weber.* (Gedruckt in Prag.) 

»Johann A. Wittassek,* Kapellmeister. (Lit. 
A. Gareis, Druck von A. Machek.) 

»Maximilian Freiherr von Wimpfen,* k. k. 5sterr. 
General-Feldzeugmeister. (Lit. Fr. Šír.) 

»Karl Wiedermann,* aus der Oper »Figaro«. 
(Lit. H. Schodl, gezeichnet und Druck von A. Machek 
in Prag.) 

»Johann Wimmer,* železník. (Tisknul Šír.) 

»Jakob Freiherr von Wimmer.* (Kroupa del. 1824, 
tisk neznámý.) 

»Karl Wlček.« (Lit. K. Nord, tisknul Fr. Šír.) 

» Baron Wassin.* (Lit. K. Karrer, Druck von 
C. W. Medau in Leitmeritz.) 



27 



» Vojtěch Josef Sedláček,* doktor filosofie. (Tisknul 
Fr. Šír.) 

»Johann Graf Serbelloni,* k. k. Feldmarschall. 
(Lit. Zwettler in Prag.) 

»Schonau,« Privatier. (Lit. K. Karrer, tisknul ne- 
známý.) 

»Joh. Bap. Schiedermayer,* Domorganist zu Linz. 
(Nach der Nátur gezeich. und lit. F. Hauser in Prag.) 

»F. M. von Schonhals.* Rytina. (Lit. J. Stickl, 
Druck von C. W. Medau & Comp. in Prag. 

» Michael Schuster.* (Lit. F. Schier, gezeichnet 
und Druck von A. Machek.) 

»Karl P^úrst zu Schwarzenberg,* k. k. osterr. 
General-Feldmarschall. (Lit. F. Schier, Druck von 
Zwettler.j 

» Sobotka.* (Lit. Zumsande, Druck von F. Schier 
in Prag l855.) 

»Spytihněv II., jedenáctý kníže Český.* Dle staré 
malby Vyšehradské. (Tisknul F. Sír.) 

»Ant. Pringer.* (Kreslil Jaroslav Čermák, ryl 
Leopold Šmíd 1849, tisknul neznámý.) 

»Sternberg.« (Gemalt Bayer, lit. Fr. Schier, Druck 
von M. A. Witek.) 

»Strobach.* (Kreslil J. Mánes, lit. Brandeis, tisknul 
Fr. Sír, vydala » Slavie*.) 

»Stadigl.* (Ryl F. Chalupa, tisknul C. W. Medau 
v Praze.) 

»Guido Graf von Starhemberg,* k. k. General- 
Feldmarschall. (Lit. Schier, Zwettler & Nickel in Prag.) 

» Ernst Rudiger Graf von Starhemberg,* k. k. 
Feldmarschall. (Lit. Sír, tisknul Zwettler.) 

»Erzherzog Stephan.* (Kreslil Gareis, ryl a lit. 
Habel, tisknul C. Hennig v Praze.) 

»Erzherzog Stephan.* Nach der Nátur. (Lit. 
Jos. Bekel 1847, Druck von F. Schier in Prag.) 

»Jiří Strejc.* (Ryl F. Chalupa, tisknul K. Schreyer 
a H. P^uchs.) 

»Joh. Nep. Stiepánek.* (Lit. F. Schier, gezeichnet 
und Druck von A. Machek in Prag.) 

*Paul Stračowský,* k. k. Bezirkshauptmann. (Lit. 
C. Bellmann l858.) 

» August P^riedrich PPerzog von Sussex.* Rytina. 
(C. \V. Medau & Comp. in Prag.) 

» Svatopluk Moravský.* (Kamenotisk Fr. Šírá 
v Praze.) 

»Pav. Jos. Šafařík.* (Lit. Reis a tisknul F. Šír.) 

» Emanuel Zdekauer,* zakladatel a předseda půj- 
čovny. (M. A. Vítek.) 

»Karel Zerotín.* (Rytina pražským kameno- 
tiskem.) 

» Bratří Žerotínové.* (Ryl F. Chalupa, tisknul 
Schreyer & H. Fuchs.) 

» Karel ze Žerotína. (Lit. a tisknul Fr. Šír v Praze.) 

»Dr. Laurenz Zink,« Provincial. (Lit. J. Farský 
in Prag.) 

»Jan Zižka.* (Ryl Fr. Chalupa, tisknul C. Schreyer 
& J. P'uchs.) 

»Jan Žižka z Trocnova.* (Fr. Šír.) 



»Jan Žižka.* (Ryl Tschuppik, tisknul C. W. Medau 
v Litoměřicích.) 

»Jan Žižka z Kalichu.* (Lit. a tiskem Farského 
l863.) 

»Jan Žižka z Trocnova.* (Vyšel roku 1861 
u Fr. Šírá v Praze.) 

»Jan Žižka z Kalichu.* (Druck und Verlag von 
J. Lowiczak.j 

»MUDr. J. B. Zobl.* (Druck von P'. Schier.) 

» Zikmund, císař a král Český.* Pražským ka- 
menotiskem roku 1821.) 

»Jos. Leop. Zvonař.* (Lit. Kamil Pražák v Praze.) 

Podobizny veliké; 

»Frant Palacký. « (Lit. K. Klíč a B. Mourek 
v Praze, tisknul Mittag & Wildner v Praze.) 

»Hrabě R. Belcredi,* místodržitel český. Lit., 
tisknul a náklad A. Eberle v Praze.) 

»Pomni Jene! Pravda vítězí! Zižka a Jan Pius.* 
(Lit. a tisknul Fr. Šír.) 

»Karel Hynek Mácha,* (pěvec »Máje*). (Tisknul 
Fr. Šír v Praze.) 

»Maximiiian Obentraut* (Lit. und Druck von 
F. Schier in Prag.) 

»Vicenz Ludwig Ritter von Savenau.* (Lit. und 
Druck von Farský in Prag.) 

»Josef Bergler,* Director der Kunst- Akademie zu 
Prag. (Gezeichnet P\ Nadorp 1822, Druck von A. Machek 
in Prag.) 

»Karel kníže ze Schwarzenbergů.* (Lit. Klíč 
8. června i863, tisknul Mittag & Wildner v Praze.) 

»Pomni Jene, pravda zvítězí. Johnes Plus. Jan 
Žižka z Kalichu.* Prémie » Kováře*. (Kreslil Fr. Rošer, 
tisknul F. Liebisch.) 

»Upomínka na oblažující příjezd Jejich c. k. Veli- 
čenstev Františka Josefa I. a Alžběty dne 3. června 
1864 v Praze.* Velká skupina slavnostních bran upro- 
střed podobizny. (Lit. Jos. Jelínek č. 1 38-11. 

» Císařská rodina.* (Druck und Verlag von 
C. Pdess in Prag.) 

»Ansicht des Katafalks,* welcher bei den Trauer- 
andachten fůr Weiland Seine Majestát Franz I. am 
16., 17. und 18. Márz l835 in der Metropolitankirche 
zu St. Veit in Prag aufgestellt war. (Lit. C. PPellig, 
Steindruck von Gottlieb Plaase Solme in Prag.) 

»General-Gemálde des osterreich. Kaiserstaates.* 
Velké tableaux. Rytina. (Verfasst, lit. und verlegt 
von C. Plennig l838 in Prag und Berlin.) 

» Arcikníže Štěpán.* (Lit. F. Šír, Excud A. Machek 
Prague.) 

»K. k. Professorencollegium der jur. Facultát zu 
Prag.* (Gezeichnet Langhans, lit. P'arský in Prag.) 

»J. Rauch,* k. k. Domscholaster. (Gezeichnet 
Jos. Mánes, lit. Jos. Bekel i853, Druck von F. Schier.) 

» Jindřich Jaroslav hrabě Clam z Martiniců.* 
(Kreslil a lit. Ant. Pokorný v Praze.) 

» Hrabě Hohenwart.* (Kreslil a lit. Ant. Pokorný 
v Praze.) 



4 



28 



>Anna Kolářová.* (Kreslil Jos. Mánes, lit. Jos. 
Bekel, tisknul E. Šír v Praze.) 

»Dr. Josef Lumbe.« (Lit. Zumsande, tisk neznámý.) 

»Klar.« (Ryl F. Chalupa, tisknul Liebisch v Praze.) 

»J. Pstross.* (Tisknul A. Eberle v Praze l863.) 

»Moses Mendelssohn.* (Lit. Arkeles, Druck von 
A. Machek in Prag.) 

»Das Konigreich Preussen.* Velké tableaux. Ry- 
tina. (K. Tschuppik del, kresbu ryl J. Richter, písmo 
F. Ullrich, tisknul C. W. Medau.) 

Různé: 

»Die Reisegefáhrte in Adersbach* von W. A. Gerle. 
Vierte Auflage. Prag 1846. (Druck von Gottlieb Haase 
Solme, Verlag von Jos. S. Jelínek.) 

» Kaple sv. Kosmy a Damiana v Staré Boleslavi.* 
(Lit. Jos. Jelínek v Praze.) 

» Kaple sv. Panny Barbory blíže Buchlova.* (Lit. 
Jos. Jelínek.) 

»Der Hochofen in Darova.* (Dem hohen Besitzer 
Sr. Excellenz Herm Kašpar Grafen von Sternberg 
ehrfurchtsvoll gewidmet von Josef W. Zwettler.) Grosse 
Landschaft. 

» Ruině Gutenstein.* (Ryl J. Richter, tisknul C. W. 
Medau.) 

» Wasser-Anwendungsform in der Wasser-Heil- 
anstalt zu Gráfenburg.* Viele Illustrationen in Kreide. 
(Lit. Gottlieb Haase Sohne.) 

»Můnchengrátz.« (Gezeichnet und lit. von Linder, 
Druck von Gottlieb Haase S5hne in Prag i833.) 

» Kaple sv. Kříže na Karlštejně.* (Ryl Karel Steyer, 
tisknul s tónem J. Farský v Praze.) 

» Bustě weiland Sr. Durchlaucht des Fůrsten Karl 
Egon zu Fůrstenberg.* (Lit. Wachsmann, Druck von 
F. Šír.) 

» Pomník Karla Egona a hrad Křivoklát.* (Kreslil 
a lit. Wachsmann, tisknul F. Šír v Praze.) 

»Erinnerung an Karlsbad.* Velké tableaux. Barvo- 
tisk a rytina. (Gezeichnet und lit. von J. Habel in Prag. 
Verlag von A. Machek Witwe.) 



V museu království Českého chová se mnoho 
tisíc rytin v mědi a ocelorytin, mezi nimiž jsou též po 
různu litografie, většinou křídou provedené; vyhledáno 
však jen částečně několik s popisem od počátku zalo- 
žení pražských litografií, od kterých umělců byly vy- 
jjracovány a tisknuty. Je to jenom kratičký nástin, 
neboť kdyby vše mělo se vypsati, vyžadovalo by to 
mnoho času a velkých obětí a výloh. 



Uvedše práce nám v Čechách uchované, chceme 
ještě poohlédnouti se, co o litografii zvíme. 

Jak předem praveno, nikdo historií české lito- 
•Cic si- neobíral, a pouze zvláštní shodou nutností 
■ i' -. :me citovati hlas o české litografii. 

' ■ ská akademie věd a umění vydala totiž v roce 
la oslavu Soletého jubilea panovnického Jeho 



Veličenstva » Pamětník*, kde popsán duševní vývoj 
národa českého za panování nynějšího vládce. Lito- 
grafie zde řadí se mezi reprodukční umění, a proto 
věnuje se jí též pozornost’. 

Pan profesor K. B. Mádl mezi jiným píše: 

Na všech polích výtvarného umění v Čechách 
značí posledních padesát let rozhojnění, rozšíření, roz- 
množení sil, prohloubení práce, povýšenost met, pouze 
jediné se rok od roku uží, nedostává se mu vzděla- 
vatelů, leží proto z valného dílu úhorem a trpí vše- 
obecnou nevšímavostí. Rytina, umělecká reprodukce, 
klesá ba mizí, rytina v mědi se dnes v Čechách ne- 
reprodukuje a rytina ve dřevě byla zrovna násilím 
vytlačena z oboru uměleckého. Litografie je opustila 
již před tím. Obrazové tisky, jakéhokoliv technického 
původu, požadovány a vydávány byly vždy a od prvých 
let šedesátých se objevují pokusy o zavedení listů 
illustrovaných tak dlouho, až se jich na konec několik 
vážně vedených udrželo. Rovněž tak i knižní publikace. 

A přes to vše pokolení rytců uměleckých takřka 
vymřelo. Ani jediný lis není v Praze, z něhož by 
vycházely umělecké mědětisky. Rychlejší, lacinější a 
objektivnější mechanické reprodukce vyhrnuly se ve- 
likou záplavou. Zinkografie udolala dřevoryt a světlo- 
tisk je tu v náhradu za mědirytinu. 

Zda-li za změněných poměrů produktivní umělci 
nejmladší generace po příkladu ciziny znovu sáhnou 
po křídě litografické aneb k desce kovové, aby obrazy 
vlastní fantasie takto reprodukovali, je věcí možnou a 
snad blízkou, ale dosud nikde ještě zřetelně nepro- 
jevenou. 

Litografie v městě, v němž se její vynálezce 
zrodil, uvízla jen v dílnách řemeslných, které za to 
v prvních dobách buď kreslenými nebo rytými kameno- 
tisky, prostých vší umělecké hodnoty, kryjí největší 
díl obrazové potřeby širšího obecenstva. 

Jenom občas objevují, se listy, litografované rukou 
uměleckou, práce hodnotnější a jemnější faktury, jen 
že pak obyčejně jinde tištěné. 

Jos. Hellich, Ant. Lhota, Q. Mánes, Josef 
Mánes, Jar. Čermák a Petr Maixner přenášejí 
vlastní kresbou reprodukce vlastních maleb neb kom- 
posic na litografický kámen. 

Listy takto vzniklé vydává F. B. Mikovec jako 
roční premie svého » Lumíra*. 

Jednota výtvarných umělců rovná je ve výroční 
alba pro své členy a Umělecká Beseda jich rovněž 
užívá za premie svým členům. 

Již jména vytčená jsou s to úplně karakterisovati 
ony litografie. 

Hellich kreslí pozorně, pečlivě, ale suše a hu- 
beně své historické scény. Omezenost a nepodajnost 
jeho kresby v těchto listech ještě nápadněji vyniká, 
nežli v jich malbách. 

Vlastenecký obsah a akademická úpravnost stály 
tu v popředí. 

Romantická nálada, kterou literatura let pade- 
sátých živila v lidu, proniká »Únos Jitky Břetislavem*, 
» Kladení základního kamene k dómu pražskému*. 



29 



»Žižkova smrt«, »Korunovační průvod Jiříka Podč- 
bradského«, » Pobití Tatarů*, které vznikly mezi léty 
i85o a i863 a jistě byly co do předmětu diktovány 
umělci objednatelem. 

Q. Mánes podal živě vzrušující scénu » Hájení 
Prahy proti Švédům* tužkou mnohem hebčí, ale stojí 
stále ještě na stanovisku stejnoměrné kresby, podobně 
jako Jos. Mánes, když kreslí lehkou elegantní rukou 
svoje poetické koncepce: » Domov* a » Líbánky*, dvě 
idylly tklivé a rozechvělé a vesele jásavé, nebo své 
výrazné životné podobizny politiků a spisovatelů. 

P. Maixner litograficky reprodukuje » Vjezd 
Jana Lucemburského do Prahy* již se zřetely maleb- 
nými a koloristickými, které zde působí jako nesmělá 
předzvěst' litografií Jaroslava Čermáka, který se 
téhož roku (i85l) dostavil se svým ^Přemyslem Ota- 
karem* v Belgii kresleným a dvěma listy » Prokop a 
Žižka v bibli čtoucí* a »Slovenka dítě kojící* vyznačil 
vrchol však i zároveň konec české litografie umělecké. 
Kolorismus belgický a široká, odhodlaná, rázovitá tech- 
nika litografie francouzských romantiků stály při něm 
a vedly mu ruku. Čermák nekreslí více křídou jako 
jeho předchůdci, on maluje, stupňovanou její černí a 
bělí papíru vyvolává živý dojem barev a jich tonů, 
světla a tmy stínu, je měkký a rozhodný zároveň, 
pitoreskní a polychromní, slovem malíř, který svoji 
potenci dovede stejně dokonale vyjádřit! litografickou 
černou kresbou jako jindy barvou nasyceným štětcem. 

Umělecká litografie nese tedy karakter příleži- 
tostný, ne pravidlem, pouze výjimkou se jí umělci 
zabývají, reprodukujíce vlastní malby neb obrazové 
kresby. — Potud pan prof. Mádl o české litografii. 

Musíme uvážiti, že stať jeho jedná o litografii 
počínaje rokem 1848 . Jinak ale jest na nás, bysme 
se poohlédli, zda li česká litografie byla výjimkou 
oproti litografii v zemích jiných. A tu přicházíme 
k závěrce, že ne pouze v Čechách, ale všude jinde tou 
dobou téměř opuštěna byla litografie výtvarnými 
umělci; či správněji pojato, vkus obecenstva se změnil. 

Malíř umělec, který kreslil na kámen svoje práce, 
prováděl je černou křídou, kresba sama tisknula se 
též černě, ku které ponejvíce přidával se jeden ba- 
revný ton. 

Začátkem let sedmdesátých počínají se objevovat! 
prvé obrazy barvotiskové. Kolorit jejich, třeba dosud 
mnohdy křiklavý, nevytříbený, přece jenom více poutá 
mysle obecenstva, nežli práce sice umělecky cenná, 
barvitosti však postrádající. 

Že tou dobou litografie opuštěna umělci všude, 
to uvádí i vládní rada Fritz ve své knize »Handbuch 
der Lithographie*. 

Umělci též velmi těžko bylo by možno provést! 
práci litografickou, koloristickou bez předběžného za- 
svěcení se ve způsob postupu práce, jejíž technika, 
resp. předem odhadnutí a zhotovení barevných desek 
obrazů, vyžaduje vždy zkušenosti víceleté, jejíž získání 
pro umělce znamenala by pouze ztrátu času a ubíjení 
talentu. 



Jestiť práce litografická příliš zdlouhavou a ne- 
může upoutat! mysl na pojmy a myšlénky bohatou, 
jejíž případné zachycení nesmí se nésti krokem plžím. 

Připomene-li se však, že právě dobou poslední 
litografie umělci bývá vyhledávána, tu musí se doznati, 
že k cíli témuž téměř nový způsob koloritu musel býti 
přizpůsoben, že barvy jednotlivé pouze v plných plo- 
chách se nanášejí, by zdlouhavý pochod prováděcí 
odpadnul. Že práce ty nesou ráz umělecký, že svěže 
vítají oko pozorovatele, jest nepopíratelno ; avšak ome- 
zují se pouze na některé druhy potřeb širšího obe- 
censtva. 

Obliba litografií vytvořených umělci nese mnohdy 
podivný příznak. Neboť mohla-li na umělecké pařížské 
výstavě as před třemi roky cenou poctěna býti ruční 
pérová práce jako litografická rytina, tu nemůže býti 
s podivem, pakli v jedné pražské revue zvlášť ceněna 
byla křídová kresba (Orlíkova), která byla připojena, 
jako zvlášť cenná rytina na litografickém kameně. 

Jestliže pak produkty litografické neodpovídají 
nárokům kruhů uměleckých, nesmí vina toho padnout! 
cele pouze na litografy; neboť oni tvoří to, co za 
daných poměrů provésti se dá. 

Pan prof. Mádl uvádí, pojednávaje o mědirytectví, 
že ještě roku l845 byla v Praze při stavovské technice 
zvláštní škola mědirytecká; že o odborné vzdělávání 
litografii dosud starost se nevedla, jest dostatečně 
známo. 

Obrátíme se nyní ku druhému období české 
litografie. 

V prvém její období za doby absolutismu, kde 
veřejný život nesl se proudem klidným, odměřeným, 
byly i práce litografické, respective objednávky ome- 
zeny na různé obrazy vážného pojetí, napotom skoro 
výlučně byly to osobní podobizny. ]\Iimo krajinek 
pouze snad ještě začátky navštívenek, dále různé po- 
zvánky ku plesům a něco málo příležitostných věcí. 

Uvolněním života politického přetvořovala se 
společnost lidská v jiný svět. Vznikají různé vynálezy, 
které činí úplný převrat ve světě, hlavně obchodním, 
který z dřívějšího svého zákoutí rozeběhl se v celý 
svět. Nastala rušnost nebývalá. V té době počíná se 
vyvinovat! tak zvaný »merkantil*, tiskopisy pro svět 
obchodní. Obchodní účty, doporučenky, směnky a 
jiné hledí litografie dodávat! světu obchodnímu. 

Vzkvétající školství potřebuje ku vzdělání svého 
žactva různé pomůcky učební, neboť co zahájil již náš 
Amos Komenský svým » Orbis pictus*, počíná se 
teprve racionelně prováděti. 

Později zákonem spolčovacím v ruch uvedený 
život spolkový vynalézá nové druhy práce. Diplom}^ 
různé titulní listy, programy mimo výše uvedených již 
pozvánek doplňují řady dřívějších. 

Stále rostoucí život obchodní žádá vždy více pro 
sebe, tak že nyní pro svoji reklamu potřebuje bez- 
počet různých těch etiquet a jiných kreseb, že zboží 
své, které prodává, úplně schovává za výplody lito- 
grafické. 



3 o 



Jeho plakáty poslední dobou tak zaujaly mysl 
obecenstva, že se jim věnuje veliká pozornost. Ná- 
kresy plakátů zhotovují po většině již mistři myšlenky 
i techniky. 

Ba nyní v době sportu možno říci, že z lito- 
grafických výrobků obecenstvo vytvořilo si i sport- 
Neboť jak jinak možno nazvati onu nesčetnou řadu 
dopisnic, které náladově jsouce kolorovány, v takovém 
množství předvádějí vážné a humoristické obrázky 
scénově, figurálně neb krajinářsky efektně. Svoji do- 
pisnici má nyní již téměř každé sebe menší místo. 

Převládala-li do let šedesátých černá práce lito- 
grafická, kolorovaná případně jedním neb dvěma tony, 
počíná v letech sedmdesátých objevovat! se práce cele 
barevná. 

V letech šedesátých sice tu a tam barvitá práce 
se zhotovuje, upotřebuje se jí po většině při provádění 
pestrobarevných etiquet. 

Tisk až dosud prováděn dosti primitivně. Barvu 
tiskařskou i přetiskovou závody samy si vyráběly. 
Práce rytinové tisknuty přímo z rytin, přetisk do roku 
i 856 mnoho nepěstován. 

Bylo-li nutno přece zhotovit! přetisk, dělo se to 
tím způsobem, že se navlhčené otisky v lisu obtiskly 
na suchý kámen. Udělat! dva stejné přetisky, aby 
přiléhaly správně na sebe, bylo uměním. 

Obyčejně, když byla vícebarevná práce, tu udělal 
se přetisk z originální kresby, na němž nacházel se 
případný počet stejné kresby, z přetisku učinily se 
obtisky, a barvy se vyplňovaly na kameně tím způ- 
sobem, že nutno bylo obrázek stejný tolikráte vyplnit!, 
mnoholikráte na přetisku se nacházel. 

V roce 1868 pořádána světová výstava v Paříži, 
na které zvěčnělý maj etnik litografického ústavu pan 
Farský spatřil výkonnost litografického rychlolisu. 

Seznav ohromný jeho význam pro litografii, ihned 
jeden v témž. roce soustavy »Marignoni« pro svůj ústav 
získal. 

Jeho příkladu následovaly ostatní ústavy a sice 
rokem příštím Opitz, Koppe, dále po krátké době 
Fuchs, Haase a jiné ústavy. 

Zavedení rychlolisu, vlastní tedy práce strojové, 
která zdlouhavou práci lisu ručního učinila nevýnosnou, 
znamená úplný převrat v litografii. Litografie promě- 
ňuje se ve velkovýrobu. Závody, které dříve vedle 
sebe dosti klidně pracovaly, pěstujíce každý téměř 
svůj zvláštní obor, počínají se rozlišovati na málo- a 
velkozávody, kteréžto poslední s vývinem velkokapitálu 
.stále zatlačují ústavy nižšího řádu. 

Nyní nedostačilo býti pouze dobrým odborníkem, 
nýbrž musel býti též nadán rozhledem a podnikavostí 
obchodní. V tomto směru nejvíce se uplatnili z maji- 
telů Farský a Koppe, z řídících Rube.š a Krečmer; 
v novější době majitelé Pickové a Neubert, 

Se zavedením rychlolisu, který veliký počet 
> tisku připravených kamenů potřeboval, musela se 
i ice tiskařská přizpúsobiti. Zde bylo nutno s pře- 
o e .-ui začíti racionelně. Jeho vady s vlhčením od- 
■■ n^ . Tiskař Trunz se uvádí jako prvý, který 



zhotovoval suché přetisky. K získání přesnosti přetisku 
odstraněn původní rámec potažený koží a nahražen 
plechem zinkovým, napotom mosazným. Zde také 
vznik béře barvotisk — chromolitografie. Ku laciné 
a přesné jeho výrobě sloužily správné přetisky, rychlo- 
lisy v nebývalém množství přiváděly jej na trh ob- 
chodní, spotřeba jeho stoupá, on sám stále se tříbí, 
vybrušuje, tak že dnes vzdor soutěže mnohostranné 
čelí s úspěchem zinkografii, heliogravuře, světlotisku 
a mnoha jiným způsobům reprodukčním. 

Pokud rytiny se týče, zavedením rychlolisu mu- 
sela se přizpůsobit! přetisku, respective muselo se po- 
čítat! od té doby s onou procedurou, kterou rytina 
při tom prodělá, kde přetiskem práce vždy trochu se 
rozmáčkne, sesílí; pročež muselo se vyvarovat! příliš- 
nému křižováni, do té doby dle ocelorytiny zvyklému, 
které mělo za následek, že čárky lehko k sobě při- 
lnuly, se spojovaly, a práce byla nevzhledná, nečistá. 

Jinak rytina, které při počátku litografie nebylo 
příliš užíváno, jsouc křídou a pérem tlačena do po- 
zadí, nedoznala přílišných změn. Leštění kamene solí 
šťavelovou datuje se as od roku 1859. V poslední 
době pak s velikým úspěchem při rytině pěstuje se 
leptaná práce strojová, která připouští, že může se ry- 
tinou zhotovit! kresba, podobná oné zhotovené štětcem 
na papíře. 

Při tom dlužno se zmíniti, že některé ústavy lito- 
grafické dříve tisknuly z ocele jako ; Koppe, Rudl, 
Hora, Morák skoro výlučně obrázky svátých ; a když 
Koppe počal obrázky ony provádět! barvotiskem, 
musely jej ostatní ocelotiskárny v tom následovat! a 
staré originály rozmnožují přetiskem z ocele na kámen. 

Poměry v ústavech litografických v letech šede- 
sátých a pozdějších byly dobré, litografie se dosti 
cenila, tak ku př. dostával Hennig za lOO kusů visitek 
5 zl. stříbra. Dobří litografové dřívější doby, jako 
Schmedr, Klimt, Lissal, Jan Sandtner a kamenotiskař 
Bach měli u Farského po 2S zl. týdně, J. Sandtner 
ryl navštívenky a pouze půl dne pracoval. 

Mittag jako faktor u »Haasů« měl 20 zl. stříbra, 
což se rovnalo nynějším 40 zl. Tiskař Jakobi měl 
25 zl. Tiskaři pravidlem měli týdního platu 4 zl. 

stříbra, nakládači 6 zl. šajnů. 

Učňové platívali svým šéfům za vyučení dle 
možnosti loo — 3 oo zl. nynějších peněz. Platu žádného 
nedostávali. Dle složeného učebného zkrátil šef čas 
učební, což ovšem ku prospěchu učňů nebylo. Jinde, 
jako u Farského, žádána byla kauce as ve výši uve- 
deného obnosu, která měla býti vrácena po dokončení 
doby učební. Kauce měla míti za účel, by učeň mezi 
časem svého učení ze závodu nevystoupil. Jedině u 
firmy Haase nic podobného od učňů se nežádalo. 

Jako učňové přijímáni po většině žáci nižších 
reálek, kteří v krasopisu a kresbě vynikali. 

Se strany chefa zacházeno s personálem celkem 
dobře, s každým jako umělcem bylo jednáno. 

Práce litografická ve větších závodech dělila se 
v létech šedesátých a sedmdesátých na obor písma 
a kresby, z těchto oborů volil si litograf jemu vhodný, 





GRAFICKÝ USTAV UMÉLECKT 



3 i 



nákresy zhotovoval si sám, neboť pro zvláštního pracov- 
níka nákresů tolik nebylo, malíři pak neznali vázaný 
tehdejší vkus ornamentální v litografii panující. 

Při diplomech, adresách a cenných papírech 
předkládaly se objednatelům podobně provedené věci. 

Nákresy ve větším rozsahu zhotovovány, když 
konkurence rostla a vícebarevnost tisku v zájmu práce, 
litografa a rozpočtu činila nákres nevyhnutelným. 

Nyní jest práce litografická po většině přesně 
dělena, tak že jeden ku př. v rytině provádí kresbu, 
jiný písmo a i při tom jsou druhy. V mnohých ústavech 
barvotiskem se zabývajících dělí tak práci, že jeden 
litograf pracuje na př. žlutou barvu, jiný modrou a t. d., 
a to po celý svůj život, tak že pro jinou barvu 
nemá vycvičené oko, ani techniku neovládá. Takovéto 
dělení jest sice s prospěchem pro majitele ústavu, 
málo však pro pracovníka, který při tom zakrní od- 
borově. 

O poměrech v ústavech význačnějších můžeme 
sděliti toto : 

Zakladatel prvé litografie pražské, Machek, jsa 
malířem a dobrým kresličem, vydával ponejvíce obrazy 
figurální obsahu náboženského a historického ceny 
umělecké. 

Druhý litograf v Praze působivší byl dle všeho 
Hennig, dle podání z Německa přicestovalý litograf, 
který jsa as bez prostředků, vstoupil ve spolek as 
r. 1823 s knihtiskařem Bohumilem Haasem. 

V roce as l 832 líennig vystoupiv po druhé ze 
spolku s Haasovou rodinou, sám zřídil pro sebe ústav 
litografický na Staroměstském náměstí. Později obýval 
dům č. 309-I na Perštýně, který napotom též zakoupil; 
různými nehodami však stíhán opět jej pozbyl. Hennig 
jsa velmi dobrým litografem pěstoval nejen litografii 
po stránce umělecké, ale stal se na rozdíl od Machka 
zakladatelem místní litografie sloužící potřebám denním, 
obyčejnějším, jako jsou navštívenky, různé pozvánky 
do plesů, velmi cenné hodnoty, neboť vidíme nákresy, 
k nimž kresby zhotovoval i Fůhrich, litografoval pak 
Vetters, nejznamenitější té doby litograf, hlavně rytiny. 

Hennigův společník a zakladatel Haasova ústavu, 
největšího to ústavu v Cechách a nejpokročilejšího, 
byl Bohumil Haase, sazeč, rozený dne 25 . dubna 
r. i 763 v Halberstadtě. Roku l 795 přicestoval do 
Prahy, kde v Jeřábkově knihtiskárně nalezl zaměstnání. 
Po jednoroční práci v oné knihtiskárně pronajal si od 
svého chefa jeden ruční lis, na kterém počal tisknout! 
novoroční blahopřání a přání ku narozeninám, které 
tou dobou byly novinkou v Rakousku vůbec. 

Po tříletém pobyté svém v Praze v roce 1798 
byly poměry jeho již takové, že dovolovaly mu zařídit! 
si vlastní knihtiskárnu, ku které koncesi v témže roce 
též nabyl. 

V r. 1804 jmenován českým stavovským knih- 
tlačitelem, při čemž pílí a rozhledem svým závod svůj 
pozvedl nad všechny místní knihtiskárny. 

Haasovská knihtiskárna nacházela se z prvo- 
počátku »u zlaté polohvězdy* na velkém Staroměst- 
ském náměstí, těsně při paláci knížat Kinských, které- 



hožto paláce výše uvedený dům v letech třicátých 
součástí býval. 

Jako muž podnikavý při svoji knihtiskárně založil 
i kamenotiskárnu, což provedl výše uvedený litograf 
Hennig a spatřujeme práce ze společné jich kameno- 
tiskárny vyšlé z r. 1823. 

V roce 1824 starý Bohumil Haase náhle zemřel. 

V tomto roce též spatřujeme práce označené pouze 
firmou Hennigovou, s označením tiskárny v Praze 
a v Berlíně. Bohumil Haase zanechal čtyry syny, z nichž 
nejstarší dva Ludvík a Ondřej převzali vedení závodu 
pod firmou »Bohumila Haase synové*. 

Synové byli ještě podnikavější než jich otec 
Bohumil. Kamenotiskárna opět oživla, neboť vidíme 
z roku 1825 práce s firmou »Bohumila Haase synové*. 
Žeť však ku vedení litografie zapotřebí bylo odbor- 
níka, proto vidíme, že dle šematismu z r. l 827 opět 
Hennig s domem Haasovským jest ve spolku a sice 
pod firmou »Haase & Hennig* v č. 146-I. 

Pokud oněch čtyř bratří Haasů se týče, založil 
nejstarší r. 1801 rozený Ludvík továrnu na papír ve 
Vraném, jejíž ředitelem po dlouhá léta byl. Týž pod- 
nikl obchodní a vědecké cesty do mnohých zemí jako 
Francie, Anglie, Německa, Španělska, severní Afrik}", 
Malé Asie a j., jichž popisy v »Bohemii« uveřejňoval. 
Byl též víceletým členem » Obchodní komory pražské*. 
Zemřel dne 12. července 1868 v Solnohradě. 

Ondřej Plaase rozený r. 1804 byl správcem 
finančního i centrálního vedení závodu. V roce 1834 
povýšen v stav šlechtický s predikátem *z Vranova*. 
Jsa činným ve veřejném životě byl v r. l 85 o — 1856 
náměstkem starosty pražského ; a v pohnutých letech 
1848 — 1849 byl plukovníkem pražské národní gardy 
a v letech 1849 — i 85 i nejvyšším velitelem všech ná- 
rodních gard v Cechách. 

V letech i 858 — 1861 byl předsedou pražské ob- 
chodní komory, a po 28 let předsedou grémia knih- 
tiskařů. Byl též zemským poslancem a přísedícím 
výboru zemského, mimo mnoha a mnoha jiných čest- 
ných úřadů činovníkem. V politickém životě byl za- 
kladatelem a i vůdcem tak zvané strany střední. 

V r. 1862 vzdal se obchodního života a zemřel 1864. 

Bohumil Haase narodil se r. 1809. Byl nej- 
dříve správcem knihkupectví a půjčovní knihovny 
Haasovské, po jejíž prodeji Crednerovi stal se správcem 
knih- a kamenotiskárny, o jejíž zdokonalení získal 
si velikých zásluh. Byl předsedou spolku litografů 
a ocelorytců. 

Po vystoupení Ondřeje šl. Haase z Vranova stal 
se dne l. ledna i 863 řiditelem celého závodu. V roce 
1869 obchodně osamotnil se od svého bratra Rudolfa. 

V roce 1870 povýšen byl ve stav šlechtický s predi- 
kátem * šlechtic z Buchsteinu*, v roce 1871 předal 
závod akciové společnosti » Bohemia* a zemřel později 
v ústraní. 

Nejmladší, dne I2.srpna r. 1811 rozený Rudolf 
Haase, taktéž již zemřelý, stal se doktorem práv; 
redigoval v letech 1836—1844 časopisy >Prager Zei- 



32 



tung«, » Bohemii® a měsíčník » Panorama*. Později 
stal se ředitelem písmolijny. 

Po zaznamenání životopisných dat přejdeme ku 
obchodnímu řízení. 

V roce 1826 přejali »Bohumila Haase synové* 
nakladatelství vládních novin »Prager Zeitung*, v roce 
1828 založili listy zábavné, které r. l 83 o obdržely 
nynější název » Bohemia*. 

Až do roku i 832 možno sledovat! působení spo- 
lečné kamenotiskárny » Haase & Hennig*. 

Dle šematismu z r. i 833 vymizela kamenotiskárna 
»Haase & Hennig*. 

Hennig, zařídiv si sám kamenotiskárnu, působil 
napotom až do r. 1860, kdy zemřel. 

» Bohumila Haase synové* zakoupili v r. i 835 
»Anenský klášter**) č. 211-I, kam přenesli celý závod; 
ovšem v té době litografii neprovozovali. 

Znovuzřízení litografie Haasovské datuje se od 
roku l 85 l, jak s námi firma sama byla sdělila. 

Vedení závodu zajisté velmi dobře postřehlo, že 
bez moderního způsobu reprodukčního nemožno tak 
velké knihtiskárně s úspěchem pracovat!. Jelikož zde 
bylo dosti finančních prostředků a vedení závodu vedlo 
se ve směru obchodním vždy obezřele, ba s obětavostí, 
povzneslo se oddělení litografické v krátké době, tak 
že r. 1854 měl ústav ten již 10 ručních lisů. Ku řízení 
vzkvétajícího a stále složitějšího závodu nutno bylo 
povolati odborníka způsobilého. Tím zajisté v plné 
míře byl Theodor Mittag, litograf, rodilý Sas, který 
r. 1854 stal se prvým faktorem litografického ústavu. 



*) Tak zvaný »Anenský dvůr* stává na místě, kde byl 
dříve kostel sv. Vavřince, který dle podání kronikáře českého 
Hájka z Libočan postavil sv. Václav. Avšak Palacký i Tomek 
kladou založení kostela sv. Vavřince k roku 1232. Při kostele 
sv. Vavřince řád Templářů vystavil pro své členy »dvůr Tem- 
plářů* a sice roku izSS za krále Václava I. Filip král fran- 
couzský, chtivý jsa velkého bohatství Templářů, obvinil tyto 
z kacířství, z nichž 12. května i 3 io upáleno S4 a po nějakém 
čase ještě několik. Dne 2. května i3i2 zrušen řád Templářů; 
o dva roky později upálen i jich velmistr. Dne 16. května i3i2 
])řešel majetek Templářů v Čechách na řád Johanitů, kteří 
[uažský »dvůr Templářů* prodali dle kupní smlouvy ze dne 
9. května i 3 i 3 jeptiškám řádu Dominikánek »u sv. Anny* za 
i 3 o kop grošů pražských, což rovná se obnosu 2340 zl. našich 
peněz. Jako památka na Templáře zůstala socha sv. Vavřince, 
umístěná nad vchodem, dřívějším hlavním portálem kostela 
sv. Vavřince. Zmíněný kronikář český Václav Plájek z Libočan, 
který byl knězem, bydlel několik let před svou smrtí v klášteře 
u »sv. Anny* a těž tam zemřel dne 9. března r. iSSz. Pochován 
byl v kostele klášterním v hrobce, kterou zdobila dřevěná 
deska, znázorňující Hájka klečícího. Dle mínění Mikovcova 
tuto desku vzal s sebou do Vídně pozdější majitel a milovník 
starožitností rytíř ze Schónfeldů. Řád Dominikánek rozmařilým 
životem (hlavně za představené baronky Febronie Hieserlové 
po r. 1700), dále vojenskými kontribucemi a soudními přemi 
se tak zadlužil, že jmění ];ak upadlo v konkurs; nato řád 
r. 1782 zrušen a klášter s okolními budovami ve veřejné dražbě 
dm- 7. prosince 1784 prodán vinárníku Janu Jiřímu Tichému 
za ig.ioo zl. Syn tohoto, bankéř Leopold Tichý, upadnul 
v konkurs a klášter prodán r 1816 ryt. Janu Ferd. ze Schon- 
Icldú za 91.000 zl. a sice č. p. 211-I. ; dále Anně Stielové nynější 
dum č. p. 948-J. za 44.000 zl. a dům č. p. 212-!. za io. 5 o 5 zl., 
a kotučně Josefu Rohrerovi č. p. 2i3-I. za 34.i5o zl. Kdy za- 

;>u[. 'u klášter >u sv. Anny* rodinou šl. z Haasů viz výše. 



V následujících letech za vedení zmíněného Mittaga 
provádělo se v onom ústavě vědecké dílo » Ptactvo 
Evropy*, pořádané univ. prof. Dr. Ant. Fričem. Na 
díle onom později pracoval též litograf Hoffmann, 
rodem Berlíňan a tiskl je kamenotiskař Paul, jenž 
k cíli témuž prof. Dr. Fričem z ústavu Háblova pře- 
veden do ústavu Haasova. 

V roce i 858 prováděl se v ústavě barvotisk 
»Svatba« pro »Krasoumnou jednotu pro Čechy*, jejž 
věnovala tato svému členstvu jako výroční prémii. 
Barvotisk onen ve 24 barvách na kámen pérem a 
křídou litografoval Neumůller, litograf rodilý z Berlína; 
tisknul pak Frinhold, tiskař též z Berlína, a sice na 
lisu od firmy »Kabe« v Drážďanech zvláště k cíli 
témuž zakoupeném. 

Jako výteční litografové byli zde ještě Etzold 
(Berlíňan) a Maloch (Pražan) litograf písma. 

Předním tiskařem byl Muk, jehož později vy- 
střídal Blechschmied, rodilý Prus. 

Roku 1860 odstoupil Theodor Mittag s místa 
představeného litografického ústavu. Tou dobou vedl 
celý závod Ondřej Haase šl. z Vranova, děd nynějšího 
spolumajitele Maxe Haase šl. z Vranova, který byl 
velice dbalý o rozkvět litografie. On dbal přísně toho, 
aby závod jeho pouze zaměstnával litografy prvé třídy 
a aby ze závodu jeho vycházely práce cenné. Z dů- 
vodu toho povolán za odstouplého Mittaga ku řízení 
litografie Dressler, vynikající litograf písma anglického, 
rodilý z Drážďan. Při Dresslerovi dále zaměstnáni 
byli význační litografové: Cicvárek, výtečník v pracích 
guillochových a leptaných pracích strojových, čárkova- 
ných. Dále J. V. Rubeš, Heutum, kreslič, pozdější 
profesor kreslení, Hlaváček, výborný rytec, a Pražák, 
litograf anglického písma. 

V kamenotiskárně jako první vynikl Gotthard 
Podhorský, kterjř kamenotiskárnu až do dnes řídí. 

Za dalšího vedení Dresslerova přibyli Můller 
(Bavorák), Langhans (Pražan), tento jako výtečník 
křídových prací, dále Sommer a Šedivý co kresliči 
a chromolitografové, a Breunert, litograf anglického 
písma. 

Nejvýznačnějším, jehož jméno rázem proniklo, 
byl Julius Meister. Bylf on malířem, velice zručným 
kresličem, chromolitografem a výtečným rytcem v ka- 
meni. Práce jeho ještě dnes v mnohém případě jako 
vzorky se předkládají. Co dobří tiskaři té doby známi 
jsou Jacobi, Bach, Wolf, Stehling a j. V čase tom 
byla denní pracovní doba u litografů devítihodinná 
a u tiskařů jedenáctihodinná. 

Ježto za Dresslera likérové etikety u velikém 
množství se tiskly, zavedl týž při přetiskování napicho- 
vání tisků na obrysy (kontury) ; tyto mimo to se ještě 
přilepovaly, by držely (za Mittaga napichovaly se tisky 
přímo ještě na kámen). 

Dressler působil blahodárně pro ústav ten plných 
12 let a sice až do r. i 872 . Jak výše uvedeno, Ondřej 
šl. Haase r. 1862 vystoupil ze závodu a od r. i 836 
vedl závod Bohumil Haase (později šl. z Buchsteinů) 



33 



až ku konci roku 1871, kdy zřídil akciovou společnosť 
»Bohemii«. 

Za akciové společnosti stal se ředitelem celého 
závodu Ondřej Haase šl. z Vranova (syn předešlého 
Ondřeje Haase šl. z Vranova a otec nynéjšího spolu- 
majitele Maxe Haase šl. z Vranova). 

Po odstouplém správci ústavu litografického 
Dresslerovi r. 1872 převzal jeho vedení výše již jme- 
novaný Jul. Meister, při jehož vedení vynikli Ant. 
Hauptvogel jako rytec a Jindř. Lokay jako chromo- 
litograf. V prvé řadě však upozornil na sebe výše 
již uvedený J. V. Rubeš, znamenitý litograf stojatého 
písma, který tou dobou po svém pobytu v Německu 
a hlavně v Paříži přicestoval zpět do Prahy, se zálibou 
užíval až dosud neznámého písma zvaného »á la minut«, 
které jako novinka obecenstvem přijato bylo velmi 
příznivě. (J. V. Rubeš narodil se dne 3 o. dubna r. 1848 
v Praze). Riditel akciové společnosti » Bohemie* Ondřej 
šl. Haase, seznav obsáhlé odborné nadání a nezbytnou 
již tou dobou obchodní bystrost litografa J. Rubeše, 
jmenoval jej, když byl po roce Jul. Meister odstoupil, 
dne 2. února 1873 faktorem litografického oddělení. 

Od těch dob počíná stálý postup závodu. Mimo 
jiné budiž podotknuto, že v roku 1874 přikoupila 
akciová společnost »Bohemia« vedlejší dům č. 948-I. 

Po zaniknutí akciové společnosti stal se dne 
3 . ledna 1879 majitelem celého závodu Ondřej Haase 
šl. z Vranova, který nabyl všestranného odborného 
vzdělání v Drážďanech. Týž jsa muž rozšafný, povahy 
mírné, který svojí milou povahou dobyl si lásky svého 
personálu, u veřejnosti pak všestranné obliby, nadán 
jsa mimo to láskou pro umění, stal se zvelebitelem 
svého ústavu litografického v míře nebývalé. Maje 
k ruce v osobě řídícího J. Rubeše rádce a pracovníka 
spolehlivého, zařídil ústav litografický na podkladě 
uměleckém, moderním a všem požadavkům času od- 
povídajícím. V oboru technickém zavedeny všechny 
nové stroje jako : rychlolisy, stroje ku broušení kamenů, 
perforirování, lakování, ražení, bronzování s mnoha 
jinými přístroji pomocnými. Přičiněním výše dvou 
jmenovaných zavedena též v Praze r. 1874 zinkografie, 
kterou prováděl Francouz Joss, přednášeje při tom 
v závodě o zinkografii za spolupůsobení Ondřeje Haase 
šl. z Vranova. 

Dobrá pověst litografického ústavu Haasova stále 
se šířila, tak že závod ten čítá se nyní mezi nejdoko- 
nalejší ústavy litografické, moha čeliti i velkým závodům 
zahraničním. 

Ba ústav ten dochoval se na nynější dobu jako 
zvláštnost, jsa způsobilým provádět! litografické práce 
všeho druhu, což marně by se hledalo při jiných 
velkých ústavech jak v Německu, tak i ve Francii, 
kde zřizují se sice velké závody, avšak pouze jedno- 
stranné, zřízené ku výrobě po většině některých 
zvláštních druhů práce litografické. 

V ústavě tomto prosperuje velmi dobře tak zvaná 
» práce černá* či merkantil, zhotovují se potřeby pro 
svět vědecký, potřebné školní pomůcky všeho druhu, 
provádějí se práce umělecké dle obrazů od nejpřed- 



nějších malířů zhotovených. Firma provádí a věnuje 
každoročně umělecky provedený kalendář barvotiskový, 
jichž nákresy zhotovují pouze umělci prvého řádu jako : 
Dopler, Ddpler ml.. Štuek, Waldemar Friedrich, Hirschl, 
G. Klimt, Koppay, Veith a j. 

Julius Meister, který r. 1873 vzdal se vedení 
ústavu litografického, působil v něm na dále jako 
vrchní litograf až do prosince r. l 883 . Při něm vy- 
nikli AI. Imramovský jako litograf písma stojatého a 
výborný pracovník na stroji guillochovém, reliéfovém 
a t. d., působil hlavně při zhotovování akcií. Dále 
Ferd. Benda, vyučený v závodě, jako přední litograf 
písma anglického, dále Rudolf Síman, litograf písma 
stojatého, Sichrovský Karel, litograf rytiny kresebné; 
konečně K. Kranikovský a Jan Souček, litografové 
barvotisku. 

Začátkem roku 1884 stal se vrchním litografem 
J. Lokay, vyučenec firmy. Za vedení tohoto osvědčili 
se Ferd. Strach, litograf rytiny, a Ant. Černý, litograf 
rytiny i barvotisku. 

Roku 1886 byla litografie rozšířena a rozdělena 
na dvě oddělení. V prvém (pro merkantil) stal .se 
vrchním litografem Ant. Hauptvogel, v druhém (pro 
barvotisk) Jindř. Lokay. 

Ústav, aby vyhověti mohl v každém směru svým 
zákazníkům, přijal ve svazek svůj akademického malíře 
Jindř. Bubeníčka, který jako dobrá síla ústavu platných 
služeb prokázal, maje vliv na potřebný vkus a umě- 
lecké požadavky práce. 

V prvém oddělení zvláště uplatnil se svého času 
Ondřej Biebl (vyučenec firmy) jako zhotovitel nákresů 
a kalligraf. V poslední době dle svých schopností 
uplatňují se litografové Carmine, Knébl, Koranda, 
Schaumann i Štěpánek. 

Když koncem října 1893 J. Lokay odejel do 
Paříže, jmenován v oddělení druhém (pro barvotisk) 
vrchním litografem Jindř. Biebl (vyučenec firmy), jehož 
nadání jest mnohostranné. 

Po smrti Ant. Hauptvogla (9. listopadu 1896) 
jmenován vrchním litografem v prvém oddělení (pro 
merkantil) AI. Imramovský. 

V kamenotiskárně jsou dva vrchní tiskaři a sice; 
Gotthard Podhorský při ručních lisech a Jan Jindrák 
při rychlolisech. Mimo nich dlužno jmenovat! jako 
přední síly; Aloise Penkalu, strojmistra, Řeháka a 
Boučka, přetiskaře, a Václava Joachimsthala, tiskaře 
prvotisků. 

Pracovní místnosti za doby Rubešov^a vedení byly 
čtyřikráte přestavovány a rozšiřovány. 

Když byl dne 3 . března r. 1895 majitel celého 
závodu a hlavní zvelebitel litografického ústavu zemřel, 
stali se veřejnými společníky firmy: paní Hedvika 
Haasová šl. z Vranova, dále dlouholetý prokurista 
firmy a nynější její ředitel Alois Katzer a nejstarší 
syn zesnulého, Max Haase šl. z V"ranova, kteří na 
dále závod pod firmou »A. Haase* v duchu pokroku 
vedou. 

Ústav litografický po drahnou dobu již požívá 
titulu: »C. a k. dvorní litografie*. 



5 



34 



Když byl dne 2. února 1 898 J. V. Rubeš doplnil 
dobu čtvrtstoletí svého působení v ústavu jako vedoucí 
osoba, byl v uznání svých zásluh majiteli závodu jme- 
nován řiditelem litografického ústavu. 

V ústavě Haasově touto dobou zaměstnán jest 
I kreslič (akademický malíř), 3 g litografů, 8 litogra- 
fických praktikantů, 22 tiskaři, 6 učňů tiskařských, 

1 rytec kovů, l jeho učeň, 2 ražeči, 6 knihařů, l řidič 
motoru, 6 brusičů kamenů, l 4 sil pomocných mužských 
a 57 děvčat; celkem 164 osob. 

Pracovní doba u litografů jest osmihodinná, 
u kamenotiskařů devítihodinná. 

Ku technické výrobě užívá se l motoru, 1 1 rychlo- 
lisů, 10 ručních lisů, l stroje ku broušení, 2 strojů 
kufrirovacích, 2 velkých a l malého stroje řezacího, 

2 satinirek, l stroje ku tření barev, l ku lakování, 
2 velkých strojů vysekávacích, 2 velkých a 10 malých 
strojů ku ražení, i perforirky, l stroje na plechové 
lemování, 4 strojů ručních řezacích, i guillochirky, 
I relieflíy, l stroje čárkovacího, i velkého pantografu ; 
celkem 56 strojů. 

Celý závod zaměstnává 63 úředníky, dále 452 síly 
pracovní obého pohlaví. Rychlolisů jest 52 , ručních 
lisů 75. 

O dalších závodech nebude nám možno tak 
přesných dat uvésti, jelikož s námi sdělena nebyla. 

Ústav ryt. ze Schonfeldů zajisté nikdy 
k rozkvětu nedospěl, jelikož založen byl při firmě již 
v době, kdy tato chýlila se k svému konci. 

Z ústavu Zwettlerova vyšla velká řada podo- 
bizen; při tom Zwettler však měl po nějaký čas za 
společníka Niklína, a vůbec zdá se, že ústav samostatně 
dlouho nevedl. Po smrti Zwettlerově ústav vedla jeho 
vdova, která kolem r. l 85 o závod prodala M. A. Vítkovi, 
majiteli litografického ústavu. 

Dalším na řadě jest ústav, založený roku i 835 
Frant. Ed. Sandtnerem, litografem, jehož vědo- 
mosti byly obsáhlé. Týž studoval na universitě a opustiv 
tuto, věnoval se litografii, kterou prováděl ku potřebě 
širších vrstev občanských, nezabývaje se příliš litografií 
uměleckou. V ústavě jeho prováděly se hlavně titule 
hudebních skladeb (not), které vskutku umělecky pro- 
váděl litograf Lissal, dále zhotovovány u něho nástěnné 
tabulky pro školy, mapy, polohopisné plány, hlavně 
však etikety na láhve likérové a pod., kterýžto druh 
práce litografické tento ústav prvý zavedl a pěstoval, 
a jenž až dodnes jest hlavní výrobou firmy jména 
Sandtnerova (Otty), ovšem že již potomního pokolení. 
Tímže ústavem provedeny rytinové illustrace díla »Žižka« 
(vyšlo v českém i německém vydání), dále »Objevení 
Ameriky Krištofem Kolumbem*, »Robinson«, »Kortes 
a Pizaro*. Illustrace ty ryl u něho vycvičený litograf 
Vettcrs ve způsobě ocelorytin. Týž Vetters u Fr. Ed. 
Sandtnera dle přírody ryl zkameněliny pro badatele 
Barrandeho. 

Prvý barvotisk provedl Fr. Ed. Sandtner r. 1844 
a ■íiri viněty na punčovinu pro firmu »Krische a Trinks*. 
Viui i .' -y tiskly se již v celých arších z přetisku po 



Ústav ten byl své doby jeden z největších a tisknul 
již v r. 1848 na osmi lisech (ručních). 

Frant. Ed. Sandtner byl předsedou » Spolku lito- 
grafů* r. 1868. 

Mladší bratr výše uvedeného Jan Ev. Sandtner, 
vyučený u Henniga, stal se proslulým svým vlastním 
» anglickým* písmem, byl a jest posud nedostižitelným 
vzorem ve svém oboru. Jan Sandtner byl nakladatelem 
a rytcem nejlepších předložek krasopisných pro střední 
školy, které sestavili profesoři Tust a Mužák v Praze 
a Levc v Terstu. Navštívenky jím zhotovené byly oblí- 
bené a draze placené. Jan Ev. Sandtner byl předsedou 
» Spolku litografů* od r. 1861 do r. 1864. Aby ob- 
držeti mohl koncessi, musil se vykázat! domem v Praze, 
k čemuž neměl peněz ; z důvodu toho se zadlužil, 
takže potomní čistý zisk z ústavu jeho pohltily úroky. 
Takto přišel o veškeren majetek a stal se později lito- 
grafem v ústavě Farského. 

Frant. Rzehula (založeno 1835), kamenotiskař 
a majitel ústavu litografického, zhotovoval hlavně obrázky 
vojáků, divadelní dekorace, jesličky, obrázky svátých, 
kteréžto výrobky manželka jeho o poutích prodávala. 

Antonín Gareis st. (r. 1841), malíř a kreslič 
na křídovém kameni litografickém ; v ústavu jeho mimo 
umělecké obrazy zhotovovány též mapy. 

Vácha Čeněk (zal. 1841) byl vyučený litograf 
u Henniga, obdržev koncessi provozoval hlavně mer- 
kantil, věci tedy menšího druhu, hlavně pak etikety 
v barvách, které ovšem byly na kameni v plochách 
plněné. 

Em. Ed. Kutschera, rodem Němec z Lito- 
měřic, původně malíř, měl z počátku kamenotiskárnu 
společně s Petrem ryt. ze Schonfeldů v Zatci, která 
se musí čítati mezi nejprvnější v Cechách dle doby 
jich založení. 

Tento Em. Ed. Kutschera obdržev v roce 1841 
koncessi v Praze, zřídil zde litografický ústav, ve kterém 
pracoval na dvou ručních lisech merkantilní věci, na- 
vštívenky a hlavně autografie pro úřady. 

Roku i 858 převzal závod F. Liebisch, Němec 
rodilý z Rumburku, který do ústavu roku 1844 jako 
praktikant vstoupil. Tento rozmnožil počet lisů na pět, 
mince a medaille ryl do znamenitého díla vBohmische 
Můnzen und Medaillen*. obrazy k názornému vyučo- 
vání pro školy křídou prováděl, mnohé pěkné rytiny 
od L. Hlaváčka a V. Hrbka vydal, Vettersovy nedo- 
stižné rytiny pro Barrandovo palaeontologické dílo 
a mnoho křídových prací jiných nakladatelů tisknul 
výborným tiskařem v tomto oboru Schulzem. R. 1 867 — 68 
vydával Liebisch časopis »Die Heimat*, vyobrazení 
k tomu malíř Wachsmann kreslil a fotolitograficky 
v závodě svém Liebisch prováděl. 

Již dříve podnikal Liebisch pokusy s fotolitografií 
společně s fotografem Helmem, vinou tohoto však po- 
kusy ony přerušeny byly. Roku 1874 postavil rychlolis 
soustavy »Swiderskiho« (v Praze čtvrtý?), na němž svoje 
školní pomůcky v barvách prováděl a svůj hojný sklad 
pestrých etiket tisknul a posud tak činí. 



35 



»K. V. Medau, litografický ústav v Litoměřicích, 
r. 1829 již známý. Roku 1843 obdržev koncessi pro 
Prahu, zřídil zde též litografický ústav. Jeden z nej- 
starších a nej rozsáhlejších ústavů, jehož hlavní sídlo 
bylo v Litoměřicích, kde zaměstnával mnoho litografů 
a kamenotiskařů, odkudž zásoboval Prahu svými vy- 
učenci, hlavně Němci. Medau vydal svým nákladem 
hrady a zříceniny v Cechách (»Bohmens Burgen«), lito- 
grafickou rytinou tak úchvatně krásně provedené v oce- 
nění obtíží rytiny litografické, neboť tisky kreseb oněch 
téměř nelišily se od podobných prací oceloryteckých, 
jejichž měkkosti se získává nikoliv rytinou ruční, 
nýbrž hlavně leptáním kovu kyselinou, čehož při rytině 
litografické postrádáme. 

Rytiny ony prováděl litograf Richter, napotom 
zaměstnaný u Koppeho, dále litograf Wopálenský. 

ústavě Medauově zhotovovány též mapy, plány 
a různá nákladná díla pro knihtiskárny. 

V nešťastném a bouřlivém roce 1848 utrpěl veli- 
kých ztrát peněžních, což podrylo cele pevné základy 
jeho, jinak dobře fundovaného závodu. 

Té doby totiž nebylo důstatek peněz v oběhu, 
pročež hleděly úřady věc usnadnit! tím, že daly dobře 
situovaným velkozávodům koncessi, zhotovit! pro sebe 
tolik peněžitých poukázek ve formě tehdejších papí- 
rových » šestáků* (jinak desetníků) a tyto do oběhu 
dáti s podmínkou, že ony v příznivějších poměrech 
a v udanou dobu opět zpět stáhnuty budou. 

Takové peněžité poukázky se tiskly bez patřič- 
ného dohledu, každý měl k nim přístup, a následek 
toho byl, že, když úředně bylo Medauovi uloženo 
řečené poukázky za státní vyměniti, zhrozil se nad 
množstvím jemu ku výplatě předložených cedulí, což 
mělo na jeho duševní stav rozrušující následky. 

Věci (zřízení) od Medaua převzal většinou Bell- 
mann, jehož litografický ústav stal se jaksi přechodem 
ku dnešnímu jeho ústavu světlotiskovému. 

Mnohé litografické ústavy pražské stále byly ve- 
deny myšlénkou, že vzkvétající fotografie musí se pro- 
pracovat! ku důležitému reprodukčnímu způsobu tisku, 
což se konečně podařilo světlotiskem. Pokusy se světlo- 
tiskem mnohý závod stály slušný peněžní obnos, který 
dlouho zůstával mrtvým, zahrabaným, ba i ztraceným 
kapitálem. Pouze závodu Bellmannovu podařilo se u nás 
v Praze, a do nedávná vůbec v Cechách, že překonav 
všechny počáteční svízele, od světlotisku neupustiv, stal 
se hledaným a ceněným ústavem světlotiskovým, který 
při světlotisku zaměstnává příslušníky našeho oboru 
tiskaře jako nejzpůsobilejší pro tisk onen, což podpo- 
rováno jest též tím, že světí otisk tiskne se na lito- 
grafickém rychlolisu tak zvaném »Fabrovka«. 

O ústavu »Wítek a Suchý* viz výše uve- 
dená data. 

Úřední data uvádějí založení Schierova ústavu 
na rok 1847, práce tisknuté jsou však známy z r. 184$. 
Dlužno ovšem uvážiti, že činěny byly při zařizování 
kamenotiskáren velké obtíže ; tak známo, že žadatel 
musil se vykázati dostatečným majetkem, hlavně domem 



v Praze a měšťanstvím, a bylo-li provozování koncesse 
při tom snad obcházeno, nesmí býti tudíž s podivem. 

Schierovu činnost jako litografa možno stopovat! 
od r. 1829. Vyznamenával se velkou činností, o čemž 
svědčí celá řada známých jeho prací, hlavně křídou 
provedených podobizen, které tou dobou velice byly 
v oblibě, hlavně u šlechty, a byly hlavním zdrojem 
příjmů litografů tehdejších. 

Podobizny křídové zatlačily na čas téměř na dobro 
podobné, od ocelorytce vyšlé. V letech padesátých 
sice začínají se opět objevovat! ocelorytiny, zanikají 
pak přece dříve než práce křídové, litografické, které 
je přečkaly, až samy zanikly v různých reprodukčních 
způsobech, kotvících ve fotografii. 

Machek, Zwettler a Schier jsou hlavními pěstiteli 
práce křídové, jejich styky obchodní musily býti též 
nejužší, neboť zříme, že některou práci litografoval 
Machek, avšak tisknul Schier, neb obráceně; podobná 
proměna jest s výše jmenovanými i u Zwettlera. 

Schier měl i ten význam pro druhé ústavy, že je 
zásoboval některými potřebami litografickými, jako 
křídou a pod. 

U Schiera tisknuty byly rytiny válcem na rozdíl 
od jiných, kteří tisknuli, jako dnes se děje, tamponem. 

Ze ústav Schierův vzdor velké řadě prací od 
něho vyšlých, nemožno snad dle nynějších poměrů si 
zobrazovat!, jest na snadě ; provozovalať se litografie 
dříve skoro více po domácku, v soukromých bytech, 
vyjímaje ovšem některou, jako na př. Haasovu. 

Schier mimo podobizen tisknul též pro papírníka 
Rybu listy do památníků, dále osvědčení odměny pro 
školy, což u něho prováděl litograf Scholle. 

Smrť Schierova byla as též příčinou zaniknutí jeho 
ústavu. 

Zakladatelem litografického ústavu Koppeho jest 
Josef Koppe, v Nové Bace rozený, rytec skla a ka- 
menů, jež se vkládaly do prstenů. Kolem roku 184$ 
počal v Liliové ulici zhotovovat! obrázky svátých tím 
způsobem, že kresbu oněch vyryl do skla, leptal do 
určité hloubky, kterou potom napustil želatinou, čímž 
vznikly odlitky želatinové, reliéfové. Obrázky ty nazý- 
vány klihovými. Tento způsob brzy zaměnil způsobem 
jiným, ku kterému již používal kamene litografického. 

Vyryl totiž obrázek svátého do plné plochy 
tušové na kameně, po jeho leptání tisknul týž na žela- 
tinu, ponejvíce barevnou, zlatém. Zlato při tom tvořilo 
světla obrázku. 

Obrázky svátých tiskl též z oceli, a když potom 
přetisk litografický více zdomácněl, přenášel ocelorytinu 
na kámen ve více exemplářích, čímž ovšem dosáhnul 
rychlejší výroby. 

Zaměstnával též litografy prvého řádu, hlavně 
u Medaua před tím působivší, jako Karrera, Richtra a j., 
později výborný Hlaváček pro něho též pracoval. 

Tiskař Streitfeld prováděl u něho litografické pře- 
tisky tím způsobem, že tisk z rytiny položil na povrch 
vody, při čemž vlastní kresba zůstala nad povrchem 
vody. Takto navlhčený tisk pijavým papírem částečně 
vysušil, a přenesl po té na kámen. Josef Koppe tisknul 

5 * 



36 



hlavně obrázky svátých, dále obrázky, které se při- 
lepovaly na výrobky pernikářů a cukrářů. 

Ustav vzešlý ze skrovných poměrů teprve syn 
jeho A. Leopold Koppe, který po smrti otcově 
r. 1867 převzal, přivedl ku dnešnímu Jeho rozsahu. 
Jsa podnikavý, čilý a bystrý odborník i obchodník, 
neopomenul ničeho, čím by závod svůj zvelebil. 

Hledal nové prameny odbytu, všude téměř sám 
jsa vždy na místě, až se jemu podařilo získati pro vý- 
robky svého ústavu odběratele i zámořské, tak že dnes 
jeho obrázky svátých, které povždy byly hlavním pro- 
duktem, nalezly odběratele ve všech dílech světových. 
Zeť s obchodní podnikavostí muselo i soudobé mo- 
derní technické zařízení kráčeti v před, jest na bíledni. 

Jeho ústav byl druhým v Praze, který roku 1869 
zakoupil pro sebe rychlolis, tehdejší soustavy Svider- 
ského, který později přešel v majetek firmy O. Sandt- 
nera a nyní v držení ústavu p. A. Tylla se nalézá. 

V ústavu vždy dbáno bylo, by práce litografické 
ze závodu vycházely vždy co možno bezvadné, k čemuž 
se družil bezvadný tisk, takže práce jeho výrobkům 
cizím buď se rovnají, neb v mnohém je i předčí. 

O barvotisk má ústav A. L. Koppeho tu zásluhu, 
že první zde v Praze prakticky jej prováděl, čímž 
žádná zdejší firma vykázati se nemůže. Menší pokusy 
v tomto směru a i větší obrazy z originálu se jinde 
tiskly, ale z přetisku, v dosti velikém formátě tiskl se 
barvotisk pouze u této firmy. Tisk barvotisku z pře- 
tisku, aby při tom všechny barvy přesně na se při- 
léhaly, činil všude obtíže, kteréžto nesnáze právě 
v ústavě tomto nejdříve překonány a odčiněny byly. 

0 podnikavosti majitele a jeho bystrozraku svědčí 
též to, že byl jedním z prvých, který zavedl rychlolis 
Faberův nejlepší soustavy, kterýžto krok u velké míře 
též přispěl ku mohutnému rozkvětu závodu a dnešní jeho 
síle; což vše na rozvoj barvotisku v Praze a i v Cechách 
vůbec značný vliv mělo. 

Oddělení litografické ústavu Koppova tou dobou 
vede chromolitograf Kozel, osvědčený odborník ; od- 
dělení kamenotiskařské svěřeno rukoum Em. Sysla, 
který ve svém oboru jest pravým výtečníkem, a možno 
říci nejlepším kamenotiskařem českým, který na úpravu 
tisku značný vliv má. V závodě působí mimo jiné též 
Fr. Sobotka jako tiskař prvotisků. 

H a b 1 ův ústav litografický založen kolem r. 1840. 
Habel Josef sám jsa malíř a dovedný kreslič, osvojil 
si techniku prací litografických ; pocházejíť od něho 
velmi dobré věci ryté, hlavně krajinky, předvádějící 
místopisné památky. 

1 labla dlužno uznati za prvého, který zde v Praze 
přivedl kolorit k platnosti při pracích litografických. 
Jeho etikety barevné likérové způsobily, že univ. prof. 
A. Frič svoje dílo »Ptactvo Evropy* jemu prvému 
svěřil. Habel prvý též prováděl jednotlivé barvy již 
odstínované, a nikoliv plněné. 

Kolem r. i 85 o provedl mnohobarevný barvotisk, 
titulní list totiž ku pamětnímu spisu Klaarova ústavu 
■i pcú. Habel též prvý zavedl plakáty barvotiskové 
' p -^bc; provedené. 



Práce z ústavu Habelova vyšlé nesou ráz svědo- 
mité kresby. Ústav od smrti J. Habla (r. 1873) vede 
jeho vdova, těžíc z pozůstalosti píle zakladatele závodu. 

Ústav Bedřicha Kretschmara čítá svůj vznik 
od r. I849. Z počátku ocelo- a měditiskárna. Vydala 
těž posledním způsobem (mědirytinou) již před r. 1848. 
první česko-německé mapy, ii krajů českých, věno- 
vané arcivévodovi Štěpánovi. 

Dále vydala v ocelorytině velký pohled na Prahu. 
V kamenotisku pak mapu Čech, sestavenou ze čtyř 
archů, mimo atlas, přírodopisné tabulky a j. Křídou 
v litografii obrázky do knížek pro mládež, na př. 
» Robinson* a j. 

Ústav Mittag a Wildner založen v květnu 
r. 1860. Theodor Mittag byl rodilý Sas z Drážďan, 
kde v ústavě »Furstenau« vyučil se litografii. Přice- 
stovav do Prahy, působil po dlouhou dobu jako faktor 
v ústavě Haasově. Druhý společník Alois Wildner, 
Rakušan a vyučený mědirytec, působil jako takový též 
u firmy Haasovské. Oba majetníci jako výteční od- 
borníci, udržovali dlouho ústav na umělecké výši svého 
působení, tak že byl své doby prvý po ústavě Haasově. 
Odchoval též slušnou řadu talentovaných litografů. 

V ústavě zaměstnáni byli litografové prvého řádu 
jako Cicvárek, litograf písma a leptaných prací, Scho- 
nauer, výtečný kreslič křídou, který ryl též (hlavně 
krajinky) diamantem. Zde působil též znamenitý Klíč, 
pozdější illustrátor vídeňských časopisů a vynálezce 
heliogravury. Malíř Brandeis kreslil zde portréty kří- 
dové, tento se též později ve Vídni usadil. Po nich 
přijde Hlaváček, své doby velmi ceněný a hledaný 
litograf kresby. Tento, v době rozkvětu akciových spo- 
lečností, vytvořil vlastní komposicí mnoho pěkných 
akcií, jež též většinou sám rytinou znamenitou pro- 
váděl. 

Hlaváček, který postrádal malířské akademie, 
hleděl jako samouk vniknout! v taje anatomie, pilně 
studuje dle modelu skladbu těla lidského. 

Hlaváček zemřel poměrně dosti mlád na sou- 
chotiny. 

V ústavě působil dále Aug. Váňa, dovedný lito- 
graf písma stojatého a anglického. Později zařídil si 
domácí litografii s malým však zdarem; zemřel as 
44letý, též na souchotiny. 

V závodě tomto počali se učiti litografii umělci 
Klíč, Brožík, Rašek a j. 

První tiskaři v ústavě byli : Paul, Blehschmidt, 
Panzet, dále Pták. 

V ústavě založeném v květnu počalo se pracovati 
teprve v měsíci červenci, následkem nevyřízené kon- 
cesse. Nejprvé postaveny tři ruční lisy kamenotiskařské 
a dva litografické, a sice reliefka a modelírka. Až do 
roku 1880 stoupl počet ručních lisů na jedenáct. 
Roku 1881 postaven první rychlolis »Fábrovka* čís. 3 ., 
čímž klesl počet ručních lisů zase na tři. 

V ústavě prováděly se hlavně mapy, plakáty, 
skvostné rytiny a též takové práce křídové. 

Roku 1878 zemřel Mittag a závod vedl dále AI. 
Wildner. 



37 



Úmrtím Mittagovým utrpěl ústav velké ztráty, 
počal klesati, až r. iSqS prohlášen konkurs. 

Zařízení ústavu po většině převzal Matyáš 
Tůma, vyučenec firmy. 

Litografický ústav Farského založen r. 1 860, 
byl nástupcem ústavu Popelíkova. Popelík byl malířem 
a kamenotiskárnu měl na Spálené ulici. Farský Josef, 
rodem z Nové Páky, který ve Vídni u Raucha nabyl 
odborného vzdělání, prvé nežli zařídil si ústav litogra- 
fický, učinil pokusy uplatnit! se v jiných oborech, které 
však se potkaly s nezdarem. Za to v litografii do- 
dělal se takových úspěchů, jakými se nemůže žádný 
jiný příslušník oboru vykázati. Působení jeho připadá 
v dobu rozkvětu obchodního, jehož dovedl ve svůj 
prospěch velmi dobře využitkovati. Z ústavu jeho po- 
chází velká řada akcií s krásnou výzdobou. Nešetřilť 
nákladu ku provedení dobré práce, ku kterémuž cíli po- 
volal si zahraničné litografy; dobře postřehna, že pouze 
dobrou prací možno se v před dostati. 

Dovedl dále použiti probouzejícího se ducha ná- 
rodního, českého, dav ráz český svému ústavu, čímž 
přirozeně našel vydatné podpory v kruzích českých. 

Z ústavu jeho pochází též celá řada podobizen českých 
výtečníků; takže litografování podobizen v ústavu jeho 
téměř nejdéle se udrželo. 

Pro potřeby, vzniknuvší z českého života spol- 
kového, zhotovil bezpočetnou řadu diplomů, mimo 
menších věcí, jako pozvánek, tanečních pořádků a j. 
Českou kartografii pěstoval prováděním správných map. 
Různé druhy plánů a architektonických pomůcek pro- 
vedl. Se zálibou pěstoval litografickou práci strojovou, 
ku jejíž provádění povolával pracovníky až i z Ame- 
riky. O jeho podnikavosti a bystrozraku svědčí, že, j 
spatřiv r. 1868 na světové výstavě v Paříži dosud 
u nás neznámou výkonnost litografického rychlolisu, | 
ihned rychlolis jako prvý pro závod svůj zakoupil. 
Tamtéž seznav rychlou výkonno.sť malého ručního ! 
stroje zvaného » americká tyglovka*, tuto též zakoupil 
i s potřebným, též až dosud neznámým písmem »á la 
minuté*. Zavedením rychlolisu přispěl Farský v míře 
nemalé ku rozšíření a zmodernisování české litografie. 

Ve veřejném životě činným byl po dlouhou dobu I 
jako předseda spolku litografů, nynějšího to grémia 
litografů a kamenotiskařů. Zasedal též ve výboru 
»Umělecké besedy* ; vůbec hleděl činností a vlivem 
svým význam litografie povznést! a uměleckou hodnotu 
práce její obhájiti. 

Po smrti Farského r. 1889 převzala závod potomní 
Růžena Bieblová, která po drahnou řadu let za 
života Farského obchodní záležitosti ústavu obstarávala, 
a s nynějším manželem svým Ondřejem Bieblem 
ústav dále vede jako společný majetek. 

Nynější ústav Hynka Fuchse založen r. 1860 
dvěma společníky, a sice knihtiskařem K. Schreyerem 
a Hynkem Fuchsem, papírníkem. Ústav ten ve svém 
začátku měl dva ruční lisy, a zaměstnáni v něm byli 
jeden faktor, dva litografové a tři učňové. j 

V roce 1866 po vystoupení Schreyerově ze 
spolku vedl Hynek Fuchs ústav samostatně ve své 



správě, který jsa muž obchodně prozíravý, hověl všem 
moderním způsobům ti.sku. Vedení závodu svěřil od- 
borníku na slovo vzatému, Vilému Krečmerovi, litografů 
r. i 845 v Nové Páce rozenému a vyučenému v ústavě 
Farského. 

Vzorně vedenému ústavu tomu podařilo se získati 
důvěry zákazníků, kteří jsouce uspokojeni dobrou 
prací litografickou, se všemi potřebami svými k ústavu 
se obraceli. V závodě zhotovovány z počátku před- 
pisy písem a fotografické kartony. Dále různé cenné 
papíry, odměny pilnosti, které ryl litograf Šedivý. 
V roce 1871 zaveden rychlolis litografický. Světové 
výstavy vídeňské súčastnila se firma předvedením celé 
výroby. Na oné výstavě tištěn barvotiskový kalendář, 
zobrazující vějíř, jenž došel zvláštní obliby u obe- 
censtva, které po drahná léta kalendáře onoho rádo 
používalo. Kalendář ten v barvách provedl litograf 
Josef Sommer, té doby nejlepší náš chromolitograf. 

Ústav vydal svým nákladem známé kostry škol- 
ních map, různé jiné pomůcky školní, jako nakladatele 
Tempského » Názorné vyučování*, různé diagramy 
školní pro nakladatele Janského v Táboře, prof. Stud- 
ničky výkresy školní a j. v. 

Práce merkantilní, plakáty a jiné prováděl v ústavě 
litograf J. Taubeles. 

V roce 1884 vzdal se vedení ústavu V. Krečmer, 
který zařídil si ústav samostatný, dopracovav se při 
něm značných úspěchů; r. 1898 dne 3 i. prosince pak 
zemřel ; závod vedou jeho dědicové. 

Po odchodu V. Krečmera v ústavě Hynka 
Fuchse svými pracemi nej\'ětší vliv vykonával Josef 
Dmych, litograf rodilý z Nové Páky, který, ač nejsa 
akademickým malířem, umělecky tak se vyvinul, že 
platil za nejlepšího kresliče, vyhovujícího potřebám 
prácí litografických. 

Po smrti Hynka Fuchse, který byl svého času 
též předsedou » Grémia pražských litografů a kameno- 
tiskařů*. převzal ústav syn jeho Artur, který od r. 1891 
závod pod jménem svého otce i dále vede. 

Na jubilejní výstavě, r. 1891 v Praze pořádané, 
ve vlastním paviloně tisknul na litografickém rychlolisu 
práce litografické, obeznamuje takto širší veřejnost 
s tvorbou kamenotisku. 

Roku 1897 z ústavu vystoupil Dmych Josef, vě- 
novav se nejmodernějšímu způsobu reprodukce — 
zinkografii — přestoupil do ústavu J. Vilíma. 

V ústavě tou dobou zaměstnáni jsou čt3Ťi lito- 
grafové, dva jich učňové; mimo to pro ústav pracují 
někteří litografové doma ; dále záměstnáno pět stroj- 
mistrů, pět kamenotiskařů a tři jich učňové. 

Ku pracím litografickým v ústavě jest jedna 
guilloširka, jeden pantograf a jeden stroj čárkovací 
ob>'čejný. 

V tiskárně jest sedm ručních lisů soustav}^ Sut- 
terovy, pět rychlolisů soustavy »Konig & Bauer*, 
»Schmiers*, »Werner & Stein* a *Faber & Schleicher*. 
Tohoto roku zkrácena majitelem Arturem Fuchsem 
dobrovolně doba pracovní o jednu hodinu denně, i jest 



38 



u litografů osmihodinná a u kamenotiskařů devíti- 
hodinná. 

Ústav J. Haberzettla (zal. 1862) nesl původně 
název Haberzettel-Pokorný. Svazek těchto dvou od- 
borníků trval as jeden a půl roku, načež firma zněla 
pouze: J. Haberzettel. Tento pocházel ze Žatce, pů- 
vodem jsa Němec, jazyk český však z důstatek ovládal. 
Jako litografové u něho zaměstnáni byli : J. Richter, 
Rud. Šiman, tento po deset let. 

V ústavě vyučili se litografové: Josef Till, který 
již zemřel, Josef Padevěd, též již zvěčnělý, a Vojtěch 
Bujárek, majitel kamenotiskárny v Litomyšli. 

Jako tiskaři v ústavě zaměstnáni byli: Středa, 
nyní majitel kamenotiskárny. Čížek, Malý, Linhart, 
Schauer, Pavlík, Kostílek, Hoffmann, nyní již zvěčnělý, 
dále Kolichar a Šubert. 

As roku 1884 převzal závod ten Vilém Šebek, 
zeť Haberzettlův. 

Šebek pracoval samostatně od r. 1873 ve Zlaté 
ulici, od r. 1884 nalézá se na Nábřeží. 

V ústavě Šebkové zaměstnáni byli litografové : 
Reif, Rohan, Jirotka. Litografii u něho se vyučili : 
Knébl a Frencl, který již zemřel. 

Jako kamenotiskaři zaměstnáni byli: Hai^ránek, 
Dembíček (zemřel v ústavu choromyslných), Jaroš 
(nyní u c. k. místodržitelství). Valášek a Šubrt. Jako 
kamenotiskaři se vyučili: Gabriel, Petřík, Havlík 

a Tlamicha. 

Míchal Kučera, litograf, založil si samostatný 
ústav r. 1862. Mimo litografie pokoušel se též ve 
spolku s fotografem Eckertem o praktické zavedení 
světlotisku r. 1872. Míchal Kučera jest od r. 1889 
předsedou Grémia litografů a kamenotiskařů praž- 
ských. 

Ústav Kamila Pražáka (zal. 1864) zhotovoval 
ponejvíce navštívenky, jichž cenu ve značné míře snížil. 

V litografii Jana Lowiczaka (zal. 1864) zho- 
tovovány ponejvíce obrazy svátých, hlavně černé, na- 
potom kolorované, neb s tonem, dále premie ku časo- 
pisům. 

Bedřich Sandtner (založeno r. 1 864) pochází 
ze staré litografické rodiny české, litografii vyučil se 
u Jana Ev. Sandtnera. Po svém vyučení vydal se na 
cesty a pracoval společně s Lissalem, znamenitým lito- 
grafem kresby, nejprvé v Linci, napotom u »Reiffen- 
steina a Roscha« ve Vídni. 

Etabloval se nejprvé ve Šlikově paláci, později na 
Václavském náměstí v domě Geitlerově. 

Bedřich Sandtner zhotovil pro Matici lidu 25.000 vý- 
tisků »Mapy světa slovanského*. Dále zhotovil a tiskem 
vydal školní mapy Palestiny, Čech, Moravy a Slezska; 
mapy okresu děčínského, litomyšlského, březnického atd. 

Vlastní rukou zhotovil vyobrazení pro deskriptivu, 
vydanou prof. Tilšerem, dále vyryl velikou mapu Čech 
v písmu francouzském, kteroužto mapu kreslil prof. 
'bbcn a vydal K. Janský v Táboře. Mapa ona opa- 

■ • na byla správnými jmény míst dle Palackého. Pruské 

■ •‘i=íi; U ■ stvo války r. 1866 mapou onou pro její správ- 
■lost ipatřilo své důstojnictvo. Na mapě oné spolu- 



pracoval též J. V. Rubeš, nynější řiditel c. a k. dvorní 
litografie »A. Haase*. 

Bedřich Sandtner vynalezl litografický rychlolis 
rotační, který pro něho dle nákresů sestrojil Vaněk, 
inženýr strojovny »Bohumila Haase synové*. Rychlolis 
onen opatřen byl válcem z mramoru kararského, pří- 
padně z vrchlabského. Ačkoliv zkoušky na rychlolisu 
onom vypadly uspokojivě, přece z nedostatku finančních 
prostředků užívání rychlolisu toho v širší veřejnost 
neproniklo. Rychlolis Sandtnerův byl patentován. 

Bedřich Sandtner rytiny navštívenek prováděl též 
na černém mramoru belgickém, který ku rytině ne- 
musil se očerňovati, neboť vryp na něm jevil se bílým 
na černé půdě. 

Týž prováděl také tisk na plechu, za kteréžto 
práce na světové výstavě ve Vídni odměněn byl diplo- 
mem čestného uznání. 

Sám jsa litografem písma i kresby, byl majitelem 
ústavu velice zvučného jména požívajícího. Týž věnoval 
se však více záhadám techniky litografické produkce, 
čímž pustil se zřetele nezbytné ovládání svého ústavu, 
čímž utrpěl ztrát, vzdal se r. 1873 ústavu samostatného. 
Roku 1881 opět koncese nabyl, avšak po nějaké době 
závod přenesl do Podmoklí, kde též zanikl. Nyní 
Bedřich Sandtner usazen jest v Mnichově, kde má 
ústav fotolitografický, v kterémžto oboru hleděl učiniti 
nových objevů. Jsa více téměř chemikem, nežli lito- 
grafem, hloubal stále o podstatě litografie neb příbuz- 
ných odvětví. Tak badáním svým vynalezl litokaustiku, 
způsob leptání kamene, kterého bratr jeho Otto nyní 
se zdarem používá ku zhotovování nápisů na náhrob- 
ních kamenech cestou čistě lučební, beze všeho tesání. 

Bedřich Sandtner i nyní při fotografii vynalézá 
její zdokonalení. V poslední době vynalezl způsob 
fotografie, »Ferid« zvaný, ku kterému není zapotřebí 
stříbra, u jiných fotografů dosud nezbytného. 

Za vynálezy své došel na mnohých výstavách 
velkého uznání ; bohužel jako většinou každý vynálezce 
z plodů duševní práce své nesklízí ovoce, nýbrž jsou 
to osoby, které obchodnicky věci ty využitkovati do- 
vedou. 

Václav Lessig (zal. i865), vyučený kameno- 
tiskař u Henniga, tisknul ponejvíce titule skladeb hu- 
debních. 

Emanuel Schossig zařídil si v r. 1865 samo- 
statnou litografii, byl znamenitým litografem písma 
anglického, původně u c. k. místodržitelství. Závod 
svůj měl v Lázních na Malé Straně. Vzdav se r. 1866 
koncese, přesídlil se do Paříže, kde též zemřel. 

Nynější ústav Antonína Vítka založen 1867, 
koncese povolena jemu dne 19. února. Při tomto založení 
zněla však firma » Vítek a Starý*. Antonín Vítek učil 
se litografii u svého otce Martina Vítka od r. i858 
do r. 1862. Oba společníci Vítek i Starý byli členy 
zpěváckého spolku » Hlahol* a jich ústav byl první, 
který tisknul noty autograficky provedené. Ema- 
nuel Starý v brzku ze spolku vystoupil, zařídiv si 
v r. 1870 samostatný ústav, a pěstuje od té doby 
hlavně tisk hudebnin, jichž nakladatelství též podniká. 



39 



Noty autograficky pro ústav Starého provádí litograf 
Zmrhal, který toho druhu u nás v Praze jest jediný. 

Antonín Vítek po vystoupení Starého ze 
spolku vede ústav pod vlastním jménem. Podařilo se 
mu závod svůj v brzku rozšířit! tou měrou, že mu bylo 
možno veškeré běžné práce litografické provádět!. 

Antonín Pokorný, akademický malíř, napotom 
litograf, zařídil si samostatný ústav litografický r. 1868. 
Tento jest jaksi posledním z oněch odborníků, kteří, 
ačkoliv nabyli vyššího vzdělání kresebného, věnovali se 
plně litografii. Od Pokorného známe řadu prací umě- 
lecky provedených, najmě křídou podobizny vynika- 
jících politiků, které též velmi krásně rytinou prováděl. 
Jako zvláštnost’ u něho platí, že žádný obor litogra- 
fického tvoření nezůstal mu cizím a že i různé tvary 
písem ovládá, anglické nevyjímaje. Hlavním však polem 
jeho tvoření zůstávají figurální práce, při nichž správ- 
ností tvarů a pěkným podáním se vyznamenává. 

Pozbyv samostatného ústavu, pracuje pro různé 
litografické ústavy pražské. 

Při ústavě Jana Lhoty ze Lhoty (zal. 1868) 
dlužno uvésti, že provedl monumentální plán Prahy. 

Josef Etmůller, vyučený litograf u Ed. Sandt- 
nera, zařídil si r. 1868 samostatný ústav, který až do 
dnes vede, prováděje hlavně merkantil, a z něho různě 
druhy etiket. 

Týž povždy jako nejvíce dbalý o zájmy lito- 
grafie, hleděl, by tato na hodnotě před veřejností ne- 
ztrácela. Ustav jeho má jeden rychlolis soustavy 
Schmiers & Werner, dva ruční lisy soustavy Krausovy, 
jeden stroj čárkovací litografický, jeden řezací stroj 
a jeden stroj k ražení. Sám jsa litograf, zaměstnává 
dále dva kamenotiskaře a dva učně (pro oba obory 
odděleně). 

Karel Eiess, malíř, kreslič a litograf, r. 1869 
převzal po Lowiczakovi kamenotiskárnu. Zhotovoval 
po většině obrazy svátých. Po několika letech koncese 
se vzdal. 

Josef Hromada, odborný cestující, založil si 
v r. 1869 ústav litografický, ve kterém prováděny nej- 
více barevné etikety likérové, jako zvláštnost’ vyráběl 
ražená pečetítka. Po Hromadovi ústav r. i 883 převzal 
Osvald Nerad, který však již r. 1888 litografie 
zanechal. 

Roku 1870 obdržel Jan Felkl koncessi litogra- 
fickou pouze pro vlastní potřebu. 

Týž ř^elkl vyrábí v Roztokách u Prahy školní 
globy, jichž mapy ve svém ústavě provádí, jsa toho 
druhu jediný u nás v Čechách, který globy zho- 
tovuje. 

Otto Sandtner, syn Frant. Ed. Sandtnera, 
který již r. i 835 koncessi litografickou obdržel, věnoval 
se původně obchodnímu životu; roku 1870 založil si 
samostatný ústav litografický, který až do dnešní doby 
stávaje, přetrval všechny ústavy jméno Sandtnerovo 
nesoucí. 

V ústavě tomto po většině provádí se merkantil, 
hlavně barevné etikety. Otto Sandtner jest též ma- 
jetníkem závodu ku zhotovování náhrobků, v němž 



velmi pilně upotřebuje litokaustiky, vynálezu to svého 
bratra Bedřicha. 

Litografický ústav Ferd. Opitze (zal. 1871) 
uvádí se mezi prvními, který zakoupil a užíval rychlo- 
lisu litografického, soustavy Swiderského. 

Josef Hora obdržel r. 1872 koncessi litogra- 
fickou, tisknul ponejvíce obrázky svátých, které před 
tím prováděl ocelorytinou, jež pak přenášel na kámen 
litografický, za účelem snazšího jich rozmnožování. 

Roku 1884 převzal ústav syn jeho Dominik 
Hora, který ústav hleděl zvětšiti. 

Když se na to barvotisk dostatečně vyvinul, za- 
vedl jej ve svém ústavě, prováděje i na dále téměř 
výlučně obrázky svátých, jichž litografie bývala řpro 
něho) prováděna většinou v Německu, zde pak tisknuta. 

Litografie Daniela Kochlíka (zal. 1876) pro- 
vádí ponejvíce navštívenky a autografie, částečně i eti- 
kety pěti- až šestibarevné, jež tiskne na dvou ručních 
lisech. 

Litografický ústav Mořice Schulze (zal. 1878, 
knihtiskárna od r. 1862) na počátku pracoval pouze 
s jedním ručním lisem, nyní se třemi ručními a dvěma 
rychlolisy soustavy Faber & Schleicher, dále má jeden 
přístroj zmenšovací (soudobně i zvětšovací) a jeden 
litografický stroj čárkovací. 

V ústavě tom provádí se hlavně merkantil, eti- 
kety, též i barvotisk a světlotisk. Ústav zaměstnává 
tři litografy, dva strojmistry a tři přetiskaře mimo 
dalších pomocných sil. 

Ústav Jana Ed. Picka již při svém počátku 
vedl si zdatně; provedl r. 1878 na zakázku firmy 
Manz, c. k. dvorního dodavatele ve Vídni, prémii ku 
■časopisu »Heimat«. Obraz oné prémie zhotoven ma- 
lířem Joungem v Mnichově, a v ústavě proveden 
v 17 barvách, pausa byla redukčním přístrojem zmen- 
šena. Rok později vlastním nákladem vydal obraz 
papeže Lva XIII, o dvou velikostech v 16 barvách 
provedený. Ústav tento změnil se po té ve firmu 
»Viléma Picka synové*, která stále vzkvétající 
barvotisk za hlavní svůj předmět tvorby si vyvolila. 

Firma ta neobmezovala se pouze na zákazníky 
místní, hleděla nabýti odbytu i zahraničného, což se 
jí dobrou její prací ve značné míře podařilo. Dnes 
práce firmy » Viléma Picka synové* jdou ve značné 
míře na Rus a do jiných zemí. Provádění barvotisku 
u firmy té doznalo takového zdokonalení, že v oboru 
tom čítá se za nej přednější v Čechách, jsouc spůso- 
bilou čestně závoditi s výtvory mimozemskými. V lito- 
grafickém ústavě tom vedení jednoho oddělení má 
chromolitograf Růžička, který pro povolání ono vrozené 
nadání vykazuje a za nejlepšího soudobného chromolito- 
grafa českého čítán bývá; druhé oddělení řídí chromo- 
litograf Souček; kamenotiskárnu spravuje Jar. Meruňka. 
Celý závod řídí spolumajitel Eduard Piek. 

Původ litografického ústavu Zikmunda K. Rudla 
dlužno hledati v měditiskárně, kterou r. 1827 Zik- 
mund Rudl založil, po jehož smrti vedli ji oba jeho 
synové Zikmund a Karel. Roku 1879 nabyli koncesse 
litografické a tiskli obrázky svátých, přená.šejíce ocelo- 



40 



r>i;y na kámen litografický. Nyní v kamenotiskárně 
té tisknou se pouze barevné obrázky pro cukráře 
a pernikáře, které se též mimo zemské hranice vy- 
vážejí. Ústav ten měl z počátku dva ruční lisy, r. 1882 
postaven rychlolis soustavy »Faber & Schleicher*. 
Ústav zaměstnává jednoho strojmistra, jednoho kameno- 
tiskaře, jednoho učně a jednoho měditiskaře. Od 
r. 1890 jest majitelem Karel Rudl. 

Litografický ústav Václava J. Neuberta, po- 
voláním sazeče, zřízen při stávající již knihtiskárně. 
Ústav tento hlavně v poslední době hledí si moder- 
ních způsobů litografických. Z ústavu jeho vyšlo 
mnoho prací zhotovených samými umělci, jako L. Ma- 
roldem, Simůnkem, Hofbauerem a j., kteří svoje vý- 
tvory na kameně litografickém provedli s jich vyvinutým 
uměleckým rázem. Práce ty, ponejvíce plakáty, jsouce 
takto přístupny nejširšímu obecenstvu, získaly rázem 
ústavu Neubertovu zvučného jména. 

Majitel sám, jsa prodchnut láskou k umění, vede 
ústav svůj v duchu českém a skytá mnohým umělcům 
příležitost’, by učinili se známými širokým vrstvám li- 
dovým. Neubert vydal svým nákladem před několika 
málo lety věrně dle originálu v barvách Brožíkův zna- 
menitý obraz » Mistr Jan Hus před koncilem Kostnickým* , 
dále zhotovil plakát » Národopisné výstavy Cesko- 
slovanské«. 

Roku 1880 zřídil si privátní litografii Josef 
S o m m e r, znamenitý český chromolitograf, působící 
před tím v předních ústavech pražských, než pro 
podobný ústav zde v Praze dostatečné půdy nenalezna, 
přesídlil se do Vídně. Podobně Aug. Váňa, privátní 
litograf z r. 1882, a Julius Bráunert, též privátní 
litograf, ústavy své udržeti nemohli ; prvý zemřel, druhý 
se z Prahy vystěhoval. 

Emanuel Sysel, kamenotiskař, zařídiv si v roce 
i 883 samostatnou kamenotiskárnu, tisknul prvý zde 
v Praze noty ražené ; avšak brzy zanechal samostatného 
provozování a působí nyní v ústavě Koppově, jak výše 
uvedeno. 

Litografický ústav M. A. Vítek jest nástupcem 
původní firmy »Wítek a Suchý «, r. 1848 založené. 
Roku 1844 změnila se firma »Wítek a Suchý* ve 
firmu »Martin A. Vítek*. 

Martin A. Vítek koupil as r. i 85 o zařízení lito- 
grafického ústavu Zwettlerova, r. i 83 o založeného, od 
vdovy Zwettlerovy. Ústav Vítkův nalézal se na Ze- 
leném trhu v domě »U zlaté váhy* pod loubím. 

Jako litograf anglického písma zaměstnán byl 
u M. A. Vítka Hamerník, rodem Čech. Práce auto- 
grafické zhotovoval litograf Seethaler. Jako barvotiskař 
zaměstnán byl kamenotiskař Kučera, Čech. 

Postupem doby v závodě zaměstnáni byli tiskaři : 
Svarz, Lukáš, Majer a j., kteří však již vesměs zemřeli. 

Jako prvý vyučenec kamenotiskařský byl Josef 
■Sv-imbera, před tím jen vždy nakladači (čili tak zvaní 
iufli'gři! přijímáni a zaměstnáni bývali. 

\lartin Vítek, sám jsa litograf, zhotovoval účty, 
nav. tívenky, viněty v barvách, obaly svíček, zápalek, 
kávových náhražek, obrázky vojáků, figury pro diva- 



délka, jesličky, věci tedy průměrné. Po jeho smrti 
vedly ústav od r. 1871 dcery jeho Marie a Rosina, od 
kterých r. 1884 převzal ústav bratr jejich a syn za- 
kladatele firmy Vratislav Vítek, který nyní mer- 
kantil nejvíce v ústavě svém provádí. 

Jan Vaňáč, kamenotiskař, počal se učiti u Hen- 
niga, doučil se však u Fr. Sandtnera. Roku i 885 
zřídil si vlastní ústav litografický, tiskne po většině 
a svým nákladem vydává hudební skladby, které dle 
lipského spůsobu jsou upraveny. 

F. B. Batovec zřídil r. 1889 při své již stávající 
knihtiskárně litografický ústav. 

V ústavě tom provádí se hlavně merkantil, tisko- 
pisy to pro obchod a průmysl. 

Ústav zaměstnává pět sil odborných mimo pomoc- 
ného personálu. Ku technické výrobě používá jednoho 
ručního lisu soustavy Krausovy, jednoho soustavy Bau- 
mannovy, jednoho Kůssbiltovy, dále jednoho rychlolisu 
od firmy »Faber & Schleicher* a jednoho stroje čárko- 
vacího, litografického. 

Ústav Viléma Pokorného na Král. Vino- 
hradech založil litograf Karel Sichrovský r. 1893, od 
kterého r. 1896 závod převzal Vilém Pokorný, kameno- 
tiskař, oba znamenití odborníci. Ústav provádí hlavně 
merkantil, méně chromo, dále plakáty. Objednatele 
má i mimo sídlo (jako ve Vídni, Štýru, Lissabonu, ba 
i v Austrálii). Ústav zaměstnává jednoho litografa, je- 
dnoho učně jeho, dva kamenotiskaře a dva učně jejich. 
V kamenotiskárně jsou dva ruční lisy a sice soustavy 
Krausovy a Suterovy. 

Litografický ústav Fr. Bernáška na Žižkově 
jest nástupcem Novohradského, tento pak byl po 
Malém. Ústav Bernáškův hledí pracemi svými, moder- 
ním slohem se nesoucími, dosáhnouti upevnění i roz- 
šíření svého. R. 1898 vydal svým nákladem velkou 
podobiznu Fr. Palackého, umělecky provedenou. 

Ústav Antonína Bauera, založený roku 1897 
v Praze na Letné, jest ústavem ponejvíce odborným. 
Mimo merkantil i barvotisk jako zvláštnost pěstuje 
tisk v barvách na plech, k jehož výrobě upotřebuje 
rychlolisů soustavy tak zvané »Johannisberger*. Na 
plechu provádí plakáty, ozdobné krabice a různé 
luxusní výrobky plechové, jichž vývoz má firma ve 
značné míře. Ku technické výrobě k ruce jsou různé 
stroje i carreografie. Zaměstnává pět sil odborných 
a 45 sil pomocných. 

V r. 1898 zřídila C y r i 11 o-M e t h o d ěj s ká knih- 
tiskárna — V. Kotrba — pobočný svůj ústav lito- 
grafický, kde se zhotovují v barvotisku obrazy pro 
časopisy, obrázky svátých, fotochromy a pod. Nově 
zřízeno oddělení pro rytí not a jest snaha i merkantil 
zavěsti. Odborných sil zaměstnává se průměrně jedenáct. 
Mimo jiných strojů má dva rychlolisy a sice soustavy 
Kochovy a Frankenthalské. 

Na Žižkově J. Buchbinder provádí hlavně pro 
svou potřebu věci merkantilní, najmě souvisící s kar- 
tonáží. 

Taktéž firma Pracner zaměstnává pro svou po- 
třebu ku výrobě etiket, v kartonáži potřebných, lito- 



4 l 



grafy a kamenotiskaře, za litografický ústav se však 
nečítá ; aniž by koncesse dle zákona potřebovala, za to 
pak firma Julius Grégr, ačkoliv koncessi má najeden 
ruční lis, nemůže se v pravém slova smyslu za lito- 
grafii čítati, ježto pro svou potřebu tiskne pouze auto- 
grafie; z důvodu toho nelze přesně rozlišit! pojem 
ústavu litografického od povolení koncesse a udati při 
tom přesný počet ústavů. 

Počet všech ústavů litografických v Praze a okolí 
možno odhadnout! na 4Í. 

Tím končíme záznamy o litografických ústavech 
pražských. Záznamy ty do všech podrobností nemohou 
býti vyčerpány, ježto hlavní činitelové, majitelé ústavů, 
mimo málo čestných výjimek nepodali žádoucího 
materiálu. 

Byla-li práce, sestavit! vývin litografie pražské, 
obtížnou, pokud ústavů na českém venkově se nalé- 
zajících, stala se přímo nemožnou ; proto zmínka může 
se státi pouze poveškerá o ústavech, které zvučnějšího 
jména požívají a významu mají. 

Z českých venkovských ústavů dlužno uvésti 
ústav Bohdana Bóhma v Novém Městě n. M., 
který již po drahnou řadu let působí a zdatně si vede, 
pěstuje jak merkantil tak i barvotisk. Jako zvláštnost 
v poslední době dlužno uvésti pohlednice, v ústavě 
Bohmově provedené, jichž počet dostoupil téměř 
1000 druhův. 

Ústav L. J. Bayera v Kolíně n. L. jest závodem 
dosti rozsáhlým, který se zdarem provozuje barvotisk 
a soutěží s úspěchem s ústavy pražskými. 

Litografický ústav Hoblíků v v Pardubicích 
věnuje se více pracím merkantilním, a to hlavně lep- 
taným pracím strojovým, bez kterých moderní efektní 
merkantil není myslitelný. Všechny tři uvedené ústavy 
používají rychlolisů při technické výrobě, která jim 
umožňuje soutěžit! se závody moderními, velkými. 

Z německých venkovských ústavů dlužno na 
prvém místě uvésti ústav Bratří Stieplů v Liberci, 
který po ústavě Haasovském o zvelebení litografie zde 
v Čechách má největších zásluh. V ústavě Stieplově 
provádí se jak merkantil tak i barvotisk velmi pečlivě, 
ba umělecky ; dbá se v něm všech moderních pokroků 
odborových, vypraven jsa stroji nejlepších moderních 
soustav. 

Ústav Ed. Strach eho ve Varnsdorfů provádí 
velmi krásný merkantil, jeho práce hledány jsou 
i v sousední říši německé. Též tento ústav doznal vel- 
kého rozkvětu v poslední době. 

Ústav Willner a Piek přesídlil před krátkým 
časem do Dolní Sedlice u Drážďan, před tím po dlouhá 
léta působil v Teplicích, lázeňském městě českém ; 



zde též vytvořil řadu prací barvotiskových, které svojí 
svěží barvitostí, svým v pravdě uměleckým podáním 
získaly si obliby jak kruhů umění milovných, tak 
i vrstev nejširších, které výrobky litografické k účelům 
svým potřebují. Plakát Hynaisův »Výstavy jubilejní* 
z důvodu toho svěřen ústavu tomu ku provedení. 
Spolumajetník a zakladatel ústavu Willner a Piek, Jan 
Piek, byl před tím spoluzakladatelem ústavu » Viléma 
Picka synové* na Smíchově. 

Mimo zde jmenovaných ústavů jest hlavně 
v severních Cechách, kde jest obchod a průmysl ve 
velkých rozměrech vyvinut, celá řada ústavů litogra- 
fických, dosti rozsáhlých, mnohdy až s i 5 rychlolisy, 
které se věnují pouze výrobě některých tiskopisných 
a obrázkových potřeb jednotlivého odvětví průmyslu, 
jichž téměř výlučnými dodavateli se stávají. 

Shrnouce úsudek o soudobné české litografii, 
můžeme doznati, že beře se krokem s litografií v jiných 
zemích ; a jestli v něčem možno uvésti značný její 
rozdíl od jiných, tu příčinu toho dlužno hledati 
v našich zvláštních poměrech. 

Jsme početně dosti malí oproti jiným zemím; 
mimo to i hospodářsky dosti neotužilí, nehledě k tomu, 
že celé zřízení státní jsouc jinými, hlavně národnost- 
ními záležitostmi zaujato, hospodářským věcem nemůže 
věnovat! té podpory a péče, jaká se v každém jiném 
státě sousedním průmyslu i obchodu věnuje, při čemž 
i vědám i umění též lépe se daří. 

A podaří-li se přece u nás někomu dopracovati 
se úspěchu a proniknout! i za hranice se svými vý- 
robky, tu zajisté neděkuje to podpoře zevní, nýbrž 
práci a snaze své i svého personálu. 

Jediné, o čemž dlužno se zmíniti jest, že v době, 
kdy litografie sloužila ku zhotovování podobizen křídou, 
šlechta tímto způsobem litografie vyhledávala a ji takto 
podporovala. Později byli to knihkupci a nakladatelé 
Andrée, Calve, Kobr, Pospíšil i Stýblo, kteří v dílech 
nákladem svým vydaných litografii pěstovali ; dále knih- 
kupci Kytka svými mapami, podobně Hynek ; Pivoda 
svými hudebninami; hlavně však Tempský v Praze 
a Janský v Táboře svými pomůckami školními najmě 
pražskou litografií hradíce, stali se její podporovateli. 

Jako zvláštnost budiž uvedeno, že i národnostní 
rozmíšky, v poslední době takou silou u nás v zemi 
propuklé, dotkly se i litografie; neboť z důvodů ob- 
chodních z valné části objednatelé nepřipouští, by na 
pracích litografických pro ně zhotovených uveden byl 
ústav, který práci onu provedl, čímž původ její se 
ztrácí, a po čase nebude možno ani rozeznat!, co jest 
prací zdejší a co cizozemskou, na rozdíl dob dřívějších, 
kde nejen majetník ústavu, ale i litograf byl uveden. 



Václav Koranda. 



6 



o počátcích 

VĚDECKÉHO BARVOTISKU V ČECHÁCH. 

Vzpomínka Dr. A. Frice. 



yž se uklidnily bouře roku osmačtyřicátého, 
zabýval jsem se horlivě vycpáváním ptáků, a založil si 
sbírku všech českých druhů. Při určování setkával 
jsem se s velkými obtížemi, neb v celé Praze nebylo 
k dostání velké dílo Naumanovo, a já si ho poříditi 
nemohl, neb stálo 240 tolarů. V císařské knihovně 
byl jen spis Brehmův s velmi skrovnými výkresy. 

I vznikla ve mně snaha vydati lehčeji přístupný 
spis o ptactvu domácím a byv jmenován assistentem 
musea, počal jsem se návodem kustoda Dormitzera 
cvičiti v kreslení ptáků. 

Roku i85i sestavil jsem jednu foliovou tabuli 
zpěvavého ptactva a můj strýc Dr. Václav Staněk do- 
poručil mne litografovi Sirovi, žákovi Senefeldra, a tu 
jsem tabuli tu na kámen litografoval. 

Pokusy s kolorováním těžké křídové kresby ne- 
chtěly se dařiti; jednu koloroval jsem já a druhý pokus 
provedl více guašovým způsobem můj přítel Em. Lokaj, 
otec Jindřicha Lokaje, který později po více let na 
díle mém o evropském ptactvu co litograf u firmy 
A. Plaase pracoval. 

Když byly u nás v rodině jednou křtiny a osla- 
vován nový občan šampaňským, tu prohlížel jsem si 
Ijedlivě etiketu na šampaňské láhvi, zhotovenou 
jjestrým barvotiskem v Paříži; i pomyslel jsem si, 
když se mohou barvami tisknouti takové » hlouposti*, 
proč by se nemohla tisknouti podobným způsobem 
věc vážná — vědecké ceny.? I byl jsem upozorněn 
bibliotekářem Plaňkou na mladého podnikavého lito- 
grafa Mabla, rodem ze Zátce, a ten provedl první 
pokus, provésti mnou kreslenou tabuli v barvotisku. 
Mleděl docíliti obraz pouze několika barvami bez černé 
konturové kresby. První produkt byl žalostný, mdlý, 
druhý byl již lepší. Seznav, že to půjde, sestavil jsem 
plán na dílo o evropském ptactvu, a Plabl sám ma- 
loval akvarely první tabule supů a provedl ji v barvo- 
ti: ■ u ^ak, že tiskl nejprve všechny barvy na sebe a pak 
' prve černou rytou kresbu na vrch. Věc vypadla 



nade vše očekávání dobře, a roku i853 byl první 
svazek se čtyřmi tabulemi sokolů hotov. 

Když jsem předložil tabule ve Vídni řediteli mi- 
neralogického musea Dr. Hornesovi, byl velice nadšen, 
neb tehdy dvorní tiskárna nebyla s to cos podobného 
provésti. 

Rychle pokračovalo zhotovení deseti tabul, ale tu 
začal Habel churavět! a nemohl akvarely ptáků zhoto- 
vovat!; po různých pokusech nalézti umělce, byl jsem 
tak šťasten získati nejprve Petra Maixnera, pak jeho 
mladšího bratra Karla, který co horlivý ornitholog s veli- 
kou láskou a dovedností akvarely pro celé dílo dokončil. 

Po smrti Hablově, který byl tiché, snaživé po- 
vahy ale jako Němec přece těžce nesl český nápis 
firmy na tabulích, pravě: »Da werden die Leute nicht 
wissen, ob ich ,Habel‘ oder ,barvotisk‘ heisse ! « nastaly 
mně smutné časy. Zkusil jsem získat Farského, by 
pokračoval v díle započatém, ale marně; vyjednával 
jsem i s dvorní tiskárnou ve Vídni, konečně nalezl jsem 
u firmy Haase ochotné přijetí a tam se pak celé dílo 
dokončilo počátkem let sedmdesátých. 

Hablovi platil jsem za i tabuli (náklad 1000 kusů) 
loo zl., u Haasů aSo — 3oo zl. 

Zmínky zasluhuje tiskař Paul, který byl mistrem 
při kladení obrazů jehlou na kámen, což nebyla při 
desíti barevných plotnách žádná malá úloha. Po smrti 
Hablově tiskl Paul mé dílo po mnohá léta u Haasů. 

Z litografů, kteří u Haasů pracovali na mém díle^ 
vzpomínám pana Pražáka, který později zemřel ve 
Frankobrodě po uštknutí mouchou, a jednoho cizince, 
který se utopil v Podbabě při koupání. Dlouhá léta 
pracovali pak na díle páni Hauptvogel a Lokaj. 

Přes všechny různé obtíže provedeno dílo jeden- 
ašedesáti tabulí čítající během devatenácti let s ná- 
kladem 23.000 zlatých, a máme co děkovat! barvotisku, 
že rozšířeno po celé Evropě lehko přístupné dílo 
o ptactvu, které vydatně podporovalo studium orni- 
thologie. 




U- 

< 

a: 

o 

UJ 

o 

> 

> 



H 

CO 

< 

7Z 



y 



UJ 

5 

< (M 
0> 
— -t 
Z 

UJ 

“5 

CQ 

O 



>UJ 

> 

o 

Q 

UJ 

>ir 

t- 

(0 









X 


1 

1 


w 

h 


o 


I 

1 


Oco 

z<n>f 




1 

1 




X 


1 

1 


< 


o 


1 

1 




U 4 


1 

1 




>o 


1 

1 


C 


> 


1 

1 

1 

1 


fO 

TJ 

> 


X 


1 


•ů) 

JC 

O 


o 


>111 


cO 


> 


> 


0 ■ 

(J) 




o 

> 


JO 

< 


o 


o 




UJ 


z 




n -4 


\ 

) 




>UJ 


1 

1 




§: 


1 

1 

1 




O 


1 

1 

1 






1 

1 




O 


1 

1 


'UJ 

ic 


< 


1 

1 


OD - 
3 


0 ^ 


I 

1 


iC 

< 


0 . 


1 

1 

1 

1 


cc 

UJ 

>c0 

>0: 


X 


1 

1 


o 

< 


o 


1 

1 


'< 




1 

1 


<0 






CM 

lO 


o 


ČČ 1 






o>. 



Jťo d" ^ 



2 S*,,K 



Bílá Hora 




— o 



3 

« . 4- 

•JÍ. 
S O - 
< O H 
JJÍX g 
Mt- rf 

UJ — r- 

-I >uj 
•< > 
r w 
>- 
> 



— (j . 

2 a ^ I* ^ 

^ i«i O 3 > 

í?ni 

f < z c ^ 

i “Š-” 

P o P 



00 ~ 



o 

ru 

00 _ 



Ul 

> c: 

h" 

O U 
UJ O 

t- o 
>- a 
a. Ul 
o 9 
rl ió 



KJ O 
O 



o 

•co 



<u 

>o 



Í2z 

o^" 



-? 

Ph 

Oo 

Z Ní 

q: m 

Uj**i 



00 

3 

c_ 

<D 

CL 

£ 

> 

Oí 

> 



CO 



Cl. 

> 



Cl. 

> 



Z 

•< 

H - 

ah 

UJ (t 

:ío 



li 

r < 

2 

e=> 

c “S 
1 - 
■ SE y 

l Q.-CO 

j 



O 

rS 

o 

ce 



o 

o 

CE 

< 

m 



9 ^ 

• — U. to 
>< o 
t- fl: T) 

Oo “ 

•Jo 

vx: 

(t ol “- 

•r < <0 

Ou "D 

>UJ 



UJ 

_i 

< 



NI 

> 



O 

z 

< 

co 

co 



)C 

<n 



“ co _ to 

•o ^ ul 
^ 4^ _ to 

^s;:< ^ 
r - > “ - 

•™ j a i5 
£ o o° 
y -I u= 

■— M > y O 

^ W X >0 
2 >(t “ ro 

sr ti ío 



'>- 

:s; 

co 
> 
< 
I 

w 

o 

< 



Konec samosfatnosti české Lipany, 



N 

X) 

(D 

E 

o 

c 

JP 

o 

C- 

"D 

(0 

N 

(D 

E 

N 

03 



N 

X 



JC 

-® 

c 

(D 

> 

O 

E 

£ 

D 



O) 

c 

(D 

(0 

0. 



Q 

NJ 

O 

O. 



'>• 

z: 

co 

UJ 

>cc 

Ol 

'>- 

O 

h- 

o 

CD 



N 

Ck) 



CD 



Ď) 
O 
CD CD 

C 

>, 

> 



3X 

O 



Z 
CE 
: < 

i ř 



g 

co 







’ pí r -4 >■ 





.srt 









■í ■ '■:í^ 



f^^rJ *'^r'”'.Ť 

:íi ■ 'SfeU-, 

' ■ '■"=í?Ž 



s;.> 






& ^ $í >. í >' i' 4-^ ' ■ ^ . 

Šiíi íií'^^1 '^' v' 4 




J!:i 







% 



'. V:' 








^rísšs ■ 

' t" ..•--TT.-*' .. *^<:i'''• -. .;,.• -4Í-V.. 













: — 4Kr^ ♦ 









t 



'•*' -T^Bw 

'Z; -.j^.'€:- 




ČESKÁ LITOGRAFIE A NAŠE ŠKOLY. 

Skizza z dějin českého školství pro památník české litografie. 



I. 

Již před třemi sty lety Komenský nesmrtelné 
paměti hlásal, že všecko učení má zakládat! se na 
názoru a to především věcí samých, tam pak, kde 
těchto se nedostává, má o názor modellův a obrazů 
věcí se opírati. Komenský zásadu názornosti, nyní 
obecně uznanou, nejen hlásal, ale také plnil, a to 
především ve svých illustrovaných učebnicích latiny, 
z nichž Orbis pictus stal se světoznámým. 

Komenského Orbis pictus dochoval se až do 
našich dob. V starých školách býval jedinou obráz- 
kovou knížkou, na níž jako na oase mohlo spočinouti 
oko žáka, do něhož především katechismus a latina 
všemi prostředky se vnucovaly; později připojila se 
k němu illustrovaná biblická dějeprava s mapkou Pa- 
lestiny, ve které snad poprvé užito umění litografického 
ve prospěch škol ; v novější době objevily se dřevoryty 
illustrované přírodopisy, které zahájily řadu illustro- 
vaných učebnic, bez nichž novou školu ani před- 
stavit! si neumíme ! Opatřování všech učebnic obrazci 
datuje se však z doby poměrně mladé, kdy totiž 
zinkografie tak se rozvila, že mohla nakladatelům 
učebnic poskytnout! laciné a na řadu let nezničitelné 
» štočky* pro kresby, diagrammy, mapy ze všech oborů 
vědních. 

Litografie v užším smyslu bylo nejprve použito 
k původním atlantům zeměpisným pro české 
školy, ve kterých vlastně vrcholí původní illustrování 
českých učebnic. V tom ohledě zasluhují vzpomínky 
aspoň tři díla; Křížkův » Statistický atlas Rakousko- 
Uherska* nákladem Kobrovým, dílo, které po více 
desetiletí nemělo sobě rovného po celé Evropě, Tillův 
> Zeměpisný atlas methodický*, vydaný Urbánkem, 
kterýž atlas, bohužel, nepronikl jak zasluhoval a Knausův 
» Atlas pro školy obecné a měšťanské*, za jehož 
úřední schválení nakladatel Felkl, zasloužilý též o české 
globy, dlouho zápolil! Tyto práce, myšlenkou i pro- 
vedením české, dosud čestně se representují vedle 
starších i nových atlantů německých ípředevším vídeň- 



ských) s názvoslovím českým a na svou dobu jsou 
díla vynikající. 

V nejnovější době ve prospěch školních učebnic 
našich obrací se litografie i nepřímo : že totiž od 

velkých, dokonalých barvotisků provádějí se auto- 
typií zmenšené snímky, kterých užívá se především 
pro učebnice přírodopisné a zeměpisné. Také však 
objevily se v učebnicích přílohy, barvotiskem pro- 
vedené. 

Od let sedmdesátých poskytla litografie našim 
školám též slušný počet vzorů pro kreslení a rýsování. 

II. 

Barvotiskem provedených obrázků užívají nejvíce 
především spisy pro mládež, věc jindy neslýchaná 
a nebývalá. 

Ve starší době užívalo se k výzdobě — a to 
hlavně povídek pro mládež — ocelorytin. Snad 
proto, by vystačily na nové a četné tisky. Byly pro- 
váděny způsobem co nej jednodušším ; konturové linie 
vyplňovány čárkováním, jež nestejnou hustotou a silou 
podávalo popředí a pozadí, takže připomínají manýru 
vyškrabování do čárkovaného papíru, která pro zinko- 
grafickou reprodukci se provádí a svého času naše 
illustrované časopisy a současně i novější spisy pro 
mládež opanovala. 

Po ocelorytinách počaly knížky pro mládež zdo- 
biti se d ře vo r y t i n am i, které konturu přivedly 
k větší platnosti a jež někdy se svěřovaly i opravdovým 
umělcům. 

Současně z Němec zakupovány hotové obrázky, 
nejprve litografie, ručně kolorované, pak opravdové 
barvotisky. Takovým způsobem zdobeny naše knížky 
obrázkové až do doby nejnovější. 

Avšak s rozvojem barevné litografie v zá- 
vodech pražských dočkali jsme se konečně i původ- 
ních, v kontuře i barvě dokonalých, namnoze od vý- 
tečných. illustrátorů koncipovaných původních obrázků 
českých ve spisech pro mládež, vyndávaných Hynkem, 

6 * 



44 



Topičem a j., takže dnes v tomto směru česká litera- 
tura pro mládež vyrovnává se nejpokročilejším litera- 
turám cizím. 

Barvotiskového pěkného vydání dočkal se ko- 
nečně i Komenského Orbis pictus nákladem Pospíši- 
lovým a prací závodu Fuchsova. Vzpomínáme této 
knížky zejména proto, že jest praotcem obrázkových 
spisů pro mládež vůbec a že jest opatřena největším 
množstvím obrázků ze všech oborů lidského poznání 
a konání. 

Ovšem pro spisy pro mládež žádalo se od 
pražských litografů obrázků především laciných a přece 
— přečasto zbytečně — v pestrých barvách pro- 
vedených; proto dle nich nelze souditi nijak na 
vyspělost’ pražské litografie ! Bez úspěchu bylo jed- 
nání učitelstva českého s učitelstvem jiných zemí 
slovanských, aby dokonalé barvotisky byly ve větším 
množství pořizovány pro knihy, jež by pak ve 
více jazycích slovanských byly vydávány; jistě bylo 
by se tak docílilo výborných a četných obrázků 
a přece za mírné ceny ! Pokud nám známo, rozšířily 
se tak po Evropě jenom některé pěkné obrázky pro 
mládež, provedené závodem Neubertovým. 

Byly také učiněny pokusy, původními »obráz- 
kovými archy* vypuditi z našich závodů papír- 
nických toto zboží německé (z říše) — avšak podobá 
se, že bez větších úspěchů, snad proto, že archy s na- 
šimi »sokoly« přece jenom nemohou nahraditi archy 
s vojáky všech zemí evropských, po nichž naši chlapci 
tolik baží! 

S lepším výsledkem potkaly se původní archy 
české k loutkovému divadlu, podnikem Vilímkovým 
uskutečněné. 

Týž za pražským závodem Brandejsovým opatřil 
české děti také českými původními hrami, tak že 
v tomto ohledě netřeba již k německým litografům 
a knihařům (z říše) se utíkati, jak jindy bývalo. 

III. 

V naznačených oborech byla litografie soupeřem 
ostatním uměnám násobným, po případě doplňovala 
rytí ve dřevě nebo kovu nebo sloužila vespolek se 
zinkografií. 

Je však velmi důležitý obor, ve kterém neměla 
soupeře a v němž novodobým školám našim prospěla 
znamenitě: je to obor nástěnných čili závěsných 
obrazů, tabel, map a diagrammů. 

Toť jsou pomůcky, jakých staré školy neměly 
a míti nemohly, poněvadž právě nebylo ještě litografie, 
která jediná může za mírnou cenu podávati jakoukoli 
kresbu i písmo ve formátě velikém, plakátovém a to 
v jasných, trvalých barvách. 

Nejdříve obracena byla litografie k nástěnným 
mapám a v tomto směru prokázala a prokazuje školám 
našim služby neocenitelné, potom v obor svůj zabrala 
obrazy přírodopisné a dějepisné, posléze všechny nauky 
O-S-afní. 

i'odnikavosti a pilné snaze dvou mužů pak české 
.\y děkují, že v tomto oboru vymanily se od ciziny 



a vykazují velmi slušnou řadu pozoruhodných prací 
původních. 

Prvý z nich jest Karel Amerling (narodil se 
l8. září 1807 v Klatovech, zemřel 2. listopadu 1884 
v Praze), jenž po studiích na vysokých školách ve 
Vidni a v Praze byl assistentem proslulého přírodo- 
zpytce našeho Jana Svatopluka Pressla (i 833 — 37), 
potom tajemníkem a správcem sbírek věd a uměn 
milovného hraběte Kašpara Šternberka a v 1 . 1839 — 40 
podnikatelem a v 1. 1842 — 48 ředitelem všenaučného 
ústavu Budče, jenž však zanikl především pro nesnáze 
finanční. Amerling napotom v letech 1848 — 68 řídil 
c. k. vzorní hlavní školu českou, jež proměněna 
v c. k. ústav ku vzdělání učitelů v Praze; když pak 
s řadou jiných učitelů vlasteneckých ze služby na tomto 
ústavě byl propuštěn, oddal se v 1. 1871 — 84 ústavu 
idiotův v Praze, jemuž byl ředitelem a lékařem. 

Veliká byla činnost Amerlingova pro obnovu 
obecných škol českých, o jeho rozsáhlé učenosti pak 
svědčí řada českých spisů především z oborův užité 
přírodovědy a více německých spisů filosofických. 

Nás tu může zajímati, že v mnohých svých 
spisech českých užil litografovaných tabelek; že vydal 
atlas jedovatých rostlin (l 85 o), přírodnickou mapu 
Cech (i 85 o), obě původní práce české; především 
však zasloužil se o školy české tím, že jim poskytl 
prvé tabele názorné a to » Živočichové v obrazích« 
(i 85 i), » Rostliny v obrazích« (i 852 — 56 ), »Třicet dílen 
řemeslnických* (1857) a »Dvanáct měsíců v obrazích* 
(l 859 ). Prvé dvě sbírky, znovu a opět od závodu 
Liebischova vydávané, udržely se až do let osmdesá- 
tých, jakkoli jim bylo závodit! s novějšími a odtud 
lépe provedenými tabelemi Schreibrovými, jež s českým 
textem vydala pražská firma Kobrova jako » Světozor 
pro školu a dům « ; Amerlingovy dílny zatlačilo teprve 
Tempského » Názorné vyučování v obrazech*, jež 
pražský závod Haasův v nových vydáních napořád 
zdokonaloval; dílo »Dvanáct měsíců v obrazích*, jež 
nověji vyšlo v úpravě úhlednější péčí závodu Liebi- 
schova a s textem profesora Kotala, však myšlenkou 
a provedením zůstalo samojediné, neboť Amerling 
v těchto obrazech netoliko sloučil různotvárné jevy 
přírodní časovým postupem, jak děje se v podob- 
ných dílech francouzských, německých a anglických, 
než také uvedl je v určitém prostoru, umístil je v určitých 
krajích českých, tedy uvedl do svých pamětihodných, 
dnes úplně rozebraných obrazů, moment zeměpisný. 

Ovšem všechny tyto jmenované obrazy měly 
a mají dvě rozhodné vady, které překážely plnějšímu 
jich užití ve školách : jednak skrovné rozměry, pro 
které hodí se vyučování jednotlivému a nikoli hromad- 
nému, jednak přeplnění jednoho obrazu množstvím 
předmětů. Pokrok musil zjeviti se v tom, že školám 
dostalo se tabelí opravdu nástěnných, tedy rozměrů 
velikých — což bylo podmíněno lisy s velkou plochou, 
kterých teprve novější litografie nabyla — a po druhé 
obrazů, jež by jen jediný předmět neb skrovné množství 
předmětův příbuzných podávaly. To se u nás stalo 
především zásluhou táborského nakladatele Janského. 



45 



Karel Janský (narozen 26. července 1 833 v Měl- 
níce, zemřel 6. března 1899 v Táboře), odbyv hlavní školu 
ve Slaném a realku v České Lípě, učil se povolání svého 
otce, kupectví v Litoměřicích a jinde; ale již r. i853 
oddával se knihkupectví v pražských velkých závodech 
Mercyho a Kobra, načež vlastní závody založil v Jin- 
dřichově Hradci (1862), Třeboni (1864), Táboře (1866) 
a Soběslavi (1868), jichž všech však postupně se vzdal, 
aby výhradně oddal se vydávání pomůcek názorných 
pro naše školy. 

A vyšlo jich z jeho sídla Tábora (od r. 1876) 
na tisíce a tisíce výtisků nejen do zemí českých 
a rakouských, ale do šíré ciziny, pomůcek, k nimž pře- 
devším a hlavně užito rozvilé litografie. 

Sice Janský — jako svého času Kober — vydal 
řadu tabelí původu německého (z říše), z nichž ne- 
obyčejně se rozšířily soustavný » Atlas přírodopisný* 
(i863), svou dobou jediná oasa barvotisková na bílých 
stěnách škol středních, » Zoologické obrazy nástěnné* 
(přes 90 tabel), » Závěsné obrazy rostlin* (60 tabel) 
a » Závěsné obrazy k vyučování názornému* (20 tabel) 
— avšak většina jeho nákladu obsahuje původní po- 
můcky české, předními litografickými závody Praž- 
skými provedené. 

Měl při tom Janský radu a pomoc od tří od- 
borníkův a znalců potřeb školních. Nynější ředitel 
statistické kanceláře pražské prof. Erben stál při 
Janském, když vydával mapy našeho království a jeho 
hejtmanství ; svým časem Janským podniknutá školní 
mapa zemí království Českého po léta zápolila o schvá- 
lení úřední ! Za života ředitele reálného gymnasia 
táborského Křižka vydal Janský téhož tabele histo- 
rické a hospodářské česky a německy, z nichž poslední 
znamenitě se rozšířily. Posléze byl Janskému k ruce 
ředitel měšťanské školy pražské Klika, jenž proň vy- 
pracoval »Diagrammy a obrazy k prvopočátečnému vy- 
učování tělovědě*, jež v osmj vydáních rozšířily se 
téměř po celé střední Evropě, »Silozpytné obrazy 
a diagrammy*, dosud ve čtyřech vydáních, »Lučebné 
složení nejdůležitějších potravin* ; obrazy pamětné ; »Ko- 
dymovo Zdravotní desatero*, » Komenského Mravoučné 
desatero* a »J. V. Erantiška Josefa I. Půl století života 
a práce míru* ; Klika upravil pro Janského také deset 
tabelí pro zeměpisné a dějepisné vyučování, Blahouš 
provedl proň 32 tabelí pro čtení a psaní, Čadová 
pět zdravotních řádů pro žactvo, Erumar a Kober čtrnáct 
tabelí pravopisných, Erumar a Urbášek 4 tabele histo- 
rické, Kyslík 10 tabelí početních ve čtyřech vydáních 
různojazyčných ! Téměř po celém světě (v osmi vy- 
dáních různojazyčnýchj se rozešly Hromádkovy tabele 
fysikální. I pro nerostopis, vyučování mravní a litur- 



gické, rýsování a kreslení vydal stále podnikavý a ne- 
úmorný nakladatel táborský tabelové spisy a pomůcky. 
O školských výstavách naplňoval Janský sám svými 
pomůckami celé chodby a světnice školní, a nejen 
z Čech, ale i z ciziny, i ze světových výstav v Paříži, 
Vídni, Melbournu, přinesly mu na půl sta vyznamenání 
a předních cen. 

Na českých školách tabele Janského a s nimi 
známost o tom, čeho je schopna litografie, rozšířily se 
tou měrou, že není ani jediné, kde by některé z nich 
nebylo! Vždyť je jich na půl tisíce a jsou vždy po- 
třebám školním přiměřeny, provedení vzorného, vy- 
pravení výhodného a ceny velmi mírné. Za největší 
zásluhu učitelstvo české Janskému klade, že prací 
Jenneweina a u výběru Frumara vydal » Nástěnné 
obrazy dějepisné* (počtem i5j, velikých rozměrův, 
jaký nedostával se staršímu podniku Kobrovu téhož 
druhu. — 

Vedle původních litografovaných pomůcek Jan- 
ského nejvíce na školách našich jsou rozšířeny mapy 
a obrazy přírodopisné z litografických závodů vídeň- 
ských. Teprve v novější době více se šíří litografo- 
vané obrazy z krajů a dějin českých, které vydává 
řídící učitel Doležal; obrazy pro čtení a počty vydal 
neméně podnikavý učitel Nejedlý; nástěnné vzory 
kreslicí podnikl učitel Vávra na Moravě, která nás 
také opatřuje pečlivě prováděnými vzory pro ornament 
lidový. V nejnovější době také vede se péče o pů- 
vodní mapy nástěnné a hvězdářské. 

Z pražských nakladatelů litografované pomůcky 
poskytli školám především Neubert, jenž velkým ná- 
kladem opatřil původní obrazy rostlin, a Otto; na 
venkově českém litografií vydány české pomůcky školní 
v Chrudimi a Hradci Králové od Pospíšila a v Lito- 
myšli od Mikoláška. — 

Podati ú plný obraz toho, co vše litografie 
českým školám poskytla, jest ovšem nemožno, poně- 
vadž není v tomto směru žádných pomůcek literárních, 
aniž kde lze veškeré příslušné litografie české 
shledati. 

Je sice jisté výborné středisko pro všechny pu- 
blikace téhož druhu v Praze ve »Stálé výstavě školské* 
— avšak ani tu není všech publikací příslušných, ze- 
jména auktory samými vydávaných. 

Snad tento článek povzbudí všechny, jichž publi- 
kace jako neznámé nebo zapomenuté nemohly tu býti 
jmenovány, by aspoň do » Stálé výstavy školské* 
v Praze (ve II. patře farní budovy u Františkánů na 
Jungmannově náměstí) je zaslali, by podruhé vypsání 
služeb litografie české školám českým mohlo býti 
dokonalejším. j. k. 



PAMĚTI 

o DŘÍVĚJŠÍCH KAMENOTISKÁRNÁCH PRAŽSKÝCH. 



Podává J. O. Etmúller. 



Kamenotiskárna Hennigova počítá se za jednu 
z prvých, které zde v Praze zřízeny byly (bližší data 
viz v jedné z předešlých statí). 

Hennig přišel do Prahy úplně bez jmění. 

Nalezna částečné podpory u zdejší společnosti 
německé — Hennig, jak známo, byl přicestovalý Němec 
— zřídil si samostatnou kamenotiskárnu, v které z po- 
čátku tisknul hlavně navštívenky, promoční lístky, ta- 
bele, etikety na látky a jiné maličkosti. 

V krátké době získal si důvěry a dobrého jména 
pro svůj ústav, neb tenkráte podobné věci na kameně 
prováděti, považováno bylo za velké umění. Soudobně 
hmotné jeho poměry stávaly se velmi dobrými. 

Přijda ve styk s vydavateli děl literárních doznal 
i od nich podpory, neb zhotovoval pro ně mapy, 
plány a různé kresebné přílohy. 



V té naději, že to jde velmi skvěle, byla mu 
firmou »Bohumil Haase« učiněna nabídka, by se s ní 
spolčil; což se také uskutečnilo. Po roce se však zase 
rozešli (vinou náhlé smrti Bohumila Haase). 



1 lennigova litografie se však stále zvelebovala, 
takže měla šestnáct až osmnáct ručních lisů v pohybu. 

Po krátké době opět vstoupil ve spolek, nyní již 
s dědici Bohumila Haase; po nějakém čase stal se 
však za.se samostatným. 

Hennig nabyl značného jmění z litografie, avšak 
v pozdním svém stáří zase úplně schudnul. 

Místnosti pracovní u Henniga byly dosti pro- 
storné; místnost pro litografy oddělena byla prkenou 
ňienou. V místnosti této bylo několik oken, u nichž 
byl dlouhý, z prken v jednotě sbitý stůl, na kozičkách 
up-jvněný. Pro každého litografa byla v něm určena 
j idiia zásuvka. Sedělo se na židlích třínohých, vysokých. 

Pomůcek a náčiní bylo litografii dosti po ruce, 
ja! různá pravítka, kružítka a t. d. 



Hennig jednal s litografy uhlazeně, intelligentně, 
avšak musel býti každý k němu velmi zdvořilý; dal-li 
některý znáti na sobě dosti malou nelibost, tu se 
Hennig popudil tou měrou, že musil chudák litograf 
opustit! okamžitě místnost. 

Druhý den byl zase mírný, někdy toho litoval, 
sváděl své rozčilení na tiskárnu, že prý jej tam roz- 
čílili; možnost toho byla, neb v tiskárně byly různice 
na denním pořádku. 

Postavy byl Hennig prostřední, těla hubeného, 
kostnatého, obličej měl stále oholený, nos dosti veliký, 
dlouhý, rty tenké, hranaté, vlasy sporé, dlouhé a roz- 
cuchané. 

Doma chodil v starém, mastném županu, bez 
vrchních spodků ; na nohou v letě trepky, v zimě 
bačkory. 

Na ulici byl vždy elegantně ustrojen, na hlavě 
maje cylindr, do zadu pošinutý. 

Pisatel seznal jej jako chlapec jedenáctiletý as 
v roce l85o. 

Hennig v roce 1848 čítán byl též mezi 67níky. 
Tímto číslem měl dům od lidu celý pomalovaný. 

Kdo poprvé do místnosti kamenotiskárny (ovšem 
i litografie) přišel, pocítil mimovolně jakýsi strach ; neb 
celé jeho místnosti učinily naň dojem prazvláštní. Vše- 
lijaké uličky z prken, regály a pažení, vše začernalé, 
ušpiněné, nikdy snad nečištěné neb myté, tak že to 
činilo dojemi nějaké kouzelné dílny, a Hennig sám vy- 
jímal se při objevení jak čaroděj. 

V pozdějších letech pisatel těchto řádků za- 
městnán byl u něho as dva měsíce na výpomoc. Vy- 
plňoval písmo. Předepisovati písmo nesvěřil nikomu, 
to vše konal sám. 

Z počátku u Henniga nebylo litografů v dnešním 
slova smyslu. Vyučených litografů tehdáž nestávalo. 



4 ; 



Litografii věnovali se tehdáž již starší mužové, 
obyčejně akademičtí malíři, ocelo- neb mědirytci, kteří 
byli dosti zruční umělci. 

Za oné doby každý akademický malíř byl chudák, 
nikdo jej nevyhledával, proto takový umělec byl nucen 
věnovat! se rytectví buď v mědi neb oceli. 

Když začal Hennig (a po něm Sandtner) lito- 
grafii, přicházeli výše jmenovaní umělci k nim, by zde 
nalezli obživy. Dostávali l5 až 25 zl. stříbra (týdně), 
většinou však pracovali od kusu ; nechtěliť se zavázat! 
ku celodenní neb celotýdenní práci. 

Zde v Praze bylo jich té doby dosti. Měl-li ně- 
který z nich práci svou doma, ihned zanechal lito- 
grafie, ku které se v době nouze opět vracel. 

Tak na př. začal křídou kresliti na kámen podo- 
biznu, vybral si za zhotovení její napřed peníze; a pak 
musela čekat dobrovolně litografie třeba půl roku, než 
se umělec opět k ní vrátil, by ji dohotovil. 

Z důvodů těch hleděl Hennig zaopatřit! si lidi 
poněkud spolehlivější, těch zde ovšem nebylo, proto 
byl nucen bráti své pracovní 
síly z ciziny, hlavně z Ně- 
mecka, kteří však věcí nikterak 
obzvláštních netvořili. 

Později bráni k litografii 
praktikanti (název to pro učně 
litografické). Takovýto prakti- 
kant musel složiti nejméně 
3oo zl. učebného. 

Učební doba byla naho- 
dilá ; nejvíce tříletá, někdy však 
pouze jednoroční, ba i kratší. 

Dle toho ovšem odborné 
jich vzdělání též se vyvinulo. 

Neb aby něčemu se naučil, 
nebylo podmínkou ; nikdo se 
též o to nestaral, to záleželo 

vše na každém praktikantu. Měl-li vlohy, šlo to ; vět- 
šinou však nebylo z nich nic. 

Byli to synkové rodičů bohatých, kteří se studií 
byli sešli, a určeni byli pro umění. Z takových roz- 
mařilých synků ovšem nemohlo se nic vyvinout!. 

Litografové někteří byli pravými umělci, zejména 
jakýsi Vetters, Němec, starší, vážný pán, který jsa před 
tím ocelorytcem, stal se napotom litografem. Až do 
svého pozdního věku prováděl velmi jemné kameno- 
rytiny, a sice kresby zkamenělin (trilobitů) pro vě- 
decká díla známého znamenitého badatele Barranda. 

Rytiny takové jemnosti, jaké prováděl Vetters, 
jiný nevytvořil, aniž snad i příště jinému podaří se jej 
předstihnout!. 

Jednou přišel ku Hennigovi jakýsi právník, který 
ku své promoci potřeboval zvacích lístků, a žádal 
Henniga o jich zhotovení. 

Hennig maje příliš mnoho práce, to odřekl ; 
avšak uvolil se zvací lístky ony právníkovi vytisknout!, 
zaopatří-li si jejich rytinu. 

Právník doma zkoušel rytinu onu zhotovit!, avšak 
úplně s nezdarem. 



Čechu. 




Dřívější lis kamenotiskařský. 

Dle náčrtku J. O. EtmiiHera kreslil J. Klement. 
Reprodukoval a věnoval zinkografický ústav J. Vilíma. 



Tu vzpomněl si na svého kolegu, též právníka 
Fr. Ed. Sandtnera, který byl u c. k. místodržitelství 
konceptním praktikantem, o němž věděl, že umí velmi 
pěkně psáti. Požádal tudíž Sandtnera o vyrytí pro- 
močních lístků. Sandtner rytinu provedl. Když pak 
rytina Sandtnerova předložena byla Hennigovi, byl 
tento její zdařilostí překvapen. Hennig ihned pozval 
Sandtnera k sobě, vyzval jej, by se věnoval litografii, 
a uvolil se, že mu ihned z počátku 2 5 zl. stříbra týdně 
platiti bude. Pro chudého konceptního praktikanta 
byla to skvělá nabídka, proto na ni i přistoupil. Vzal 
si tříměsíční dovolenou a přenesl svoji činnost do 
litografie. 

Po lhůtě tříměsíční vzdal se právnické služby, 
věnovav se úplně novému zaměstnání, a po půl létě 
sám si zaopatřil koncessi, oprávňující jej ku zřízení 
litografického ústavu. 

Tehdáž v době mrtvé (německé) bylo velmi těžko 
obdržet! povolení ku podobnému podniku, zejména 
Sandtner, jako bývalý praktikant, měl však 
u c. k. místodržitelství protekci, 
k čemu ještě přistoupilo, že se 
bohatě oženil, proto obdržel 
koncessi ihned. Jinému by se 
jí bylo nedostalo, neb při udí- 
lení koncessi činěny velké ob- 
tíže. Později se uchazečům 
o koncessi litografickou částečně 
ulehčilo, avšak museli se vy- 
kázat! jměním (domem v Praze) 
a příslušenstvím, mimo dalších 
podmínek. 

Záznamy o Sandtnerovi 
zde uvedené zakládají se na 
pravdě, neb pisateli jako svému 
kmotřenci a učni je byl výše 
uvedený sdělil. 

U Henniga vyučil se litografii též K. Klimsch 
(Klimeš), výtečný kreslič i rytec, který mimo to i pérem 
krásné práce na kameni vytvořil. Později usadil se 
ve Frankfurtě n. M., kde založil ústav a odborný 
závod, který nabyl světového jména. Klimsch vyhotovil 
rytinou i pérem kresebné předložky pro litografy, jež 
svým nákladem vydal. Tím stal se jaksi učitelem ny- 
nější valné části litografii všech zemí, neboť jeho vzorné 
provedení prací, které jasně vždy dalo vyniknouti tvaru 
kresby a při tom správným bylo v odstínování, snadno 
bylo možno pochopiti; mimo to ukazovalo spolehlivou 
cestu litografu-začátečníku na jeho dráze odborné. 

Jak již v předu praveno, dorost litografický by^ 
sice četný, nikoliv však ku litografii vedený. 

Tak Sandtner měl jedné doby až 17 praktikantů 
(učňů litografických) ; z těch však pouze dva se vy- 
učili, stav'še se napotom dobrými litografy. Výchova 
však byla též dle toho. Ráno, když se byli sešli, přišel 
» principál* (tak titulován jak Hennig tak i Sandtner) 
a určil každému nějakou, mnohdy pouze líčenou po- 
chůzku. Jinoši ochotně se rozešli a nevrátili se 
k »principálu« až druhý »Boží den*. Tak to šlo po 



48 



celý rok. Rozesíláni byli proto, by klid denní svým 
povykem nerušili. 

Vnitřní zařízení kamenotiskárny dří- 
vější bylo zcela jiné, než jest nyní. 

Lisy (ovšem pouze ruční) byly dřevěné s házecí 
hlavou a tříčem ; v zadu válec s hvězdou ku navinování 
popruhů. 

Hlava se uzavřela petlicí železnou a šlapadlem 
pákovým. 

Na takovémto lisu učinil tiskař zSo až 3 oo archo- 
vých tisků sám a as 400 tisků za pomocí pokládače. 

Později zavedeny jiné 
lisy »klešťové« pro dvě 
osoby. Na těch šla práce 
rychleji, tak že bylo možno 
pohodlně 5 oo archových 
tisků učiniti. Lisy tyto pod- 
léhaly časté opravě a způso- 
bovaly při práci hlomoz 
podobný onomu jaký činí 
vůz naložený železnými 
pruty. ■ 

V Hennigově, své 
doby nejpřednější kameno- 
tiskárně, nacházelo se osm- 
náct dřevěných lisů. 

Z počátku vyučených 
tiskařů ovšem nebylo, ti 
museli teprve postupem 
času se přizpůsobiti. 

Hennig měl jednoho 
kamenotiskaře z ciziny, 

Němce, který v tiskařství 
trochu již obeznalý byl, 
a ten musel druhé teprve 
učiti. 

Jak tehdy před rokem 
1 848 bylo zvykem, Vy- 
sloužilé vojáky ku různým 
j)odnikům a řemeslům při- 
bírat!, aniž by oni řemeslu 
tomu byli vyučeni, tak bylo 
tomu i při kamenotisku. 

Podobní dělníci na- 
jímáni co pomahači ku 
pokládání tisku a utírání kamene. Byli to staří veteráni, 
jimž práce mnoho nechutnala, anto jí zvyklí nebyli; 
mimo to měli po celý den žízeň, tu bez pití neudělal 
nic, a když se hodně podnapil, teprve to nešlo. Z dů- 
vodu toho se dělnictvo ustavičně střídalo, ba skorém 
každý den. Někteří — těch bylo velmi málo — střízli- 
vější a učelivější brzy pochopili celou kamenotiskařskou 
manipulaci a obyčejně po dvou měsících stávali se 
tiskaři. 

Který byl v místě nejdéle, jmenován vrchním 
tiskařem (tehdy všeobecně »Oberdrucker«). Týž pova- 
ze- al to pro svoji osobu za velkou čest, dal si na sobě 
zál- s :! a nedopustil, by byl jiným ve svém oboru snižován. 



Nově přistouplý dělník neb pokládač dostával 

3 zl. stříbra týdně ; po krátké době, co vyučený tiskař, 

4 až 8 zl. stříbra. Byl to tehdáž nejvyšší plat. 

Dlužno podotknout!, že v té staré laciné době 
byl to plat dosti značný a skvělý u porovnání s ny- 
nější hodnotou peněz. (Za i zl. šajnů nakoupil tolik, 
jako nyní za i zl., ba ještě více — tehdy se 8 zl. 
stříbra rovnalo 20 zl. šajnů.) 

Dělníci, kteří se v kamenotiskárně ku práci při- 
bírali, byli téměř veskrze Češi, rodilí venkované, 
kteří se v mládí žádnému řemeslu nevylíčili, nejvýše 
někdy obuvnictví. Tito dělníci plně ku kamenotisku při- 
lnuli, z ohledu na lepší plat 
a volnost při zaměstnání. 

Chtěl-li principál míti 
skutečného tiskaře, musel 
si jej vžiti z Berlína, jiný 
Němec neměl valné ceny, 
jsa mimo to jak u Hen- 
niga tak i Sandtnera zván 
» švábem*. 

Tiskařů z Německa 
hrnulo se sem dosti, téměř 
však nic neuměli, jsouce při 
tom známi jako mluvkové. 

Přihlásil-li se nějaký 
Berlíňan o práci, byl tázán, 
umí-li tisknout! z rytiny či 
z přetisku (Tief-oderHoch- 
druck). Řekl-li »hoch«, byl 
přijat, a musel ihned začíti 
pracovat!. Takový tiskař 
měl týdního platu 10 až 
1 5 zl, nebo dle nynější 
měny 25 až 35 zl. Pro 
takového Berlíňana bylo 
to však málo, on s tím 
nevystačil, pravě, že by tu 
musel zemříti hlady. 

V tiskárně u Henniga 
nařízeno bylo vše v čistotě 
a pořádku držeti; přání 
však (vlastně rozkaz) zů- 
stalo bez výsledku, neb 
bylo vše rozházeno páté 
přes deváté. 

Teprve v sobotu k večeru před výplatou přikro- 
čeno k čistění, a to ještě povrchně. Barva seškrábána 
s kamene, válec též oškrábán. Tiskař musel státi jako 
voják s válcem v ruce v uctivé posici. Pokládač (Auf- 
leger) držel v jedné ruce vypraný hadr, v druhé ruce 
čistě vymytou houbu. Tak stáli všichni nehybně ve 
svátečním klidu jak o svatvečer. 

Principál se svou dcerou šli prohlížet!, zda vše 
v pořádku. Neměl-li kdo své věci uvedeny v pořádek, 
nebyl dříve vyplacen, dokud závadu neodčinil, kdyby 
to i do 10. hodiny v noci trvalo. 

Pracovní doba pro tiskaře byla od 6. hodiny ranní 
do 7. hodiny večer s ihodinnou přestávkou v poledne. 




Dřívější lis kamenotiskařský. 

Dle náčrtku J. O. Etmullera kreslil J. Klement. 
Reprodukoval a věnoval zinkografický ústav J. Vilíma. 



49 



Později byla učiněna dělnictvu úleva tím, že práce 
ráno začínala v 7 hodin. 

Přes čas pracovalo se velmi mnoho, ba často 
i po celou noc a bez odpočinku nepřetržitě i násle- 
dující den. 

V noci pracovalo se při špatném kahánci neb 
lojové svíčce; tak že jeden druhého téměř neviděl. 

Různic bylo stále mnoho, principál se stále ha- 
štěřil s lidmi zaměstnanými v kamenotiskárně, čehož 
dohra odbývala se pravidelně na policii. Vítězem tam 
zůstával ovšem principál. 

Tisky z rytiny šly dobře ; hůře bylo s přetiskem. 
Též pérová kresba neb tabele, pérem na kameně zho- 
tovené, dopadly špatně. Buď to bylo slité neb polo- 
vina spálena, tedy pryč. Vinu toho přikládal tiskař 
litografu, principál to neuznal, z čehož vznikly největší 
různice. 

Tiskař, chtěl-li míti klid, musel buď ztracený čas 
nahradit prací přes čas neb zaplatiti. Tím že se vy- 
volávaly různice nejpříkřejší, možno se domysliti. 

Kameny, jichž se opo- 
třebovalo ku rytinám, musely 
se velmi dobře brousiti. Práci 
tu vykonával zvláštní dělník, 
pravidelně povoláním svým 
zedník, který v zimní době jsa 
bez zaměstnání, v kameno- 
tiskárně je hledal, a nalezna je 
tam, trvale tam zůstal. 

Kámen čistě obroušený 
přetřel se rozředěnou lučavkou, 
a potom potřen roztokem 
klovatiny. 

Leštění kamene ku rytině 
zavedeno as v r. iSSq, což 
zavedl ji.stý agent z Německa. 

Kameny ku pracím kří- 
dovým zrnil si pravidelně lito- 
graf sám, nemoha se v té věci na nikoho spolehnouti. 

Při počátku litografie a kamenotisku v Praze 
nebylo žádných hotových pomůcek k ruce, ty musel 
si každý sám zhotoviti. 

Ku rytině zhotovoval si litograf ryjku tím způ- 
sobem, že vkládal do dřevěného držátka, z dvou dílců 
sestávajícího, a ve středu žlábkem opatřeného, vlastní 
rydlo (Grabstichel), které pak páskem utahoval v celek. 
Jako rydlo zasazovaly se též vrtáčky hodinářské (Reib- 
ahle), jež jsou dnešním ocelovým ryjkám dosti podobné. 

Též ku rytině užíváno jehel šicích, anglických, 
zapuštěných do násadek. 

Ku rj tině písma psaného užívalo se již diamantu, 
jako nyní, neb diamant sloužil již před tím ocelorytci 
při rytí. 

Při psaní autografií užívalo se per brkových, 
jelikož ocelová péra ještě nebyla vynalezena. Ku 
jemným pracím tušovým brána byla brčka havraní, 
neb byla tvrdší a jemnější jiných. 

Inkoust autografický též si musel každý připra- 
vovat! dle známého předpisu. Obyčejně se to však 



nezdařilo, neb pravidlem uvařena směs mazlavá. Z dů- 
vodu toho autografie v tisku vypadla velmi nečisté. 

Též litografickou křídu litograf sám si připravoval 
a vařil. Křída byla v prvé době příliš měkká a tudíž 
mazlavá; později připravována křída již lepší, a na 
konec vařena křída jemnější, dnešní křídy francouzské. 

Kameny ku rytině z počátku neočerňovaly se 
koptem, nýbrž natíraly se hrudkou. Při tom ovšem 
nesmírně trpěl zrak litografa. který po celý den v čer- 
venou půdu musel hleděti. 

Při kamenotisku nebyly rovněž žádné potřeby po 
ruce již připravené, jako barvy, fermeže atd. V pří- 
hodné době věci ty byly připravovány. 

Zkušení tiskaři vařili si fermež sami. V městě 
se to však nesmělo díti, k cíli témuž vykázáno místo 
za Žižkovem na t. zv. » Židovských pecích*. 

Fermež vařila se z tučného oleje, do něhož když 
byl ve varu, házen rozkrájený chléb, by veškerý ne- 
potřebný tuk zmizel. Krajíce se potom vybíraly, jež 
sloužily za pochoutku celému personálu ; olej nechal 

se ještě provařit!, až vznikla 
slabá fermež, dále vařen v pro- 
střední, a konečně v silnou 
fermež pro zlato (Goldfirniss). 

Při té příležitosti pálen též 
kopt s kostmi (Beinschwárze) 
ku získání černé barvy atd. 
Obyčejně věcí těch připraveno 
do zásoby na celý rok. 

Válce zhotovoval si tiskař 
též sám. 

Ku tisku prací křídových 
nesloužily válce kožené, nýbrž 
suknem j)otažené. Válcem sou- 
kenným docíleno tisků krás- 
ných, čistých, » měkkých*. 

Válcem tím velmi snadno se 
pracovalo, avšak podléhal brzké 
zkáze, neboť přes neděli, neb dva svátky zkornatěl 
a nebyl více k potřebě. 

Udělati přetisk bylo pro kamenotiskaře velkým 
uměním; komu přetisk vydržel 5oo otisků, ten byl již 
znamenitým tiskařem, neboť obyčejně as po 5o otiscích 
bylo na přetisku vše slité, nečisté ; přetisk se musel 
terpentýnem vymýti, při čemž mnohdy celý přetisk 
bral za své, a bylo nutno učiniti nový. 

Z důvodu toho tisklo se vše téměř z rytiny. 

Vše, co se zde tisknulo, nebylo vždy tak pěkné, 
jako jiné výrobky z ciziny; tam byli dále se všemi 
potřebnými přípravami k tisku, což ovšem trvá do 
dnes, neboť veškeré téměř pomůcky litografické se 
k nám dovážejí. 

Že věci zde připravené nebyly nejlepší, stůj zde 
tento příklad : Tiskař zhotovil papír autografický, který 
byl nestejnoměrně natřen škrobovinou. Na tento kostr- 
batý papír litograf mazlavou tuší a brkovým pérem 
udělal nějakou kresbu. Tiskař potom na zadní straně 
onu autografii silnou lučavkou potíral, aby papír b} l 

7 




Dřívější lis kamenotiskařský. 

Dle náčrtku J. O, EtmiiUera kreslil J, Klement. 
Reprodukoval a věnoval zinkografický ústav J. Vilíma. 



50 



prožrán; takto řádně promočený preparát položil na 
kámen a v lisu při silném tlaku protáhnul. 

Papír místy na kámen se lepil, místy však ne. 
Tuš se při tom rozlezla a smísila se škrobovinou, 
a když se papír odstranil s kamene, objevilo se » umění « 
v celé své nahotě ; byly-li to ku př. noty, tu vypadaly 
při tom Jich paličky jak vlasatice na obloze. 

Z důvodu toho používáno přetisku co nejméně 
a pracováno ponejvíce vše přímo na kámen. 

Papír, na který se mělo tisknouti, musel býti 
vždy namočen, na suchý papír nebylo možno tisknouti. 

Papíry byly všechny ruční, klížené neb pijavé, 
velmi hrubé jakosti, strojních papírů tehdáž ovšem 
nebylo. 

Kdyby byl tiskař učinil sebe krásnější přetisk, 
nebylo možno z něho tisknouti. 

Papíry ku lepším pracím v kamenotiskárnách 
sami si připravovali tím způsobem, že nalepili na sebe 
dva neb tři archy papíru a takto připravený papír 
natírali bělobou (klihovou barvou). Na onen papír 
tisklo se velmi dobře, hlavně navštívenky, doporučenky, 
pozvánky atd. 

Když byl tisk úplně suchý, musel býti satinován, 
t. j. protahován skrz válce na lesklé desce ocelové. 

Papír » čínský* hrál velkou roli v litografii. Brán 
byl pouze ku nejlepším přetiskům, an byl velmi drahý. 

Přetisky na ručním papíře obyčejně dopadly 
špatně, též podtisk (tpn) nebylo možno na ručním 
papíru provésti. 

Ku získání tonu na podobiznu přiřízl se zažloutlý 
» čínský* papír dle výkresu, položil na naválenou kří- 
dovou kresbu. Přes onen » čínský* papír teprve po- 
ložen velký arch bílého, silného papíru ; nyní se kámen 
v lisu při vhodném tlaku protáhnul. » Čínský* papír 
tlakem tím přilepil se na silný, bílý papír a tvořil 
s ním jeden celek, mimo to černá křídová kresba 
otiskla se z kamene velmi krásně na jemný » čínský* 
papír, který skytal svojí zažloutlou barvou kresbě 
tisknuté zvláštní » měkkosti*. 

Se začátky litografie počala se též zdokonalovat! 
výroba papíru. Již v roce 1840 přicházel sem do Cech 
papír anglický a francouzský, na nichž možno bylo již 
lepší práce tisknouti. V té době hlavně ve Francii 
počali tisknouti barvotisky na listovní papír, jako kvě- 
tiny, okrasy a j. ; podobné výrobky platily se královsky, 
pročež i u nás v Praze s výrobou tou brzy začato bylo. 

Barvotisky lepšího druhu prováděla zde kameno- 
tiskárna Ilabelova. Habel jsa výborný kreslič i malíř 
j)rováděl barvotisk s velkou dokonalostí (se zřetelem 
na tehdejší dobu). 

Barvy byly v plochách ponejvíce na kameně 
plněné, a bylo-li zapotřebí odstínování jich, tu dělo se 
to křídou na zrněném kameně; dnešní způsob puntíčků 
se nepoužíval. 



Vypadla-li některá barva při tisku příliš tmavá, 
že v kresbě rušila, tu vytisknut přes ni ton bělobou. 
Takový tisk ovšem pak vypadal mrtvý, » slepý*. 

Při kamenotisku užíváno z počátku lisů pouze 
dřevěných různých soustav. 

Lisy ty nebylo možno koupiti již hotové, proto 
zde v Praze jich zhotovení muselo se svěřiti tesařům 
neb truhlářům stavebním, dle potřeby, výmyslu a dobro- 
zdání vlastního. 

Nejobyčejnější a nejvíce opotřebovaný byl lis dle 
výkresu čís. I. 

Též se opotřebovalo stroje k malým věcem 
a jenom několika otiskům neb tisku ku opravám zná- 
zorněného dle výkresu čís. II. 

Tento přístroj sestával z pevného stolu, na němž 
umístěn kámen, z něhož se měl učiniti otisk. U stropu 
přidělána byla tyč neb šlahoun elastický, na jehož konci 
připevněn tříč (Reiber). Na kámen položil se rámec 
na němž napnuta byla kůže, lojem potřená. Onou 
tyčí tlačilo se tříčem na kámen, čímž vznikal otisk 
z kamene. 

Tlak při tom byl dosti velký, byl-li však slabý, 
podložila se pod kámen lepenka potřebné síly. 

Tento přístroj zhotoven dle vzoru stroje, jaký za 
starých dob mívali kartáři ku leštění karet, a jehož 
v továrnách ku hlazení dykytového papíru se užívalo. 

Později, as v r. 1845, zavedeny v kamenotiskárnách 
lisy praktičtější, t. zv. klešťové. 

Podstavec a vozík byly dřevěné, druhé části — 
a těch bylo velmi mnoho — byly z kujného železa, 
pouze hlava byla z litiny. 

Myslilo se, že lepšího lisu již nemůže býti, a přece 
po nějakém čase ztratily i tyto lisy cenu a co nepo- 
třebné do starého železa byly prodány. Lis tento 
znázorněn na výkresu čís. III. pokud představa jeho 
dochována. 

Byl-li kamenotiskař vycvičen a pracoval-li »od 
kusu*, udělal až looo otisků denně a to z rytiny; ku 
příkladu předpisů od Tusta, které tehdáž na školách 
farních a hlavních zavedeny byly, a musely býti velmi 
čistě tisknuty. 

Podotknout! dlužno, že pouze vycvičený kameno- 
tiskař tolik tisků učinil, méně zručný udělal jen as 
5 oo otisků, což byl počet normálně předepsaný. 

V r. l 856 zaveden lis berlínský s pákou, celý 
železný, na způsob nynějšího lisu soustavy Krausovy, 
kterýžto lis až dosud se osvědčil jako nejlepší, nej- 
praktičtější a nejtrvanlivější. 

As roku 1869 — 1870 zaveden rychlolis v Praze, 
který pro veliké náklady zvláště se osvědčil, a pro 
barvotisk nezbytným se stal, litografii pozvednul, na- 
lezna všude obliby. 



PRVNÍ ČESKÝ ZEMĚPISNÝ OSTAV. 



Jest tomu bezmála čtyřicet let, co se stkvěl 
tento pompésní nápis ve slovanských barvách na dlouhé 
tabuli, zavěšené na omšelém, stářím a v zevnějšku za- 
nedbaném domku v Rybní ulici na Starém městě 
v Praze. 

Byl psán ve všech slovanských nářečích, a jelikož 
v tehdejší době něco podobného se v Praze nenalézalo, 
stálo před domem vždy dosti obdivovatelů — zvláště 
mladších mezi 6 — 1 2 léty z blízkých škol — což velice 
lahodilo umělci, který tuto firmu » stvořil* za spolu- 
účinkování a vrchního vedení svého šéfa — tehdy 
» principála* — pana Fr. L„ majitele tohoto zeměpis- 
ného ústavu. 

Nebylať tato firma výrobkem odborníka lakýr- 
nického, nýbrž praktikanta litografického — pisatele 
těchto řádků. 

Vzdor respekt vzbuzujícímu a mnohoslibnému 
nápisu, byl tento ústav rozměrů pramalých, primitiv- 
ního zařízení, jsa vlastně více obyčejným bytem, než 
nějakou uměleckou dílnou; vše prostinké, jednoduché 
a chudobné. 

Co však scházelo na okázalosti a vnitřním zaří- 
zení, bohatě bylo nahraženo veselým a bezstarostným 
personálem, sestávajícím z jednoho litografa, tří skoro- 
litografů, dvou praktikantů a dvou matek litografii. 

Tomuto personálu vévodila paní principálová, vždy 
dobře naladěná. 

Pana principála jsme zřídka vidívali. 

Ráno odešel a k večeru teprve přišel, sháněje 
mezi tím časem práci pro svůj personál, kterou se 
měla hraditi výloha režijní, an výtěžek z map nebyl — 
až na několik obětavých předplatitelů — pražádný. 

Pak-li že přece mezi týdnem se s námi pobavil, 
nebylo to nikdy v sobotu ; tu ráno zmizel a nespatřili 
jsme jej až opět druhý týden v pondělí. Když se ně- 
který zvědavec v sobotu večer optal, kdy asi pán 
přijde, byl paní principálovou odbyt stereotypní od- 
povědí: »Sel shánět peníze na výplatu!* 



Zvláštní náhodou nikdy ale žádných nesehnal, 
a já také po celou dobu mého pobytu v onom ústavu 
nepoznal jsem slasti sobotní výplaty. 

Personál již si na to tak uvykl, že se spokojil, 
když mezi týdnem pan principál tomu neb onomu 
podstrčil nějakou zlatku. 

Z celého personálu jsme pouze tři chodili domů 
na stravu, ostatní litografové i s matkami svými byly 
hosty společné kuchyně paní principálové, jež skytala 
to, co pán Bůh právě nadělil — někdy na teplé, často 
ale také na studené cestě upravené pokrmy. V tom 
ohledu zřízení bylo kasárenské. 

Personál tiskárny sestával z celého jednoho tiskaře 
a pak — dost! Souhrnný celý personál, až na nás 
nejmladší dva praktikanty, sestával z nedoučených 
desertérů jiných závodů, kteří, byvše pro nějaké tělesné 
neb ústní pokárání uraženi ve své umělecké ješit- 
nosti, opustili své působiště bez »frajšprechů« a se- 
skupili se pod ochranná křídla našeho pana principála, 
který jim ve svém zeměpisném ústavu sliboval skvělou 
budoucnost a nádavkem plnou svobodu ; o penězích 
se důmyslně zapoměl zmínit. 

Co se svobody a volnosti týče, té bylo nadbytek, 
od rána až do večera se zpívalo, hovořilo, kouřilo, 
žertovalo, tak že nikomu z nás nepřišlo na mysl, trápiti 
se k vůli ostatním strastem — nad nedostatkem — 
peněz. 

Když se náhodou stalo, že se nějaké peníze 
sešly — bylo to arci málo kdy — tu pan principál 
poslal nás praktikanty s košem k pekaři pro pečivo, 
nakoupil piva, a nyní celý personál hostil ; o práci se 
pak arci nikdo nestaral ; mapy počkaly a těch několik 
navštívenek neb doporučenek na dluh také nespěchalo. 

Svědčilo to zkrátka o velké bezstarostnosti a lehké 
mysli, jaká vládla v celém závodě, pana principála ne- 
vyjímaje. 

Pouze když k nám jednou týdně s knížkou v ruce 
zavítala stará žena, která personálu dodávala housky, 
uzenky a ovoce, a hlásila se o zaplacení prodaného 



52 



zboží v minulém týdnu, tu dostavila se stísněnost mysle 
a žádáno o poshovění, až se nějaké peníze sejdou. 

Sotva ale žena ta nechala se obměkčit a odešla, 
zanechavši na pospas umělcům opět několik housek 
neb švestek, tu dostavila se opět veselá nálada všech. 

Tak se to provádělo celé měsíce s malými změ- 
nami. Tři litografové pracovali na mapách, které, byvše 
na vlastní náklad majitele závodu vydávány — pojal 
totiž ten chvalitebný úmysl vydati český atlas o čty- 
řiceti mapách, na kteréžto dílo přijímal předplatné, jak 
jsem již dříve podotknul — musely se teprve obe- 
censtvu vnucovat ku koupi, což šlo velmi ztěžka ; 
předně byly mapy poměrně drahé a co horšího, 
oproti cizím podobným výrobkům dosti nedokonále 
provedené, což se dá lehko vysvětlit: Litografové byli 
začátečníci a poměrně špatně placeni, dle toho tudíž 
také práce vypadala ; ke všemu pak ten ubohý tisk ! 
A jaký div.? Lis byl jediný, dřevěný s pákou, stářím 
rozviklaný, tak že jednotlivé součástky se musily pro- 
vázky stahovat, neb na důkladnou odbornickou opravu 
nebylo peněz, a také by za to ani byl lis nestál. Ke 
vší té bídě ještě nám ten jediný tiskař odešel, maje 
těch strastí právě dost, a opatřil si místo jiné. Na 
osiřelé místo nastoupil — kominík! Byl to páně prin- 
cipálův příbuzný; přišel z venkova hledat v Praze za- 
městnání a nemoha nijaké nalézti, vzal jej strýc k sobě, 
aby zatím točil klikou u lisu, začež mu poskytl stravu 
a byt. Kominíku se ten volný a veselý život u strýce 
zalíbil, nestaral se více o své vyučené umění a věnoval 
se umění tiskařskému. Po odchodu tiskaře, od kterého 
trochu tiskařství povrchně odkoukal, zastával jeho místo 
dále k velké spokojenosti strýčka, který na něm opět 
něco ušetřil, nedávaje mu platu. 

Mapy tiskly se z rytiny a to ve formátě poměrně 
velkém. Přetisky tehdejší doby se prováděly pouze ve 
velkých tiskárnách, atak zvaný »Umdrucker« (přetiskař) 
měl tehdy mezi kolegy daleko větší vážnost než nyní ; 
byloť dobrých poskrovnu, jsouce poměrně dobře pla- 
ceni, a tudíž malý závod jako byl náš nemohl si tento 
» luxus* dopřát. 

Lze si pomysliti, mnoho-li se denně mohlo vy- 
tisknout! při té volnosti, jaká panovala v závodě, a ještě 
k tomu od — kominíka! 

Když nastoupil kominík místo tiskaře, nebylo 
nikoho, kdo by točil druhou klikou; avšak pan prin- 
cijjál si uměl pomoci, pravil nám dvěma praktikantům 
jak je to prospěšné, přiučit se také trochu tiskařství, 
aljychom jednou tomu také rozuměli; musíme prý se 
tedy týdně střídat a točit klikou, při tom bedlivě po- 
zorovat, jak se tiskne. Což nám tedy jiného zbývalo, 
než točit klikou a pozorně se dívat, jak tiskne — 
kcmiiník! 

Z počátku nás praktikanty to sice zajímalo, po- 
važovali jsme to více za tělocvik, který nám byl dosti 
vídaný, zvláště po dosavadním našem zaměstnání, stálém 
; í kolorování map, při kteréžto práci jsme úplně 
- iněli. To bylo také celé naše učení se litografii, 
■ic než malování hranic na mapy. Byli jsme tudíž 
" bi o; (I tiskařství zaujati, pokládajíce to spíše za od- 



počinek po ustavičném sezení. Během doby se nám to 
ale přece znechutilo, zvláště když se nám častěji pře- 
trhl provázek u kliky, a tato při točení se vyvlékla, 
a my i s klikou se váleli po zemi, více méně se po- 
chroumavše; pročež hleděli jsme se pak co možno 
této práci vyhnout!. 

Mně se to dosti často podařilo, jelikož jsem byl 
obyčejně používán za poslíčka ku roznášení balíčků 
zákazníkům, ještě ale více ku vymáhání dlužných ob- 
nosů za vyřízené objednávky, které obyčejně ostaly 
nezaplaceny. 

Byliť zákazníci našeho závodu po většině chudí 
řemeslníci neb obchodníci, kteří nemajíce nazbyt peněz, 
aneb jsouce obyčejně naším panem principálem při- 
nuceni k nějaké objednávce, neměli pak mnoho chuti 
platiti. 

Při těchto posílkách jsem měl příležitost poznat! 
ty nejzastrčenější kouty Starého a Židovského města, 
kde náš principál po většině své zákazníky získával. 

Prolezl jsem chudobou, špínou a zápachem na- 
plněné starobylé tmavé budovy, kde po vrzajících 
a plísní kluzkých schodech jsem byl nucen vyhledávat 
rozličné řemeslníky, kteří nějakým nedoplatkem lpěli 
v paměti našeho principála. Tyto potulky .se mně ko- 
nečně tak zalíbily, že jsem jim dával přednost před 
točením klikou v naší tiskárně, a také na konec to 
bylo celé moje zaměstnání v » zeměpisném ústavu*. 

Že při tom moje vědomosti v litografii nedržely 
stejný krok s vědomostmi topografie »Staré Prahy*, 
leží na bíledni. Mimo kolorování map, malování firem 
a chození po Praze nezvěděl jsem z litografie nic. 
Teprve asi za rok mně byl dán malý kamínek domů, 
k tomu kousek ryjky, abych prý se zatím cvičil v ry- 
tině doma. Tedy místo odpočinku musel jsem bez 
poučení, bez návodu učiti se litografii, a za to ještě 
si nechal pan principál zaplatit učebné ! 

Leč Damoklův meč visel v odplatu hrozivě nad 
>' zeměpisným ústavem* a jeho majiteli v podobě pana 
domácího, který vzhledem k nájemnému byl posud stále 
trpěliv a čekal, až se ústav zvedne a bude schopen 
placení. 

Bohužel se ale nezvedal, nýbrž stále více klesal ; 
personál se rozutekl, až na bratra principálova a nás 
oba praktikanty, ba i ten kominický tiskař nás opustil, 
chopiv se opět svého původního zaměstnání. Na místě 
kominíka byl přijat z nouze nějaký učenník z jiné 
tiskárny a ten pokračoval tam, kde kominík přestal — 
v kažení papíru ! 

Katastrofa se blížila, a zeměpisný ústav se třásl 
ve svých základech. Já jediný neměl o ničem tušení, 
bylo přede mnou vše tajeno. 

Jednoho rána přijda do tiskárny překvapilo mne 
trapné ticho. Paní principálová celá rozčilená pohybuje 
se po litografii (pan principál již časně ráno zmizel). 
Netuším nic dobrého. — Zbytek personálu, dva prak- 
tikanti a výpomocný tiskař — držíme se stranou, ne- 
majíce co dělat, a čekáme příštích věcí s napjetím. 
Tu se otevrou dvéře a vejde pan domácí v průvodu 
úředníka a sluhy, a slavnostním tonem praví : » Jelikož 



53 



lhůta, kterou jsem Vám ještě ku zaplacení dlužného 
nájmu za několik čtvrtletí povolil, bez výsledku uply- 
nula, přikročí se ku zabavení majetku!* — 

Strnul jsem nechápaje dosah těchto významných 
slov, a teprve, když mne paní principálová s pláčem 
posílala domů, že mně po druhém hochu vzkáže, kdy 
mám opět přijít, tu jsem se vzpamatoval a sklíčen 
odebral domů, kde neblahou zvěstí jsem ubohé rodiče 
velmi trapně překvapil. Tak tragicky skončil po ne- 
dlouhé době » první český zeměpisný ústav*, na vzdor 
krásné a nápadné tabuli, kterou jsem s takovou láskou 
maloval, a na kterou jsem s pýchou vždy upíral svoje 
hledy, když visela na domě. 

Touto prací jsem zahájil svoji kariéru litogra- 
fickou, nedbaje na to, že vlastně tím ze mne dělá pan 
principál lakýrníka; myslel jsem ve své naivnosti, že 
litograf musí všemu rozumět — a nyní celá ta sláva 
ležela v troskách. 

Bylo mně smutno a do pláče, když jsem naposled 
opouštěl neúhledný, ale mně tak milý dům, kde jsem 
tolik veselých a volných chvil zažil. Nečinil jsem panu 
principálu žádných výčitek, spíše jej litoval; neměl jsem 
arci ještě tolik rozhledu, abych dovedl rozeznat, kde 
a na kom vězí vina. 



Tento »první český zeměpisný ústav* vstoupil 
do života, maje smrť již v zárodku — nedůstatek ka- 
pitálu — jaký tedy div, že tak brzo opět zaniknul. 

Ta sláva mu však ještě dnes, téměř po čtyřiceti 
letech ostala, že byl prvním českým, v tomto oboru 
pracujícím ústavem, neb od těch dob žádný druhý 
litografický závod se výhradně nevěnoval kartografii, 
ač v předních závodech pražských se později pro- 
váděly kartografické práce stojící skorém na téže výši, 
jako výrobky cizozemské, zejména německé. 

Byl tedy náš závod prvním a zůstal posledním až 
po dnešní dobu. 

Moje krásně malovaná tabule padla za oběť panu 
domácímu a já bohužel se nikdy nedověděl, jak vysoko 
ocenil »znalec* moje umění, když přišla do dražby. 

Mezi tím, co já pak musel opustiti ještě jeden 
ústav pro tutéž příčinu, a konečně se usadiv, dočkav 
se kýženého »frajšprechu«, zmizel můj první pan prin- 
cipál z ovzduší Prahy po nezdařeném pokusu ještě se 
uchytit. 

Po dlouhých pak letech jsem se dověděl, že se 
stal v jistém jihočeském městě principálem — pohřeb- 
ního ústavu ! ! 



Vylíčil jsem zde několika řádky humorem trochu 
přibarvenými, žNot či lépe řečeno živoření malého zá- 
vodu litografického v letech šedesátých, až podnes 



však více méně se stále opakující. Tvůrce nového 
závodu, domnívaje se, že co .samostatný pán bude na 
tom lépe než co prostý litograf či tiskař, zaplatí tu 
samolibost nouzí. 

S malým, mnohdy dosti perně uspořeným kapi- 
tálem začne často v nepříznivé době samostatné pra- 
covati, a když vidí, že práce není tolik, jak pln illusí 
očekával, hledí zlevněním cen zákazníky si opatřiti ; 
tím poškozuje stávající již závody, které jsou pak nu- 
ceny — cítíce újmu — taktéž levněji pracovat. A kdo 
tím pak trpí.? Dělník a hodnota práce, neb kterak 
by bylo možno újmu na ceně nahradit než lacinějšími 
silami a lacinějším materiálem ; zkrátka zhoršením toho 
i onoho. Tím se arci stírá i ten poslední nátěr umě- 
■ lectví, lpící posud na litografii. 

Nechci tím nijak tvrditi, že zřizováním nových 
závodů se umění litografickému škodí, právě naopak, 
tím mnohý starý šlendrián přijde k vymýtění a moder- 
nější zařízení nastoupí jeho místo; ale nechť se o to 
nepokouší ten či onen, kdo nemá dostatečných finanč- 
ních prostředků, aby mohl čelit soutěži prací doko- 
nalou a ne pouze lacinou ; jinak klesá hodnota i dů- 
stojnost litografů na úroveň obyčejného řemesla — 
ne-li hlouběji. Ze při finanční potenci se předpokládá 
i odborné vzdělání, jest samozřejmé! 

Soutěžit dokonalostí a ne lácí, to má 
býti heslem každého umělce, průmyslníka 
i řemeslníka, to povznáší a neochuzuje!! 

Ze onou chybou skončil i » první český země- 
pisný ústav* jest tím více litovati, an měl v teh- 
dejších dobách i velice značný kulturní význam pro 
naše národní obrození a vymanění se z cizého podružství, 
hodlaje odpomoci nedostatku českých map ryze do- 
mácím výrobkem. 

Že se našlo málo porozumění a ještě méně dů- 
věry mezi širokým obecenstvem, jež by lákala ku hro- 
madnému předplácení se na český atlas, kdo se tu 
může divit ? Firma úplně neznámá ve více než skrom- 
ných poměrech se nalézající, jevila pramálo přitaž- 
livosti. 

Mezi skrovným počtem předplatitelů, kterým se 
jednalo více o podporu tohoto vlasteneckého pod- 
niku, nalézal se i známý mecenáš kulturních našich 
snah, hrabě Jan Harrach, který již tehdy byl tím, 
čím je až podnes, pravým šlechticem nejen rodem, 
ale i duchem — podporovatelem všeho ušlechtilého! 

Bohužel, že snaha těch několika mužů se rozbila 
o značné překážky výše uvedené, s kterými musel 
závod zápasiti, až podlehl. 

Nestačit’ ku tvoření dobra pouze dobrá vůle 
a snaha vytrvalá, ale i schopnost’! Jan Srp. 



OCHRANA ZRAKU. 

Napsal Prof. Dr. Jan Deyl. 



Mi-ii kdo s porozuměním říditi se pokyny, 
směřujícími ku ochraně toho kterého ústrojí, jest zajisté 
nutno, aby znal aspoň základy jeho stavby a činnosti. 
Uvedu o oku jen věci nejnutnější. 

Oko (obr. A) jest utvořeno z průhledné rohovky, 
která v předu připojena jest na způsob hodinového 
sklíčka na pohár bílé, tuhé blány, t. zv. bé li my; 
uvnitř oka, as od onoho kruhu, kde bělima v rohovku 
přechází, napříč okem, leží přepážka, duhovka, opa- 
třena ve středu svém otvorem, zorničkou; mezi du- 
hovkou a rohovkou jest přední komůrka (obr. A prk) 
oční, naplněná čirou vodou komorní. Za duhovkou a tudíž 
za zornicí zavěšena jest čočka; za touto leží výplň 
vnitra oka, huspenité těleso sklovité či sklivec; 
ku polokulovému zadnímu povrchu sklivce přiléhá, jej 
obklopujíc, sítnice, v níž rozestřena jsou vlákna čivu 
zrakového; mezi sítnicí, pohárem to nejvnitřnější blány 
oční a mezi pohárem zevním, bělimovým, rozestřena 
jest výživná, cévnatá blána, cevnatka, přecházející 
v [)ředu oka, za duhovkou, v prstencovitý sval {ohr. A ak) 
přizpůsobivý, jenž přiléhaje ku stěně oka, vysílá ku 
okrajům čočky kolem do kola pevnou blánku, pásek 
Zinu ů v, v němž jest čočka, jak úvodem řečeno bylo, 
přímo za zornicí zavěšena. 

Čiv zrakový proniká okrouhlým otvorem bě- 
limu a cevnatku a to ne ve středu zadní části oka, 
ne na zadním »polu« očním, nýbrž od tohoto na 
s t r a n č k u n o s u a rozestýlá svá vlákna i se svými 
kmeny cev krevních, v sítnici (obr. B). Na zadním 
pólu oka, proti zornici, nalézá se nejjemnější místo 
sítnice (a cevnatky), žlutá skvrna s ústřední 
jamkou (obr. B u) čili tak zvané místo ústředního vidění, 
jež novorozeně učí se tak při pohybu očí postavovati, 
aby oko upřeno bylo na předmět, na nějž oko nazírá, 
jinými slovy, aby paprsek vedený od předmětu šel 
přímočárně zornicí ku tomuto místu. Pochopíme ne- 
vyléčitelné porušení tohoto místa, jež stává se pohled- 
nutím na zatmění slunce, do prudkého žáru, do mo- 



hutného elektrického světla, nebyly-li zhoubné paprsky 
zadrženy ochranným sklem. Toto místo podléhá cho- 
robným změnám u vysoké krátkozrakosti po 5 o. roce, 
je-li oko únavnou, nepřetržitou, zvlášť noční prací do 
blízka, namáháno. Jest tudíž u vysoké krátkozrakosti 
zvlášť ve věku pozdějším nutno, pracovati s přestáv- 
kami, po hodinách, s oddechem v týdnu i roku. Při 
prvních, jemných příznacích, jevících se tím, že před- 
mět, písmo, čárka, na něž oko nazírá, jest znetvořen, 
zkřiven, jako rozmazán, zlomen, aneb nehybným 
šedým obláčkem zakryt, jenž jest vždy na témž místě 
a t. d., nutno jest ihned zanechati po několik týdnů 
práce do blízka. Podobně asi jeví se onemocnění 
ústředního místa vidění následkem příjice, třeba lo 
i 20 let po nákaze, zvláště byla-li základní nemoc 
původně nedostatečně léčena. Vůbec podléhá žlutá 
skvrna a její okolí snadno a brzo i při jiných celkových 
chorobách vážným, někdy nenapravitelným změnám. 

Zvláště jsou to výlevy krevní z chorobně poru- 
šených cev u úplavice cukrové a u celkového zkorna- 
tění tepen, jež předcházívá mrtvici. Nejtrudnější cho- 
roba cev sítnicových, při které na rozdíl od svrchu 
uvedených chorob nastává nevyléčitelná změna 
tkáně sítnicové, zvláště brzo na žluté skvrně (výlevy 
krevní a zkalení i zvrhlost), jest podmíněna onemoc- 
něním ledvin. 

Uvarovati se předem všech svrchu zmíněných 
všeobecných nemocí patří ku pravidlům zdravotnictví 
vůbec ; když však tyto choroby už se dostavily, pak 
jest zvlášť — vedle celkového léčení — důležito, varo- 
vat! se všeho, co působí zvýšení činnosti srdeční, zvý- 
šení tlaku krevního čili obyčejnou mluvou vysloveno 
» nával krve ku hlavě* (namáhavé shýbání se, zvedání 
a posunování břemen, násilný kašel, zácpy a j.). Po- 
chopitelné jest, že rozmnoží-li se náhle a přílišně 
obsah cev krevních rozmnožením tekutin v organismu 
(ku př. pitím), stoupá práce srdeční, které pak po- 
hánět! musí větší břímě týmiž cestami. 



55 



Uvažme dále, že vlákénka čivu zrakového, která 
se od papilly čivu zrakového (obr. B) obloukovitě shora 
i s dola rozprostraňují v okolí žluté skvrny, tvoří v nervu 
zrakovém zvláštní svazeček pro sebe a že tento svazeček 
onemocní; pak rovněž porušeno bude místo ústředního 
vidění, drobné předměty budou nezřetelný, ano i při 
přím.ém nazírání neviditelny, čtení atd. nemožno. 

Příčinou tohoto částečného onemocnění čivu zra- 
kového opět bývá celková choroba: příjice, úplavice 
cukrová, rheumatismus, otravy strammoniovými asth- 
matickými cigaretami, sírouhlíkem při vulkanisování 
kaučuku, zvláště často však otrava tabakem a alko- 
holem a olovem. Onemocnění toto počíná podloudně, 
nenápadně. První stopy postřehnouti lze již v tom, 
že vidění za soumraku zdá se býti lepší než za jasného, 
slunečného dne; drobounké předměty barvy zelené 
a červené zdají se bezbarvými, šedými neb černými; 
první stopy jeví se už tím, že v zeleném a červeném 
pigmentu přimíšená nuance modravá a žlutavá se ještě 
rozpoznává, základní, převládající však barva zelená 
a červená se nevidí, což zavdává často podnět ku ko- 
mickým omylům. Jeden z mých nemocných před 
lety sedě v hostinci a chtěje 
si zapáliti obyčejnými sir- 
kami, divil se, proč už se 
nezhotovují zápalky s červe- 
nými hlavičkami jako dříve 
a při tom upřeně pohlížel na 
červenou hlavičku sirky; 
jiný se zabýval hotovením 
rosolek, jež ovšem také, 
i nad potřebu, ochutnával. 




i provedl pak míchanici, již 
nemohl prodati, poněvadž 
zaměňoval červená a zelená 
barviva, jež ze zásoby dle 

kapky neb úzkého proužku ve skleněné rource určoval. 
Ku potěše pijících a kouřících lze uvésti, že toto vy- 
léčitelné onemocnění přichází nejčastěji kolem 40. roku 
a později, obyčejně u mužů, kteří z jakékoli příčiny 
málo jedí a málo spí a »pro zahřátí, pro žaludek, 
pro trávení* aneb vůbec lihoviny pijí a silně kouří 
(i — 2 paklíčky tabáku, 10 doutníků). Po šampaňském 
znám jest dosud jen jeden případ, u agenta, jenž na 
účet společnosti pil prý denně 10 láhví. I u žen, 
které nyní muže všude zastoupit! hledí, bylo postře- 
hnuto již pozoruhodné v tomto onemocnění přizpů- 
sobení. 

Ochrana před tímto onemocněním dána jest sama 
sebou ! Léčení pak spočívá na úplné zdrželivosti 
tabáku a alkoholu po několik neděl. 

K vůli důležitosti vracím se ještě jednou zvlášť 
ku poruchám, způsobeným otravou olovem v závodech 
a pracích s předměty, obsahujícími součástky olova. 
Mezi jinými buďtež upozorněni sazeči apísmolijci! 

Porušení zraku počíná rovněž as tak jako u alko- 
holu a tabáku, bývá to však i u osob mladších, 
zvláště u těch, kteří už trpívali kolikami a bolestmi 
hlavy na základě otravném. Nutno však vytknout!, že 



Oko lidské. 

Kreslil J. Rejsek. Reprodukoval a věnoval zinkografický ústav J. Vilíma v Praze. 



zanedbá-li se onemocnění v počátku, bývá ve velké 
části případů schopnost ú.středního vidění, často v roz- 
sáhlé míře, ztracena, neboť se vyvine nezhojitelný, byť 
částečný úbyt obou čivů zrakových. 

Co do ochrany jest nutno varovat! se, aby čá- 
stečky olova nevnikaly do těla ani dýcháním, zvláště 
ale ne ústrojím zažívacím ; proto jsou výhodný míst- 
nosti velké, vzdušné (!), větrané; pravidelné procházky, 
nekouřit! a nejisti v dílnách, doma dříve omýti ruce 
a nehty a vypláchnouti ústa, časté teplé koupele; 
dostavila-li se už choroba, ovšem ošetřování lékařská. 

Opouštěje důležitější poruchy čivu zrakového a 
sítnice, jichž lze se uvarovat!, dotknu se pouze ještě 
smutného onoho onemocnění, jakým jest odchlípení se 
sítnice od cevnatky, které zvláště často přichází u vy- 
soké krátkozrakosti, obyčejně v stáří ; proto jest nutno 
poraditi silně krátkozrakým, starším lidem, aby varovali 
se přílišné a nepřetržité práce i všeho, co tlak krevní 
zvyšuje, jak už obé svrchu naznačeno bylo. Zřídka 
přichází v našich krajinách odchlípení sítnice, zablou- 
divším v cevnatku měchožilem ; dostačí varovati před 
pojídáním syrového masa vůbec. Poněkud častější jest 

odchlípení sítnice po tupém 
úrazu na oko a okolí jeho. 
Počátek odlupování se blány 
sítnicové jevívá se viděním 
blesků, ohnivých snopců 
a padajících četných 
kusovitých sazí. Zde 
však hodí se upozornit! na 
tak zvané létací mušky, 
mouches volantes, které 
podmíněny jsou malými, 
tečkovitými, čárkovitými, 
růženečkovitými tělísky ve 
sklivci (před sítnicí), které 
vrhají stíny v zad, jež oko ve směru zorných čar ven 
promítá. Tato tělíska sklivcová jsou i v očích nor- 
málních, zvlášť u krátkozrakých, aniž v budoucnosti 
zrak ohrožují, vyškytají se pak hustěji po únavné, zvlášť 
noční práci, po hýření, při některých celkových cho- 
robách a při onemocnění vnitroočních blan, zvlášť po 
příjici. 

Přejdu nyní ku povrchním, zevním chorobám, 
u nichž krátké, ochranné upozornění jeví se mi býti 
důležitým a praktickým. 

Vnitřní plocha víček očních (obr. . 4 ) jest pokryta 
blanou tak zvanou »spojivkou«, jejíž volný povrch 
utvořen jest z několikanásobné vrstvy průhledných 
buniček (proto lze pod touto vrstvou zřetelně viděti 
krevní cévy — »žilky«); tato blána (obr. ^5^’) přestupuje 
volným záhybem v zadu na oko, povléká je a přechází 
přímo v povrchní, buněčnou, epithelovou vrstvu rohovky. 
Jest pochopitelno, že onemocní-li spojivka katarrhem 
neb jiným zánětem, přechází choroba snadno na ro- 
hovku, kde vzbuzuje různé záněty, jež působí bolesti, 
světloplachost a činí nemocného práce neschopným. 
Proto jest záhodno, věnovati pozornost i prudším 
katarrhům, při nichž víčka tlačí, slepují se, při tom 




B 



56 



k večeru dostavuje se pocit řezání neb cizího tělesa 
uvnitř víček. Čistota těla, hlavy a místností jest ovšem 
hlavním požadavkem ; pití piva neprospívá. 

Nejčastější chorobou spojivkovou jest tak zvaný 
zánět skrophulosní, jenž ovšem též přechází na 
rohovku; vzbuzuje pod onou buněčnou vrstvou ne 
puchýřky, naplněné tekutinou, jak se dosud myslelo, 
nýbrž podle mého mikroskopického vyšetřování tuhé 
uzlíčky, nabité zanětlivými kulatými buničkami; proto 
lid náš zcela správně nazývá je » neštovičkami*. Tyto 
útvary zanechávají v rohovce skvrnky, jež porušují 
ostrost zrakovou a činí často individuum životního 
boje, k němuž jest potřebí dobrých smyslů, méně 
schopným a které některé odvětví zaměstnání mu 
vůbec uzavírají. Pětadvacet procent všech nemocných, 
již přicházejí na polikliniku, jsou stiženi touto cho- 
robou, která často dostavuje se při různých vyrážkách 
a po nich a to buď po celkových (spalničky, šarlach), 
neb jen hlavy (»ouročky«), nosu, víček očních. 

Jest to onemocnění chudých, ne však výlučně, 
jako as tuberkulosa, s níž forma skrophulosní jde ruku 
v ruce. Převládají chudí, převládají tudíž u nich i tyto 
choroby. Čistota obydlí a těla, obyčejná strava česká 
— bez piva a sanatorií a několik laciných léků pro 
případ oční choroby skytá nepředpojatému pozorovateli 
neobyčejné výsledky. Tímto způsobem vyléčili jsme 
i ty, jimž zcela neprospěl pobyt v drahých mořských 
léčebnách. 

Bohužel i jiné, závažné onemocnění spojivky — 
trachom — čili tak zvaná egyptská nemoc, jest 
u nás častá, zvláště v bývalém kraji Táborském, u Lysé, 
u Nové Páky, v jich okolí, v některých sirotčincích, 
u vojska a jinde. 

Nemoc tato jest přenosná, ne však vzduchem, 
nýbrž hlavně ručníky, šátky a umyvadly; z opatrnosti 
neužívejme tudíž cizích utěradel, zvláště tam, kde na- 
lézají se osoby se slzivýma, zarudlýma očima. 

Pozor nej svědomitější na hnis kapavkový (tripper) 
a na diphtherii, neboť oko pak zřídka lze zachrániti ! 
Známost’ zhoubného hnisotoku novorozených budiž 
všude rozšiřována. Jest to choroba, která počíná mezi 
4 — lo dnem po narození a bez řádného čistění 
a léčení vede často ku ztrátě zraku. 

Jak svrchu řečeno bylo, přechází buněčný povlak 
spojivky (sp) na povrch rohovky; pod touto buněčnou 
vrstvou nalézá se v rohovce jemná, pevná blanka 
(t. zv. Bowmanova), kterou pronikají četné pleteně 
citových čivů až ku buněčnému povleku ; proto vzbu- 
zuje jemné tělísko, do něho vletlé, jemná škrábnutina, 
jež nervy obnažila, známé nesnesitelné bolesti. Tyto 
skrábnutiny, zvláště rohem papíru, listem, trnem, 
dětským nehtem, nutno ihned léčiti obvazem a šetřením 
se po několik dní, jinak může se i po zhojení později 
bolestivý zánět na témž místě několikráte opakovati. 

Daleko nebezpečnější jest toto porušení krycího 
buněčného povlaku z toho důvodu, že otvírá se tím 
-M.ip infekčním bakteriím, které způsobují vředovatění 
(■■ii.ivky, jehož následek bývá rozsáhlé bělmo a ztráta 
vT. ;ní. 



Zvláště často přihází se to u venkovanů, poranivších 
se na oku stéblem, větvičkou, obilním zrnem, kaménkem 
štěrku a j., a to ponejvíce u lidí, stižených stálým 
slzením oka, což jest podmíněno zúžením kanalm 
odvádějícího slzní tekutiny, která odplavuje nahodilou 
nečistotu spojivky z oka do nosu; nastává pak měst- 
nání se tekutiny ve váčku slzním a rozklad její, při 
čemž bují různé druhy škodných bakterií, jež pora- 
něnou rohovku infikují. Vyplachování nosu spíše škodí 
než prospívá, neboť slznice nosní na onom místě, kde 
ústí kanal slzový, zduřuje a odtok slzní tekutiny jen 
znesnadňuje. 

Zmíniv se o častých zevních chorobách očních,, 
u nichž lze s výsledkem upozornit! na některé ochranné 
prostředky, pomíjím těžká onemocnění vlastní tkané 
rohovkové a duhovkové u příjice získané i dědičné,, 
u rheumatismu, kapavky, úplavice cukrové a j., po- 
něvadž tyto oční nemoce objevují se za příznaků tak 
nápadných, že nemocní sami brzo vyhledávají lékaře, 
jenž jediný může jim další chování se i léčení poraditi, 
zvláště co se týče soucitného onemocnění oka druhého 
po poranění. 

U poraněného oka v celku jest nutno, prve než 
dostaví se lékař, zavázati obě oči a neprohlížeti příliš 
oko ku př. rozťaté ; křečí víček a pohyby jen se obsah 
oka z vnitra vytlačuje a poloha blan porušuje; často 
lze sešitím i značných ran oko zachrániti. Oko tupým 
předmětem z důlku očního vypáčené (rohem, dešt- 
níkem a j.) a na tváři visící lze hned s výsledkem 
vpraviti zpět. V některých údolích alpských vypačují 
rváči hospodští protivníku svému oko palcem, aby jej 
učinili boje neschopným! 

Zvláštního upozornění zasluhuje zhoubné oční 
onemocnění staršího věku, t. zv. glaukom, jenž po- 
číná občasnými záchvaty (zarděním oka, mlhavěním, 
viděním duhových kruhů kol světla, bolestmi hlavy 
a rozšířením zornice) a častým, brzo za sebou sledu- 
jícím sesilováním brejlí ku čtení. Zhoubné toto one- 
mocnění lze na dlouhou dobu zadržeti zvláštním, 
vhodným lékem a teplými obklady. Nesmí se vka- 
povati atropin, nesmí se přikládat! studené 
ná činky. Nepovolí-li záchvaty, jest nevyhnutelná 
operace a to co nejdříve. 

Dotknuv se tu u glaukomu poprvé volby brejlí, 
přecházím ku předmětu, jenž působí neobyčejně časté 
a trapné starosti. Myslím, že budu asi prvním odváž- 
livcem, jenž na základě vlastního studia veřejně vysloví, 
že žádnými brejlemi zrak poškodit! nelze, z toho jedno- 
duchého důvodu, že oko samo sklo, jež by ústrojí 
jeho poškozovalo, nesnáší a je odmítne. Výminku tvoří 
opět jen vysoká krátkozrakost. Ovšem potýrati (ka- 
tarrhy oční, bolení hlavy, závratě, ano i vrhnutí) mohou 
nevhodné brejle ve značné míře, prve než majitel sám 
pochopí, oč běží. Proto vždy zůstane to vděčným, ač 
ne vždy snadným úkolem schopného lékaře, určití 
brejle oku příjemné. Ku porozumění jest ovšem nutno, 
uvésti aspoň základní účastenství oka při vidění. 

Paprsky světelné, dopadající od zevních předmětů 
na oko, procházejí průhlednou rohovkou, přední ko- 



5 ; 



morou, čočkou a sklivcem, při čemž v oku lámou se 
tak, že spojí se na sítnici co skutečný obrázek onoho 
předmětu. Obrázek ten znal už Des Cartes, 
který seřízl zadní stěnu vyjmutého oka zvířecího a na- 
hradil Jí průsvitným papírem, na němž kresby před- 
mětů před okem se nalézajících pozoroval. Aby oko 
rozeznalo zřetelně předmět. Jest nutno, aby obrázek 
Jeho na sítnici byl ostrý, t. J. z bodů složený (dle 
stavby oka buď bez brejlí neb pomocí brejlí), dost 
osvětlený a dosti veliký. Dva detailly obrázku ro- 
zezná většina očí co dva Jen tehda, Jsou-li od sebe 
vzdáleny 0‘004 mm čili nakreslíme-li si příslušnou ve- 
likost (vzdálenost) dvou bodů na zevním předmětu 
před okem (obr. Ca) a vedeme od nich směrové pa- 
prsky čočkou (tak zvanými uzlovými body) ku sítnici, 
vidíme už ze sestrojení výkresu, že ony dva body. 
Jimž odpovídají body (detailly) obrázku sítnicového, 
musí býti od sebe "v úhlu 
I minuty; rozezná-li Je 
oko co dva. Jest ostrost 
zraková normální, 
ať má oko brejle čili nic, 
neboť brejle působí hlavně 
Jen zřetelnost obrázku. 

Jak uvidíme, ne však Jeho 
velikost. Jsou však oči 
(více neb méně tupo- 
zraké), které musí míti 
obrázek na sítnici větší, 
detailly dále od sebe čili 
úhel zorný větší, aby Je 
od sebe (na př. co dva) 
rozeznaly. Tyto oči musí 
si předmět (na př. ony 
dva body před okem), ať 
mají brejle neb ne, při- 
blížiti (obr. Ca‘), aby 
velikost obrázku (rozstup 
detaillů) vzrostl (obr. Co'), 
což samo z výkresu vy- 
svítá. Chtivost rychle 
rozeznat! drobné před- 
měty (písmo) zvlášť u dětí, svádí Je ku přiblížení 
k oku, čímž obrázek na sítnici se rychle zveličuje 
a tím rozeznání usnadňuje. 

Proti tomuto trvalému přibližování Jest nutno 
u dětí zakročiti, neboť se snadno stává zvykem. 

Oko lidské může býti trojího druhu : normální 
(obr. N) (emmetropické), krátkozraké (obr. K) (myo- 
pické) a dalekozraké (obr. D). V oku normálním spo- 
jují se paprsky vycházející od Jednotlivých bodů da- 
lekých předmětů, tudíž paprsky na vzájem rovno- 
běžné, ve zřetelný, t. J. z bodů složený obrázek právě 
na sítnici (obr. No), v oku krátkozrakém (obr. Ko) 
(obyčejně delším) Již před sítnicí, v oku dalekozrakém 
(obr. Do) za touto. 

Povstává tudíž v oku krátkozrakém (obr. Ko) 
i dalekozrakém (obr. Do) na sítnici vždy místo bodu 
kroužek, neboť paprsky spojivše se u krátkozrakého 
před sítnicí, opět dále Jdouce se rozstupují a zasáhnou 



sítnici Již rozptýleny; u dalekozrakého stihnou sítnici 
Ještě rozptýleny, spějíce ku spojení v bod až za ni. 
Vidíme tu, že oko krátkozraké daleké předměty viděti 
může Jen v rozptýlených kroužcích, není tudíž sestro- 
jeno na paprsky rovnoběžné, vycházející od dalekých 
předmětů, nýbrž na paprsky bodů blízkých (na př. lo 
až 20 — 3o . . . cm od oka vzdálených), kteréž paprsky 
pak dopadají na oko rozbíhavě (obr. K j. 

Dáme-li krátkozrakému takové sklo, které rovno- 
běžné paprsky dalekých bodů přemění (obr. K“), roz- 
ptýlí tak. Jako by vycházely ze vzdálenosti u Jednoho 
lo, u druhého 20 , u třetího 3o cm atd. dle stupně 
krátkozrakosti, dostává pak oko paprsky takové, 
na něž Jest sestrojeno a vidí (s brejlemi) do dálky 
Jako oko normální. Krátkozraký potřebuje čočky 
skelné rozptýlující (konkavní), oko dalekozraké potře- 
buje naopak sklo, které by paprsky. Jdoucí z dáli (rovno- 
běžné) dříve spojilo 
než až za sítnicí, tudíž 
byla by mu nutná 
skleněná čočka spojující 
(konvexní). Tu však 
přicházíme ku podivu- 
hodné samočinnosti oka ! 
(obr. D‘). 

Místo, aby oko 
dalekozraké vzalo ku po- 
sile čočku spojku před, 
vyklene (skulatí) svou 
vlastní, uvnitř za zornicí 
zavěšenou čočku tak. Jako 
by potřebnou část ku 
původní (obr. D) tlouštce 
čočky přidalo (obr. D' 
Činnost tato zove se 
přizpůsobivostí čili 
akkomodací. 

A touto schopností 
sesilovati, vykleno- 
vat! — svou čočku na- 
dány Jsou všecky tři 
druhy zdravých, mladých 
lidských očí — této schopnosti však stárnutím ubývá, 
pak vskutku nutno Jest klásti před oči pomocné 
spojky skleněné — konvexní brejle. 

Bez této schopnosti mohlo by oko normální viděti 
Jen do dálky, totiž mohlo by spojovat! Jen paprsky, na 
které Jenom J est sestrojeno, t. J. rovnoběžné v body 
(ve zřetelný obrázek) n a sítnici ; Jakmile by se předmět 
přiblížil, dostávalo by oko paprsky od předmětů blíz- 
kých, tudíž r o z bíhavé, na něž sestrojeno není — i vy- 
pomáhá si oko normální tím, že akkommoduje t. J. 
vyklene svou čočku o tu část, která Jest nutná, aby 
z paprsků blízkých, rozbíhavých utvořilo vhodné 
pro sebe rovnoběžné (aby rozbíhavé srazilo ve směr 
parallelní). 

Oko krátkozraké mohlo by dle stupně své 
krátkozrakosti viděti jen na př. 3o cm a ne blíž, což 
přece vskutku vidí. Hledíme-li skrze závoj, mřížky, 

8 



yr 




Kreslil J. Rejsek. Reprodukoval a věnoval zinkografický ústav J. Vilíma v Praze. 




58 



opocené okno, vidíme zřetelně buď nitky závoje, 
pletivo mřížky aneb kapky na okně aneb před- 
měty další, na něž prozíráme, nikdy ale obé zároveň 
zřetelně. 

Vyklenutí (zkulacení) čočky děje se tím, že onen 
svalový prstenec za duhovkou (obr. A ak) na vnitřní 
stěně oční upevněný, se zúží, tím povolí (nakrčí) se 
páskovitá blanka, jež od kruhu ku okrajům čočky jde 
a tuto napíná, udržujíc ji v sploštělosti — jakmile po- 
volí napjetí, zkulatí se čočka svou pružností — čím 
mladší, tím snáze. 

Tato činnost akkommodační poruší se ochrnutím 
akkommodačního onoho prstence svalového (na př. 
vkápnutím atropinu) neb ztrácí a oslabuje se různými 
chorobami celkovými (otrava zkaženým masem, hou- 
bami, rybami a j., difterií, přijicí mozkovou, glau- 
komem a j.). Vytrvalost svalu akkommodačního při 
nepřetržité práci do blízka jest vskutku obdivuhodná ; 
klesá však při celkové sesláblosti tělesné a postupu- 
jícím věku; pak nutné stažení se svalu nevydrží, chví- 
lemi povoluje, čočka stává se chvílemi méně kulatou, 
obrázky na sítnici ob čas se rozplyznou a při novém 
akkommodačním stažení opět se stávají zřetelnými, tak 
že povstává dojem pohybu drobných předmětů, na př. 
písma, jež se zdánlivě točí, skáče, zkrátka »zrak pře- 
chází «. 

Podobný stav pozorován byl častěji u bolení zubů. 

Ochrannými prostředky jest tu ovšem vyléčení 
celkového stavu, neb zubů a posléze konvexní po- 
mocná skla. 

Litografům, hodinářům, rytcům a j. nahražuje 
práci onu lupa, jež mimo to obrázek na sítnici zvět- 
šuje a tím rychlé rozeznávání usnadňuje; při tom 
spolupůsobí i ulehčení jiného druhu. 

Upřeme-li obě oči na blízký, drobný předmět, 
musí oči prací okohybných svalů se sbíhati — vy- 
skytne-li se nestatečnost těchto svalů z různých příčin 
celkových (usláblost) aneb individuálně vrozených, činí 
nutná sbíhavost očí značné obtíže, proto jest tak 
častou a ne nebezpečnou pomůckou hledění pouze 
okem jedním a to lupou. 

Dotkněme se poněkud tak zvané práce školní, 
zvlášť čtení a psaní. Ze svrchu uvedené rozpravy vy- 
svítá, že čím více přiblížíme (drobný) předmět k očím, 
tím větší musí býti akkommodace a tím větší sbíha- 
vost os očních; čím drobnější a nejasnější jsou pís- 



menka (špatný papír, tisk, osvětlení světnice) tím více 
se přibližují k očím, aby zvětšením obrázků sítnicových 
se rozeznávání usnadnilo ; mimo to přibližují děti písmo 
ze zvyku, jak svrchu řečeno bylo aneb následkem 
špatného sedění. To vše vzato bylo už před třiceti 
roky za příčiny, které vzbuzují postupující krátkozra- 
kost; i nastavěny vzorné budovy školní s vypočtenými 
okny, lavicemi, zavedeno dobré písmo, mezery a od- 
dech mezi vyučováním atd. atd. a krátkozrakost 
povstává a postupuje dál. 

Děti ostrozrakých Indiánů kanadských a Kabylů 
afrických stávají prý se při školní návštěvě krátko- 
zrakými. 

Kde hledati vlastní příčiny.? Snad při přetížení 
učitelstva počtem žactva nelze ani děti ku správnému 
držení těla při učení se ve škole i doma trvale pro- 
vésti. Pak by nebylo jiné ochrany, než rozmnožiti počet 
učitelů a zlepšením stavu jich nesnadnou věru práci 
uznati. Strach před krátkozrakostí diktoval rozpočty 
na vzorné školy, nechť je určí i vzorným učitelům. 
To na škodu nebude, kdyby se i ukázalo, že není 
třeba nákladných školních budov, poněvadž krátko- 
zrakost v očích disponovaných, následkem práce, jež 
jest základem civilisace, vždy se vyvíjet! bude. 

Zbývá mi nyní zmíniti se krátce o ochraně před 
úplnou ztrátou zraku, pokud toho nebylo už svrchu 
dotčeno. 

Prohlížíme-li statistiku oslepnutí u různých ná- 
rodů, kde rozpoznána jest zkušenými odborníky pří- 
činná choroba slepoty, což po letech není tak snadno, 
jak se myslí a lehko vykonává, nalézáme, že z tisíce 
slepců mohlo jich býti zachráněno snad 45o s velkou 
pravděpodobností a 3oo s úplnou jistotou. 

Mezi nejčastějšími příčinami oslepnutí nalézáme 
poranění oka asi ve 25%, odchlipení sítnice a úbyt 
čivů zrakových a glaukom as 8%, hnisotok novoroze- 
ných zavinil slepotu u chovanců pražského ústavu do- 
spělých slepců (koncem r. 1898) H7%> ve vychová- 
vacím ústavu na Hradčanech i8%- 

Uvážíme-li, že jen lékař v očním lékařství i prak- 
ticky zkušený může v těchto zhoubných a častých 
chorobách zrak zachrániti, vidíme, že jest v zájmu 
státu, aby podporoval ústavy a práci těch, kteří se 
s výsledkem nezištně o zkušený dorost lékařský v tomto 
oboru starají. 



NĚKOLIK SLOV 

o ZDRAVOTNICTVÍ V LITOGRAFII. 



Litografové patří do té řady dělnictva, které při 
práci své chodí v lepším šatě, neumaže se, nepracuje 
hrubou ruční práci, a které proto dle všeobecného ná- 
zoru má »lepší živobytí*. Tím bývá míněno nejen 
lepší postavení společenské, nýbrž i menší nebezpečen- 
ství pro zdraví a život vůbec, pokud toto obojí uvádí 
se ve spojení se zaměstnáním. Ale i ty třídy, které 
»lehčeji pracují*, vydány jsou různým vlivům škodlivým, 
byť ne v tom stupni jako u těžké práce ruční nebo 
strojové, a každý obor práce má svoje výhradní zdravot- 
nictví, pouze na ten který druh práce se poutající, 
vedle zásadních pravidel zdravovědy, která platí vše- 
obecně. V následujících řádcích promluveno bude 
povšechné o tom, co souvisejíc s litografií ohrožuje 
zdraví litografů a záro\’eň o tom, jak a pokud dá se 
oněm škodám předejiti nebo je zmírniti. 

Na prvém místě má vliv na zdraví dělníkovo 
místnost pracovní. Má býti zařízena tak, aby nejen 
poskytovala potřebnou míru vzduchu, který nutný je.st 
ku okysličování krve v plících, ale aby též vzduch na- 
sycený jednak výpary z těl pracujících, jednak jemnými 
částečkami prachu, který při rytí se vyvíjí atd., byl 
nahražov'án čistým, výpary a všecky látky škodlivé, 
které vznikají při provádění jednotlivých prací litogra- 
fických, aby dobrou ventilací a odsávacími přístroji 
byly z místnosti hned při svém vzniku odstraňovány, 
krátce řečeno, místnost má býti prostorná, dobře 
větraná a opatřená apparáty aspiračními všude tam, 
kde vyvíjí se prach nebo zápach. 

Velikost místnosti pracovní má odpovídati počtu 
dělníků v ní pracujících. Ačkoliv o tom, kolik vzduchu 
jest potřebí jednomu dělníku v místnosti pracovní 
vůbec, se hlasy odborníků velice rozcházejí, přece 
nemá býti na jednoho člověka v pracovní místnosti 
méně než lo kubických metrů prostoru. Obzvláště 
ne tam, kde pracuje se při světle plynovém a kde 



zaměstnány jsou síly mladistvé. Aby toto množství 
vzduchu stále nahražováno bylo vzduchem čistým, o to 
pečovati má řádné větrání, které spojeno býti může 
s přístroji aspiračními, nebo samo již tu službu vyko- 
nává. Ovšem, že musí přihlíženo býti k tomu, aby 
i při stálé výměně vzduchu teplota v místnosti zůstá- 
vala na stejném stupni, nápadně nekolísala, neboť náhlé 
změny teploty jeví účinek svůj na tělo ne zrovna pří- 
znivě, nehledě ani k tomu, že při nižší teplotě nelze 
s žádoucí jistotou ovládati rydlo nebo tužku, když prsty 
ztrácí na citlivosti. Ze větrání otevíráním dveří a oken, 
tedy umělým průvanem, není tělu na prospěch, o tom 
netřeba se šířiti. 

Místnost pracovní má býti patřičně světlá. Je-li 
tento požadavek důležitý povšechně, platí při litografii 
tím více. Na droboučké, jemné práce potřebí jest 
světlo přímé, tiché, netrhavé, nejlépe denní, a když 
toho není, tedy světlo jemu nejvíce podobné, bílé. 
Světlo dopadati má na práci se strany, a to opačné, 
než která ruka pracuje. Obyčejně tedy se strany levé, 
aby pracující ruka si nestínila. 

Ze vzduch místnosti pracovní a tedy i stěny 
a podlaha mají být co možno suchy, ne prosáklé pa- 
rami a vlhkostí, o tom mluviti netřeba. Podobně ne- 
musím zvlášť připomínati, že místnosti mají se řádně 
čistiti, aby prach a odpadky nezůstávaly v koutech 
a štěrbinách, kde podléhají rozkladu a přispívají ku 
znečisťování vzduchu. 

Ku zdravotnictví místností pracovních náleží také 
to, aby stoly, židle a všecky přístroje zařízeny b3'ly 
co možná lak, aby tělo při nich zaměstnané nebylo 
nuceno křivili se do nějaké nepřirozené, volnému vývoji 
nebo pohybu překážející polohy. Bývá dosti na tom, 
že každá jednotlivá práce vyžaduje většinou pouze 
některých částí těla, ostatní nechávajíc v nečinnosti. 
Již to zanechává časem patrné stopy na těle, natož 

S* 



6o 



aby k tomu přičiňovaly ještě něco špatně a nevhodně 
zařízené nebo dokonce zdraví ohrožující stroje. 

Vlivy škodlivé při práci litografické samé jsou 
jako při každé práci dvojí: jedny hledati sluší ve zpra- 
covávaném materiálu a pomůckách k tomu, druhé 
v postavení a polohách těla, jež ta či ona práce vy- 
žaduje a v přílišném namáhání jednotlivých pracujících 
orgánů. 

Prach, který rytím vzniká, jest při práci nejdůle- 
žitější. Je to prach vápencový, velice droboučký, tím 
velmi lehký, snadno vdychatelný. Nevyvinuje se ho 
sice při práci mnoho, ale za to v samé blízkosti obličeje, 
tak že při dýchání dostává se ho mnoho do ústrojí 
dýchacích. 

Prachy nerostné mají na vznik nemocí dýchadel, 
hlavně na vznik tuberkulosy vliv ohromný. Jaké per- 
cento tuberkulosy jest mezi litografy, těžko číselně 
stanovití pro roztříštěnost do různých pokladen nemo- 
cenských, ale dle povšechných poměrů zdravotních 
soudě, není procento ono tak veliké, jako u zaměst- 
nání jiných, kde prach se vyvíjí. Snad leží příčina 
v tom, že droboučký prach vápencový nemá ostrých 
hran, aby poškozoval sliznici ústrojí dýchacích jako 
prach na příklad kovový nebo pískovcový, a že tedy 
škodlivost jeho je mnohem menší. Snad i lučební 
složení vápence má nějaký vliv příznivý. Tím však 
nijak netvrdím, že by prach vápencový, vznikající při 
litografickém rytí, byl neškodný. Působí škodlivě jako 
každé cizí tělísko, které dostalo se na sliznici ústrojí 
dýchacího, z počátku jen dráždění ku kašli, později 
katarrhy v průběhu cest dýchacích. Dráždivě působí 
i na spojivky oční, přišel-li s nimi do styku. 

Zameziti vzniku prachu, jako u jiných zaměstnání 
vlhkem nelze, nezbývá tedy, nežli vzniklý prach od- 
straňovat!, nejlépe zmíněnými již odsávači a ventilací. 
Co týče se práce s barvami, záleží na tom, zda nejsou 
barvy jedovatý, aby jednak otíráním na prsty a ob- 
časným snad přenesením s prstů na pokrm nedostaly 



se do žaludku, jednak aby nepůsobily svými parami. 
Ale obojí, doufám, zde odpadá. 

Podobně nemůže se mluviti o nějakém vážném 
ohrožování zdraví výpary z kyselin, neboť užívá se jich 
poměrně málo a to ještě v roztoku velice zředěném. 

Spíše zasluhují pozornosti následky jednostranné 
práce. Sezení s nachýlenou páteří má vliv na dýchání, 
které smáčknutím hrudníku a plic jest stěžováno, 
žaludek bývá tísněn i s útrobami břišními, z toho ve 
zmíněných ústrojích lenivější oběh krevní, poruchy 
zažívání a zácpa. Proto žádoucí jest po práci pro- 
cházka nebo přiměřený tělocvik. 

Že by od stálého držení rydla dostavovala se 
křeč do prstů, jako to u písařů bývá, přihází se zřídka. 
Za to mnohem více trpí oči. Dlouhotrvající napínání 
zraku při jemných kresbách, i když osvětlení jest sebe 
lepší, přivádí časem slabozrakost, krátkozrakost, za 
pomoci prachu záněty spojivkové a různé toho následky. 
Pracuje-li se při špatném světle, ať již slabém nebo 
třesavém, jeví se následky toho na zraku tím dříve 
a zhoubněji. Pakli zdroj světelný jest zároveň silným 
zdrojem tepla, jako tomu jest u plamenů plynových, 
pak vedle účinku na oči dostavují se i příznaky celkové 
následkem tepla samotného z bezprostřední blízkosti. 
Podobně bývá tomu, když nedostatečným spálením 
svítivé látky vyvíjejí se různé dusivé, vzduch znečisťu- 
jící plyny, které působí nevůli a bolesti hlavy. 

Práce strojová, pokud se jí zde užívá, vyžaduje 
všeobecných ochranných opatření přiměřených jednot- 
livým strojům. 

Všem škodlivinám předem zabránit! není možno 
při nejlepší vůli. Ale možno jest vystříci se mnohého, 
a ne-li úplné vystříci, tedy aspoň zmenšiti škodlivé 
následky různých těch vlivů a okolností, proti jejichž 
úplnému vykořenění jsme bezmocní. Je to možno při 
oborech pracovních svrchovaně nebezpečných a u lidí 
prostých, tím spíše je to možno v litografii, kde poměry 
zdravotnické jsou uspokojivé a dělnictvo většinou 
vzdělané. Dr. Miláček. 



7 



ři 



















f0Jh\T 









POVEDENO A VĚNOVÁNO UA\ E L. ÚSTA VEA\ FARSKY V PRAZE 





NÁSTIN 

KTERAK LITOGRAFIE SE PROVÁDÍ. 



itografie mezi reprodukčními způsoby tisku 
udržuje dosud význačné místo. K tomu přispívá nej- 
více její všestrannost’. 

Knihtisk jsa omezen na svoje určité typy, muže 
pouze z těchto, jinak dnes již dosti obsáhlý materiál 
vykazujících, tvořiti. 

Světlotisk, heliogravura a jiné způsoby repro- 
dukční vynikají sice krásou a uměleckou cenou, avšak 
mají při svém provádění dosud některé nesnáze, hlavně 
obchodně-peněžní, jež jsou příčinou, že nemožno buď 
větší počet výtisků zhotovovati z jednoho objektu, neb 
jsou příliš nákladné. 

Litografie oproti tomu svojí možností provésti 
vše to, co ku rozmnožení jest ustanoveno : svým ob- 
sáhlým způsobem přenášení, najmě přetiskem, stále 
udržuje se na vrcholu své mohutnosti. 

Ze budoucnost’ litografie možnými novými vy- 
nálezy nezdá se zajištěnou, dlužno vžiti na vědomí ; 
způsob jejího tvoření však, že by časem úplně vyhynul, 
nelze za pravděpodobné míti, ohlédneme-li se jen ku 
kartografii, plakátům a podobným pracím. 

S hrdostí může litografie poukázati k tomu, že 
po některý čas byla představitelkou reprodukčního 
umění vedle ocelorytiny a radirování; na každý způsob 
však nejúčinněji že používána byla umělci ku výtvorům 
svým, hlavně v černém tisku podobizen. Vynikající 
umělci sami na kámen litografovali, využitkujíce její 
volnosti kresby, jejího bohatství odstínování, její jem- 
nosti, síly, výraznosti i bohatosti barevné. 

Rozšířením různých vynálezů v oboru fotografie 
ponechána litografie sice na čas umělci stranou a musela 
se ponejvíce věnovati obchodnictví; v poslední době 
však jeví se opět snaha, hlavně umělců francouzských, 
litografii ku vyšším cílům a hodnotě povznésti. 

Děje se to hlavně plakáty, které svými kresbami 
a barvitostí zcela nový život v umělecký svět uvedly. 



Barvotisk ze svého původního provádění počíná 
se vymaňovati, a ve spojení s fotografií, při svých 
sytých barvách předčí dosud veškeré jiné toho druhu 
reprodukce. 

Práce merkantilní téměř denně se zdokonalují, 
při čemž hlavní podíl připadá leptané práci strojové. 

Ku seznání způsobu provádění lito- 
grafie bude s prospěchem zmíniti se též o jiných 
způsobech reprodukčních, by rozdíl napotom lépe 
vynikl. 

Tisk na stroji tiskařském možno prováděti dvojím 
způsobem ; Buď z předmětu vyvýšeného neb prohlou- 
beného, po případě plochého. 

Knihtisk řadí se mezi tisk z ploch (typů) vy- 
výšených. Vše, co tisknuto býti má, jako písmena, 
vyobrazení, každá čárka neb bod musí býti vyvýšeno, 
jež se barvou pomocí válce načerní a na papír (neb 
jiný předmět) v lisu tiskařském přenese. Místa, která 
jeviti se mají bílá, rnusí býti prohloubena. 

Ocelorytina oproti knihtisku na zcela opačném 
způsobu provádění spočívá. Při ocelorytině musí vše 
to, co tisknouti se má, do ocele býti vyhloubáno, buď 
vyryto neb vyleptáno. Kresba v oceli neb mědi pro- 
vedená naplní se barvou, a tisk představují napotom 
všechny ony čárky neb body, které do oceli vyhlou- 
beny byly. Při ocelorytině rozhoduje též, jak hluboko 
byla čára vyhloubena, ba i zvláštní nádechy barvy na 
desce samé učiněné, možno při tisku získati k odstíno- 
vání obrazu. Tímto způsobem provádí se též 'radiro- 
vání, heliogravura, heliografie a způsob vjMoukání not. 

Litografie či kamenotisk oproti výše uve- 
deným způsobům jest zhotovováním tisků daleko roz- 
manitějším. 

V litografii jest možno nejenom obojím výše na- 
značeným způsobem — z plochy vyvýšené, neb z míst 



62 



prohloubených — ale i mnohými jinými způsoby tisk 
zhotovovati. 

V litografii rytinou, radirováním a leptáním 
pracuje se do hloubky. Zde litograf podobně jak ocelo- 
rytec kresbu vyryje do kamene v jisté hloubce ; kámen 
byv dříve zvláště připraven, přijme barvu pouze do 
vyhloubených míst. Barva tamponem se v ona místa 
vtlačí, v lisu pak přenese se z kamene na papír. 

Jiný způsob práce v litografii jest, kde 
na hladkém (zvláště nepřipravovaném) kameně lito- 
grafovaná práce vyleptá se třeba do takové 
výšky, skoro přibližně jako při knihtisku. 

Kresba jest tedy nad povrch kamene vyvýšena, 
z kteréž se pak tiskne, při čemž vtlačuje se do papíru 
tak, že i na zadní straně vtlačení je znatelno. 

Plochý tisk děje se s kamene, na němž kresba 
do málo znatelné výšky vyleptána, a tisk na papíře 
jest úplně hladký, nevtlačený. 

Celá litografie spočívá na té vlastnosti kamene 
lítografického, že ssaje do sebe mastnotu. 

Přijímání mastnoty u lítografického kamene děje 
se při pracích do kamene vyhloubaných (rytině) na 
jiném základě, než při pracích prováděných na povrchu 
kamene. 

Kámen litografický. 

Kámen litografický jest vápenec uhličitý z jemno- 
zrných druhů vápence třetihorního. Litografický kámen 
dobývá se z třetihorních skal přechodních ve hloubce 
dvou až tří metrů a pozůstává z vápna, hlíny a kře- 
mene, sloučených kyselinou uhličitou. 

PIlavní součástkou jest uhličitan vápenatý — 
křemen, hlína a kysličník železitý jsou pouze v malé 
míře zastoupeny. 

Dle knihy »Handbuch der Lithographie« 
od J. Fritze, vládního rady a místoředitele státní ti- 
skárny ve Vídni, vydané Vilémem Knappem v Halle n. S., 
ze které údaje po většině jsou čerpány, přesný, che- 
mický rozbor kamene litografického různě se stanoví. 

Tak chemický rozbor Schlumbergra stanoví : 



uhličitanu vápenatého .... 97’22 

křemene rgo 

síranu hlinitého o'28 

kysličníku železitého .... o‘46 



Chemický rozbor prof. Dr. Feichtingra proveden 
u dvanácti kamenu solnhofeiiských a podal tento vý- 
sledek : 

u kamenů hUny 

bledě žlutých . .97'88— 079 — 040 r 33 — r2i 
zelenavých . . . 98 ‘I 4 — 9779 0'43 — 0’46 T 43 — 175 

■ dých ... 97'go— 97-95 0-37 — 0-40 1-73 — ro8 

Mimo to nachází prof. Dr. Feichtinger skrovné 
■" ástky magnesie uhličité a součástky organické. 



Chemický rozbor Dr. Wernera, ředitele poly- 
technického ústavu a analyso-chemické laboratoře ve 



Vratislavi, uvádí: 

kámen kámen 
šedý Žlutý 

kyseliny křemičité, chemicky vázané . . ig-li 21-37 

kyseliny křemičité, uvolněné 14-16 9-99 

hlíny ... 8 -o 5 12-02 

uhličitanu vápenatého 53-62 49 93 

hořečnaté sloučeniny 1-28 r82 

uhličitanu hořečnatého, zásaditého . . . 2-21 3-17 

zásad . . • 0-07 O" 18 

kysličníku železitého 0-16 0-02 

burelu (kysličníku manganičitého) . . . 0-02 — 

vody chemicky vázané ri2 r2i 

vody hygroskopické 0-20 o 19 



Chemický rozbor Lainera, profesora na zkušebním 



učelišti pro fotografii a 
udává : 


reprodukční způsoby 

kámen tmavo- světlešedý, pro- 
šedý, tvrdý středně tvrdý 


ve Vídni, 

• bleděžlutý, 
měkký 


uhličitanu vápenatého 


. . 96-39 


95-44 


97-03 


kysličníku železitého . 


. . 0-08 


0-08 


0-07 


kysličníku hlinitého . . 


. . 0-45 


0-24 


0-22 


kyseliny křemičité . . 
uhličitanu hořečnatého 


. . 0-07 
zá- 


0-06 


0-07 


saditého 


. . 0-82 


1-59 


0-24 


vody hygroskopické . 


. . 0-26 


O- 19 


0-16 



Dle uvedených zde chemických rozborů možno 
seznati, že složení kamene nemá na jakosť jeho veli- 
kého vlivu; pouze dle Dr. Wernera dá se souditi, že 
tvrdé druhy kamene obsahují větší množství kyseliny 
křemičité. 

Nejlepší kameny litografické pozůstávají z jemno- 
zrného vápence značné tvrdosti, lom jeho jest plochý, 
lasturovitý, nesmí míti žádných skelných žil ani skvrn, 
zrna musí býti stejnoměrného. 

Nejlepší kameny litografické dodávají lomy 
v Solnhofenu v Bavořích. Kameny méně cenné, ne- 
čisté a nepevné nacházejí se též v Porýnsku, v Maxenu 
v Saších nedaleko Pirny, ve Francii kolem Verdunu, 
Cirinu a u Cháteauroux, ve Švýcařích u Solothurnu, 
v Haliči i Chorvatsku v křídových pohořích ; konečně 
v Anglii a Sev. Americe. 

V nejnovější době nalezeno prý ložisko kamene 
litografického na Nové Kaledonii, který kámen solen- 
hofenský daleko prý předčí. Jeho hutnost a tvrdost 
jest taková, že rytiny na něm možno prováděti takové 
jemnosti, jako jsou ocelo- a mědirytiny. Rytina sama 
i po vytisknutí velkých nákladů zůstává prý netknuta. 

Konečně objeven lom kamene litografického 
v Euzes v jižní Francii; lom ten chovati má kámen nej- 
méně takové jakosti jako lom solnhofenský a prostora 
jeho rozkládá se na několika čtverečních mílích. 

Vlastnost kamene litografického jiné druhy ka- 
mene postrádají; pouze mramor vykazuje největší pří- 
buznost, avšak pro praktickou potřebu se nehodí, 
jelikož mastnota do něho nedostatečně vniká. 

Barva kamene litografického bývá nahnědle žlutá 
až černošedá. Tmavé druhy kamene jsou stejnozrnné 
a tvrdé, pro práci způsobilejší, a bývá tudíž barva 



i 



63 



kamene znamením jakosti Jeho. Měkké kameny zoveme 
žlutými, tvrdé šedými (tmavými). Žluté kameny upo- 
třebují se ku pracím běžnějším, jako : ku pracím pé- 
rovým, přetiskům a k tisku velkých prací. Kamene 
šedého, poměrně dražšího, upotřebuje se ku pracím 
nákladnějším, trvalejším, jako : jemným rytinám, pracím 
strojovým a kresbám zrněným. 

Kámen litografický mívá mnohdy značně kazů, 
které jsou na závadu jak litografii tak i kamenotiskaři. 
Kameny se skvrnami tmavými mají nestejnou hutnost, 
práce litografa vypadne ovšem též nesouměrně, při 
tisku lučavka pak nestejně působí. Kamenů se skvrnami 
vápenitými nesnadno lze upotřebit! ; kresba ve skvrnách 
těch vznikne silnější, neb se prostě vydroluje, jelikož 
v nich zrno řídcí jest. 

Skelné kazy v kameni jsouce tvrdší tohoto, jsou 
též na závadu ; při tisku pak práce na nich stále mizí, 
až docela objeví se bílé skvrny, neboť mastnota ne- 
mohla vniknouti do skelné hmoty. 

Rezité žíly v kameni povstaly tím, že v kameni 
při jeho tisíceletém uložení v zemi trhliny vodou, ky- 
sličníkem železitým nasycenou, se zacelily. 

Trhliny (žíly) tyto způsobují, že kámen při sebe 
menším tlaku puká; nestane-li se tak, tu opět práce 
na žilách oněch se nacházející netiskne. 

Zkameněliny rostlin jsou též na závadu dobré 
jakosti kamene, jelikož týž z pravidla také puká. 

Tvrdé kameny broušením nabývají jemný hladký 
povrch ; tuš litografická na nich se nerozlézá, čárky 
jsou jemné a ostré, péro se příliš neobrušuje. 

Ku rytině nutno vžiti kámen stejnoměrný, tvrdý, 
neboť v měkký kámen vniká ryjka příliš hluboko, čára 
jest neostrá, práce napotom nepěkná. 

Broušení kamene. 

Kámen litografický z lomů solnhofenských do- 
dává se již v určitých velikostech a tak připraven, že 
nutno pouze hrany jeho učinit! kulaté, napotom se 
kámen obrousí, čtrnáctistupňovou lučavkou potře a 
ještě jednou brousí. 

Nové kameny postrádají vlastnosti mastnotu trvale 
v sobě podržet! ; dlužno tedy čtyři- až pětkráte věci 
obyčejnější z nich tisknout! a napotom teprve ku cen- 
nějším pracím upotřebit!, což nutno učinit! i s kameny 
nejlepší hodnoty. 

Broušení kamene litografického děje se buď 
ručně neb ve zvláštních strojích. 

Broušení kamene má za účel přivésti tento do 
původního stavu ; totiž veškeré mastnoty, pokud při 
tisku do kamene vnikly, odstranit!, neb veškeré účinky 
rytiny, po případě leptání, z něho odstraniti. 

Kámen brousí se nejdříve zhruba pískem neb 
hrubou pemzou, napotom jemně pemzou přírodní. 

V malých ústavech děje se broušení kamenů ručně 
hlavně pomocí lité, železné desky. 

Kámen, který obroušen býti má, posype se 
stejnoměrně pískem říčním, deska železná se naň po- 
loží a broušení děje se za mokra souměrným pohy- 
bováním desky po kameně s opatrností, by plocha 



kamene všude stejně byla broušena; jinak vzniknou 
na něm prohlubeniny, které v litografii jsou na závadu. 
Kde postrádají desky lité, železné, upotřebují místo ní 
kamene litografického, při čemž tedy trou se dva 
kameny o sebe. 

Hrubý písek napotom vystřídán jest jemným, by 
plocha kamene stala se hladší. Známkou dosti obrou- 
šeného kamene jest, když zůstalá mastnota práce dří- 
vější na kameně více se neobjevuje, která jinak se 
vždy jeví světlejší mokrého kamene. Nyní písek 
s kamene se odstraní a tento pemzou umělou neb 
přírodní za mokra přebrousí. Před upotřebením 
kamene obrousí se ještě za sucha jemnou pemzou 
přírodní. 

Ve velikých ústavech litografických brousí se 
kameny zvláštními stroji. Strojů těchto stává vícero 
druhů. 

Lacinější musí býti obsluhovány silou lidskou; 
složitější a tudíž dražší pracují úplně samostatně. 

Při stroji Eckhartově pohybuje se deska kámen 
brousící vždy opačným směrem než plošina, na níž 
kámen jest umístěn ; pohybuje-li se tedy deska na levo, 
jde kámen na právo, při čemž opisují kruhy. Kameny 
strojem tímto broušené jsou úplně stejné síly, rovné 
a bez prohlubenin; zároveň neděje se při broušení 
žádné znečišťování, anto jsou kolem chráněny zástěnou. 

Jiné stroje jsou ku broušení kamenů velikých 
formátů, kde broušení děje se ve směru podélném. 

V Americe hlavně zaveden jest stroj hoblovací, 
v němž kameny hoblovány jsou dvěma noži za sucha, 
ovšem bez písku. 

Ku zkoumání kamene, je-li úplně stejnoměrně 
broušen, slouží zvláštní přístroj. Jest to pravítko 
s milimetrovým rozdělením, na němž v pravém úhlu 
umístěna jsou dvě ramena, jedno pevné, druhé posu- 
novací se šroubem, které přesně stanoví tloušku ka- 
mene a její odchylky. 

S odstraňováním mastnoty z kamene, aniž by byl 
tento broušen, učiněno vícero pokusů. Děje se to dle 
různých návodů vymýváním mastnoty rozličnými che- 
mickými prostředky, z nichž nejznámější jest pod 
jménem » Rapid*. Způsoby ony však velkého roz- 
šíření nenalezly, nejsouce dosti praktickými. 

Zrnění kamene. 

Ku pracím křídovým nutno kámen zrniti. Zrně- 
ním docílíme, že na kameně vznikne veliké množství 
téměř stejných vyvýšenin a prohlubenin. Pracuje-li se 
křídou litografickou na kameni zrněném, zůstává křída 
na něm vězeti a vytváří se obraz, který skytati může 
tony jemně nejsvětlejší až ku plochám úplně tmavým. 

Zrnění kamene děje se pískem velice jemným 
buď z roztlučeného skla, křemene, pískovce neb dusič- 
ňanu stříbrnatého. 

Jemnost nebo hrubost zrna podmiňuje jemnost 
sítka. Písek totiž prosívá se skrze zvláštní sítka, jichž 
tkanivo určuje jemnost písku a zrna. 

Před zrněním musí býti kámen hladce obroušen 
a nesmí míti žádné rýhy. Kámen se nyní navlhčí. 



64 



poseje stejnoměrně pískem, vloží se naň buď zlomek 
kamene, řádně na všech hranách zakulacený, neb skle- 
něný běhoun, po případě k cíli témuž zhotovená deska 
železná s rukojetí a vrtí se jimi na kameně v malých 
do sebe splývajících kruzích beze všeho tlaku ; při tom 
nutno dbáti, by na všech místech stejně zrněno bylo. 
Písek během zrnění třeba několikráte měniti, jelikož 
písek se rozmělňuje, kámen se jím pak hladí místo zrní. 

O jakosti zrna se přesvědčíme nejlépe, když písek 
s kamene splachováním odstraníme, osušíme, kámen 
a plochu jeho proti světlu shlédneme, kde se nám 
chyby zrna nejlépe zjeví. 

Leštění kamene. 

Kámen ve své vlastnosti jest způsobilým mastnoty 
do sebe přijímat!, aneb kresby mastnými látkami na 
kameně vytvořené k tisku schopnými učiniti. 

Kamene může se však upotřebit! též ve směru 
obráceném. Jestliže kámen, hladce obroušený, solí 
šťavelovou pomocí smotku plstěného za vydatného 
tlaku leštíme, obdrží lesklou vrstvu, která vodě, oleji 
a jiným mastnotám brání vnikati do kamene. Kamene 
takto připraveného používá se ku rozličným druhům 
rytiny. 

Vyleštěná vrstva může se odstranit! různými ky- 
selinami. 

Mýdlo vrstvu onu sice neodstraňuje, proniká však 
skrze ní tak dalece v kámen, že kresba mýdlem zho- 
tovená na kameně drží. 

Stmelování (lepení) kamenů. 

Kameny, které stálým upotřebením, broušením 
staly se tenkými a tlak lisu více nesnesou, lepí se vždy 
dva na sebe pomocí sádry. 

Kameny, jež se mají v jeden slepiti, musí býti 
rovné (stejně silné), strany, jež mají k sobě Inouti, 
nutno pískem učiniti trochu drsnými, by sádra zůstala 
na nich lpěti. 

Sádra se v nádobě (nejlépe porcelánové) ve vodě 
stálým mícháním rozřeďuje a po částkách přidává, až 
vzniká řídká vroucí hmota, která se na kámen spodní 
stejnoměrně nanese; druhý kámen na povrch se vloží, 
silně se přitlačí, by nadbytečná rozředěná sádra ven 
.se vytlačila. Nyní se přesvědčíme, zdali tlouštka ka- 
menů v jeden slepený, jest na všech čtyřech stranách 
stejná, jinak nutno stmelování počít znovu. 

Během jedné hodiny sádra ztvrdne. 

Takto stmelené kameny možno snadno od sebe 
odděliti. 

Kameny, které trvale mají býti slepeny, stmelují 
se místo sádry cementem, aneb přidá se do sádry as 
čtvrtina vodního skla. 

Rozlamování kamene. 

Pukne-li veliký kámen, z jehož zbytků možno 
’- :i: ■■ ■ ještě některou část’ upotřebitelnou, nutno kámen 
.-;itý tvar připravit!. Překážející čásť kamene se 



vyměří, dlátem neb jiným přístrojem vyhloubí se do 
kamene průlom dle tlouštky kamene 3 — 8 mm, při 
čemž kámen musí býti umístěn na podkladkách dře- 
věných, by odolával snáze otřesům. 

Po vyhloubení průlomu rychle sice, nikoliv však 
silně klepeme kladivem podél průlomu. Zvuk kamene 
stává se již po několika úderech tlumený a kámen 
puká, je-li stejného zrna na průlomu vyměřeném, což 
podmíněno jsouc složením kamene, vždy se nestává. 

K povšechnému upotřebení kamenů dlužno ještě 
se zmíniti, že každý velký, řádný závod za účelem 
snadného přehledu zakládá si zvláštní knihu, v které 
zaznamenává čas, kdy kámen byl dodán, přesné jeho 
umístění ve skladišti, věc na něm zhotovenou se jmé- 
nem objednatele; dále radno zaznamenat! jeho rozměr, 
jakost’, cenu, upotřebení atd. 

Látky ku leptání a připravování kamene. 

Látky tyto mají za účel učiniti kámen dle po- 
třebí způsobilým ku přijímání mastnoty neb naopak, 
po případě slouží ku vlhčení kamene. Jsou to pravi- 
delně kyseliny neb klovatina. 

a) Látky ku leptání. 

Kyselina dusičná jest nej důležitější pro 
kamenotiskaře. Připravuje se z kyseliny sírové, ze 
sody a dusičňanu draselnatého. Kyselina dusičná, má-li 
býti způsobilou pro kamenotisk, musí býti průzračnou 
jako voda. Žluté druhy její obsahují v sobě sloučeniny 
chlorové, jod, železo atd., které poškozují kresby na 
kameně. Chemicky čistá kyselina dusičná obsahuje 
44 stupňů B. a 1,440 specifické váhy, kdežto obyčejná 
lučavka obsahuje pouze 35 — 36 stupňů B. a i, 32 i až 
1,334 specifické váhy. 

Kyselina dusičná chová v sobě velikou sílu, a při 
kamenotisku proměňuje chemicky kresby, přetisky 
a dokonce i kámen. 

Uhličitan vápenatý proměňuje v uhličitan dusič- 
natý; místům kamene, mastnoty prostým, ve spolku 
s klovatinou propůjčuje vlastnost’ i na dále mastnotu 
pdpuzovati, vodu však přijímati. 

Kyselina dusičná kámen ruší, rozkládá, činí jej 
drsným, vyhlodává jej, kdežto mastná kresba, jsouc jí 
netknuta, zůstává vyvýšenou nad povrch kamene, čímž 
skytá se velká výhoda pro tisk. Slabé tony nečistoty 
sama odstraňuje. 

Kyselina fosforová, dobývaná z kostí, leptá 
kámen rychle, čímž vzniká rozklad — vápenec kostič- 
natý, který však ve vodě jest rozpustným. Kyseliny 
fosforové hlavně se užívá při opravách rytin. 

Kyselina sírová, která vejde-li ve spojení 
s vodou značně se zahřívá, na kámen jsouc přenesena, 
ze začátku málo, stále však víc a více šumí, proměňujíc 
jej v sádru, která tvrdne; ve vodě se nerozpouští, 
nýbrž musí býti s kamene seškrabána; proto nehodí 
se pro kamenotiskaře. 










pVORíř/ 



TEiEFor. 350 

:erc k i»'íIgv“í spoňtel^i Ci' 806 322 









lí-ÁNSKE L)A 2 NÉ 



Vodičkova ut cis 37 n 



. Uí'‘aiit 

■f Jich CIS krsl Výsosti arcivc/otíy Albiechřá .ircivévody Karla ludwka 
arciyřvody Frannška Ferdinanda d ístevelkoknirereVlaiFímiraAleiiandioyíce ruského 
a vévody Filipa 7 Orleansu 






. íf'ď\ v'<«r ^ 






=>RAO 1636 WIEN le^-S 
LON DON 1851 

UNCHEN I05A PARIS 1055 
LONDON 1862 PARIS 1867 



^s^r>F.0n^l 
' UHrTFO ^EAreS : 
i C»«TEřJmAi> t 



LOXt 



IUNCHEN 1876 PMIlAOElPHIA 
WIEN MUSEUM 1082 
TRI EST 1882 PRAO l89l 



^ A 






v ^ 



v -5^ 



Gewldmet 



Horlííhographie A Haase^Prag 



Věnuje c a k dvorní litografie A Haasev Praze 



65 



Kyseliny solné, která pozůstává ze sole ku- ! 
chyňské a kyseliny sírové, málo ku leptání se používá, 
leda pouze při leptání kreseb pérových. 

Klovatina či guma arabská. Dobývá se 
jako pryskyřice ze stromů druhů akáciových v Africe, 
jest sloučeninou kyseliny arabové, z vápence, chloridu, 
neb hořečnaté sloučeniny. Ve vodě rozpuštěna, časem 
zkysá a zcukernatí, čemuž však přidáním chininu neb 
několika kapek karbolového roztoku na čas lze za- 
bránit!. 

V kamenotisku užívá se klovatiny jako j^řísady 
do lučavky (leptadla) ku kyselině dusičnaté, kde má 
za účel učiniti tuto hustší a tím souměrnější leptání 
kamene přivoditi. Natírání kamene klovatinou má za 
účel nejenom chrániti jej před prachem a možným 
poškozením, ale též zabrániti přístupu vlivům počasí 
na povrch kamene. 

b) Látky sloužící ku odkysličování i rušení 
kamene. 

Látky odkysličující mají v kamenotisku za účel 
odstranit! hlavně účinky lučavky, učiniti tedy leptaný 
kámen způsobilým opět přijímat! mastnoty. 

Kamenec má vlastnost’ odkysličující, nebývá 
však v značné míře používán v litografii. Při fotografií 
a fotolitografií slouží ku vyluhování želatinové vrstvy. 

Kyselina citrónová má vlastnost’ kyseliny 
octové a může se jí tudíž podobně použiti. 

Kyselina octová pozůstává ze 7 dílů vody 
a I dílu kyseliny, musí se však značně rozřediti, má-li 
se jí v kamenotisku upotřebit!. 

Kyselina tato jest nej užívanějším prostředkem 
odkysličujícím, k čemuž dostačí obyčejný stolní ocet. 
Kyseliny rozředěné upotřebuje se najmě ku leptání 
prací strojových na kameně připravovaném a nánosem 
opatřeném, neboť sice kámen rozkládá, nezbavuje jej 
však vlastnosti mastnotu přijímat!. 

c) Látky sloužící ku přípravě kamene. 

Látky tyto mají za účel hlavně učiniti celý povrch 
kamene způsobilým odpuzovat! mastnotu. 

Duběnkovátinktura, připravovaná z duběnek, 
má vlastnosť soli šťavelové; pro kamenotisk méně 
vhodná, ku přípravě zinkových desek však nezbytná. 

Mech islandský, obsahující některé kyseliny^ 
může sloužiti ku připravování kamene, nebývá však 1 
upotřebován. | 

Sůl š fa vel o vá nyní dobývá se z cukru, škrobu, 
vláken dřevitých, okysličením kyselinou dusičnou neb 
z drtin, okysličených hydrátem draselnatým a sodnatým. 

Sůl šťavelová má důležitý význam pro kameno- 
tisk, hlavně pro rytinu. Kámen, solí šťavelovou pomocí 
smotku plstěného leštěný, dostává lesklý povrch, i 
který skytá kamenu vlastnosť, že nepřijímá mastnoty. 
Šťavelové soli užívá se dále při přetisku negativním, 
kresbě negativní a při opravách na kameni. 



Jiné látky, jichž litograf neb kamenotiskar 
používá. 

Alkohol, který s vodou se slučuje, slouží hlavně 
ku rozřeďování látek, jinak velmi hutných, jako pry- 
skyřice, různých mastnot a olejů. Pravý alkohol, aby 
mohl býti uschován po delší dobu, musí býti prost 
vší vody. 

Asfalt jest pryskyřicí při litografii nej užívanější. 
Původ jeho přičítá se okysličování různých olejů zem- 
ských. Nachází se hlavně plovoucí na březích ostrovů 
Kuby a Trinidadu, mimo to dobré druhy i z Francie 
a Švýcar pocházejí. 

Tak zvaný asfalt sýrský jest k účelům litogra- 
fickým nejzpůsobilejší. Taví se při 100” C. V líhu 
a étheru jest těžko rozpustný, za to velmi snadno 
v zahřátém terpentinu, benzinu a étheru petrolejovém. 

V éteru rozpuštěn zanechává zbytek, který jest 
citlivým asfaltem oproti světlu. 

Jeho nejdůležitější vlastností pro litografii jest, že 
vzdoruje všem kyselinám a proměňuje se na světle. 

V terpentinu rozpuštěn skytá dobrou látku pro 
podklady (nánosy) k leptání ; rozmělněn na prášek 
slouží ku naprašování přetisků, a rozpuštěn v ben- 
zinu, vody prostém, skytá vrstvu, jež jest citlivá oproti 
světlu. 

Krevní sůl či dračí krev jest pryskyřicí lehko 
tavitelnou. 

Benzin, benzol. Látky sice příbuzné, avšak 
chemicky rozdílného složení, rozpouštějí snadno pry- 
skyřice, oleje, mastnoty, asfalt, kaučuk a slouží tudíž 
za prostředky čisticí. 

Dusičnan. Vzniká okysličováním ammoniaku; 
uměle však jest připravován z dusičnanu sodnatého 
a chlorečňanu draselnatého. Slouží ku přípravě křídy 
litografické, propůjčujíc jí i při velké teplotě tvrdosti, 
zároveň pružnosti. 

Éter vzniká působením kyseliny sírové na alkohol. 
Užívá se ho ku rozpouštění pryskyřic, mastnot a olejů; 
musí jím však s největší opatrností zacházeno býti, 
anto jest snadno zápalný, což platí i o jeho výparech, 
které mimo to i omamují. 

Glycerin vyznačuje se vlastností, že nevysýchá, 
s vodou lehko se mísí, a tuto do sebe ssaje. 

Při litografii užívá se jej jako přísady ku látkám, 
by tyto staly se vláčnými a vlhkost’ jejich se ucho- 
vala ; slouží tudíž za přísadu ku vodě pro navlhčování, 
a polévají se jím pestré barvy, by na povrchu ne- 
zkornatěly. 

Gumigutta slouží ku zbarvení škrobu, z kte- 
rého natíráním připravuje se přetiskový papír. 

Chloroform, jehož se užívá při fotografii, foto- 
litografii a při pracích asfaltových, kde slouží ku roz- 
pouštění různých látek, jako; pryskyřic (asfaltu), kau- 
čuku, síry, jodu, fosforu. Látky tyto chloroformem 
rozpuštěny mají tu vlastnosť, že rychle vysýchají. 

Kalafuny rozmělněné na prášek upotřebuje se 
v litografii ku naprašování přetisků, též jako přísady 

9 



66 



do křídy litografické se jí užívá. Rozpouští se v alko- 
holu a éteru; taví se při lOO® C. 

Klouzek. Upotřebuje se v litografii ku napra- 
šování čerstvě zhotovených otisků, by se zamezilo ob- 
tiskování těchto; papír tím zároveň získává na lesku. 

Kopal sestává ponejvíce z různých druhů pry- 
skyřic s částí éterických olejů ; jest v obyčejném líhu 
nerozpustný, v čirém líhu částečně, v éteru však úplně, 
v mastných olejích pouze působením teploty. Užívá se 
ho ku přípravě fermeže, v litografii pak mísí se do 
tuše litografické. 

Křída plavená přichází do obchodu pod ná- 
zvem : běle vídeňské, španělské, dánské neb mramorové- 
Mísí se ku barvám pestrým, jimž dodává hutnosti, aniž 
by ohnivosti jejich byla na závadu ; podmiňuje schnutí 
jejich a ubírá v mnohých případech rušivý lesk jejich. 

Lampová čerň slouží za přísadu do barvy 
tiskařské, tuše i křídy litografické, jimž propůjčuje 
černé zbarvení, k účelu tomu jest výhodnější než oby- 
čejné saze. Připravuje se ve zvláštních k cíli témuž 
zhotovených lampách z tuků a mastn3^ch olejů prysky- 
řicových neúplným spalováním látek těchto, což děje 
se spalováním tlumeným, skýtajícím pokud možno nej- 
více čoudu. 

Lůj slouží ku přípravě tuše a křídy litografické. 
Z loje vyrábí se též mýdlo, a sice přísadou sody neb 
potaše. 

Magnesie upotřebuje se ku naprašování čerstvě 
zhotovených otisků, by následující barvy mohly hned 
tisknuty býti; dodává jim však mdlého lesku. 

Mastix upotřebuje se ku přípravě tuše, křídy 
a inkoustu litografického. 

Mouka pšeničná upotřebuje se ku naprašo- 
vání čerstvých otisků ; též se jí užívá jako přísady do 
barev a bronzů, jimiž se otisky naprašují, kde má za 
účel uvedené látky učiniti světlejšími a zameziti jich 
lpění na papíře. 

Mýdlo. Upotřebuje se v litografii ku přípravě 
tuše, křídy, inkoustu a přetiskové barvy. 

Pemza jest ztuhlá pěna řeřavé tekoucí lávy v so- 
pečných krajinách se nacházející. Této veledůležité 
látky upotřebuje se v litografii ku jemnému broušení 
kamenů. 

Pemza umělá připravuje se z křemene kalci- 
novaného a ohnivzdorné hlíny. Pemzy této upotřebuje 
se ku broušení hrubšímu. 

Ossa sepia upotřebuje se v litografii hlavně 
k opravám, kde z leptaného kamene lehkým potíráním 
odstraňuje vrstvu klovatiny. 

Písek ku broušení a zrnění získává se buď 
ze skla, porcelánu, neb jest jím též písek říční, obsa- 
hující křemen, slídu a j. Ku broušení brává se pravi- 
delně písek říční; ku jemnému zrnění písek připra- 
vovaný. 

Sádra slouží ku stmelování dvou (slabých) ka- 
menů. 

.Saze, ve zvláštních pecích připravované, slouží 
icu výrobě barvy tiskařské, tuše a křídy litografické I 
musí v.šak býti úplně čisté, totiž bez přísady. 



Šelaku dává se malá část jako přísady do tuše 
a křídy litografické. 

Škrob slouží ku přípravě přetiskového papíru, 
k čemuž užívá se škrobu pšeničného neb rýžového ; 
jiné druhy škrobu skytají přetiskový papír, který pod- 
léhá zkáze. 

Vorvaní tuk a vosk, látky sice různé, avšak 
mající pro litografii stejnou vlastnost ; slouží ku pří- 
pravě tuše, křídy a barvy litografické, kterým dodávají 
hlavně potřebnou mastnotu. 

Voda budiž chemicky čistá, jinak nastanou ne- 
příjemnosti, jichž původ nemožno vypátrati. 

Želatina upotřebuje se v litografii ku natírání 
přetiskového papíru, ku zhotovování různých druhů 
obrysů a ku přípravě fotolitografického papíru. 

Podstata látek, kterými kresby na kameni 
se provádějí. 

Tuš, křída, inkoust, barva přetisková. 

Látky zde jmenované pozůstávají z pravidla z loje, 
mýdla, vosku, pryskyřice a součástek sloužících ku 
barvení hmoty, k čemuž z pravidla béřou se saze. 

Lůj a částečně mýdlo propůjčují látkám oněm 
potřebné mastnoty; mýdlo mimo to činí hmoty ony 
rozpustnými ve vodě. Bylo-li málo mýdla do tuše při- 
dáno, rozpouští se špatně, čáry jí zhotovené se roz- 
plývají a při leptání rozmazávají. Je-li mnoho mýdla 
v tuši, pění tato, a kresba jí zhotovená též se na- 
potom rozmazává. 

Vosk a pryskyřice skytají tuši a křídě potřebné 
hutnosti, saze barvitost, chemicky neúčinkujíce. 

Je-li málo sazí přidáno, tu kresba látkami těmi 
zhotovená neposkytuje přesný přehled práce zhoto- 
vené; mnoho sazí však brání mastným součástkám 
inkoustu, tuše neb křídy, by řádně do kamene vnikly. 

Jmenované látky zhotovují se dle vícero předpisů, 
z nichž některé zde uvedeme. 

Tus, má-li býti dobrá, musí byti křehká, mdle 
lesklá, v teple může sice býti lepkavá, nesmí však 
měknouti. Tříti nesmí se ve vodě tvrdé, jelikož sou- 
částky této vody jakosť tuše ruší; nýbrž třena musí 
býti ve vodě měkké, nejlépe pak ve vodě destillované. 

Ku práci budiž rozetřena trochu hustší, než oby- 
čejný psací inkoust. 

Tuš Lemercierova, které se nejraději po- 
užívá, sestává ze 

2 dílů váhy žlutého vosku, 

i*/.i » » čistého loje, 

6V2 » » marseillského mýdla, 

3 » » šelaku, 

I Vo » » sazí. 

Tuš tato připravuje se následovně: Ve vysoké 
nádobě vaří se nejprve vosk a lůj až se rozpustí, 
nyní za neustálého míchání přidává se mýdlo po ma- 
lých částkách. Když mýdlo se bylo rozvařilo, přidává 
se opět po částkách šelak, hmota vaří se tak dlouho, 
až se vyvinují husté páry, které se vzejmou v plamen. 



F Hoblík, LI TOGRAFiGKY UstavUaaělegky v Pardubigigh 








Y t \*0 C\P (i 

^\^e.v\c>\lÝG\^ soviok5\\ ^ 

V-T D . 

A 'x^\R tA\HGV\ AN\\i 
f \ ' POT) X^^čvlop-. 

\ ^ .S . A. . 



S/?lyjD / OLOJHOUCI ŇÁF{ODŇ i DŮA\ 
O C ^/o/?l O/n Y c^/ic 



I 








'- /■'.i ■ -■ . '‘ ^ : 'v-'. :\v '■'-'S'':,;.'- 




, -ífr,- • : ■- 



if ; ~x- ■ ■ ■ v . 

SWMR^^SSt' ■ - , -^ / KVwV-fiswíiUíf^lK^tí^ř i 

bIIBB ■-- '.A ■ 



■ 




♦ . 'S ' ' 



6 ; 



jenž as minutu nechá se pláti, na to se uhasí přikrytím 
příhodným víkem. 

Hmota nechá se ochladiti, přidají se saze, ovšem 
za stálého míšení; takto složená hmota vaří se nyní 
ještě as čtvrt hodiny; napotom nechá se vychladnouti 
a naleje se do formy na kámen mýdlem potřený. 
Získáme-li tuš, která špatně se rozpouští, nutno ji opět 
rozpustiti a přidáním mýdla učiniti způsobilou. 

Tuše dobré jakosti dle svých návodů zhotovují 
dále: DesmadrylI, Weishaupt, Vanhymbeck, Rohard, 
Charbonnel, Le France, Klimsch a j. Tuš bez přísady 
šelaku hodí se dobře ku pracím štětcovým. 

Křída litografická vyžaduje ku přípravě více 
zkušenosti, proto kupuje se již pravidelně hotová a při- 
chází do obchodu ve vícero druzích, buď měkčích 
(mastnějších) neb tvrdších. Mastnoty obsahuje pravi- 
delně větší dávku než tuš, nesmí jí však příliš býti, 
sice se maže a zrno na kameně zaplňuje ; tisk pak vy- 
padne z kresby, křídou 
onou zhotovené, roz- 
mazaný, nečistý. Je-li 
málo mastnoty v křídě, 
tu kresba ztrácí na 
určitosti a mizí s ka- 
mene. Tvrdá křída žádá 
pozorné, měkká silnější 
leptání. Pracuje-li se 
v příliš vyhřáté míst- 
nosti, křída se maže, 
pracuje-li se v příliš 
studené místnosti, zase 
křída nedrží. 

Dle Engelmanna 
pozůstává měkká 
křída z 32 dílů (váhy) 
žlutého v'osku, 24 dílů 
suchého marseillského 
mýdla, 4 dílů loje, i dílu 
kyseliny dusičné (této 
v 7 dílech vody) a 

7 dílů sazí. 

Tvrdá křída: ze 12 dílů (váhy) žlutého vosku, 

8 dílů mýdla, 10 dílů šelaku, l dílu vody, 2 dílů loje 
a 4 dílů sazí. 

Aiitografický inkoust připravuje se z 42 dílů 
(váhy) marseillského mýdla, 42 dílů tuku, 48 dílů še- 
laku, 24 dílů žlutého vosku, 24 dílů bílého vosku, 
21 dílů mastixu, 1 5 dílů asfaltu, 10 dílů černě a 5 oo dílů 
vody destillované, a sice takto : mýdlo vaří se v že- 
lezné, polévané nádobě tak dlouho až se vzejme 
v plamen, který se nechá 10 — 12 minut pláti; napotom 
další součástky postupně se přidávají, při čemž plamen 
vždy po dobu deseti minut se ponechá. Takto získanou 
hmotu vlejeme do vařící vody, s kterou ji dobře smísíme. 

Inkoustu dosáhli jsme dobrého, autografie jím 
psané vydrží několik měsíců a obtisknou 2 — Skráte. 

Inkoust tento nevyžaduje zvlášť připravovaného 
papíru, stačí pouze dobře klížený, silně satinovaný, 
pevný papír. Mnoho šelaku v inkoustu přivádí ztvrd- 



nutí jeho na papíře, kresba při přenášení na kámen se 
vytrhuje, autografie sama pak nevydrží déle 1 5 až 20 dní. 

Přetisková barva zhotovuje se v továrnách vý- 
robou barev se zabývajících a sice z černě tiskací, ku 
které přidá se mýdlo marseillské. 

Barva přetisková zhotovuje se nejlépe z těchto 
součástek: 80 gramů křídy litografické na mírném 
ohni se rozhřeje, přidá se 80 gramů litografické černě 
tiskařské a 80 gramů fermeže. 

Je-li příliš hustá, rozředí se přidáním obyčejné 
černě tiskařské; přidáním terpentinového oleje stává 
se vhodnou pro přetisky ze sazby. 

Pracovní místnosti. 

Aby bylo zařízení litografie účelné, musí odpoví- 
dat! mnohým požadavkům, kterých u obyčejné dílny 
možno postrádati, při litografii však jsou nezbytné. 

Zařízení ono musí na- 
pomáhat! vkusu lito- 
grafa ; stěny buďtež 
dobrými pomůckami 
vykrášleny, nátěr jich 
nejlepší jest tmavo- 
šedý, strop světlý, by 
zamezilo se možným 
rušivým odleskům. 

Místnost' obrá- 
cena býti má ku straně 
severní, by světlo denní 
nepodléhalo častým 
proměnám a příliš ne- 
rušilo. 

Okna \y^soká, bez 
rušivého rámoví, dolení 
třetina jich budiž za- 
mželá, by světlo dle 
možnosti se shora při- 
cházelo a vyvarovalo 
se vrhání stínu tužky 
neb ryjky. 

Rádně pracující zařízení provětrávací jest samo- 
zřejmě nutné. 

Podlaha nesmí býti pohyblivá; a i jinak dopo- 
ručuje se pokrýt! ji látkami pružnými, by narážení 
bylo mírněno. 

Pro stroje čárkovací, reliefky atd. doporoučí se 
zvláštní místnost’, kde jinak nezbytné chození a otřá- 
sání, které práci kazí, se zamezí. 

Teplota nemá klesnouti pod 16“ R., nesmí však 
též 18" R. přesahovat!. 

Pro večerní umělé osvětlování pracovny dopo- 
roučí se v prvé řadě světlo žárové elektrické neb žá- 
rové plynové. Plynové osvětlení pouhými plameny 
neb lampami budiž, kde možno, odstraněno, jelikož vy- 
vozuje veliký žár. 

Je-li světlo elektrické tak zavedeno, že každý 
pracující má svoji lampu, která musí býti v síle až 

9 * 







Stůl litografický. 

Toto i následující vyobrazení zapůjčena byla odborným závodem K. Klimsche ve Frankfurte n. M 




68 



třiceti svící, budiž umístěna s levé strany nad hlavou, 
má však býti pohyblivá. 

Stůl litografický budiž tak seřízen, by byl 



Po stranách umístí se pohyblivé postranice, na které 
klade se opěradlo pro litografa na přední její část’, na 
zadní oddíl pak podstavec k umístění předlohy. 




Ryjky. 




Kulaté ryjky. 






pevným. Jeho vrchní plocha ku lehčím pracím může 
býti tak sestrojena, že jest možno ji zvýšiti neb snížiti 
neb poněkud nakloniti od pracujícího směrem vzhůru. 



Stolice opatřena býti má šroubem, by možno 
bylo dle potřeby ji buď zvýšiti neb snížiti. 



69 



Provádění prací litografických 
na kameni. 

Litografie spočívá na vlastnosti kamene litogra- 
fického (vápence), že přijímá do sebe či ssaje mastnoty, 
které napotom tvoří tiskovou plochu. 

Získání tiskové plochy na kameni děje se v lito- 
grafii, jak již bylo pověděno, dvěma hlavními způsoby : 
a to buď na kameni hladkém, prostém, buď kresbou 
zhotovenou mastnými látkami : tuší, křídou, asfaltem a j., 
dále přetiskovou barvou (přetiskem). Kámen s po- 
dobnou kresbou činí se napotom tisku schopným lep- 
táním, to jest proměnou plochy kamene, kresby prosté, 
v uhličitan vápenatý, který jest nadále chráněn vznik- 
nutím této vrstvy před vnikáním mastnoty do kamene, 
ovšem za stálého vlhčení kamene. Práce tyto jsou 
prováděny na povrchu kamene a jsou to t. zv. způsoby 
práce ploché. 

Druhý způsob práce litografické jest pracování 
na kameni do hloubky. 



Rytina, jak výše uvedeno bylo, provádí se vrý- 
váním kresby do kamene, což díti se může buď ručně 
neb případnými stroji, leptáním prací těchto a konečně 
radirováním. 

Rytiny upotřebuje se hlavně ku provádění prací 
obzvláště jemných, přesnosti kresby vyžadujících, jako : 
malých krajinek, figurálních zobrazení s potřebnými 
písmy, dále map, plánů atd. 

Při rytině ovšem oné lehkosti kresby, její měkkosti 
a umělecký ráz, jakého při pracích křídových i pérových 
možno obdržeti, se nedocílí, a zůstává vždy při ní cosi 
ztrnulého vzdor vší píli pracovníka. 

Nedá se popříti, že v rytině práce obdivuhodné 
provedeny byly, avšak u poměru k té námaze, s kterou 
zhotoveny byly, nesnesou srovnání s jinými způsoby 
provádění. 

Práce rytinové na strojích provedené omezují se 
na přesně vyměřené hranice své působnosti, hlavně 
slouží ku zhotovování cenných papírů. 




Kámen jsa solí šťavelovou řádně vyleštěn, nabývá 
vlastnosti mastnoty od sebe odpuzovati, je nepřijímati. 

Kresby na kámen takový provádějí se pak vrý- 
váním do plochy kamene, kde se pronikne až do 
vrst\y kamene v původní jeho vlastnosti. Veškeré 
čárky vryté do kamene leštěného přijmou do sebe 
mastnoty a jsou tisku schopné, kdežto hoření leštěná 
vrstva mastnoty (barvy) nepřijímá. Tento druhý způsob 
sluje rytina, a jest prací prováděnou do hloubky. 

Rytina. 

Ačkoliv rytina jest se zřetelem na vlastnost’ ka- 
mene možno říci negativním způsobem práce litogra- 
fické, a ačkoliv práce ploché, najmě chromolitografie 
jsou nyní v litografii nej rozšířenějším způsobem pro- 
váděcím, proto přece přikročíme ku vylíčení rytiny 
na místě prvém, ježto u nás v Cechách již při počát- 
cích hlavním činitelem byla a mimo to as i v příštích 
dobách se s ní setkávati budeme. 



Leptání prací strojem čárkovacím zhotovených 
ploch vykazuje však ohromný postup v rytině, kde 
docíliti možno věcí úchvatně krásných, obyčejnou ry- 
tinou nedostižitelných, o čemž zvláště pojednáno bude, 
což platí i o radirování. 

Ku rytině nutno vžiti kámen té nejlepší jakosti, 
tedy kámen tvrdý, šedý a stejnozrnný. 

Pro rytinu možno kámen připraviti dvojím způ- 
sobem. 

Vezme se kámen úplně hladce obroušen}', potře 
se roztokem klovatiny, do které se buď duběnkového 
roztoku neb kyseliny dusičné, případně fosforové jistý 
díl přidá; kámen takto oleptaný stává se nepřístupným 
mastnotám. 

Způsob tento jest však málo vj datný, a neupo- 
třebuje se mnoho, nýbrž pro r}'tinu připravuje se 
kámen takto : Kámen hladce obroušený solí šťavelovou 
pomocí smotku plstěného řádně se vyleští, čímž ob- 
drží povrch vzdorující mastnotám, které do kamene 
tedy přístupu nemají. 



70 



Aby pak litograf na kameni pracovati mohl — 
jestiť kámen pravidelně šedožlutý, vryp na něm pak 
do bělá — musí se kámen opatřit! nátěrem (očernit!), 
což děje se koptem, který jest složen ze sazí lam- 
pových a klovatiny. 

V koptu nesmí býti příliš klovatiny, jelikož na 
kameni obdržíme nátěr příliš tvrdý a těžko se do 
něho pracuje ; málo klovatiny v koptu má zase tu vadu, 
že nátěr stírá se lehko s kamene a přehled práce 
se kazí. 

Pouhým koptem očerněný kámen skytá nátěr 
černý, je-li více nanesen, neb šedý, je-li méně nanesen. 
Chceme-li míti nátěr zahnědlý, přidáme do koptu něco 
červené hrudky neb rumělky. Očerňování kamene 
děje se buď štětci neb kartáči. 

Jelikož práce litografická, hlavně rytina, vyžaduje 
té největší přesnosti, a věděti musíme, kam jednotlivou 
čárku učiniti, musíme si dříve zhotovit! z kresby, kterou 



Dále zhotovíme obkres, když litografickou tuší 
na papíře průkresném učiníme průkres, tento na nátěr 
obtiskneme a naprášíme rozmělněnou modří neb 
červení. 

Konečně získáme obkresu, vezmeme-li vhodný 
kus želatiny listové, připevníme tuto na výkres a vry- 
jeme do ní ryjkou obrys, který potom práškem modře 
hadříkem napustíme a na kámen — nejlépe v lisu — 
obtiskneme. 

Obkres želatinový bývá ovšem nejpřesnější. 

Abychom se vyvarovali aspoň částečně roztírání 
obkresu na kameni, učiníme dobře, když nátěr málo 
nadýcháme před početím práce, čímž spojí se barva 
obkresu s nátěrem. 

Jak již praveno, provádí litograf svoji práci na 
kameni obráceně ; tedy zhotovuje-li podobiznu hledící 
na původním výkresu na právo a držící péro v ruce 
pravé, musí litograf vyrýti ji hledící na levo a držící 





Brus. Brousek. 





Pravítko rovnoběžek. 



na kámen provésti máme, obkres (pausu). Obkres na 
kameni získáme vícero způsoby. 

Vezmeme průkresný Iprůhledný) papír, na něm 
učiníme tužkou íneb čínskou tuší) průkres, ten pak 
obrátíme, na kámen na [tatřičné místo přilepíme, pod- 
ložíme obkresným papírem, po většině modrým (někdy 
červeným) a průkreskou jedeme po všech obrysech 
kresby za přiměřeného tlaku. 

Tím vznikne na kameni obkres modrý (červený), 
ovšem obrácený, ježto litograf musí vše, co na kameni 
provádí, obráceně pracovati, by při obtisku na papíře 
kresba zjevila se v žádoucí představě. 

Jiný způsob zhotovování obkresu jest, když čer- 
venou hrudku, po většině však modř pařížskou na 
ji-mný prášek rozmělněnou v pouhé vodě rozředíme, 
a tímto roztokem pomocí péra zhotovíme na prň- 
krosném papíře průkres, ten na kámen v lisu neb 
rukou obtiskneme, má však tu vadu, že lehko se stírá 
a vyžaduje tudíž opatrnosti pracujícího. 




Odstředivé pravítko pro paprsky. 



péro v ruce levé se vší podrobností ostatní; proto 
litograf, věnující se rytině, musí již býti zběhlejší 
v představě kresby obrácené ; mimo to musí si osvojit! 
určitou zběhlost’, či tak zvanou rutinu v ovládání ryjky. 

Když byl tedy litograf zhotovil si obkres na ka- 
meni, přikročí ku provádění. Ryje do kamene kresbu 
buď ryjkou ocelovou neb diamantovým úlomkem, do 
zvláštního držadla zasazeným. 

Že pouhé prorytí koptu (nátěru) nedostačí a že 
musí býti proryta i vrstva leštěná, jest samozřejmé. 
Hloubka vrypu do kamene závisí ponejvíce od jeho 
tvrdosti. Průměrná hloubka rytiny budiž as o* 12 7 nm, 
pro jemné čárky dostačí i hloubka 0’o6 mm, při širo- 
kých čarách možno jiti až do hloubky 0'22 mm, 
z hlubších čar barva z rytiny na papír více neobtiskuje 
a nutno práci považovat! za špatnou. Čáry hluboké 
jeví se vždy neostré a otřepané. 

Zručný litograf ryje též ihned široké čáry jedním 
vrypem ; doporoučí se však těm, kteří chtějí přesnou 



46 




UKAZKA z KLflUiRNiHO UtTflHU SMčTflNOUY OPĎRY „BRflNIBOŘI U CKHACh". 



RYTO n TISRNUrO U LITOQRflril U, KOTRBY U RRAZř, 200-11. 



71 



kresbu zhotoviti, by sesilováním čáry v silnou takové 
vytvářeli, jelikož předejde se u nich možnému chyb- 
nému tahu, který nelze pak opraviti. 

Ryjky přizpůsobuje si litograf ku práci dle po- 
třeby ; obrys vykonává špičatou ryjkou slabou, stíno- 
vání provede ryjkou silnější, kterou dle svého návyku 
si přibrousí buď na plocho, kde obě strany jsou stejné 
neb oválové, po případě brousí ji do trojhranu ; této 
ryjky opotřebuje pak k oběma způsobům práce. 

Ryjky brousí se na brusu kulatém, otáčejícím se 
na hřídeli ; napotom se na jemnozrném brousku při- 
způsobí. Nejlepší brousky jsou tak zvané »Misissipi«. 
Ryjku drží litograf buď jako tužku při zhotovování 
jemných čárek, neb mezi ukazováčkem a prstem pro- 
středním při čarách širokých. 

Širšímu obecenstvu nejznámější výtvor rytiny 
bude as navštívenka, provedená tak zvaným písmem 
anglickým. Litograf ryje je jak se říká vzhůru nohama 
a při tom ovšem písmo obráceně. Do naznačenj^ch 
linek učiní diamantem předrys, čímž obdrží všechny 
vlasové čárky; stínové pak dodatečně plochou ryjkou 
vyryje. 

Rytím — vyhloubá- 
váním — kresby v ka- 
meni vzniká při práci 
litografické prach, který 
nutno občas štětcem od- 
prašovacím odstraniti. 

Litograf, aby za- 
bránil vnikání tohoto 
prachu ústy a nosem do 
svých plic, což ovšem by 
zdraví jeho ohrožovalo, 
béře do úst naústenku — 
kolečko zhotovené z tu- 
hého papíru — které též 
zabraňuje zadýchávání ry- 
tiny, čemuž dlužno zabránit!, jelikož rytina, na kterou 
byla vnikla vlhkost, nepřijímá při načernění dobře 
mastnotu, tudíž se kazí, mimo to zadýchaný nátěr 
lehko i při největší opatrnosti se rozmaže a přehled 
práce jest napotom nemožný. 

Litograf musí při rytině si býti jist posudkem 
vykonané práce. Rytina provádí se totiž na očerněném 
kameni a každá provedená čárka jeví se tudíž bílá na 
černé půdě, kdežto tisk z práce té vykazuje opět na 
bílém , papíře čárky ty černé, jest zde tedy kontrast 
ten největší ; i nutno počítati s tím, že jemné bílé 
čárky na kameni zdají se poměrně silnými, na papíře 
však jsouce černé, nemají té působivosti, což ovšem 
platí o celé provedené práci. 

Na druhé straně nutno bráti zřetel k tomu, že 
nyní z rytiny, mimo navštívenek, práce litografické se 
netisknou, nýbrž pomocí přetisku se rozmnožují, kde 
dlužno při rytině počítati s nastávajícím sesílením čar 
při přetisku. 

Ku opravám chybných čar užívá se krytu. Kryt 
jest tekutina složená z rozmělněné soli šťavelové, klo- 
vatiny, kyseliny fosforové a koptu. 



Podobným opravám nutno však za každou cenu 
se vyhnout!, ježto časem čárky opravené, jsouce stejné 
prohloubeny, barvu přijímají do sebe a kresba se 
tudiž kazí. 

Když byla rytina úplně vyhotovena a prohlédnuta, 
setře se s ní řádně veškerý prach, poleje se přiměřené 
lněným olejem ; olej nechá se as pět minut vnikat! do 
rytiny; napotom se setře vlhkým hadrem, při čemž 
odstraní se i nátěr koptu s kamene; dále se při ne- 
u.stálém vlhčení kamene rytina naplní tamponem barvou 
tiskařskou. Kámen se několikráte očistí terpentinem 
a vodou a může se ihned z rytiny tisknout! v lisu. 

Má-li se přikročit! k tisknutí až za nějakou dobu, 
dlužno kámen načerněný slabým roztokem klovatiny 
potříti a odložiti. 

Větší opravy na rytině ku př. map, plánů a pod. 
provádí se dodatečně po načernění rytiny, kde chybná 
místa se opatrně vybrousí — obyčejně břidlicí při- 
broušenou — , napotom vyleští šťavelovou solí a oprava 
se vyryje. 

Z rytin dle způsobu zde uvedeného zhotovují se 
tisky pravidelně v ručním lisu a to v malém počtu 

na navlhčený papír, ježto 
rytina velkého upotřebeni 
nesnese a kazí se. 

Má-li však velký 
náklad z rytiny zhotoven 
býti rychloli.sem na pa- 
píře suchém, tu v mno- 
hých ústavech vyleptají 
rytinu do takové výšky, 
že vyvstane nad povrch 
kamene. K tomuto způ- 
sobu rytiny dostačí, když 
kámen neleštíme šťave- 
lovou solí, nýbrž oleptáme 
tekutinou složenou z klo- 
vatiny a kyseliny fosforové. Zhotovená rytina napustí 
se pak tamponem barvou, napráší kalafunou, leptá se 
potom silnou lučavkou tak dlouho, až rytina, která 
byla dříve vnitř kamene, vyvýší se nad povrch tohoto; 
musí tudíž leptáním kolem rytiny přiměřená vrstva 
kamene odstraněna býti. 

Jak již uvedeno, práce litografa, rytinu zhotovu- 
jícího musí se vyznačovat! neobyčejnou přesností; 
k cíli témuž upotřebuje též nástrojů, zvláště pro něho 
zhotovených. 

Tak mimo ryjek, které jsou zhotoveny z dobré 
oceli v různých tlouštkách a jsou zasazeny do dřevě- 
ných držadel, podobajíce se tužkám silnějšího objemu, 
upotřebuje dále úlomku diamantového, též do držátka 
na způsob tužky hranaté zasazeného, ku zhotovování 
jemných čar. 

Kružítka k rytí jsou pevné soustavy, končící 
v rourky, opatřené šroubky; do rourek zasazují se 
ryjky krátké. Jiné soustavy kružítek k rytí opatřeny 
jsou ocelovými vzpruhami a šroubem ku řízení vzdá- 
lenosti obou ryjek. Ku zcela malým kroužkům béře 
se tak zvaného nulátka. 











72 



Pravítek a trojúhelníků upotřebuje z oceli 
zhotovených. Ku přenášení obrysů upotřebuje se 
průkresek, zhotovených pravidelně z ryjky tím způ- 
sobem, že konec její se obrousí, by nezadrhovala a rýhy 
netvořila. 

Litograf zhotovující mapy upotřebuje ku nazna- 
čení stejných písem tak zvaných vidliček písem. Ku 
y^-rytí čárek tečkovaných užívá buď kolečka tečkujícího 
neb pravidelně jehličky poskočné. Dále křivek roz- 
ličných tvarů (ovšem kovových), trojúhelníků zvláště 
mechanicky sestrojených ku čárkování, nahražujících 
stroj čárkovací, přístrojku ku čárkování paprsků, roz- 
dělení kruhů a j. v. 

Leptání prací strojových. 

Jak dříve již uvedeno bylo, možno leptáním 
ploch, strojem čárkovacím zhotovených, docíliti velice 
krásných tonů a tím kreseb, které se hlavně jemností 
a hladkostí vyznamenávají. Ku pracím leptaným mohou 
se upotřebiti kameny pouze bezvadné a nejlepší ja- 
kosti, které se podobně jako ku jiným rytinám řádně 
solí šťavelovou vyleští. Jelikož práce leptaná, strojová 
bývá po většině doplňkem rytiny ruční, musí se tato 
po načernění řádně terpentinem vymýtí, aby na ka- 
meni nezbyla žádná mastnota. Aby se nám však pře- 
hled práce zachoval, naprášíme rytinu po jejím vymytí 
jemným práškem modře. 

Nyní opatří se kámen nánosem látky, chránícím 
jej před účinkem kyselin. Za nános může se upotřebiti 
obyčejný podklad ocelorytců aneb složeniny z pěti dílů 
asfaltu, šesti dílů vosku a šesti dílů stearinu, které se 
ohříváním slijí dohromady, při čemž přidají se dva 
díly sody. Nános musí býti pružný, což docílí se 
voskem ; asfalt sám o sobě jest křehký. Připravené 
podklady ku leptání dodávají odborné závody. 

Podklad vyleje se na kámen a aby byl stejno- 
měrný nános získán, zvláštním válcem neb štětcem 
se upraví. 

Nános nesmí býti silný, a po stuhnutí jeho, což 
nastati může po době l hod., vyčárkuje se případný 
rastr na stroji čárkovacím. Před početím práce této 
přesvědčíme se však na okraji kamene, zdali nános, 
vryp a stroj jsou úplně v pořádku. 

Nyní hustým asfaltem veškerá místa, která leptána 
býti mají, řádně ohraničíme a zbytečný rastr jím 
zakryjeme. 

Ku leptání rastru používá se pravidelně octu 
dřevitého neb železitého a sice v poměru i dílu (až 5 ) 
ku 2$ dílům vody, v níž se rozředí. 

Rastr tímto roztokem se poleje, a leptáme-li jej 
ku př. 7 'j min., obdržíme ton slabý. Nyní smytím 
kamene zbavíme jej kyseliny, řádně osušíme, a veškerá 
místa, kde přibližně tak slabý rastr nám dostačí, hustou 
mastnou tuší řádně přikryjeme, by chráněna byla před 
dalším účinkem kyseliny. 

Nyní polejeme rastr opět toutéž kyselinou a le- 
ptáme ku př. I min., čímž vznikne nám plocha rastru 
silnoj.šího, a účinek kyseliny byl i min. Kámen opět 



vymyjeme, osušíme, místa rastru, která jsou již dosti 
silná, opět zakryjeme tuší. 

Tak vytváříme dle potřeby další různé odstíny 
rastru. 

Při tom dlužno vžiti na vědomí, že účinek kyse- 
liny na kámen trvá as 5 minut, a chceme-li docíliti 
rastru silného, ku jehož vytvoření jest zapotřebí leptání 
1 5 minut, nedostačí nechati kyselinu prostě tolik minut 
na kámen účinkovati, nýbrž dlužno onu po každých 
5 min. novou nahraditi. 

Kyseliny možno nanésti ve výšce as i cm. 

Když byly veškeré žádoucí odstíny rastru vyhoto- 
veny, potře se kámen tuší mastnou, nechá se as hodinu 
tuš vnikati do kamene, napotom terpentinem a vodou 
se vyčistí a tamponem barvou napustí. 

Plochy tečkované získáme leptáním nejlépe, když 
na hladkém tuší neb asfaltem politém kameni vytá- 
hneme rastr křížem a leptáme, kde ovšem obráceně 
nejtmavší tony nejkratší dobu ku př. i min. leptáme, 
nejsvětlejší však až ku př. 40 min. ; zde účinek kyse- 
liny musí býti delší, anto má též větší plochu kamene 
odstraňovati. 

Rytina působením světla a leptáním 
vytvořená. 

Rytina tato zakládá se na vlastnosti asfaltu, cit- 
livém oproti světlu. 

Chceme-li ku př. síť mapy neb plánů, které zho- 
toveny býti mají v řeči české, německé a jiné, upo- 
třebiti pro všechny rytiny, učiníme si ze sítě oné tolik 
tisků na křídový neb čínský papír, mnoho-li map se 
má vyrýti. Připravíme i tolikéž kamenů, solí štavelovou 
vyleštěných, polejeme kameny ony v temnotě asfaltem 
citlivým oproti světlu, silným dosti nánosem. Asfalt 
ten sestává z 20 gr sýrského asfaltu, 3 oo gr chloroformu, 
100 gr benzolu a 20 kapek oleje levandulového. 

Když vrstva ztvrdla, učiní se na ní pravidelný 
přetisk ze sítě. Přetisk nezaschlý napráší se bronzem, 
bronz však na asfaltu nesmí zůstati vězeti. 

Kámen napotom vystaví se kolmo účinkům světla 
denního. Při letním plném osvětlení dostačí doba 
3o — 5o minut, v zimě ovšem zapotřebí jest několika 
hodin. Pro jistotu učiníme na straně kamene zkoušku 
čištěným terpentinem, zda asfalt více se nerozpouští. 

Nyní se celá plocha smyje sloučeninou z polo- 
vice oleje a polovice terpentinu kouskem bavlnky, při 
čemž přetisk sítě oné a ležící pod ním asfalt — ku 
kterému nemělo světlo přístupu, tedy neztvrdnul a jest 
rozpustný — se odstraní a objeví se tam plocha 
kamene. Ostatní plocha kamene zůstává pokryta as- 
faltem, který účinkem světla stal se nerozpustným 
a tvoří podklad ku leptání. 

Kámen se nyní vodou řádně vymyje a počne se 
s leptáním kyselinou octovou (poměr 2 — 100 dílů vody). 
Jemné čárky leptají se as 2 minuty, napotom se kámen 
smyje a leptaná místa, která mají býti slabá, se tuší 
mastnou přikryjí, silnější čáry leptají se dodatečně, není 
však radno 5 -minutové leptání překročiti. 



73 



Kámen jsa napotom řádně vymyt a dobře osušen, 
potře se buď mastnou tuší neb lněným olejem a as po 
lO minutách vymyje se celý benzolem, při čemž se 
i podklad leptací odstraní. Kámen se pak jako oby- 
čejná rytina tamponem načerní. 

Jak zřejmo z tohoto, možno říci, že způsobená 
tímto obdržíme pomocí přetisku na kameni leštěném 
rytinu vyleptanou. 

Radirování na kameni. 

Radirování na kameni může se díti dvojím způ- 
sobem: buď do podkladu leptacího vyryje se kresba, 
a leptá se do hloubky a jeví se napotom jako černá 
kresba na bílé ploše, neb radiruje se do černé (mastné) 
plochy na kameni, kde vyškrabováním bílých míst 
kresbu vytváříme. 

Ku radirování prvého způsobu vezmeme 
kámen bezvadný, solí šťavelovou řádně vyleštěný a po- 
lejeme jej podkladem leptacím, by kámen vzdoroval 
účinkům kyselin. 

Za podklad leptací slouží buď podklad pro ocelo- 
rytce neb průhledný asfalt. 

Podklad leptací naneseme na kámen, který se 
k cíli témuž trochu nahřeje, čímž se lépe stejnoměrně 
nanese. 

Nyní učiníme si na kameni obkres pomocí ob- 
kresného papíru modrého neb červeného, při čemž 
nesmíme se rukou dotýkati nánosu. 

Napotom ryjeme do asfaltu (nánosu) kresbu, 
avšak tím způsobem, že kámen zůstane za každou 
cenu netknut a pouze asfalt se prorývá, pročež upo- 
třebíme ryjky tupé, nikoliv ostré. 

Kresba provádí se velice snadno a lehce, ruka 
volně se pohybuje, a kresba vypadne tudíž smělá 
i lehká. 

Chybné čárky možno nánosem novým zakrýti 
a bez ohledu opět učiniti. 

Hotová kresba se potom leptá kyselinou octovou 
tím způsobem, že části kresby, které mají býti slabé, 
leptají se krátkou dobu (as V<2 minuty), silnější části 
déle. 

Vůbec pokračuje se jako při jiném leptání, kde 
slabé části zakryjí se tuší a silné déle leptají, při čemž 
dlužno vžiti zřetel k tomu, že déle 5 min. kyselina 
neúčinkuje. 

Zakrývali-li jsme kresbu asfaltem, musí se kámen 
po skončené práci napustiti olejem ; bylo-li zakrýváno 
tuší mastnou, není nutno oleje upotřebiti a kámen se 
vymyje a tamponem načerní. 

Druhý způsob radirování jest tento: 

Kámen hladký, solí šťavelovou neleštěný, se ozrní 
dle druhu práce. 

Napotom se trochu nahřeje a poleje sloučeninou 
z I dílu váhy sýrského asfaltu a 40 dílů váhy terpentinu. 

Když byl nános uschnul, učiní se naň obkres. 
Nyní vytváří se kresba tím způsobem, že ryjkou neb 
škrablem potřebná světlá místa vybíráme. Kámen, 
který byl zrněn a nemá stejnou hladkou plochu, avšak 



mnoho jemných pórů, přijme do sebe asfalt, čímž do- 
cíliti můžeme velmi jemného odstínování z ploch bílých 
až k úplně tmavým. 

Když byla kresba dohotovena, kámen potře se 
klovatinou, napotom se leptá a načerní. Kresba může 
též se vyleptati do výšky. 

Autografie. 

Autografie spadá více mezi práce přetiskové, 
jelikož autografii zhotovovati může libovolně buď písař, 
neb malíř-umělec, ovšem že též litograf, jejichžto práce 
potom buď na kámen litografický neb zinkovou desku 
jsouce přeneseny, činí tiskový objekt a přetiskem tedy 
teprve spojuje se s litografií. 

Práce při autografii koná se přímo a nikoliv, jako 
při jiné práci litografické, obráceně. 

Práce autografické dělí se ve dva způsoby a sice : 
Autografie na papíře obyčejném, případně autografickém, 
která se provádí inkoustem autografickým, neb auto- 
grafie na různých zrnitých papírech, prováděná mastnou 
křídou. 

Oba dva způsoby práce nevyžadují obzvláštní 
praxe a může každý dobrý písař neb kreslič autografii 
psáti neb plány kresliti, podobně na zrnitých papírech 
může umělec svoje práce tvořiti, při čemž přichází 
k platnosti všechen jeho ráz osobivý, nejsa .setřen pro- 
měnou práce osoby jiné. 

Ku psaní autografie možno vžiti buď obyčejný, 
hladký, dobře klížený papír, neb papír autografický, 
který obdržíme, natřeme-li obyčejný papír (hladký) 
směsí, sestávající z pěti dílů (váhy) jemného škrobu 
pšeničného, jednoho dílu dextrinu, dvou dílů klihu 
kolínského a jednoho dílu jemně plavené křídy, k čemuž 
přidá se něco gumiguty za účelem zbarvení směsi oné. 
Směs podobnou obdržíme též ze třiceti dílů (váhy) 
nejjemnějšího škrobu pšeničného, dvou dílů kamence 
a něco gumiguty. 

Ku kresbám na podobném papíře nutno učiniti 
si obkres. Abychom kresbu bez obkresu prováděti 
mohli, k tomu nám slouží průhledný (transparentní) 
papír autografický, který získáme takto: Vezmeme 

dobře klížený, pevný, hedvábný papír, t. zv. »Pellure«, 
jenž musí býti pokud možno tenký a průhledný. 

Papír ten natřeme směsí, sestávající: ze čtyř dílů 
(váhy) nejjemnější gelatiny, čtyř dílů průzračného gly- 
cerinu, jednoho dílu 36procentního alkoholu a čtyřiceti 
dílů vody. 

Samozřejmo, že autografie prováděti se musí na 
oné straně papíru, která byla směsí potřena. 

Autografie provádí se buď autografickým inkou- 
stem, který v předu byl popsán, neb řídkou tuší lito- 
grafickou, ponejvíce jemnými péry litografickými, pn 
čemž dbáno býti musí toho, by písmo neb kresba 
inkoustem (tuší) příliš nanesena nebyla, jinak při pře- 
tisku větší vrstva inkoustu (tuše) se rozmáčkne a auto- 
grafie vypadne neostrá, rozmazaná. Veškerého dotý- 
kání se papíru musíme se vyvarovati, neb mastnota 
prstů a pod. (byť i neznatelná) spolu na kameni při 

10 



74 



přetisku se objeví. Pérem psáti na autografickém pa- 
píře musí se velmi lehce, by péro nerylo v nanesené 
směsi, která jsouc odtržena od papíru, zůstane vězeti 
na péře a jest na závadu čistého provedení. 

Opravy na autografiii provedeme, když škrablem 
chybnou část’ odstraníme ; na místě tom však více 
psáno (neb kresleno) býti nesmí a nutno chybnou část’ 
vyříznout! a na místo to přilepit! jiný kousek papíru 
a sice tím způsobem, že jej na okrajích ústy navlhčíme 
a na zadní stranu přilepíme. 

Při přenášení autografie na kámen počínáme si 
tímto způsobem : Potřeme zadní stranu papíru, na 

kterém autografie provedena byla, tekutinou, sestávající 
z jednoho dílu kyseliny dusičné a deseti dílů vody, 
houbičkou ; papír takto navlhčený nechá se dle stáří 
autografie tři až deset minut ležeti. Při čerstvých 
autografiích dostačí doba tří minut. Kámen zatím po- 
třeli jsme terpentinem, autografii ssacím papírem osu- 
šili a položili na suchý již kámen. Nyní při dosti 
silném tlaku v lisu protáhneme, potřeme klovatinou 
rozředěnou, natřeme barvou, leptáme a načerníme. 

Jiný způsob jest, kde zadní stranu papíru auto- 
grafického pouze vodou potřeme, za to však kámen 
napustíme směsí, sestávající z pěti dílů čirého alkoholu, 
čtyř dílů třešti terpentinové a jednoho dílu obyčejného 
terpentinu. Na kámen tento přetiskneme navlhčenou 
autografii potom obyčejným způsobem. 

Při přetiskování autografii na velmi citlivé desky 
aluminiové a pravidelně pro úsporu času též na kámen 
pokračujeme takto : Kresbu (písmo) vložíme nejprve 
do mírně vlhkých makulatur, kde ji necháme po dobu 
I — 5 minut, což řídí se tloušťkou papíru. Tenké, prů- 
hledné papíry nabodáme na karton, by při protahování 
neutvořily se záhyby. 

Kámen, na který autografie přetisknuta býti má, 
přebrousíme suchou pemzou, prach s něho pozorně 
odstraníme a nyní položíme naň autografii, na kterou 
přiložíme mírně vlhký arch papíru, napotom v lisu 
kámen protáhneme nejprve při tlaku mírném, který 
postupně sesilujeme a na kámen z různých stran účin- 
kovati necháme. Kámen se pak potře klovatinou, dále 
natře barvou, leptá a naválí. 

Při přetiskování starších kreseb musí se kámen, 
když byl za sucha přebroušen, potříti terpentinem, 
a když byl kámen uschnul, položí se naň teprve kresba, 
jež se protáhne. 

Autografie na kreslicím papíře provádí 
se pravidelně při velikých kresbách (plakátech) hlavně 
umělci, kteří nejsou zvyklí prováděti kresbu o’oráceně 
jako se to díti musí při litografii na kámen zrnitý 
křídou. 

Ku autografii podobné vezmeme kreslicí papír, 
který vykazuje přiměřené přírodní zrno, papír ten 
houbou potřeme silně rozředěným škrobem. 

Na papír takovýto přeneseme si obkres a kres- 
líme křídou litografickou, která může býti různé tvrdosti. 
Obrysy možno buď autografickým inkoustem neb tuší 
litografickou provést!. Plochy plněné učiníme až po 
obtisknutí na kameni. 



Kresbu přetiskneme podobně jako jiné autografie, 
pakliže ji nejprve navlhčíme a napotom na kámen 
přetiskneme. 

Zvláštní druh autografie tvoří různé zrnité pa- 
píry. Papírů těch stává vícero druhů. Máme papíry 
se zrnem nepravidelným, hrubým i jemným, papír se 
zrnem pravidelným, vykazujícím tečky pravidelné neb 
čárky jednoduché, případně různě křižované. 

Papírů těch jsou druhy pevné, neprůhledné, jakož 
i druhy slabé, průhledné. Povrch všech těchto papírů 
musí býti ovšem opatřen bezvadnou látkou potřebnou 
ku přetisku, která nahražuje zrno kamene. 

Na papíry ty kreslíme litografickou křídou, při 
čemž musí dbáno býti toho, by potřebné tony ihned 
křídou učiněny byly, přílišného překreslování nutno se 
vystříhati, roztírání vůbec není přípustno. 

Když křídou odstínování provedeno, mohou se 
provésti obrysy pérem tuší mastnou, přes které více 
nesmí býti křídou kresleno. Plochy plné teprve až na 
kameni tuší vyplníme. 

Při některých zrnitých papírech počínáme si tím 
způsobem, že zrna upotřebíme pouze ku odstiňování 
přechodů kresebných, vlastní kresbu však provedeme 
pérem tuší na papíře, ze kterého před tím vrchní 
zrnitou vrstvu byli jsme odstranili. 

Kámen, na který kresba se zrnitého papíru pře- 
tisknuta býti má, musí broušen býti měkkou pemzou 
přírodní v různých směrech, při čemž stále tlak umen- 
šujeme. Tím povstane na kameni málo znatelné zrno, 
které napomáhá k tomu, že kresba na něm dobře vě- 
zeti zůstane. 

Papír se před přetiskováním navlhčí na zadní 
jeho straně vodou (nikdy však kyselinou). Vlhčí se 
potud, až jest podajný jako kůže. 

Ze začátku se bortí, když pak se vyrovná, bývá 
pravidelně dosti navlhčen; nikdy však nesmí při tom 
přední vrstva jeho začíti se lesknouti, tím jest práce 
zkažena. 

Papír navlhčený položíme na kámen, vložíme naň 
vlhký arch papíru a na vše to tuhou hlazenou lepenku 
a při slabém tlaku v lisu protáhneme. 

Nepřilnul -li papír zrnitý všude ku kameni, po- 
máháme buď vlhkým papírem neb houbou. 

Potom tlak sesílíme, polohu kamene alespoň 
jednou změníme, při čemž opět papír houbou na- 
vlhčíme. 

Papír lnoucí nyní ku kameni nesmí více uschnouti 
a musíme jej horkou (nikoliv však vroucí) vodou 
vlhčiti, až jej možno lehko s kamene odstraniti, houby 
při odstraňování nesmí se upotřebiti, sice jest práce 
zkažena. 

Na to se slabým roztokem klovatiny odstraní 
směs zrnitého papíru, která na kameni zůstala lpěti 
a přetisk známým způsobem se připraví. 

Kresba s průhledných zrnitých papírů přetiskuje 
se na kámen jako obyčejná autografie. 

Jiný druh autografie jest, kde položíme obyčejný 
papír autografický na tvrdé (kovové) desky, jichž 



1'AMKTNÍ LIST NA OSLAVL SIL ílOr;.\H;L VVXÁI.LZI I.Hm,l!AI II AL. M; \'l I I Ll'lll M 




FOTOLITOGRAFIE S DESKY 

DLE KRESDY TROF. JUL. MAŘÁKA 



ALLUMINIOVÉ 



I!Kl>ROI)IIKCK C. K. dvorní A .-íTÁTNÍ TISKÁRNY VK VÍDNI 





75 



povrch opatřen jest buď zrnem neb tečkami, případně 
čárkami. 

Kreslíme-li křídou litografickou kopalovou na 
autografickém papíře, vznikne nám kresba buď zrněná 
neb tečkovaná, případně čárkovaná, odpovídající vzorku 
povrchu desky, na které papír upevněn byl. Obrysy 
na kresbách oněch můžeme dodatečně pérem tuší 
zhotoviti. 

Kartografie (mapařství). 

Kartografií vyrozumívá se zhotovování různých 
druhů map, jako jsou : Mapy zeměpisné, mezi nimi 
mapy znázorňující zvláštnosti moří, dále mapy hvě- 
zdářské, hydrografické či vodní, orografické či mapy 
horstva, mapy hypsometrické, t. j. mapy označující 
křivky obzorové stejných, absolutních výšek, mapy 







Ryjky rovnoběžek. Vidličky písem. 



geologické, znázorňující útvary zemské, mapy fysikální, 
objasňující proudy vzduchové, teplotu a její rozdělení 
v různých ročních, měsíčních i denních obdobích a to 
jak vzduchu, tak i vodstva různých povrchů zemských, 
což nazývá se isothermy, neb sílu a tlak vzduchu, jež 
slují isobary. 

Dále v kartografii provádí se různé mapy poli- 
tické, ethnografické, zobrazující sídla a hustotu obyva- 
telstva, mapy přírodopisné, zobrazující zvířenu a rost- 
linstvo, mapy statistické, mapy historické a j. 

Mapy ty objevují se v různých druzích, buď jako 
mapy školní, příruční neb nástěnné. 

Mapy mohou se zhotovovat! všemi známými způ- 
soby práce litografické. Při kartografii musí litograf mimo 
vlastní práce své znáti důkladně různá pravidla, jež 
jsou při ni vyměřena. Tak musí znáti význam mě- 
řítka, způsob provádění situace (označení cest, míst. 



železnic, vodstva, lesů atd.), dále zachovávat! přesné 
volené druhy písma a vyznati se v provádění terrainu 
(označování horstva) atd. 

Fotoalgrafie v zrněném způsobu. 

Dle uhlokresby prof. Mařáka. 

(Příloha c. k. státní a dvorní knihtiskárny ve Vídni.) 

Z původní kresby, as 8o cm vysoké a 6o cm 
široké, učiněn snímek pomocí autotypického collodia 
při zaclonění zrnitou deskou Haasovskou (zrna čís. 4), 
při čemž kresba zmenšena na čtvrtinu původní (line- 
ární) velikosti. 

Za objektiv sloužil Zeissův anastigmat fF. 690 mm). 

Přijetí při elektrickém osvětlení čtyřmi oblouko- 
vými lampami á 3 ooo svíček vyžadovalo doby patnácti 
minut. 




Malý ruční stroj kruhů. 



Vyvoláváno bylo železem, sesíleným hydrochi- 
nonem a ustáleno cyanem. 

Takto získaný zrnitý negativ přenesen přímým 
kopírováním dle způsobu vládního rady J. Fritze na 
aluminium, při čemž následovně práce ona prove- 
dena byla : 

a) 25 gr kolínského klíhu dá se do nádoby a po- 
leje se 1 5 o g 7 ' vody ; nechá se 1 2 hodin namo- 
čen, podobně 

b) 39 gr suché bílkoviny (albuminu) v jiné nádobě 
s 3 o gr vody a 

c) 12 gr suché bílkoviny (albuminu) v třetí nádobě 
s 60 gr vody se namočí. 

Druhý den dá se rozmočený klíh do odpařovací 
misky a tato do teplé lázně (vody), kde se klíh během 
několika minut úplně rozpustí; jakmile se to bylo 
stalo, přidán v to roztok bílkoviny b) a celé se za ne- 
ustálého míchání udržuje v pohybu, až se počnou tvo- 

10 * 



;6 



řiti bílé vločky; potom tekutina ona filtruje se do 
připravené nádoby. 

i 5 gr této tekutiny klikové, 

6o gr roztoku bílkoviny c), 

6 gr dvojchromanu ammonatého a 
5 cx5 gr vody dohromady se smísí, 24 hod. nechá 
se státi, pak se tak dlouho filtruje, až tekutina, která 
původně byla kalná, objeví se úplně jasně zlatožlutou. 

K přijetí kopie určená deska aluminiová postaví 
se přes noc do kyselé lázně, sestávající ze 100 gr ky- 
seliny dusičné a 200 gr vody, na to umyje se pečlivě 
plstěným hadrem, dále pemzou tlučenou as hodiny 
se leští, znovu se umyje a usuší. 

Nyní se deska poleje vodou a ještě ve vlhkém 
stavu preparátem dvakráte po sobě se poleje a po- 



li. 600 dílů terpentinového oleje, 

100 dílů asfaltu, 

25 dílů loje, 

25 dílů žlutého vosku, 

25 dílů dřevěného dehtu a 
5 dílů levandulové silice (oleje); též tyto 
součástky se roztaví a stejným dílem s barvou I. smísí. 

Kopírovaná deska právě popsanou barvou jsouc 
natřena, dá se do nádoby s čistou vodou a pomocí 
bavlněného hadříčku se vyvolá a po pečlivém její umytí 
a usušení ssacím papírem se leptá rychle leptadlem 
sestávajícím ze 100 gr pryskyřice arabské (klovatiny) 
v slabý roztok proměněné a 2 gr kyseliny fosforečné. 

Ještě dodatečným naválením a silnějším leptáním 
stává se deska tisku schopnou. 




Stroj kruhů a paprsku. Litografický stroj čárkovací. 




Stroj ku rytí čar rovných i vlnitých. 



mocí přístroje otáčecího, který obložen byl zahřátým 
kamenem litografickým, co možná rychle se usuší. 

Preparování, samo sebou se rozumí, musí se díti 
v tmavé komoře a kopiruje se na obyčejném rámu. 

Doba kopírování obnášela l minutu při slunci. 

Kopírovaná deska natírá se hadrem s následující 
barvou vyvolávací tak dlouho, až jest úplně suchá. 

Vyvolávací barvu možno připraviti: 

I. 20 díh°i venetianského terpentinu, 

5 dílů asfaltu, 

20 dílů mastné barvy kamenotiskařské a 
3 díly žlutého vosku roztaví se na ohni a ta- 
kovým možstvím terpentinu se rozředí, až jest barva 
■' . >ln;_ tekutá. 



Pokud tisku samotného se týče budiž krátce po- 
dotčeno, že s desek aluminiových mohou tisknuty býti 
právě tak velké náklady, jako z kamene, a že desky 
ony mohou se taktéž častěji obrousiti a k novým 
pracím použiti, jako kameny litografické. 

Desky ty lze obdržeti u firmy J. Scholz v Mo- 
huči n. M., kterážto firma též podá veškeré nutné ná- 
vody k zacházení s nimi a o jich upotřebení. 

Stroje litografické. 

Jako při všech odvětvích práce lidské, tak i při 
litografii byla snaha práci lidskou nahraditi prací stro- 
jovou. 



77 



Některé druhy prací litografických dnes bez prací 
strojových nejsou ani myslitelný. 

Než pro litografii stroje zvláště vynalézat! nebylo 
ani třeba; nýbrž bylo pouze záhodno .stroje, kterých 
se při ocelorytině užívalo, upotřebit! též v litografii. 

Obyčejný stroj čárkovací, reliefka, guilloširka a jiné 
stroje ihned v litografii zdomácněly. 

Jich způsobilost pro litografii stoupla znamenitým 
vynálezem Bernarda Dondorfa, který kolem r. l83o 
místo obyčejné ryjky ocelové počal užívati zlomků 
diamantových, které svou tvrdostí a trvanlivostí skytaly 
možnost, zcela jemné čárky na kameni vytvářet!, aniž 
by rydlo — diamant — doznávalo změny jako rydlo 
ocelové, které ztrácejíc postupně svoji ostrost’, vytvá- 
řelo čárky nestejné síly. 



Trojúhelník ku stejnoměrnému čárkování. 

Trojúhelník tento jest připevněn ku kovové po- 
délné destičce, na které umístěno ozubené kolečko, 
kterým určuje se vzdálenost jednotlivých čárek od 
sebe. Tímto trojúhelníkem zhotoviti možno plochu 
stejně čárkovanou v různých hustotách. 

Podobný tomuto jest 

Přístroj ku zhotovování paprsků 

buď čar rovných neb vlnitých. 




Reliefka i guilloširka. 



Kolem roku l85o zaveden podklad pro leptání j 
(Aetzgrund). 

Od zavedení podkladu pro leptání nerylo se 
(vyjma obyčejných prací) více na stroji do kamene 
diamantem přímo, nýbrž radirováno pouze do pod- 
kladu, kterýmžto způsobem práce obdivuhodné jem- 
nosti a krásy docílena byla. 

Veškeré jednotlivé stroje litografické zde popsat! 
není možno s ohledem na vyměřené místo, mimo to 
stroje ty jsou tak složité, že pouhým popsáním jich 
složení seznati možno není; o tom svědčí hlavně to, 
že když podobný složitý stroj kdes jest zaopatřen^ 
b^^vá nutno ku jeho seznání zvláštního instruktora vy- 
slat!, by vyložil složení stroje a jeho zužitkování. 



Obyčejný stroj čárkovací. 

Týž zhotovuje se v různých soustávách; v zá- 
kladě však veškeré podobné stroje sestávají: Ze dvou 
podstavců (podnožek), na kterých upevněn železný 
rám, jehož podélné strany jsou dvě rovnoběžné kolej- 
nice. Na kolejnicích oněch umístěn můstek, na kterém 
připevněn mikrometrický šroub vřetenový, který na 
přední svoji straně opatřen kolečkem, které stupni 
a rukojetí opatřeno jest. Vřetenový šroub obepnut jest 
pláštíkem, klikou posunovaným, jenž stanoví vzdálenost 
jednotlivých čárek, které do kamene se ryjou dia- 
mantem, upevněným v pohyblivé rameno na můstku. 

Tímto strojem možno vyčárkovati plochu úplně 
stejnou, hladkou. Též možno přidáváním neb ubíráním 



78 



stupňů (na kolečku vyznačených) způsobit! buď pov- 
lovné přibližování neb vzdalování se jednotlivých rytých 
čárek. Též možno čárky buď sesilovati neb seslabovati, 
což děje se tak zvaným závažím, to jest miskou, do 
které přidáváme-li tíhy (pravidelně broků) na diamant, 
docílíme čárek stále silnějších, a naopak ubíráme-li 
tíhy s diamantu, stávají se čárky slabšími, což lze stup- 
ňovat! i tím, že po odstranění tíhy s diamantu pře- 
neseme misku na protilehlou stranu ramene, čímž do- 
cílíme tak zv. protiváhu. 

Kámen, na němž rytina se provádí, jest umístěn 
pod kolejnicemi a musí býti umístěn úplně vodorovně 
s celým strojem. 



Na reliefce zhotovují se ponejvíce tak zvané me- 
daile reliéfové, a sice radirováním do podkladu asfal- 
tového, kde obdržený relief za účelem získání efektu 
případně leptáme. 

Reliefka bývá tak přizpůsobená, že možno na ní 
zhotovovat! různé vlnité, zoubkované neb okrouhlé 
čáry, což se děje, když z přístroje odstraní se páka 
reliéfová; jako oproti tomu při pracích reliéfových od- 
straní se přenosy vlnité. 

Guilloširka. 

Guilloširka jest nejsložitější stroj litografický, ku 
jehož ovládání a řádnému zužitkování nutno znáti úplně 




Universální stroj. 



Reliefka. 

Jest podobný stroj předešlému, jenom že mimo 
diamantu, na přední straně umístěného, má na proti- 
lehlé straně připevněný hrot kopírovací. 

Ku práci na reliefce umístí se kámen na přední 
straně, na které se nalézá diamant; na protější straně, 
kde nalézá se kopírovací hrot, upevní se (voskem) 
matrice, jež pravidelně bývá medaile (relief) neb relief 
viněty některé. 

Matrice může býti buď prohloubená neb vyvý- 
šená. Při prohloubené, která jest příhodnější ku repro- 
dukci, umístí se hlavou ku pracujícímu. Při vyvýšené 
matrici umístí se tato obráceně ku pracujícímu. 

Před započetím práce matrici nutno olejem po- 
třiti, by hrot lehce po ní se pohyboval, jinak i mimo 
to nutno při otáčení šroubu vřetenového velmi pomalu 
a stejnoměrně pracovati, jinak vznikají chyby. 



jeho soustavu, která připouští na tisíce možných pro- 
měn výtvaru práce. 

Pracemi guillošovými vyrozumívají se různé čáry 
úplně stejně pravidelné, které v sebe se proplétají neb 
spojují, by vytvořily okrasy v podobě kruhů, oválů, 
vln, paprsků a různých jiných tvarů, které pro svoji 
čistotu, složitost a přesnost provádějí se hlavně na cen- 
ných papírech (státní papíry, akcie, různé úpisy a p.), 
kde zabraňují, aby nemohly býti nápodobeny. 

Při guilloširce, na rozdíl od jiných strojů litogra- 
fických, bývá umístěn otáčecí stroj, na který se kámen 
umísťuje. Tento otáčecí stroj jest však tak přičleněn, 
že možno na guilloširce pracovati soudobně s otáčecím 
strojem; avšak možno též pracovati, způsobíme-li, 
že otáčecí stroj zůstává pevně státi na svém stanovišti. 

Ku získání bezpočetně různých, tak zvaných čar 
fasonových, slouží šablony, rozmanitá to kolečka zvláště 
buď ozubená neb kruhovitě dělená. 



Hugo Carmine. Vídeň 

VII. BURGGASSE 90. 

TOVÁRNA NA STROJE a ODBORNÝ ZÁVOD VŠECH POTŘEB pko GRAFICKÉ ŽIVNOSTI 

ZALOŽENO 1878 




SKLAD 

FIRMY 

KAST &L EHINGEP^ 

SPOL. S OEM. RUČENf.Vl 

VE 

ŠTUTGARTĚ 

tovArxy 

NA 

BARVY, FERMEŽE 
VÁLCOVINU 

ATD. 

PRO GRAFICKÉ 
ŽIVNOSTI. 





v«AXA, 



UiyN Tl/R^, 




ZASTFPn HLSTVi 

FIR.MY 

HUGO KOCH 

v LIPSKU 



TOVARXY 

NA 

RYCHLOLISY 
PRO KAMENOTISK 
» SVĚTLOTISK 
» TISK XA PLECH. 



PATENT STROJŮ 

KU 

BRONZOVÁNÍ A HOBLOVÁNÍ 
KAMENŮ. 





0 # ^ 



TIŠTĚNO BARVA.MI Z TOVÁRNY KAST & EHINGER 
NA STROJI FIR.MY HUGO KOCH V U.MĚLECKÉ.M ÚSTAVU „SENEFELDER“ VE ŠTÝRSKÉM HRADCI. 



79 



Na výsledek práce, resp. na utváření se kresby, 
má při guilloširce velký význam tak zvaná rychlost’, 
kterou kresbu šablony na kámen přenášíme, a kterou 
na stroji stanoviti si můžeme. Dle různých rychlostí 
vznikají i různé tvary čar při upotřebení jen jedné 
šablony. 

Probíráním a upotřebením různých proměn práce 
na guilloširce vznikají krásné komposice, s jakými se 



ramenech, čímž možno, že když jedním hrotem ho- 
tovou kresbu obkreslujeme, druhý hrot nám tutéž 
kresbu, uveden jsa tím v pohyb, vykresluje případné 
zmenšenou na umístěnou desku. 

Pantograf k rytí. 

Pantograf tento zakládá se na téže myšlénce. 
Možno jím dle hotové šablony zhotovovat! rytinu na 





shledáváme na cenných papírech, k jichž sestavení však 
nutno jest zhotovit! náčrtek. 

Pantograf ku kreslení. 

Pantograf jest stroj, sestavený k tomu účelu, kresbu 
na určitou velkost zmenšiti, výjimečně též i zvětšiti. 

Pantograf v hlavní podstatě sestává ze dvou 
hrotů, umístěných na pohyblivých v sebe souvisejících 



kameni, aby to však možným bylo, musí pantograf 
tento oproti pantografu ku kreslení býti konstrukce 
velmi pevné. 

Nyní, kdy fotografie doznala velkého zdokonalení, 
a pomocí ní možno levně, rychle a co nejpřesněji různé 
kresby zvětšiti neb zmenšiti, posledně dvou jmenova- 
ných strojů litografických stále méně a méně bývá 
opotřebováno. v. Koranda. 



8o 



CHROMOLITOGRAFIE. 



Chromolitografie jest jedno z nejdůležitějších od- 
větví litografie vůbec. Ačkoliv toto označení vlastně 
vše obsahuje, co ve více než'jedné barvě z litografického 
kamene tisknuto jest, přece rozdělujeme chromolito- 
grafii ve dvě rozdílná odvětví a sice : litografický barvo- 
tisk a chromolitografii samu. 

Litografický barvotisk jest nejstarší způsob práce 
tohoto oboru a patří k němu všecky práce v hladkých 
plochách vyplněné (kolorované), kdež barva vedle barvy, 
též barva přes barvu k docílení rozličných tonů, s pou- 
žitím rytého nebo pérem kresleného obrysu tisknuty jsou. 
Prvé tisky z litografického kamene zajisté byly tisknuty 
černou barvou, později však konkurrencí jednotlivých 
závodů, kteréž hleděly svými výrobky před druhými 
vyniknouti, sáhnuto též ku barvám jiným, najmě ku 
bronzu v rozličném zbarvení. Napotom však s dobrým 
výsledkem použito též barev více, kterýžto způsob 
práce vyvinul se tak dalece, až dal základ ku nynější 
chromolitografii. Ku barvotisku řadí se hlavně levné 
obrázky do knih pro nejmenší mládež, mapy, plakáty 
a pod. 

Chromolitografii samu dlužno řaditi ku uměleckým 
výtvorům, kdež dovednost litografa přichází k platnosti 
při věrném napodobení předloh, malovaných rozlič- 
ným způsobem, jako tušové kresby, vodové (akvarely), 
guašové, pastelové, též i olejové obrazy, kdež nutno 
napodobit! vzhled originálu. Postup práce litografa při 
všech těchto předlohách jest skorém stejný; většího roz- 
dílu jest mezi malbami vodovými a olejovými. 

Při prvním způsobu napodobuje se lehkost barev 
vodových, po případě hrubost’ papíru zrněním, kdežto 
při druhém přicházejí k platnosti tony masivní. 

Ku docílení vzhledu olejových obrazů, jako na- 
podobení struktury plátna, štětcové nanesení barev 
a jiných, užívá litograf rozličných razicích ploten. 
Zkoušeno též tisknout! na malířském plátně, avšak 
s malým výsledkem. Lepších výsledků docíleno 
tisknutím na hedvábí, na atlase a pod., kteréž dlužno 
před tiskem na papír napnouti. 

Litograf po obdržení předlohy malované jedním 
ze zmíněných způsobův musí se nejdříve rozhodnouti 
dle daných poměrů, na postupu práce, v jakém 
jednotlivé barvy provedeny býti mají, totiž zdaž lze 
užiti pérem, rytých, křídou, asfaltem, světlou tuší, 
rastrovaných, stříkaných nebo též autotypických, svétlo- 
tiskových a v jiných způsobech pracovaných ploten a na 
jiočtu barev. Počtu barev odpovídá též počet kamenův 
a vzro.ste týž zejmena při velkých obrazech olejovými 
barvami malovaných. Největší pozornosti vyžaduje tak 
-.v. shodnutí (spasování) barev na sebe, od kteréhož 
visí iéž dokonalosť reprodukce samé. Přesné shod- 
í-.pasování) barev docílíme znaménky, kteréž musí 



na každé barvě s obrysem přesně býti shodné. Po určení 
postupu práce, udělá si litograf z předlohy, která repro- 
dukovaná býti má, tak zv. obrys (konturu). 

Obrysy (kontury) připravují se rozličným způso- 
bem a to buďto se vyryjí do gelatiny, nebo též pérem 
a tuší na gelatinu, gelatinový papír, průhledný rostlinný 
papír, křídou chemickou na zrněný průhledný papír 
se vykreslí. Obrys lze též zhotoviti na průhledný 
papír tužkou nebo kreslířskou křídou, nechati jej ve stroji 
na kámen obtisknouti aneb průkreskou prokresliti a na 
kameně mastnou křídou aneb tuší vykreslit!. Posled- 
nějšího způsobu užívá se hlavně při obrysech, kteréž 
tisknout! se mají, nebo též při černých křídových 
kresbách, při čemž přirozeně vykreslení obrysů mastnou 
tuší odpadá. 

Při gelatinových obrysech nutno sobě následovně 
počínati. Gelatina se napínacími hřebíčky na originál 
připevní a pozorně veškeré obrysy a ohraničení barev 
ryjkou vyryje. Ryjka musí býti tak broušena, by ob- 
rysy vykrajovala, nikoliv však řezala, což při obtisknutí 
obrysu nedá otisk hladký. Při obrysech z olejových 
obrazů jest nutno veškeré tahy štětce znázornit!, jelikož 
se tím další práce při provádění barev usnadní. Gela- 
tinu při dělání obrysu jest nutno před vlhkem chrániti, 
též hleděti, by chována byla v stejné teplotě, jelikož 
při větším teplu tvrdne a praská, kdežto v chladu 
a vlhku se vlní. Rovněž záhodno co nejméně prostou 
rukou se jí dotýkati. K zamezení dotyku připraví se 
kousek flanelu pod ruku, s kterým též vyryté částky 
gelatiny odstraňujeme. Flanel tento musí býti jemný, 
by gelatinu neškrábal, což při obtisknutí obrysu vše 
chytá a jej ruší. Obrys takto vyrytý předá se tiskaři, 
který jej načerni přetiskovou barvou, navlhčí mezi 
vlhkými archy pijavého papíru, na čistě obroušený 
kámen položí a obtiskne. 

Položení gelatiny na kámen vyžaduje velké péče, 
aby totiž obrys byl umístěn tak, by v rychlolisu 
tisknout! se mohl, což děje se hlavně při vědeckých 
tabulkách. Tu musí býti velikost’ označena na kameni 
před obtisknutím obrysu, do které pak navlhčená 
gelatina se umístí. V některých závodech též gelatinu 
před vlhčením nalepují na papír. 

Tlak na gelatinu při obtiskování musí z počátku 
býti slabý, by obrys se neroztáhl aneb neposunul, 
načež se ponenáhlu sesiluje. Po sejmutí gelatiny 
s kamene týž se slabě klovatinou natře, mastnou barvou 
načerní, pryskyřicí napráší, napálí a předá opětně lito- 
grafovi, by obrys dodatečně opravil a znaménka sho- 
dovací (pasovací) mastnou tuší vytáhl. 

Při provádění obrysů pérem a tuší na gelatině, 
lze užiti též terpentinem rozdělané tuše, na gelatinový 
aneb průhledný papír rozetřené destillovanou vodou. 



8i 



Obrysy tímto způsobem nutno dělati co možno tuší 
nejřidší, jinak jsou tlusté a neostré. 

Při protažení obrysů takto zpracovaných, počíná 
si tiskař jako při způsobu prvém, s tím však rozdílem, 
že jen obrysy na gelatině se slabě vlhčí a všecky na 
vlhký kámen obtisknou. 

Z obrysu některým uvedeným způsobem při- 
praveného, udělá se buďto černou neb modrou barvou 
na hladký papír tisk, přiloží na čistě broušený kámen 
a silným tlakem stroje obtiskne. 

Takto připravený obtisk musí litograf dříve než 
počně pracovati, pemzovým práškem nebo vodou s ter- 
pentinem neb benzinem seslabiti, by při leptání hotové 
kresby z kamene lehce odstraněn býti mohl. Jiný 
způsob připravení obtisku děje se naprašováním. Otisk 
obrysu na hladkém papíře tak dlouho rozmělněnou 
rudkou se naprašuje, až i ty nejjemnější čárky dosta- 
tečně rudky na se přijaly, by nejevily se přetrhané 
a takto upravený tisk na kámen se obtiskne. Tímto způ- 
sobem připravený obtisk není radno stírati ani smývati, 
jelikož barva, nemající dostatečného pojítka v sobě, 
smyje neb rozmaže se všechna. Obtisků udělá se 
tolik, v kolika barvách reprodukce provedena býti má. 
Po obdržení obtisků přikročí litograf ku vlastní práci, 
totiž kreslení jednotlivých barev, kteréž na sebe tisk- 




Péra li 



bez určitého směru, krátké čárky anebo tak zvaná 
křídová manýra. Určování směru teček záleží na soud- 
nosti a dovednosti litografa samého, což ale podléhá 
též jistým pravidlům, takže nedoporoučí se, by tečky 
byly dělány do kroužků, má-li se napodobit! na př. tráva, 
kdežto oblaka též nevyjímají se pěkné, pakli jsou 
v řádcích tečkována. 

Nejvíce se odporučuje tak zvaná křídová manýra, 
kterouž možno všude použiti. 

Tečkovaná plotna jest pro tisk, zejmena pro pře- 
tisk, jednou z nejvýhodnějších. 

Tohoto způsobu ujali se někteří mechanikové, 
snažíce se sestrojit! stroj, kterýž by tečkování na kámen 
sám zastal. Sám se pamatuji, že za doby mého učení 
jistý profesor pražské techniky, jehož jméno jest mi 
neznámo, o něco takového se pokoušel, avšak asi bez 
výsledku. 

V Paříži však v posledním čase jakýsi Louis 
Lesage podobný přístroj zhotovil a sice s použitím 
elektrického proudu. O účelnosti tohoto stroje není 
možno se nám vzhledem ku novotě jeho zmíniti, avšak 
poněvadž i zde jako při práci ruční možno tečku vedle 
tečky na kámen vpraviti, jest výhoda asi tatáž, pouze 
s tím rozdílem, že tečky jsou snad pravidelnější. Pra- 
videlnost’ ta však kresbě mnoho neposlouží, spíše může 




nuty, dají reprodukci odpovídající originálu, kteréž děje 
se několika od sebe rozdílnými způsoby a to tečko- 
váním tuší, křídou na kameni, papíru, asfaltem a j. 

Tečkování. 

Nejrozšířenějším a nejvíce užívaným jest způsob 
práce tečkované, totiž pérem a mastnou tuší, tečky 
jsou kladeny jedna ke druhé rozličné hustoty a veli- 
kosti, odpovídající kresbě. Tímto způsobem zhotovují 
se u nás v Čechách většinou menší věci, v Německu, 
ve Francii a j. však v některých ústavech i velké 
plakáty a obrazy. 

Tečkování samo vyžaduje velké routiny a jistého 
zacházení pérem, kteréž v pozdějším věku litografa 
vypracuje se v manýru, kterouž nelze druhému na- 
podobit. Všeobecně má však tento způsob tu nevý- 
hodu, že každá práce déle trvá, tím též jest dražší 
a není-li zhotovena jistou rukou, nemá též pěkného 
vzhledu. 

Tečky mohou býti prováděny v rozličné formě 
a to kruhovité, podlouhlé, oválové, též v rozličných 
polohách a sice v řádcích vodorovných, šikmých, svis- 
lých nebo rozličně hadovitě kroucených, do kroužků, I 



při tmavších barvách škoditi. Náhradu tohoto stroje 
možno nalézti v gelatinových rastrovaných plotynkách, 
o kterýchž se později šíře zmíním. 

Tomuto stroji předcházelo elektrické péro 
ku kreslení a tečkování, sestrojené J. Phillipsem 
v Londýně. Toto péro poháněno jest malým elek- 
trickým motorem, kterýž účelně umístěn jest. Podrobný 
popis jeho nalézá se v jednom ze starších ročníků 
»Allg. Anzeiger fůr Druckereien*. Aparát ten, ačkoliv 
vyznamenává se svým důmyslným sestrojením, v praxi 
se neosvědčil. 

• Křída. 

Křída zaujímá v litografii jako materiál ku kresbě 
jedno z prvých míst. Křídou pracovati se počalo již 
v prvých dobách vynalezení litografie a věnovali se 
tomu umělci na slovo vzatí, kteříž svoje výtvory na 
kameni k platnosti přiváděli. 

Z našich malířů možno jmenovati mezi jinými 
též J. Čermáka, Jos. a Quida Manesa, B. Wachsmana, 
Petra Maixnera a K. Javůrka, kteříž nejednu pěknou 
práci na kameni mastnou křídou kreslenou po sobě 
zůstavili. 

1 1 



82 



Chemickou (mastnou) křídou z vosku, mýdla 
a koptu sestavenou počal pracovati Senefelder asi 
v roce 1802. Současně s ním však týž způsob zavá- 
děti počal děkan Schmidt z Miesbachu, pročež se 
též jemu neprávem vynalezení litografie přičítalo. 

Největšího rozkvětu těšila se práce křídou kres- 
lená do vynalezení heliogravury, zinkografie, světlotisku 
a jiných chemických způsobů, od kteréž doby nevěnuje 
se křídě taková péče, jaké by zasluhovala. Nyní se 
užívá křídy při větších pracích a to hlavně při barvo- 
tisku, prémiích atd. 

Pakliže v pérokresbě na kámen vynikají jednak 
čisté linie souběžné nebo přes sebe kladené, též tečky 
rozličným způsobem sestavované, v křídě vyskytuje se 
připravením kamene jen množství nepravidelných teček, 
kteréž křídovou kresbu charakterisují. 

Kámen ku křídě musí býti zvláště připraven a sice 
t. zv. zrněním. Kámen zrněný vykazuje pod zvětšo- 
vacím sklem množství vrcholků a dolíků. 

Na vrcholcích těch po přetažení křídou slabším 
nebo silnějším tlakem ruky, světlejší nebo tmavší stopy 
křídy zůstávají, kdežto dolíky jsou úplně čisty. 

Při zrnění kamene rozhoduje 
účel kresby, po případě též veli- 
kost’ její, totiž při větších pracích 
zrno hrubší, při menších jemnější. 

Kameny ku docílení stejného zrna 
jsou nejlepší modré nebo šedé. 

Kameny žlutého druhu méně se 
hodí, jelikož při menší hutnosti 
kamene též zrno jest nepravidelné 
a neostré. Kresby, kteréž mají 
tisknuty býti černou barvou, musí 
rozhodně pracovány býti na ka- 
menech modrého nebo šedého 
druhu. 

Kameny, kteréž nejsou stejnoměrné hutnosti nebo 
rozličné chyby obsahují, jako vápenné, rezovité skvrny, 
otisky t. zv. pravěkých řas (dendrity) nebo žilky jiných 
mineralií, dlužno vyloučiti. 

Kámen možno zrniti jednak tlučeným sklem, 
pískem, smirkem nebo též v odborných obchodech 
doporučovaným zvláště jemným pískem, pod názvem 
zrnící písek. Sklem docílené zrno vyznamenává se větší 
ostrostí a stejností než-li pískem, kteréž jest mělké 
a nestejné. 

V prvých dobách vynalezení litografie užíváno 
bylo též odpadků granátu ku zrnění. 

Zrniti možno asi následovně : Na čistě obroušený 
kámen proseje se jemným sítkem část z některého 
zde uvedeného materiálu. Pak se menším kamenem 
nebo t. zv. běhounem bez veškerého tlaku krouží po 
celé ploše kamene. Při častějším střídání písku, při 
čemž vždy starší odstraňujeme, zkouší se zrno, zdaž 
nabylo dostatečné ostrosti. V kladném případě kámen 
se čisté omyje, nechá oschnouti a jedním z uvedených 
způsobů obtisk naň učiní. Obtisk musí býti slabší, 
j-.likož při smývání téhož zrno se otupuje a barva, 
■ ~"ou byl dělán, má obsahovat! co možná nejméně 



mastnoty, by po leptání obtisk nechytal a tím kresbu 
nerušil. 

Zkoušeno též ruční zrnění kamene nahraditi jiným 
způsobem a sice prášením asfaltu na teplý kámen 
a pak leptáním zrněnou plochu získati nebo též pře- 
tisky ze skelného papíru, gelatinových rastrů, tkanin atd. 
avšak nikdy zrno takto docílené se pro umělecké 
kresby a pro svou určitost’ vzorku nehodí. 

Nechtěje se zde rozepisovat! šíře o vlastní kresbě 
křídové, chci se zmínit! jen o některých způsobech 
práce, kteréž křídovou kresbu doplňují. Nejdůležitější 
a nejvíce užívané jsou práce do asfaltu, světlé tuše 
a podtírání třecí křídou. 

Asfalt při litografii užívaný připravuje se ze syr- 
ského asfaltu, benátského mýdla a panenského vosku. 
Hotový asfalt možno též koupiti v odborných ob- 
chodech. 

Ačkoliv do asfaltu pracuje se rozličným způsobem, 
zmíním se zde pouze o jednom a to nejvíce užívaném. 

Na kámen s pěkným, ostrým zrnem udělá se obtisk 
a přes něj asfaltová smíšenina válcem se nanese, anebo 
též poněkud řidší volně nechá 
stéci, při čemž kámen musí býti 
poněkud nakloněn. Taktéž možno 
k úspoře práce místa, kteráž mají 
zůstat! čista, před asfaltováním 
roztokem klí arabského, kyseliny 
solné a vody potříti. Po řádném 
usušení asfaltu možno přikročit! 
ku práci. Asfaltová tato vrstva 
se dle potřeby z kamene rozlič- 
nými škrábly (Schaber) buď zcela 
neb částečně seškrabuje. Použitím 
jemného pemzového prášku ku 
vytírání asfaltu možno nejjemněj- 
ších tonů docíliti. Plotna takto zpracovaná obyčejným 
způsobem se ku tisku připraví. 

Světlou tuší lze též tímto způsobem pracovati 
a sice ještě s větším prospěchem, jelikož možno tuto 
na určitá místa nanášeti. Tato tuš se jako jiná lito- 
grafická na sucho natře a destillovanou vodou rozetře. 
Štětcem nanášíme ji na místa určená. Pakliže má po- 
krýt! celý kámen, nakloní se tento a tuš nechává volně 
stéci. Při natírání nutno k tomu přihlížet!, by tuš 
všude stejně byla položena. 

Podetírání třecí křídou. 

Tento způsob práce zvláště v Americe jest roz- 
šířen. Zrněný a nahřatý kámen se smíšeninou sestáva- 
jící z litografické křídy, vosku a kopalové fermeže, 
flanelovým tamponem stejnoměrně přetírá. Na takto 
připravený šedohnědý podklad udělá se obtisk rudkou 
nebo bronzem naprášený. Postup práce jest stejný 
jako na obyčejném zrněném kameni, s tím však roz- 
dílem, že světla úplně bílá a slabší než podklad škrábly, 
ryjkou, případně nožem, zcela aneb částečně se pro- 





Rýsovní péro. 



83 



berou a tmavší tony se křídou dokreslí. Při tmavších 
tonech odporučuje se křída měkká, při světlejších 
tvrdší. 

Tímto způsobem pracují se hlavně světlejší barvy, 
zejména světlešedé, při krajinách ku docílení jemných 
odstínů též modré barvy. Hlavně tohoto způsobu 
užívá se při barvách, kteréž pokrývají celou plochu 
kamene. 

Snaha nahraditi zrno ručně zpracované jiným 
umělým, dospěla vynalezením tak zvaných zrněných 
papírů kýženého cíle. 

Tyto papíry vyrábějí se v rozličných druzích hru- 
bosti zrna, průhledné a neprůhledné. Vzorků zrna 
vyrábí se veliké množství a to papír se zrnem pravi- 
delným, hrubým nebo jemným v rozličných odstínech 
hrubosti, nebo papír se zrnem nepravidelným též v roz- 
ličných druzích, nebo též s liniemi a to hrubými, jem- 
nými, křižovanými, nebo též t. zv. »hadí zrno*. 

Zrno voliti nutno jako při kresbě křídové na 
kameni dle velikosti předlohy a sice není radno pro 
malé práce bráti papír se zrnem hrubým a pro velké 
naopak. 



Obtisky naprašované se na papír nehodí. Na 
takovýto papír možno též z fotografických negativů 
kresbu kopirovati a co obtisků použiti. Papír pro tento 
případ připraví se následujícími roztoky; 

1. Citran železito-ammonatý l 5 gr, destillované 
vody 6o gr. 

2. Červená krevná sůl 12 gr, destillované vody 
60 gr. 

Každý roztok připraví se zvláště. Stejné díly 
těchto roztoků před upotřebením smísí se ve tmavé 
komoře a určený papír po jedné straně širokým, jemným 
štětcem stejnoměrně se natře, by citlivosti se docílilo. 

Po uschnutí nechá se v obyčejném kopírovacím 
rámu pod fotografickou deskou na denním světle ko- 
pirovati. Kresba na papíru přechází z modré do šedé 
barvy. Po dostatečném vykopirování kresby se papír 
řádně v čisté vodě vykoupá a po uschnutí řídkým 
škrobem natře. Pod vrstvou škrobovou prosvitá kresba 
se všemi i nejjemnějšími odstíny. 

Jiný způsob docíliti zrna jest podkládání slabších 
papírů kovovými deskami, na kterýchž zrno toto 
se nachází. Firma Klimsch ve PTankfurtě vyrábí po- 






3 




Škrabla. 




Škrabla na rýhovaný papír. 



Práce na těchto papírech vyžaduje veliké opatr- 
nosti a vzorné čistoty, hlavně musí býti brán zřetel na 
to, by odřezky Išřídy na papír nepadaly a též by téhož 
co možno nejméně prostou rukou bylo dotýkáno. 
Jednotlivé polohy mají býti hned v určité síle a čistě 
položeny. Překládání a sesilování jednotlivých poloh, 
pakliže nutno, musí býti pozorně provedeno a zvláště 
brán zřetel, by křída se nerozmazávala a tím kresbu 
po obtisknutí nerušila. Pracovati třecí křídou (Wisch- 
kreide) na papír se neodporučuje. 

Kresbu nutno na papíře dříve úplně křídou pro- 
vést! a pak teprve tuší obrysy pérem doplniti ; větší 
plochy, kteréž tuší mají býti pokryty, musí se vyplňo- 
vat! až po obtisknutí kresby na kámen. 

Papíry tyto přicházejí do obchodu již hotové, 
avšak možno též každému papír si zhotoviti. K tomuto 
cíli vezme se kreslicí papír se zrnem co možno nej- 
hrubším a přetře se řídkým roztokem pšeničného škrobu 
a po uschnutí papír k reprodukci jest hotov. 

Obtisky na papír připravují se podobným způ- 
sobem jako na kámen, avšak jest nutno užiti vždy 
barvy modré nebo červené. 



dobné desky asi v devíti druzích pod názvem >Schattir- 
apparat*. 

Na takovouto desku položí se tenký papír potřený 
pšeničným škrobem a tvrdou křídou se naň kreslí. 

Výhoda jest ta, že možno ku jedné kresbě roz- 
ličných druhů zrna podložením desk použiti a tím též 
kresbu rozličnými tony obohatit!. 

Přenášení na kámen děje se týmž způsobem jako 
z papírů druhých. 

Stříkání. 

Snaha zlevnit! práci a uspořit! na čase litografovi, 
hlavně při větších pracích, korunována použitím tak zv. 
stříkání. 

Způsob tento doporučuje se hlavně při pracích 
větších, avšak i při malých, možno cvičenou rukou 
docíliti pěkných výsledkův. 

Stříkat! možno několikerými způsoby a to kar- 
táčkem, štětcem přes sítko nebo též přes nůž, pravítkem 
skrz sítko, kteréhožto způsobu hlavně v Německu se 
užívá, anebo též s t ř í k a c í m přístrojem. 

1 1 * 



84 



Práce stříkaná jest svým zrnem podobna práci 
křídové na kameni, jest však poněkud nepravidelnější 
v svém charakteru. 

Pro tisk a hlavně pro přetisk vyžaduje velké 
péče tiskaře, by plochy stříkané přenesl neporušeny 
na papír, resp. na kámen. 

Sítky ku stříkání vyrábějí se v rozličných velikostech 
otvorů. Nejlepší jsou ona, kdy počet otvorů na 
I cm'^ obnáší mezi 20 — 3o. Při jemných sítkách jest 
práce zdlouhavá, kdežto při hrubších zrno též jest 
hrubé a nestejné. Zde též platí zásada, pro menší práce 
sítko jemnější a pro velké hrubší. 

Kartáčkův užívá se několikero druhů, avšak nejlepší 
jsou opotřebované kartáčky na zuby s krátkým vlasem. 

Tuš musí býti raději hustší než-li řidší, jelikož 
řidká tuš po dopadnutí na kámen se rozplizá. 

Při stříkání nutno počínati si následovně : 

Hladký nebo též zrněný kámen se čistě opráší, 
místa, kteráž mají zůstati čista, zakryjí se klovatinou 
aneb přizpůsobenými kousky papíru. 

Na druhý kámen vyleje se část’ při- 
pravené tuše a kartáček do ní namočí. 

Kartáček není radno sytě namáčeti, 
jelikož při přebrání sítka odprašují se 
větší části tuše a plocha tím jest ne- 
stejná a zrno hrubé. K docílení stej- 
ného zrna jest radno, by při přebrání 
sítka, kartáčkem i sítkem proti sobě 
stejnoměrně se pohybovalo. Při silněj- 
ších tonech přiblíží se sítko blíže, při 
slabších dále od kamene. Vystříkanou 
plochu jest nutno vždy pérem a jehlou 
praviti. 

Leptání děje se týmž způsobem 
jako při pracích Iďídových. 

Přístroj ku stříkání sestává z vý- 
věvy a vlastního stříhacího přístroje. 

Vývěva umístěna a sestrojena jest 
tak, by nohou možno bylo jí pohybovat! 
a tím vzduch do přístroje hnáti. 

Strojek sestává z rukojetě, skrze kterouž pro- 
chází rourka od vývěvy, kteráž se rozděluje ve dvě menší. 
Jedna z nich vede na kolečko upravené tak, že proud 
vzduchový z rourky této vycházející jím pohybuje. Na 
kolečku tom připevněna jest jehla, kteráž vodorovně 
probíhá lžičkou tuší naplněnou. 

Kolmo na tuto jehlu vedena jest druhá rourka, 
protažená do jemného hrotu, z kteréž vzduch vychá- 
zející, z jehly tuš na ní nabranou ze lžičky sfukuje. 

Sílu obou vzduchových proudů možno na ruko- 
věti se nalézajícím knoflíkem říditi. 

Strojem tímto jest možno při větších pracích 
i kresbu v hlavičkách dosti precisně zhotoviti. 

Podobný přístroj jest na vyfukování písku, 
vynalezený od J. L. Mi 11 se v Anglii. 

O tomto stroji jest mi jen krátce se zmíniti, 
elikož neměl jsem příležitosti jím pracovati. 

■’ostup práce jest asi následující. Na tvrdší hladce 
‘.•■Uí.eiiý kámen nanese se válcem vrstva barvy nebo 




Sítko ku stříkání. 



asfaltu. Na takto upravený kámen udělá se bronzem 
aneb i jinou ale tmavou barvou kromě černé obtisk 
a uvedeným přístrojem slabším aneb silnějším tlakem 
vzduchu žene se písek, kterýž mastný podklad vy- 
sekává. 

Postup práce jest zde opačný onoho při jiných způ- 
sobech, .totiž pracuje se zde ze světel do stínů. Při- 
rozeně na dokončení a docílení správné kresby jest 
nutno, tuto ryjkou a škrábly, méně však pérem zdo- 
konaliti. 

Přístroje tohoto užívá se hlavně v Anglii a to 
jen při velkých plakátech, kteréž vypočteny jsou svými 
rozměry vzbuditi pozornost’ obecenstva. 

Jiný mechanický způsob práce jest otiskování 
tečkovaných nebo linkovaných ploch rozličné hustoty 
z gelatinových ploty nek na kámen. Těchto užívá se 
s prospěchem hlavně při barvotiscích zhotovených 
v menším počtu barev, avšak též i při lepších druzích 
možno jich použiti. Zacházení s těmito plotynkami vy- 
žaduje jisté praxe, kteréž však možno 
již v krátkém čase si osvojiti. V Anglii, 
Holandsku a Americe nescházejí pro 
urychlené jimi pracování v žádném 
ústavě, nejnověji též i u nás v Ra- 
kousku a v Německu se zavádějí. 

Plotynky tyto vyrábějí se v roz- 
ličných systémech a nejznámější jsou 
od firem L. Manifico, Bedřich Krebs 
ve Frankfurtě. Sem patří též tak zvaná 
»coreaugraphie« kterouž do obchodu 
přivádějí Emil Kubisch v Terstu 
a Klimsch ve Frankfurtě. Oba tyto 
způsoby záležejí na jednom principu 
a to gelatinové plotny, na kterýchžto 
žádaná síla teček nebo linek vyražena 
se nachází, válečkem, přetiskovou barvou 
potaženým, se naválí a na kámen tužkou, 
těrkou, korkem nebo též gumovým 
válečkem otiskne. Přetiskovat! možno 
na hladký, avšak jak jsem z vlastní 
zkušenosti v Holandsku seznal, též na zrněný kámen. 
Zrno musí však tak upraveno býti, by otiskům odpo- 
vídalo, totiž by tony pracované křídou a otisknuté ze 
gelatinových plotynek se spojily a činily dojem jednotný. 

Zrno takové se připraví, když některý druh gela- 
tinové plotýnky se naválí a po celém kameni otiskne. 
Plocha takto získaná se pryskyřicí napráší, slabě za- 
hřeje, silně leptá, čistě terpentinem a benzinem vy- 
myje, odkysličí, nazrní a učiní se na takto upravený 
kámen obtisk. Nejlepší obtisky jsou ony rudkou na- 
prašované. 

Pro větší formáty kamenů jest nutno dříve udě- 
lat! původní přetisk z plotynky a z tohoto tolik tisků, 
mnoho-li vyžaduje velikosť kamene. 

Tisky tyto jako při obyčejném přetisku se spí- 
chají a na kámen přenesou, z kteréhož se udělá tolik 
tisků, mnoho-li kamenů tímto způsobem zrněných jest 
zapotřebí. 





o 






85 



Tyto plotynky sestávají z gelatiny, glycerinu 
a vody, v určitých částech smíchané a jsou buďto lity 
nebo raženy. V obchodu lze je obdržet! asi ve třiceti 
druzích. 

Otiskovat! možno z jednotlivých plotynek na 
kámen, avšak i přetiskování shodných vzorků teček 
nebo linek přes sebe ku docílení tmavších poloh lze 
s prospěchem užiti. Zde však musí se dbáti, by otisky 
tyto přes sebe přetisknuty netvořily vzorků, kteréž po- 
zději pérem lze těžko zpracovat!. 

Při pracování s plotynkami těmito dlužno násle- 
dovně si počínati. 

Barva vyhotoví se na kameni až na místa, kteráž 
tímto způsobem pracována býti mají, dobrou černou 
tuší. Místa, na kteráž nemá přijíti otisk s plotynky, 
zakryjí se rozředěnou klovatinou nebo vystřiženými 
kousky papíru. Na jiný kámen k tomuto účelu připraví se 
černá barva, kterouž možno v odborných obchodech 
dostati, rozetře se a válečkem stejnoměrně rozválí. 

Barvy dlužno vžiti vždy méně, a sice tolik, by 
povrch válečku slabě pokrývala, jelikož při větším 
množství barvy otisk z plotynky jest zašpiněný a tečky 
rozšířené. 

Plotynka před naválením se jemným šátkem opráší, 
dutina v rámci ustřiženým suknem, lepenkou nebo též 
kamennou, kovovou, skleněnou a t. p. deskou vyplní 
a válečkem barva stejnoměrně nanáší. 

Tlak na váleček musí býti co možno nejslabší, 
neboť při nepatrné výšce teček nad okolní půdu, tato 
se též barvou zašpiní a při obtiskování kresbu činí ne- 
stejnou a nečistou. Je-li plotynka dosti naválena, o čemž 
se přesvědčíme na okraji kamene, zbavíme ji podkladu, 
plochou naválenou na kámen položíme a korkem, kterýž 
se lehce vaselinou potře, nebo těrkou, též jiným ná- 
strojem, barvu z plotynky obtlačíme. 

Je-li zapotřebí více poloh přes sebe klásti, umyje 
se upotřebená plotynka čistě benzinem, opět se naválí 
a jinou polohou sesiluje se kresba, až žádoucího odstínu 
se docílí. 

Polohy, kteréž mají býti slabší než polohy druhé, 
jest nutno dříve klouzkem naprášiti a řídkým roztokem 
arabského klí zakrýti. Před druhým položením plo- 
tynky musí klovatina býti úplně suchá. 

Takto zhotovená plotna se vodou omyje, opraví, 
napráší klouzkem nebo pryskyřicí a předá tiskaři ku 
e ptání. 

Plotynek těchto zejména s linkami lze též s vý- 
hodou použiti při pracích merkantilních. 

Podobný způsob, avšak méně v praxi užívaný 
a také jen pro menší práce se hodící, vynalezen jest 
Ferd. Neuburgrem z Desavy, kterýž provádí se 
pomocí razítek. 

Jiný způsob jest onen zavedený firmou Ben. Day 
v Hoboken (New Jersey v Americe) s takzvanými »Ge- 
latinofoliemi*, avšak v Evropě málo užívaný. 

Kromě těchto zde uvedených způsobů provádění 
barvotisků jest ještě vícero druhů, avšak omezujících 
se na jednotlivé ústavy, jejichž majitelé zachovávají 
v úplné tajnosti zásadu jejich, aneb nechali si je pa- 



tentovat!. Jedním jest v jisté haagské litografii užívaný 
způsob, zakládající se na heliogravuře, kteroužto 
methodou kámen se leptá. Jiný jest způsob zhotovo- 
vání barevných fotografií u firem Orel Fůssli v Cu- 
rychu a »Akc. spol. pro litografii a spřízněná odvětví* 
v Kaufbeuren. 

Již delší dobu jeví se snaha též snímků che- 
mických obrazů, a to jednak autotypicky, svétlotiskem 
a jiným způsobem zhotovených, při kamenotisku po- 
užiti. Pokusy ony končily obyčejně s nezdarem, jelikož 
pro práci běžnou a vyžadující při tisku velkého ná- 
kladu, se pro svou jemnosť zrna nehodí. 

Světlotiskových ploten lze následovně s pro- 
spěchem dosti dobrým použiti. 

Ze světlotiskové plotny udělá se na kámen pěkný 
ostrý přetisk, kterýž se upraví do žádané velikosti 
a shodovacími znaménky opatří. Z tohoto přetisku 
udělá se obtiskův tolik, mnoho-li jest zapotřebí, při 
čemž vždy vezme se zřetel na původní přetisk, kte- 
réhož možno též jako barvu použiti. Přetisku tohoto 
bývá obyčejně použito za barvu šedou (neutrál) nebo 
hnědou (sepia) a při tisku dlužno s ní počíti. 

Jiný poněkud zdlouhavější způsob užívání světlo- 
tiskových originálů jest tento : Udělá se přetisk jako 

při způsobu prvém a z tohoto obtisk na jiný kámen. 
Na tomto obtisku se pozorně veškeré obrysy pérem 
a tuší vykreslí. Z takto upraveného obrysu udělá se 
obtiskův tolik, mnoho-li zapotřebí. Ostatní jako při 
způsobu prvém. 

Autotypicky zhotovených snímků lze podobně 
použiti jako světlotiskových. Pro světlé barvy možno 
též užiti přetisků a tyto pérem a ryjkou zpracovat!, 
pro tmavší barvy, zejména pro tmavé, hnědé není 
radno bráti přetisků, nýbrž obtiskův. 

Podobné těmto způsobům jest malování barev- 
nými tušemi na hladkém papíře. Z papíru tohoto udělá 
se fotografickou cestou, pomocí síťky na skleněnou 
desku snímek a z tohoto na papír, světlu citlivý, 
gelatinou potažený, kopii, kteráž se přetiskovou barvou 
načerní a na kámen přetiskne. 

Před kopirováním jest nutno veškerá místa, kteráž 
mají zůstati bílá, zakrýti, neb jinak by jemný tečko- 
vaný tón, získaný síťkou, celou plotnu pokrýval. 

Tohoto způsobu lze výhodně použiti při barvě 
světle modré, růžové, též světle šedé, nikdy však při 
barvách tmavých a hlavně ne žlutých. 

Barvu tímto způsobem získanou jest nutno před 
tiskem znova prohlédnout! a pérem a rjjkou dokončit!. 

Výhoda při tomto způsobu práce, dle mého soudu 
a zkušeností u litografa nabytých, není žádná a pro tisk 
též takto zhotovené barvy, jako cestou světlotiskovou pro 
svou jemnost zrna, při větších nákladech méně se hodí. 

Dobrého výsledku lze docíliti, jak z připojené pří- 
lohy firmy A. L. Koppe na Smíchově jest \ddno, při 
užití tak zvaného troj barevného tisku, kdež tři základní 
barvy, a to modrá, žlutá a červená, fotografickou cestou 
získané, při tisknutí jedné přes druhou žádaný obraz 
tvoří. Blíže o postupu práce při tomto způsobu nelze 



86 



se mi vzhledem k tomu, že nespadá do oboru litografa, 
nýbrž hlavně jen tiskaře, zmíniti. 

Jedním z nejdůležitějších vynálezů v oboru barvo- 
tisku jest světlotiskový barvotisk vynalezený inženýrem 
Heschem ve Vídni, avšak pohříchu nelze mi o něm 
šíře se rozepsati, jelikož vynálezce postup práce chová 
v tajnosti. Poukázati mohu jen toliko k tomu, že tímto 
způsobem dají se i reprodukce ve velkých rozměrech 
prováděti. Dle doslechu má býti Madonna Sixtinská, 
vydaná závodem Lehmannovým, tímto způsobem zho- 
tovena. 

Zmíniv se zde o rozličných způsobech práce lito- 
grafické, kteréž jsou pracovány přímo na kameni nebo 
též na jiném materiálu, na kámen však přenešeny 
a z něj tisknuty, zbývá mně jen krátce zmíniti se 
o jiných materiálech, kteréž mají litografický kámen 
nahraditi. 

Jak litografie jest stará, tak staré též jsou pokusy, 
litografický kámen jiným materiálem nahraditi, kterýž 
by větší trvanlivostí vynikal a též lehčím byl. Již vy- 
nálezce litografie AI. Senefelder zkoušel rozličné kovy 
k tomuto účelu; z roku 1822 existuje též důkladný 
popis tisku ze zinkových desek, dle kteréhož též zinek 
až po naši dobu zpracován byl. Docíleno též dosti 
dobrých výsledků a v přítomnosti existuje celá řada 
litografických ústavů, pracujících jen na zinku. Zinek 
při litografii užívaný musí býti čistý, zejména nesmí 
obsahovati olovo, jelikož při leptání nedostane se žá- 
doucího výsledku. V přítomné době platí belgický 
zinek za nej lepší. 

Zinek pro litografii připravuje se rozličným způ- 
sobem. Příprava jeho záleží na úpravě vrchní plochy. 
Nejznámější a zejména zde v Rakousku užívané plotny 
jsou opatřeny na vrchní ploše nátěrem, obsahujícím 
veškeré vlastnosti kamene, jsouce též zrněny a hladký. 
Při zinkových plotnách jest ta nevýhoda, že po jednom 
upotřebení, ztrativše vrchní vápennou vrstvu, více se 
nedají použiti. 

Jiná náhrada kamene hledána v umělých kame- 
nech. Boh. Reiner v Lipsku obdržel patent na tako- 
véto kameny, kteréž z rozličných mineralií složeny jsou 
a pro litografii dosti výhodně dají se použiti. Práce 
z těchto kamenů se nebrousí, nýbrž se benzinem a lihem 
smývají, tak že úbytek kamene jest vyloučen. 

Firma Capitaine a Hertling v Berlíně obdržela 
patent na zhotovování kamenů z odpadků kamenů pří- 
rodních. Odpadky tyto strojem jsou drceny na jemný 
prášek, kterýž rozdělán jest v kolodiu. Z této hmoty 
jsou kameny v určitých velikostech lisovány. Kameny 
tyto jsou tak tvrdé jako přirozené a mohou po tisku 
broušeny býti, mají však tu přednost, že zkáze, zejména 
zlomení, odolávají. 

V Anglii zkoušeno, slabé desky litografického 
kamene na desky z lisovaného uhlí připevniti. Firma 
Frcderik Winterhof obdržela patent na způsob lito- 
'>.'-ťícÍ;é práce na preparovaných skleněných deskách. 

O účelnosti těchto posledních pokusů, vzhledem 
' i^i'Tiu, že omezovaly se jen na určité firmy, není mi 
r"')žno se zmíniti. 



Nejnověji se vyskytl též hliník (aluminium) jako 
náhrada za litografický kámen. Jak z přílohy c. k. 
státní tiskárny vidno, lze jej při všech pracích, jak 
ručních, tak též i chemickou cestou získaných, použiti. 
S politováním dlužno však konstatovat!, že veškeré 
pokusy v Čechách konané nedospěly tak daleko, by 
užívání hliníku více se rozšířilo. Jinak však v cizině, 
zejména v Americe, kdež hliník co nejvíce rozšířen jest. 

Největších zásluh o rozšíření hliníku v litografii 
získala si firma J. Scholzev Mohuči, kteráž též desky 
hliníkové v rozličných velikostech vyrábí. Nejnověji 
též péčí této firmy sestrojen byl rychlolis »Algraphia« 
na způsob rotaček knihtiskových, s kterýmž možno až 
i o 70% ''^íce tisků zhotovit! jak obyčejným rychlolisem. 

Desky hliníkové jsou hladké i zrněné a možno je 
též brousiti a znovu zrnití. Veškeré materialie a lep- 
tadla dodává firma J. Scholze sama. 

Nemoha se šíře rozepisovat! o užívání těchto 
desek, poukazuji jen na přednášku pana c. k. vládního 
rady a místoředitele c. k. dvorní a státní tiskárny 
J. Fritze ve Vídni, konanou dne 28. ledna 1898 
v dolnorakouském průmyslovém spolku a v časopisu 
» Wochenschrift des Niederosterreichischen Gewerbe- 
vereins« uveřejněnou, kdež užívání těchto desek se 
odporučuje. 

Načrtnuv v krátkosti rozličné způsoby práce při 
chromolitografii užívané, zbývá mi dodati jen málo 
o úpravě hotových tiskův. Totéž děje se pomocí zrně- 
ných kovových ploten a kamenů. Pro tisky, kteréž 
mají učiniti dojem akvarelů, stačí jedna takováto deska, 
kteréž možno též při jiných pracích použiti. Při obra- 
zech, zhotovených dle olejových maleb, jest nutno 
vždy novou plotnu zhotovit!. V tomto případě musí 
se hleděti, by do kamene vleptána byla struktura 
plátna (nitě křižující se) a tato do připravených tisků 
vtlačena. 

Přenesení struktury plátna na kámen děje se 
několikerým způsobem. 

Nejznámější a také nejužívanější přenesení toto 
děje se asi takto; 

Kus hrubého plátna neb k tomu účelu z jem- 
ného drátu zhotoveného síta, naválí se přetiskovou 
barvou, na kámen obtiskne a delší čas obyčejným 
leptadlem leptá. 

Takto připravený kámen po dostatečném leptání 
se čistě terpentinem vymyje a obtisk naň učiní. Na 
místech, kteráž na obraze jsou hladká, ku př. obličeje, 
se vyleptaná struktura plátna pemzou aneb břidlicí 
hladce obrousí, štětcové nanešení barev do kamene 
rýjkou široce vyryje. Jiný způsob též s dobrým pro- 
spěchem užívaný, jest následující: 

Na čistě broušený aneb zrněný kámen nanese se 
vrstva asfaltu. Před úplným zaschnutím položí se na 
tuto vrstvu kus hrubého plátna, nejlépe kanavy, a ve 
stroji protáhne. Po protažení udělá se naň bronzový 
aneb jinou barvou naprášený obtisk, a s míst, kteráž 
na tisku mají býti vysoká, ryjkou vrstvu asfaltovou se- 
škrábeme, kdežto místa, kteráž mají býti hladká, tuší 



87 



nebo křídou zaplníme. Leptání děje se jako při způ- 
sobu prvém. 

Ražení samo děje se při větším tlaku ve stroji 
ručním, aneb též v rychlolisu, při kterémž jest nutno 
kámen vlhčiti smíšeninou glycerinu a vody. 

Dle skutečné prakse a osvědčení jest zde většina 
způsobů prací v chromolitografii užívaných v krátkosti 



popsána a objasněna. Však nutno i zde podotknouti, 
že takřka každým dnem se v odboru našem nové 
a nové způ.soby v platnost přivádějí, nicméně však 
jsou vždy v podstatě předchozím podmíněny a jen 
materiálem a postupem práce se odlišují. 

Ant. Dobrohruika. 



O PŘETISKU. 



Litografický přetisk jest při kamenotisku nejlepší 
pomůckou ku snadnému rozmnožení jedné věci, jako 
jest u knihtisku stereotypie neb u měditisku galvano- 
plastika. 

Pomocí přetisku lze na kámen přenésti všechny 
soustavy kresby i písma, jak z rytiny kamene, tak 
z ocelo- a mědirytiny, knihtisku, dřevorytiny, fotografie 
a má tu přednost před jinými rozmnožovacími pro- 
středky, že jej bez obtíží rychle a levně prováděti lze. 

Při bližším rozlišování přetisku najde se tolik 
způsobů provádění, že jest nutno popsati každý zvlášť, 
aby litograf měl přehled, když nějakou práci začíná, 
zda-li tomu neb onomu způsobu přetisku ji má při- 
způsobit, aby se zdarem provedena byla. 

Rozeznávat! možno tyto pře- 
nášení způsoby přetisku a sice : 

a) Obyčejný přetisk ku roz- 
množení kresby na kameni 
neb rytiny; 

b) z přetisku positivního učiniti 
negativní, to jest z černého 
bílé vytvořiti ; 

c) přetisk obrácené kresby 
s levé strany na pravou neb 
opačně, dále zvětšování, 
zmenšování, prodloužení neb 
rozšíření kresby; 

d) přetisk složitý, z více re- 
produkcí sestávající, jako 
z kresby, písma, rytiny, pero- 
kresby, knihtisku, ocelo- neb měditisku, z jejichž 
součástek možno učiniti celek; 

e) přetisk rastrový ; 

f ) přetisk pro vyvýšený tisk, přetisk z desek, na 
nichž kresba do hloubky jest ryta, přetisk ze 
světlotisku a přetisk ze starých otisků t. zv. ana- 
statický. 

Ku přenešení neb přetisknutí těchto otisků po- 
užívá se papíru opatřeného nátěrem, t. zv. papíru pře- 
tiskového, pouze při zmenšování na přístroji dělají se 
otisky na natřenou gumovou blánu. 

Příprava přetiskového papíru děje se 
ponejvíce škrobem, klíhem a křídou, také slabě rozře- 
děnou gumou arabskou a potřebuje dvojího natírání 



aby se zaplnily všechny dirky neb prohlubeniny v pa- 
píře a papír sám aby obdržel vrchní plochu čistou, 
hladkou. Tento nátěr zamezuje vniknutí barvy do 
papíru, takže barva zůstane pouze navrchu, aniž by 
zaschla. Máčí-li se papír při protahování přetisku na 
zadu, odmočí se nátěr škrobový a barva zůstane na 
kameni. Z toho jest vidno, že přetiskový papír na 
jakost’ přetisků má značnou působnost’ a jest tudíž 
pochopitelno, že ku rozličným způsobům přetisků 
také rozdílně připravený přetiskový papír upotřebit! 
jest nutno. Též sestavení tuše a křídy, kterou kresba 
zhotovena, vyžaduje přiměřenou přípravu papíru, tento 
však v obchodech odborných pro všechny způsoby 
obdržeti lze. 

Pro ty, jež samy sobě papír 
připravují, stůjtež zde některé 
pokyny : 

Na přetiskový papír pro 
obyčejné, běžné práce možno 
vžiti klížený, hladký konceptní 
neb kancelářský papír bez dřeva, 
který se natře smíšeninou ze 
100 dílů jemného pšeničného 
škrobu, So dílů kolínského klíhu, 
8o dílů jemně plavené křídy, 
1 5 dílů žlutě pryskjTičné či gumi- 
gutty a asi l5oo dílů vody. 

Škrob se rozpustí ve stu- 
dené vodě a vyváří se pak do 
slabé hustoty. Klíh budiž 1 2 hodin 
před tím ve vodě močen, pak teplem rozpuštěn, žluť 
taktéž ve vodě rozpuštěna. Tyto částky se za stálého 
míchání přidávají do škrobu, při čemž se i křída 
přidává. 

Dobře rozpuštěná tato smíšenina se ještě za tepla 
procedí buď skrz jemný cedník, neb skrz tylový hadr 
promačká, načež se jemnou houbičkou papír natírá 
a v místnosti prachu prosté usuší. Že natírání musí 
býti stejné, prosto silnějších neb slabších vrstev, jest 
samozřejmé. Chce-li se docíliti něco měkkosti u pa- 
píru, přidá se do vařící smíšeniny 3 — 4 procenta 
glycerinu. 

Pro jemné rytiny neb křídové práce vezme se 
místo obyčejného papíru francouzský, čínský papír, 




Válec pro ruční lis. 




Napichovačky. 



88 



který má tu přednost’, že velmi čistý a stejnoměrný 
jest. Směs ku jeho natírání sestává ze loo dílů pše- 
ničného škrobu, 25 dílů kolínského klíhu, 15 dílů 
gumigutty a loo dílů vody. 

Pro barevné práce používá se v některých tiskár- 
nách přetiskový papír transparentní; k tomu slouží 
dobře klížený, pevný hedvábný papír, t. zv. pellure- 
papír, který pokud^ možno slabý a průsvitný býti musí. 

Směs natírací sestává ze 100 dílů jemné gelatiny, 
100 dílů čistého glycerinu, 2S dílů 36 proč. alko- 
holu a 100 dílů vody. Gelatina se musí jako klíh 
dříve močit. Dobře suchý, již natřený papír se satinuje 
ve stroji, neb se na hlazeném kameni v ručním lisu 
protáhne, takže dostane hladkosť a lesk. 

Barva přetisková musí taktéž určité vlast- 
nosti míti, aby zdar přetisku byl zajištěn. Musí přede- 
vším jisté množství mýdla a mastnoty obsahovati. Vše- 
obecně sestává dobrá přetisková barva ze žlutého 



v mnohých případech s úspěchem; to záleží na lito- 
grafu, jaký vkus vloží do náčrtku. Pro tento druh 
přetisku možno užiti několik způsobů provedení a sice: 

Negativní přetisk na preparovaném kameni, ne- 
gativní přetisk nabroušený a pak negativ načerněním 
vrchní plochy rytiny. 

Prvý způsob provedení až dosud nejvíc se pro- 
vozoval, nyní i druhých se užívá. 

Jak známo, má kámen tu vlastnost’, že každá 
mastnota naň účinkuje, proto je nejlépe, když se hladce 
broušený kámen solí šťavelovou vyleští; přetře-li se 
rozředěnou kyselinou octovou, lesk ztratí a stává se 
pro přijetí barvy neb jiné mastnoty opět citlivým. 
Na těchto základech spočívá provedení tohoto způsobu 
negativu. 

Kámen se přírodní pemzou dobře obrousí, pak 
smotkem soukenným a šťavelovou solí vyleští a čistě 
umyje. Kámen takto připravený přijme dobře na sebe 






vosku, marseilského mýdla, venecianského terpentinu, 
levandulového oleje a loje, kteréžto přísady se v při- 
bližně stejném množství tiskové barvy svaří. I tuto 
barvu lze hotovou koupiti. 

Obyčejný přetisk jest rozmnožení neb ucho- 
vání originálu; to jest prosté přenešení na kámen 
druhý. Mnohdy jest však přetisk tak složitý, že vyža- 
duje veškerou dovednosť odbornou pro celek dotyčné 
práce. Ponejvíce se dělá přetisk, aby se na velkém 
archu mnohdy sta kousků obrázků umístěných na- 
jednou mohlo tisknouti na rychlolisu. Tuto pře- 
tiskovou proceduru možno viděti v každé tiskárně 
denně; také pro tisk ruční přetisk se provádí tehdy, 
když toho vyžaduje jemnosť práce, jako křídové kresby 
umělé, jemné rytiny atd. 

Jinak je s druhým způsobem přetisku a sice 
. . i ■ t i s k negativní. T ohoto neupotřebuje se tak 
■ jako přetisku obyčejného, ale možno jej použiti 



barvu z otisku, ale nevstřebá ji do sebe. Je-li špatně 
umyt, jde z něho otisk dolů a věc se nepodaří. Když 
kámen jest suchý, vezme se otisk, mezitím obyčejnou 
nemastnou barvou udělaný a obtiskne se jako jiný 
přetisk; obtisk musí býti ostrý, čistý a pevně na ka- 
meně lpěti. Po obtisknutí, dokud je barva lepkavá, 
popráší se pryskyřicí, pak jemnou bavlnou, klouzkem, 
po případě štětcem dobře se opráší a zároveň se pry- 
skyřice třeští sírovou napustí. Při sprašování musí se 
dát pozor, aby se barva nerozmazala. Není-li prysky- 
řice dosti oprášena, způsobuje v černé půdě bílé tečky. 
Tedy je-li přetisk pryskyřicí dosti napuštěn, což lze 
snadno rozeznat, leskne-li se přetisk na kameni, pře- 
leptá se slabou kyselinou dusičnou (lučavkou), nejlépe 
jemným štětcem, pak se čistě umyje a usuší. Potom 
se poleje slabou octovou vodou (asi i díl octa na 
20 dílů vody) a nechá se asi minutu působit, čímž se 
kámen stává pro přijetí mastnoty způsobilým. Po 




89 



opětném umytí a usušení natře se kámen mastnou tuší 
autografickou a nechá se asi 3 hodiny schnouti. 

Kámen se dále vymyje terpentinem a naválí přiměřeně 
hustou barvou. Nejdříve chytá to nesouvisle, dalším 
válením písmo a kresba více vystupuje, až úplně čistý 
bílý přetisk se ukáže. Je-li snad slabý ton v bílých 
místech, lze jej kyselou klovatinou lehce vyčistiti. 

Negativní přetisk z rytiny možno udělati 
jednoduchým způsobem, a sice se rytina vymyje ben- 
zinem pomocí kartáče, a když kámen oschne, naválí 
se tvrdým válcem s pevnou barvou, čímž docílí se otisk 
negativní (totéž možno z ocelo- neb mědirytiny taktéž 
udělati), který se pak na jiný kámen přetiskne. 

Nejnovější způsob přetisku negativ- 
ního jest následující; udělá se dobrý ostrý přetisk 
positivní, který se vyleptá do výšky, jak jemnost’ kresby 
dovolí, pak se kámen odkysličí a natře se mastnou 
tuší. Po uschnutí se vymyje, málo barvou naválí, aby 
byl stejně šedivý, pak se vezme kousek jemné pemzy, 
na plocho přibroušené, 
by neobsahovala žádný 
písek, neb se vezme 
tyčka skotské břidlice, 
již v odborných ob- 
chodech lze dostati 
a obrousí se vrchní 
plocha v>"výšeného pře- 
tisku. Když celá kresba 
dobře vyvstala, naválí 
se kámen silněji, ovšem 
nesmí se nechati schy- 
tati, jinak by nebylo 
možno přetisk více vy- 
čistiti, a pak se leh- 
čeji přeleptá. Nepotře- 
buje-li přetisk opravy, 
popráší se pryskyřicí, 
napálí a ostře vyleptá. 

Přetisk posi- 
tivní, spojený s ne- 
gativním provádí 
nejlépe vlastním způsobem, který jest patentován, firma 
>Trommer a Grundmann« v Lipsku, a sice udělá se 
dobrý přetisk, který se také dobře oleptá. Když byl 
dobře umyt, zakryjí se místa, která positivními zů- 
stati mají, tekutým asfaltem, ona místa pak, která 
negativně tištěna býti mají, sprostí se barvy a místa ta 
se lehce přeleptají. Pak se vezme rovná kovová deska, 
třeba jen slabý plech, naválí se obyčejnou tiskovou 
barvou, položí se naválenou plochou na kámen a slabým 
tlakem se naň přitiskne a tím přijmou místa leptáním 
vyvýšená barvu s desky na sebe, pak se kámen od- 
leptá octovou vodou a zakryjí se dotyčná místa tuší, 
která zapustí mastnotu na kameni odleptaném, ale 
kde z desky obtisknutá barva se nacházela a kámen 
odleptán nebyl, se neudrží. Po uschnutí a vymytí ka- 
mene objeví se dvě rozdílné tiskové plochy, a sice 
positivní tam, kde asfaltem byl přetisk přikryt, a ne- 
gativní na těch místech, která byla pro přijetí mastné 



tuše připravena. Tento způsob nazývá se »tisk Viktoria* 
a možno jím docíliti pěkných výsledků. 

Přetisk kresby protilehlé (Contradruck) 
provádí se tehdy, když obé strany kresby mají míti 
stejnou protilehlou kresbu, která musí na se přesné 
přilehati, neb tehdy, když kresba rámce ornamentu 
neb podobně jest od středu stejné rozdělena, tak že 
se tím uspoří polovina práce. K tomu cíli udělá se 
hodně hustou barvou otisk na přetiskový papír, který 
se opět otiskne na jiný čistý papír přetiskový, čímž 
povstane protitisk. Tyto dva otisky se slepí k sobě, 
a tak se docílí celek. Také může být těch otisků více, 
neb se k tomu přidají i jiné částky kresby a písma, 
což jest věcí litografa, aby celý rozměr přetisku vy- 
značil. 

Přetisk pomocí přístroje zmenšova- 
cího. Přístrojem zvaným »redukční aparát* možno 
téměř každou litografickou práci zmenšiti neb zvětšiti 
pomocí kaučuku neb gumové blány, na něž se z ori- 
ginálu otisk udělá 
a po zredukování na 
jiný kámen přenese. 

Konstrukce to- 
hoto přístroje sestává 
všeobecně ze železného 
nepohyblivého rámu 
a pak z jiného rámu 
pohyblivého, v němž 
připevněna blána gu- 
mová pomocí háčků 
neb sponek, a který 
do jisté mír}' šrouby 
roztáhnouti neb stáh- 
nouti se dá. 

Po obou stranách 
pevného rámu nalézá se 
rozdělení milimetrové, 
na němž možno stano- 
viti, o mnoho-li chceme 
věc zmenšiti neb zvět- 
šiti a dle něhož při 
více stejných věcech neb barvách může se vždy přesná 
stejnost zachovati. 

Tyto přístroje jsou tak zařízeny, že kaučuk neb 
blána gumová na všechny strany stejně se roztahuje 
neb stahuje, ale zároveň možno jich také použiti ku 
zmenšení pouze délky neb šířky originálu. 

Při velkém zmenšení jest na litografii, aby ori- 
ginál dělal více otevřený a hrubší, by i zmenšený 
originál schopen byl tisku. 

Při zvětšení vypadne věc vždy hrubší, tak že se 
musí často opravovat neb dodělávat, proto je lépe 
počítat na zmenšení. 

Přístroje ty zhotovují se v rozličných soustavách 
i velkostech, od nejmenšího formátu až loo; lOO cm 
tiskové plochy. Při kupování jest nutno přihlížeti, na 
jaké práce jej chceme upotřebiti; pro černé a jiné 
práce, kde netřeba tak přesné stejnosti, můžeme míti 
levnější, kdežto pro barvotisk, kde i ’/,oo milimetru 




12 






90 



jest mnohdy na závadu, musí být konstrukce cennější. 
Pro takové práce osvědčil se nejlépe přístroj Pieperův, 
kde blána gumová množstvím sponek stejnoměrně roz- 
dělených napnuta jest. Jeho nepohyblivý rám jest při- 
pevněn na stojatém podstavci, který se proti oknu 
postaví, aby otisk proti světlu dobře viděn byl. Kolem 
tohoto rámu jsou železné tyčky s matkou šroubovou 
a na konci ozubená kolečka do sebe zasahující, tak že 
pomocí jedné kliky všechny čtyři strany druhého 
rámu stejně se stahují neb roztahují. Druhý rám jest 
pohyblivý a na prvém pověšen na osmi kolíkách, 
a který, chceme-li jej sundat, zatáhne se na všech 
čtyřech rozích šrouby. Na krok před přístrojem stojí 
stůl, kde kámen s prací ku zmenšení určenou se po- 
loží. Dle výšky kamene upraví se praktické čtyři 
nožičky, aby rám vězel ne na kameni, nýbrž aby jeho 
tíha na nich spočívala. 



stejnoměrně rozetře; pak se vějičkou osuší tolik, co 
by lepkavosti nepozbyla. Originální kámen nyní na- 
válí se přetiskovou barvou, pohyblivý rám s blánou 
se natáhne a na rozích šrouby připevní; pak se sejme, 
položí na připomenuté nožičky, přehlédne se, zdali jsou 
dle výšky kamene zřízeny tak, aby blána asi Vo cm 
nad kamenem se nalézala. Dále se položí na blánu 
asi šesteronásobný hladký papír ve velkosti kamene 
a hladkým válcem zprvu co nejlehčeji se přitlačí, 
potom silně několikráte převálí neb lisem k tomu účelu 
sestaveným přitiskne (vyobrazení na str. 91.). Po do- 
statečném tlaku se blána nazvedne, čímž se pozvolna 
táž od kamene odlepuje; při velkých věcech podloží 
se rám na všech čtyřech rozích dřevěnými klíny, aby 
se nemusel tak dlouho držet, neboť rychle se blána 
stahovati nesmí, aby se tím nepoškodila. Když blána 
sejmuta s kamene, vezme se rám, nasadí se na pří- 




Redukční přístroj. 



Kameny pro barvotisk jest lépe o den dříve do 
místnosti, kde přístroj stojí, přenésti, aby měly stejnou 
teplotu ; při černém tisku to nutné není. 

Před početím tisku musí se gumová blána čistou 
vlhkou houbičkou očistiti a připravenou tekutinou na- 
tříti. Tato tekutina připravuje se asi takto: vezme se 
asi 12 lístků gelatiny, které se rozstřihají na malé 
kousky, vloží se do nádoby s 7^ litrem čisté, studené 
vody, kdež se ponechají až změknou ; pak se nádoba 
ta dá do většího hrnce s vařící vodou a nechá se 
mírně vařiti. Když se gelatina rozpustila, přidá se do 
ní lžíce světlého syrobu a přimíchá se do toho něco 
málo sněhové běle, čímž se stává již upotřebitelnou. 
Přípravek tento, jenž se všeobecně »masa« nazývá, 
musí při práci býti teplý, což se malým plaménkem 
plynu neb líhu udržuje; ovšem vždy hřeje se větší 
nádoba s vodou, do níž je vložena menší nádoba s masou. 

K natření této masy užívá se dvou jemných hou- 
1 i ek; jednou se nanese čásť masy a druhou se hmota 



slušné místo na podstavci, povolí se ony čtyři šrouby 
v rozích, a nyní se otisk na bláně gumové zredukuje, 
jak mnoho jest zapotřebí; však více jak třetina velkosti 
originálu najednou se zmenšiti nemůže, neb blána větší 
napnutí nepřipouští a při větším zmenšení byla by tak 
volná, že by redukce nebyla stejnoměrná. 

Také jakost kamene ku zmenšení má býti stejná 
s jakostí kamene originálu, neb šedý kámen vyžaduje 
masu lepkavější, kdežto na žlutý postačí méně lepkavá. 
Aby byla hmota (masa) lepkavější, přidá se do ní sy- 
robu. Když byla redukce na správnou míru stažena, 
utáhne se onen pohyblivý rám opět v rozích šrouby, 
sejme se a položí na ony čtyři nožičky, které se zřídí 
dle výšky kamene čistého, zaměněného za kámen 
s originálem. Zmenšený otisk se obtiskne tím způ- 
sobem, jak byl před tím zhotoven. Když blána všude 
dobře lepí bez bublinek (které se stanou, lepí-li masa 
špatně), nazvedne se rám a gumovou stříkačkou vstřikne 
se voda mezi blánu a kámen, tak že barva otisku se 





91 



odmočí a na čistém kameni zůstane. Rám se opět 
na své místo na podstavci zavěsí, blána se hned očistí 
houbičkou, aby snad nějaká část barvy na ní nezůstala, 
která by se pak musela smývat mýdlem ; jinak blána 
zase se může natříti a redukce jiná prováděti. 

Při barvotisku musí se dbát toho, aby otisk 
z originálu všech barev, vždy na stejné místo na bláně 
přišel, neb každé odchýlení má za následek, že zredu- 
kované barvy pak nejdou přesně na sebe. Přesného 
přiléhání barev na se docílíme, když po první barvě 
udělají se znaménka inkoustem na zadní straně blány; 
z první barvy neb obrysu (kontury) vezme se míra 
na obě strany kružítkem tyčkovým, a při dalších bar- 
vách se redukce na bláně, než se obtiskne, dobře změří. 



U závorek, které kaučuk pevně drží, jsou duté 
šrouby, kterými se stejnost nití velice přesně dá říditi. 

Natírání kaučuku, dělání tisku a jeho přenešení 
zůstává stejné jako u jiných přístrojů. 

Práce na všech zmenšovacích přístrojích vyžaduje 
vždy velkou opatrnost a čistotu ; zejména při barvo- 
tisku musí býti práci té věnována veliká péče, aby 
výsledek byl uspokojivý; proto dobrých tiskařů ku 
zmenšování jest pořídku. 

Přetisk rastrový. Upotřebení ploch čárko- 
vaných pro některé tiskové objekty jako : mapy, dia- 
gramy, i také menší věci jest velice výhodné, a možno 
je prováděti ve velkém výběru co do hustoty neb síly 




»Diagonal«, přístroj redukční a lis k obtisknutí redukcí. 



Nejnovější, pokud známo, jest patentovaný zmen- 
šovací přístro iimschův » Diagonál*, který se liší od 
předešlých tím, že nemá žádného rámu pohyblivého, 
nýbrž dva rámy upevněné, z nichž spodní co podstavec 
slouží, ovšem položen jest na stole, do něho se vloží 
kámen a praktickým přístrojem se změří, zdali je dobře 
uprostřed, výška dle kamene se šrouby dá do rovnosti. 
Druhý rám s kaučukovou látkou se pomocí pantů za- 
vírá a zvedá jako deska. Kaučuková plocha není čtyř- 
hranná, nýbrž okrouhlá a napnuta jest pomocí četných 
nití, které vhodnými závorkami na okraji kaučuku jsou 
připevněny a jejichž konce vedeny jsou do direk pev- 
ného rámu, za nímž se na železné tyče navinují. Tyto 
tyče se jedinou klikou, jako u druhých pjřístrojů, stejně 
otáčejí. 



čárek, neb také až osmkrát křižované, čímž lze docíliti 
pěkných vzorků. 

Kámen se vyčárkuje strojem, z něhož se pak 
udělá otisk a přenese se na jiný kámen; neb se udělá 
obtisk z obrysu (kontury), neb hlavní desky, zakryjí se 
místa, jež mají zůstati bílá, slabou klovatinou, ostatní, 
co má býti jinak kresleno, vyplní se tuší a na to se 
obtiskne čárkovaná plocha, ovšem že vše musí býti 
pečlivě provedeno, aby rastr (čárkovaná plocha) byl 
bez vady, aby neměl ani černé ani bílé skvrny. 

Při obtiskování rastru vícekrát přes sebe neb 
rozličných jeho rozměrů jest nejlépe začíti tím nej- 
tenčím. Otisk udělaný na Iďídový neb čínský pře- 
tiskový papír zavlhčí se v makulaturách a pak na 
suchý, čistě obroušený kámen dvakrát až třikrát pro- 



12 



92 



táhne v lisu. Když prvý přetisk jest učiněn, umyje 
se úplně čistou houbou, usuší se a jiná poloha rastru 
může následovat!, což se může několikráte opakovat! ; 
poloha rastru musí být však velice odměřená, chce-li 
se určitých vzorků tónových docílit!. Chceme-li býti 
jisti, aby druhý a další přetisk rastru byl úplně dobrý, 
jest lépe kámen io7oOvým roztokem kamence přetřít! 
a opět čistě umýti. 

Chce-li se docílit! tečkované plochy pomocí rastru, 
udělá se čistý přetisk, který se přeleptá, potom se vy- 
myje terpentinem a obtiskne se rastr na vymytý kámen 
příčně, ten se popráší pryskyřicí, napálí a vysoko vy- 
leptá; po vymytí zůstane pak tečkovaná plocha. 

Přetisk z knihtisku. Při mnohých pracích 
litografických lze knihtisku se zdarem upotřebit!; jako 
kde je mnoho písma, i také rámce a jiné ozdoby, což 
litograf doplní dle svého vkusu, neb se do více barev 
rozdělí, po případě tonem vyplní, čímž se uspoří 
mnoho práce a nicméně učiní to dobrý dojem. 

Sazbu, je-li novější písmo, lze bez všelikých 
příprav otisknout! čistě i na lisu razicím (Prágpresse), 
když se okolo sazby obloží silné lité vložky (štégy), 
které se s výškou písma shodují, tím tlak nejde přímo 
na písmo, tak že je vyloučena možnost, že by se písmo 
zmáčklo, a rovněž při naválení to účinkuje, že váleček 
má se na čem udržovat v rovnováze. Váleček jest 
litý z masy (hmoty), jakého se užívá při korrekturách 
v knihtisku, na ten se dá přiměřeně hustá přetisková 
barva v množství co možná malém a otisky se dělají 
na křídový přetiskový papír, který se vlhčit nemusí. 
Rozumí se, že přes papír přetiskový musí se položit 
aspoň dvojmo kartónový neb jiný silnější papír; tak 
se docílí velmi rychle čistých otisků, které se dle po- 
třeby na kámen obtisknou. 

Přetisk z mědi neb ocelorytin nepřijde tak 
často, jelikož tato odvětví tisku nepěstují se tak jako 
dříve, spíše jen co speciality se jich užívá; jejich hloubka 
jest větší než u rytiny na kameni, zejména u mědi- 
rytiny. Při uvedených rytinách, rovněž tak i při raže- 
ných deskách notových musí se jejich hloubka vyplnit! 
rychle schnoucí barvou a pak teprve možno zhotovo- 
vat! tisky. Desky kovové se utírají potaši neb sodou 
a otisky se zhotovují na » čínský* papír, pouze slabě 
natřený a navlhčený jen tolik, aby byl měkký. Za 
barvu k otiskům hodí se nejlépe smíšenina sestávající 
z polovice přetiskové barvy a polovice knihtiskové 
barvy illustrační. 

Desky notové při černění jest lépe udržovat! 
te[)lé, čímž barva seřídne a lehce se dá setříti, k čemuž 
se používá louhu. 

Na lisu litografickém možno zhotovovat! otisky 
tak. že se deska položí na holý kámen a jako pod- 
kladck pod krytec užije se mimo vícenásobného papíru 
.si.kno, nikoliv příliš hrubé. 

Přetisk z rytiny na gelatině. Vezme se 
■’ osací papír, přetře se mokrou houbou a gelatina, 
;■ ■ 'rré vyryta kresba, se naň položí a v lisu pro- 
; ' , pi - tom se gelatina na papír přilepí, stane se 

: ■ ; -'pe se černí. Jemným štětcem s přetiskovou 



barvou, trochu rozředěnou terpentinem, se celá rytina 
přetře, a když terpentin se vypaří, stírá se barva jemnou 
bavlněnou látkou. Když rytinu jsme již dosti vyčistili, 
vezmeme bavlnku v benzinu namočenou a rytina se jí 
lehce a rychle očistí. 

Po té se rytina zavlhčí v makulaturách, a když 
je dosti měkká, několikráte se protáhne. Po stažení, 
když gelatina uschla, možno rytinu opět načernit! 
a znovu obtisknouti. 

Přetisk z desek světlotiskových možno 
dělati na trojí způsob a sice buď na zrněný kámen 
z obyčejné desky světlotiskové, neb se deska ta tak 
připraví, aby sama měla větší zrno, tak že otisk sám 
je k obtisknutí způsobilejším na hladký kámen, nebo 
se stáhne naválený povlak s desky světlotiskové, který 
se pak přímo na kámen obtiskne. Všechny Způsoby 
vyžadují však velmi opatrného zacházení, tak že jen co 
zvláštnost se toho užívá. V praktickém životě myslím, 
že lépe lze použiti fotolitografický otisk fotografie, zho- 
tovený pomocí čtverečků a síťky, které v každé jem- 
nosti lze docíliti. 

Přetisk anastatický, to jest přenešení kresby 
se starých otisků na kámen, aby se ušetřilo litografo- 
vání a otisky aby byly originálu podobny. Jako se 
zakládá přetisk obyčejný na principu, že se otisky 
mastnou barvou udělají a na obroušený kámen obtisk- 
nou, tak i při tomto přetisku musí se působiti k tomu, 
aby barva na starém otisku změkla a nabyla mastnoty, 
k čemuž nejlépe eterických olejů použiti možno. 
Louhem se sice také stará barva rozředí, ale ztratí 
mastnotu. 

Jiná methoda záleží v tom, že otisk se tak při- 
praví, že potištěná místa jako na kameně novou barvu 
přijmou. 

V celku se takový přetisk provádí asi takto : 
Otisk ku přenešení určený ponoří se do roztoku sody, 
čpavku neb šťavelové soli, kdež se asi půl hodiny 
ponechá, pak se přetírá vícekrát terpentinem. Během 
jedné hodiny změkne stará barva potud, že otisk 
možno na přiměřeně ohřátý kámen obtisknouti. Tako- 
výto přetisk po načernění snese již slabého leptání; po 
případném pak opravení a sesílení více leptán býti může. 

Chceme-li užiti druhé methody a starý otisk 
novou barvou opatřit!, vykoupáme jej v roztoku dra- 
selnatém, napotom v roztoku kyseliny vinné, při tom 
změknou všechny plochy nepotištěného papíru a na 
nich usadí se jemné krystaly vinanové, které přijetí 
barvy vzdorují. Takto připravený otisk se naválí 
mastnou barvou, při čemž černá místa barvu na sebe 
vezmou, ostatní bílá prostora čistou zůstane. Je-li již 
tím způsobem nanešeno dosti barvy, položí se otisk 
do čisté vody, ve které ony vinanové krystaly se roz- 
pustí, po čemž se otisk dá do pijavých makulatur 
a známým již způsobem na kámen obtiskne. Otisk 
takový možno také i jinak připravit! a sice může se 
máčeti v rozředěné kyselině fosforové, slabě klovatinou 
potříti a pak naválet! neb natřít! barvou. 

Zdar podobného přetisku není však vždy zaručen, 
neb rozhoduje při tom velmi jakost papíru, v němž 



93 



mnohdy jest přimícháno dřevo, sláma, sádra, hlinka 
a jiné. Nejlepší jest papír hadrový, ale i ten má roz- 
ličné jakosti ; mimo to i barva, jakou je starý otisk 
tištěn, také rozhoduje; litografická barva jest v tom 
ohledu nejlepší, neb jest na otisku vždy pevnější a sy- 
tější než barva knihtisková, která se do papíru zatáhne. 



zejmena tiskopisy z novější doby. kdy ponejvíce laciné 
barvy se používá, činí při obtiskování největší obtíže. 
Uvádíme tento přetisk jen z důvodu možnosti, jinak 
jest lépe, starý originál fotolitografickým. způsobem na 
kámen převésti, což jest mnohem snadněj.ší a jistější 
a původní otisk se nepoškodí. Emanuel Sysel. 



RYCHLOLIS LITOGRAFICKÝ 

JEHO ZŘÍZENI, POTŘEBY A VÝKONNOST V DOBĚ NEJNOVĚJŠÍ 

S DODATKEM O ROTAČNÍM RYCIILOLISU »ALGRAPHIA«. 



V historii uplynuvších několika málo posledních 
desítiletí průmyslu litografického (kamenotisku) zaujímá 
rychlolis jedno z nejpřednějších míst. Sestaven v letech 
šedesátých ve Francii, doznával během poměrně krátké 
doby velkého zdokonalení a značného rozšíření. Za- 
vedením rychlolisů litografických (v Cechách postaven 
první rychlolis r. 1868 pro firmu Farský) způsoben 
ve výrobě produktů litografických hotový převrat, 
neboť zvýšila a rozšířila se jimi výroba a odbyt měrou 



i barvotiskem od nejmenších až do největších formátů. 
Proto vyžaduje rychlolis litografický při svém sestavení 
nejdůkladnějšího vyzkoušení ve výkonnosti jednotlivých 
svých částí. Jednou z nejdůležitějších podmínek při 
stavbě stroje jest umístění jeho objemné základny, na 
níž celá ostatní konstrukce stroje spočívá. Stroj po 
svém postavení musí se nalézati v úplné rovnosti, 
každé na pohled třeba nepatrné vymknutí z rovnováhy 
bývá příčinou toho, že při značné rozsáhlosti rychlo- 




Rychlolis. 



netušenou. Rychlolisy litografické soustavami a vel- 
kostí formátu se rozlišující dováženy jsou k nám po- 
nejvíce z Německa, kde jich výrobou zaměstnává se 
několik velkých továren. Některé z těchto (na př. 
Faber a Schleicher) dobyly si na světovém trhu v oboru 
tomto zvučného jména, tak že stroje jejich rozšířeny 
jsou netoliko v Evropě, ale i ve všech ostatních dílech 
světa, všude tam, kam litografie až dosud pronikla. 

Na rychlolisech litografických možno prováděti 
práce nejjednodušší i nejsložitější, druhu merkantilního 



lisu, ta neb ona jeho část trpí větším zatížením ve svém 
pohybu, což bývá namnoze stroji celému na ujmu, a 
proto je nejpřesněji vyzkoušená poloha strojů hlavně 
tam, kde tyto jsouce velkých formátů pojímají objemné 
kameny litografické, důležitým činitelem. 

Rovnováha stroje docílí se tím způsobem, že 
pod okraje základny na pevné půdě stojící, zatlukou 
se v ta místa, kde dle vodní váhy, k účelu tomu po- 
užité, potřeba se jeví, klínovité kusy dřev. K těmto 
je nutno občas přihlédnouti, by žádný z nich ne\’>'padl 



94 



neb nebyl uvolněn, což by mohlo míti v zápětí při- 
vedení celého stroje z rovnováhy, aniž by toho bylo 
zpozorováno. 

Na stroji takto zřízeném jest nám poukázati ku 
hlavním a nej důležitějším částem jeho, které všestranně 
dobrý tisk podmiňují. K těm čítáme v prvé řadě 
cylindr (válec tiskový). Tento soustřeďuje v sobě vý- 
konnost několika funkcí, tvořících zdokonalení tisku. 

Sestává z velkého, důkladně zpracovaného želez- 
ného válce, jehožto osa zasazena jest svými konci 
v pevně spjatých ložiskách. Železný válec tento, jehožto 
objem odpovídá velkosti formátu stroje, jest potažen 
na části jdoucí při otočení se téhož přes kámen plstí, 
přes níž stejně napnuto jest černé voskované plátno. 
Někde užívá se také místo plsti zvláštní silnější lepenky, 
což bývá doporučitelné pro práce rázu merkantilního. 
Potahování tiskového válce plstí a voskovaným plátnem 
děje se tím způsobem, že obé se nejprve dle velkosti 
oné části válce ku tisku potřebné přistřihne a na- 
potom na straně, která zavěsiti se má na hořejší 
části tiskového válce pod pracnami, dohromady silnou 



Vozík kamenotiskařský. 

režnou nití nedaleko okraje sešije. Šití toto musí se 
díti v souměrné vzdálenosti od kraje. Stehy jsou oby- 
čejně vedeny ve dvou přímkách něco málo přes centi- 
metr od sebe vzdálených tak, aby železná tyčka první 
a druhou řadou stehů mezi plstí a voskovaným plátnem 
mohla býti prostrčena. Ku části dolejší obou těchto 
látek přišijí se k okrajům za účelem úspory dva dle 
potřeby velké kusy obyčejného režného plátna, neb 
j)Ovlaky tyto jsou drahé tak, že by bylo škodou, tam, 
kam více tisk nesahá, tyto zbytečně prodlužovati. 
Jsou-li látky ku potažení takto připraveny, vyseknou se 
na přední části těchto za druhou řadou stehů vyseká- 
vacím želízkem, jakého používá se ku vysekávání ná- 
lepek menšího druhu, otvory, jež však musí býti předem 
dle háčků na cylindru (válci tiskovém) se nalézajících 
vvméřeny. Pomocí otvorů těchto, jež nesmí býti příliš 
umístí se povlak na háčky v hořejší části cylindru 
konce dolejší plátnem režným ovinou se každý 
■láv na železné, čtyřhranné tyče, v dolejší části cylindru 

.1 ená, takže se celý povlak napne a klíčem utáhne. 

Tin i však není napnutí povlaku úplné, nýbrž musí se 



později několikráte ještě šrouby zvýšiti, jelikož se při 
tisku následkem tlaku látka povytáhne a uvolní, čímž 
vzniklo by i vlnění se archu, tak že by další barvy 
nedobře na sebe přiléhaly. 

Na přední hořejší části cylindru nalézáme po celé 
jeho délce rozděleny tak zv. pracný. Tyto vyznačovat! 
se musí přesným pojmutím potřebného ku zachycení 
okraje tiskového archu, jelikož by při nestejném za- 
chycení téhož vznikalo na něm, na pohled třeba ne- 
patrné, vlnění, následek čehož by bylo nepravidelné 
přiléhání jednotlivých barev na sebe. Ku zabránění 
toho musí býti výkonnost pracen předem vyzkoušena, 
což činí se tím způsobem, že pomocí proužku papíru 
zkouší se při uzavření stejnost držení jednotlivých 
pracen na cylindru dříve, než naň vložen bývá povlak. 
Další potřebné řízení těchto děje se pomocí zvláštního 
odstřeďovače, který vykonává otevírání a zavírání 
pracen. Odstřeďovač tento jest upevněn v postranním, 
ku cylindru přiděleném ozubeném kole. Stane-li se, 
že pracný jsou příliš pevně přitaženy, tak že při pře- 
chodu cylindru přes kámen okraj papíru trhají, povolí 




se odstřeďovač o něco málo nížeji od zátočny, na níž 
při uzavření zachycovačů naráží. 

V případě opačném, kde pracný jsou uvolněny 
tak, že by arch při přechodu cylindru přes kámen 
při pevnější barvě zůstal na tomto ležeti, posune se 
odstřeďovač opět více těsněji ku zátočně a následkem 
toho ihned pevněji okraj archu drží. Tohoto způsobu 
řízení pracen používá se namnoze dosti často, zejména 
při častých změnách různých papírů, kde nutno dle 
síly archu pracný buďto povoliti aneb přitáhnouti. 
Velice však škodí se pracnám, dopustí-li se, by svými 
okraji narážely na přední hranu kamene, což stává se 
možným jmenovitě tehdy, je-li přetisk od této hrany 
kamene nad míru vzdálen aneb je-li arch přes příliš 
krátký, takže se kámen při svém zakládání přední svojí 
hranou při otočení se cylindru přes míru k nim při- 
bližuje. Nehodě prvější dá se snadno předejiti tím, 
že hrana kamene před vložením tohoto do stroje se 
dle potřeby pozorně pilníkem ubere. Aby pak arch 
pracnami řádně mohl býti uchopen, k tomu napomáhá 
mosazné pravítko, které nad těmito jest upraveno tak. 




95 



že dopadajíc volně před uzavřením pracen na pokraj 
archu, tento ku cylindru přidrží, by se nikde nenazvedl 
a po uchopení archu pracnami opět pozvedne se do výše. 
Arch nakládá se při tom do tak zv. patiček a naklá- 
dače. Patičky počtem dvou až čtyř umístěny jsou 
vhodným způsobem na zvýšeném podélném železe 
připevněném ku cylindru a zabíhají do mezer pracen, 
přiléhajíce zároveň svými konci ku pokraji napnutého 
voskovaného plátna na cylindru. Patičky tyto jsou 
železné a sestávají ze dvou částí; vrchní částky jsou 
připevněny ku spodním malými šroubky. U obou jak 
spodních tak i vrchních částí vyseknuty jsou podélné 
otvory, sloužící k tomu, by patičkami dle potřeby 
mohlo se posunovat! výše neb níže. Patičky mají 
mimo to nad sebou tak zv. nožičky, k prvějším v ne- 
velké, určité vzdálenosti přiléhající, jež mají ten účel, 
přidržovat! a nepropouštět! arch při naložení přes 
patičky. 

Další důležitou podmínku správného nakládání 
tvoří nakladač (vinkl). Tento je sestaven ze silného 
železného plechu, na jehož části ku nakládání určené 
zvedá se vlastní zařízení tohoto, upevňující zároveň 




Nůž na barvu. 



chovací úplně odpadá. Při strojích pak nejnovějších 
soustav shledáváme onu část’ nakládacího prkna, kde 
umístěn jest nakladač (vinkel), nahrazenou částí želez- 
nou, velice vhodně pro tisk upravenou. Sklon celého 
prkna nakládacího je při strojích těchto snadno 
a lehce řiditelný, možno jej zmírnit! aneb zvýšit! tak, 
by papír klidně na prkně při nakládání ležeti mohl. 
Na konci pak obou částí ramen stroje, vodorovně 
prodloužených, je připevněno další prkno v poloze 
rovné ležící, na němž je celý náklad papíru umístěn 
a odkud také jednotlivé archy se beřou a do stroje 
nakládají. 

Dalším důležitým činitelem při rychlolisu jsou 
jeho válce. U těchto rozeznáváme: válce roztírací, 
kteréž přejímají barvu s plotny, na níž ji nanáší válec 
tak zv. odběrák, umístěný přímo pod barevnicí, z níž 
barvu při otáčení na sebe přejímá. Pllavní účel válců 
roztíracích záleží v tom, barvu na plotně řádně roze- 
třít! tak, aby další druh válců navalovacích barvou 
takto rozetřenou stejnoměrně přetisk na kameni se 
nalézající naválel. Válce tyto, pohybující se v ložiskách 
na obou postranních částech konstrukce stroje při- 



Válec rychlolisu. 




Přístroj vlhčící litografického rychlolisu jiné soustavy. Vodní váha. 



celý nakladač na šikmo skloněném prkně, zapuštěném 
nahoře do postranních, za tím účelem do výše stavě- 
ných, ramen stroje. Dokonale správné upravení na- 
kladače vzhledem ku jeho důležitosti, zejména při více- 
barevném tisku, vyžaduje značné pozornosti. Zejmena 
musí se přihlížet! k tomu, by postaven byl tak, jak- 
mile naloží se do něho a patiček arch, tento tvořil 
při straně nakladače pravý úhel, což jest hlavní pod- 
mínkou správného nakládání, hlavně v době nynější, 
kdy napichování archu na jehly zúplna přestalo. Při 
tisku prací jednobarevných ovšem přesnost taková 
nepadá na váhu, nejedná-li se totiž o práce vyžadující 
přísného umístění a rozdělení na archu. S napichováním 
jednotlivých archů na jehly, z nichž jedna uložena byla 
ve středu pracen na cylindru a druhá rovněž středem 
jdoucí nalézala se nahoře v podélném otvoru naklá- 
dacího prkna, se již zřídka shledáváme ; užívá se jej 
toliko snad při tisku na papíry obzvláště slabé (na př. 
hedvábný, transparentní a j.), jež pro svoji přílišnou 
slabost nedobře se nakládají. Jinak zařízení toto před 
málo lety ještě všeobecně užívané ustoupiti muselo 
rychlejšímu a praktičnějšímu pokládání archu, jak důkaz 
toho podávají novější rychlolisy, při nichž aparát napi- 



šroubovaných, jsou uvnitř železné a potahují se látkami, 
přes něž natažen jest povlak kožený. Za účelem lepší 
výkonnosti zatíženy jsou pak shora válci železnými 
a to válce roztírací silnějšími a válce navalovací slab- 
šími. Při rychlolisech, na nichž se tisknou práce mer- 
kantilní i barvotiskové, používá se dvojího složení válců 
navalovacích, z nichž jedno sestává z válců hrubých 
s kůží nehlazenou pro práce merkantilní a druhé pro 
práce barevné pozůstává z válců s kůží hladkou, na- 
třenou za tím účelem látkami schnoucími jako : kopal, 
sikativ atd. Všecky válce v>’žadují pak pozorného 
ošetřování a bedlivé pozornosti, aby se nepoškodily 
a zejmena by do kožených válců navalovacích nevnikl 
písek, působící pak při jich otáčení se přes kámen do 
tohoto rýhy, jež zachycujíce na sebe barvu, bývají ná- 
sledkem toho na tisku znatelný. Ku čistění (mytí) 
válců za příčinou záměny barvy upotřebí se ponejvíce 
čistých hadrů, někde také i pija\^ch makulatur petro- 
lejem neb terpentinem zvlhčených. 

Dříve než přikročíme ku válcům dalším, je ne- 
zbytno zmíniti se ještě o vlastním zdroji té neb oné 
barvy — o tak zv. barevnici, nalézající se na přední části 
stroje v čele válců. Barevnice sestává z dosti objem- 



96 



ného železného válce a k němu přesně přiléhající části, 
tvořící s tímto jakousi prostornou schránku, do níž se 
barva připravená dává. Tato druhá část ku válci tak 
zvaným nožem přiléhající, dá se více neb méně dle 
toho, jak případná spotřeba barvy toho vyžaduje, od 
válce železného odděliti zvláštními k účelu tomu sloužícími 
šrouby, na přední této části se nacházejícími, z nichž 
jedny pohyblivou část nože ku válci přitahují a druhé 
povolují. Celá část tato je mimo to upevněna po stra- 
nách dvěma silnými šrouby. Celkové zařízení barevnice 
vyžaduje značné zručnosti, neboť musí býti jí propou- 
štěno jen přesné a určité množství barvy, jak spotřeba 
pro jednotlivý tisk se jeví. Při větších nákladech má 




Sběrák barvy. 




Tříč barev. 




vající válcům jisté množství barvy, tak i zde nalézáme 
podobný aparát na konci stroje umístěný pod prknem, 
na nějž se vyhotovené výtisky skládají. Vodní tento 
aparát sestává z válce obaleného mosazným neb gumovým 
pláštěm, k němuž zavěšena jest po celé jeho délce 
podlouhlá plechová nádržka, obsahující vodu. Ku válci 
tomuto přidělen jest jeden válec vlhčící po způsobu 
odběráku, který při otáčení ssaje do sebe vodu válcem 
mosazným neb gumovým na sebe přibranou. Pod tímto 
druhým válcem jest umístěn ještě jeden válec vlhčící, 
přijímající opětně vodu z tohoto a přenášející ji na stůl 
vlhčící. Voda, jež byla takto v potřebném množství na 
stůl vlhčící přenesena, přichází z tohoto při chodu stroje 





správné zřízení barevnice velký význam, neboť docílí 
se jím stejnobarevných výtisků a tím nepopiratelného 
úspěchu padajícího při 'jemném barvotisku a i mer- 
kantilu velice na váhu. Pohyb barevnice podmíněn jest 
Chodem stroje, při němž rychlejší aneb pozvolnější otá- 
čení válce řídí se buď zvýšením neb snížením postranní 
páky, která válec ten v pohyb uvádí. Tím by výkon- 
nost části této byla naznačena a proto přejdeme ku 
dalšímu druhu válců neméně důležitých, válců vlhčících. 

■ těchto podobně jako u válců barevných rozeznáváme 

■ uie: jedny vodu na kámen roztírající a druhé potřeb- 
"1 těmto vodu dodávající. I postup tento děje se zde 

i . .. . ibiiým způsobem, neboť jako u válců barevných 
srP ’áváuie se na přední části stroje s barevnicí, dodá- 



do hlavních válců vlhčících, otírajících kámen. Válce 
tyto jsou obyčejně dva vedle sebe umístěny a bývají 
zatíženy vzhledem ku lepší výkonnosti válci železnými, 
mosazným pláštěm obtočenými. Zatěžkávací válce tyto 
mají mimo to ten účel, že zachycují na sebe zbytečnou 
barvu z přetisku na kameni, která by jinak zůstala 
lpěti na válcích spodních, vlhčících, a způsobila by, že 
tyto jsouce na místech barvou pokryty, špatně vodu 
by přijímaly a tím zároveň úkolu svému, kámen řádně 
a přiměřeně zavlhčovati, by nedostály. Z válců mosaz- 
ných dá se pak barva zachycená po vytisknutí barvy 
snadno pomocí terpentinu hadrem umýti. Veškeré 
válce vlhčící a zejména ty, jež kámen otírají, je nutno 
často pomocí obyčejného rýžového kartače horkou 




v“riC/-nf, od firmy 
Mer.. P a ; /s. r*raha-Srm'cbov. 



„POJDTEŽ, DÍTKY, KE MNĚ 

Dle obrazu B. Goletti-ho 



Lir- y:‘’e a ;ískim-,ěi §$'■=>' 
Viieria Picka a s ' I Praha-Sr 



1 . 2 . 






(i. 



r. 




M. 




r). 



II. 



r>. 13. 



97 



vodou čistě vymýtí, jelikož se časem přece jen od 
fermeže, v níž barvy se rozdělávají, zamastí. Taktéž 
musí se občas válce tyto novými látkami potáhnouti, 
což děje se obyčejně po šestitýdním upotřebení. Látky 
spodnější, rovněž i stůl vlhčící, obé nejsouc vystaveno 
takové výkonnosti, vydrží ovšem déle. Činnost vodního 
aparátu, totiž přejímání a přenášení vody válci na stůl 
vlhčící a tímto opět do válců otírajících, jest pod- 
míněna pohybem stroje. 

Části pak, jako plotna barevná a stůl vlhčící, při- 
pevněny jsou na tak zv. vozíku, pohybujícím se na 
dvou řadách kolejnic a ozubených drah zpět a ku 
předu stroje. Mezi plotnou barevnou a stolem vlhčícím 
je prostor se základní plochou pro kámen. Přes tento 
prostor otočí se při zpátečním pohybu vozíku, je-li 
stroj uveden v pravidelný chod, cylindr, protahující 



straně přední (u pracen) byl částečně vyvýšen ; zvýšení 
toto, ovšem nepatrné, řídí se dle tlakové soustavy stroje 
a děje se tím způsobem, že pod plech zinkový a silnou 
lepenku na plotně základní ležící, složí se několik málo 
archů papírů ztraceně na sebe složených, z nichž prvý 
musí býti tak velký, jak velkou je plocha, již kámen 
zaujme. Manipulace takovéto používá se případně i ku 
vypodložení ostatních stran kamene a to velice často 
zejména tam, kde zařízení tiskáren postrádá stroje ku 
broušení kamenů, takže tyto bývají často nerovné. Po 
úplně spolehlivém zřízení tlaku kamene posune se tento 
svými znaménky (křížky) na přetisku označenými tak, 
aby znaménka tato dotýkala se rovnoběžně přední 
hrany pravítka. Zároveň oddálí se kámen od strany 
pracen tak daleko, by okraj jeho (hrana kamenej na- 
lézal se nejméně na znaménku na pravítku číslicí nulou 




»Algraphia«, rotační stroj pro tisk z desek aluminiových. 

Tisková deska vyobrazení tohoto zapůjčena k otisknutí odborným závodem J. Scholze v Mohuči n. R. 



sebou naložený arch, na nějž vytiskne se to, co pře- 
tiskem na kameni v prostoru tomto umístěném je pro- 
vedeno. Základní plocha prostoru, na niž přichází 
kámen, dá se dle síly tohoto buď snížiti neb zvýšiti 
na tlak potřebný, pomocí dvou šroubovitých částí, ko- 
lečky na konci stroje opatřených. Jako stálé podložky 
pod kámen dává se na základní plochu silná lepenka 
a na tuto silný plech zinkový, obé stejně velké jak 
železná plotna sama. Ku zakládání kamene, totiž ku 
měření jeho rovnováhy tlaku a ku zařízení přetisku 
na znaménka (křížky na tomto se nalézající), používá 
se většinou čtvercově čtyřhranného železného pravítka, 
označeného centimetry. 

U strojů některých soustav toto nedostačuje 
a proto užívá se ku zjištění rovnováhy kamene na- 
mnoze také vodní váhy. Při většině rychlolisů, má-li 
býti kámen na tlak řádně zařízen, má zapotřebí, by na 



označeném. Oddálení toto řídí se ostatně dle velkosti 
papíru, k tisku určeného a proto může býti i větší 
dle toho, jak mnoho zbylého papírů po umístění práce 
na archu z tohoto vyplývá. Stane-li se, což bývá na- 
mnoze velice často, že prázdného okraje na archu po 
vyplnění téhož prací mnoho nezbývá, bývá nutno při- 
hlížeti k tomu, by patičky, do nichž arch se shora 
nakládá, neponechávaly pracnám příliš mnoho papírů 
ku zabrání, obzvláště ne při pracích, kde tisk jest 
jednobarevný. Když kámen jest dle potřeby řádně 
umístěn, přikročí se ku jeho zaklínování. K účelu tomu 
zapuštěny jsou do postranních částí, obepínajících 
plochu, na níž kámen leží, jednotlivé šrouby, opatřené 
protimatkami. Na hlavy těchto šroubů, na každé, se 
čtyř stran se nalézajících, zavěsí se železné tyče tvaru 
podélného. Prostor mezi těmito železy a stranami ka- 
mene se vyplní dřevěnými klín}’, k účelu tomu z tvrdého 

i3 




98 



dřeva zhotovenými. Klíny ty musí býti ve stejné výši 
se železy. Při kamenech velkých, jež vyplní bezmála 
celý prostor, opotřebuje se při zakládání mimo 
klínů také kůže neb stejně velkých kousků lepenky. 
Potom se kámen pomocí šroubů se všech čtyř stran 
utáhne. Utahování kamene musí se díti stejnoměrně; 
přílišné utažení může míti za následek okamžité nad- 
zvednutí se kamene a přivoditi, pak-li toto zůstalo ne- 
povšimnuto, i prasknutí téhož. Mimo to velkým uta- 
žením roztahují se i postranní části vozíku a stroj ná- 
sledkem toho trpí újmu při chodu. Nedostatečné pak 
přitažení kamene má v zápětí zase jeho uvolnění; 
kámen se při běhu stroje pohybuje, byť i nepatrně, 
čímž vzniká při tisku dalších barev nepřiléhání těchto 
na sebe. Je tudíž nutno, by kámen hlavně při první 
barvě byl přiměřeně utažen a aby zároveň přitažením 
protimatek zabráněno bylo šroubům jich zpáteční se 
uvolnění. 

Toto přitažení protimatkami děje se teprve tehdy, 
až obdrží se úplně správný prvý otisk, vyznačující se 
souměrným a dokonale hladce vytisknutým vyobra- 
zením na archu. 

Je-li kámen založen, barva k tisku připravena a válce 
vlhčící do svých ložisek umístěny, smyje se čistou 
vodou pomocí houby klovatina z přetisku na kameni 
a přetisk se terpentinem s přiměřeným množstvím čisté 
vody vymyje. Spuštěním brzdy uvede se stroj do po- 
hybu a během několikerého projetí, při čemž nakládá 
se obyčejná makulatura, dodá se založenému kamenu 
potřebného ještě tlaku, načež se nechá naložit! první 
arch. Na tomto bývá obyčejně tisk s mnohé stránky 
nedostatečný a proto dle prvního, po případě i násle- 
dujících několika málo otisků zařídí se tisk tak, aby 
úplně odpovídal předloženému prvotisku (originálu), dle 
něhož se náklad provádět! má. Je-li pak otisk z rychlo- 
lisu schválen, tedy se tiskne dále a tu při dalším tisku 
je nutno přihlížet! stále k tomu, by celý náklad, ať již 
při té neb oné barvě byl v úplném souhlasu s otiskem 
schváleným, což zejména po stránce barev vyžaduje 
z počátku, než zařídí se přesně barevnice, pečlivé po- 
zornosti. Taktéž nezbytno je přihlížet! k tomu, by zna- 
ménka všech barev přesně na sebe přiléhala, tak aby 
souladu Samého celku práce nebylo nic na závadu. 

Tím asi nejhlavnější přípravy, podmiňující uve- 
dení práce na rychlolisu do chodu, by byly naznačeny. 

Průměrná výkonnost rychlolisu litografického co 
do počtu výtisků pohybuje se při nákladech velkých, 
kde není třeba několikerého znovuzřizování, mezi poč- 
tem tří až čtyř tisíc archů denně při devítihodinné 
době pracovní. Tím není počet ten pro budoucnost 
nijak vyčerpán, neboť stroje litografické jsou po stránce 
technické stále více zdokonalovány, jak o tom ne- 
klamným způsobem svědčí zdařilé pokusy s rotačním 
strojem litografickým, které počet výše uvedený činí 
malým a snad i nepatrným. 



Strojem tím jest »Algraphia«, rotační stroj pro 
tisk s desek aluminiových. Tento nejnovější překva- 
pující vynález na poli průmyslu grafického přináší 
svým uskutečněním veliké myšlénky nemalou důle- 
žitost pro další vývin litografie a budoucí stav její 
vůbec. 

»Algraphia« nese název od způsobu; sku s desek 
aluminiových taktéž algraphia zvaných, kterýžto systém 
používají některé umělecké závody v Německu jako 
náhrady za kámen litografický. 

Rotační stroj » Algraphia* může při menších ná- 
kladech, počítá-li se trojí záměna desek, denně dělati 
7000 tisků, při nákladech větších 8000 až 9000 denně, 
a to bez přepínání stroje samého. Byla by tedy výkon- 
nost rotačního stroje »Algraphie« asi o 60 7 o větší než 
při rychlolisu nynějším. Chod jeho jest klidný a spo- 
třeba hnací síly jest asi táž jako u většího rychlolisu. 
Stůl nakládací, jakož i odbírací při »Algraphii« jest 
toliko asi 80 cm vysoko od země. Manipulace s papírem 
je tudíž lehká, čímž i na čase zdá se býti uspořeno. 

Zařizování, vykládání a připravování barvy jde tak 
rychle jako při rychlolisu. Vlhčení (utírání) jest taktéž 
podobné a dá se lehce upraviti. Přenášení barvy na 
plotnu obstarávají dva velké, pružnou gumou pota- 
žené válce, jichž rozsah jest přesně tak velký jako ho- 
řejší plocha plotny; tím obdrží každé místo plotny 
čerstvou barvu. Řízení stroje obstarává jeden stroj- 
mistr. Děvčat jest zapotřebí dvou, nejvýše tří. 

Majitelem patentu rotačního stroje » Algraphia*, 
jakož i tisku s desek aluminiových jest p. J. Scholz, 
majitel litografického ústavu v Mohuči n. R. 

U nás činěné pokusy se zavedením desek alumi- 
niových nepotkaly se s žádoucím výsledkem. Jak již 
bývá zvykem hledí se u nás podobným novotám s ve- 
likou zdrženlivostí vstříc, čímž se začasté stává, že věci 
jinde již dlouho užívané bývají pro nás teprve no- 
vinkou. Podobně má se to i zde. 

Proto bude nezbytno uvésti i zde některé vý- 
hody desek aluminiových v praktickém užívání. 

Ty jsou: Levnější cena těchto desek, zejména 
při velkých formátech, než-li u kamenů. Značně dlouho 
trvající udržení se přetisku na deskách aluminiových 
pro jich k tomu způsobilost i při největším možném 
běhu rychlolisu 5.000 až So.ooo tisků z jednoho pře- 
tisku) ; dále značná lehkost aluminia rovnající se asi 
2% váhy kamene, což činí desky tyto pohodlnými 
pro překládání jich s místa na místo a konečně i síla 
těchto desek, přibližně asi 6 mm, poskytuje značné 
úspory místa. Jedinou práci, kterou na aluminiu pro- 
vádět! nelze, jest původní rytina. Přílišná měkkost 
aluminia činí jej pro původní práci rytinovou nezpů- 
sobilým. 

Toť jsou asi nejdůležitější vlastnosti, s nimiž ve 
směru tomto je nutno počítat!. 

Sestavil J. Merxbauer, lit. stroj mistr. 

Schválil J. Jindrák, vrchní lit. strojmistr. 



oddíl spolkový 



PAMĚTI A DĚJINY 

GRÉMIA LITOGRAFŮ, KAMENO- A MĚDITISKAŘŮ A RASTRÍRNÍKŮ V PRAZE 

A PRO POLICEJNÍ OBVOD PRAŽSKÝ 

POKUD DLE ZÁZNAMŮ, SPISŮ A PAMĚTÍ SESTAVITI MOŽNO BYLO. 



Spolek litografů a kamenotiskařů Pražských za- 
ložen byl dne i6. června 1860 pod názvem: »Litho- 
graphen-Verein in Prag«. 

Prvním starostou byl Bohumil Haase, za jehož 
správy byly prvé stanovy spolku vypracovány, a c. k. 
místodržitelstvím pro král. České dne 5 . března 1862 
potvrzeny. 

Stanovy ty byly jenom německé, taktéž i spol- 
ková správa. Josefem Farským, členem spolku, učiněn 
sice návrh, by stanovy v českém textu též se pořídily 
a správa by vedena byla v obou zemských jazycích, 
avšak návrh ten zůstal osamocen, když člen Frant. 
Ed. Sandtner proti onomu návrhu se byl vyslovil, řka: 
»Wir sind gebildete Leute und konnen deshalb deutsch.* 
Když však německé oběžníky, členům zaslané, František 
Sír, člen grémia, který německy neuměl, vrátil a při- 
psal na ně »Nix deuč«, cítil se starosta B. Flaase 
uraženým a vzdal se úřadu starosty. 

Na to byl dne 27. ledna r. 1861 zvolen za sta- 
rostu Jan Ev. Sandtner junior; a po smrti jeho dne 
9. května r. 1864 zvolen Josef Farský. 

Zvolením Josefa Farského zaveden též spolkový 
pořádek pokladní; počaly se alespoň tou dobou zaná- 
šet! do knihy pokladní členské taxy, poplatky za pří- 
povědě a za vyučenou atd., jak možno seznati dle 
knihy pokladní, založené dne l. ledna r. i 865 . 

Po Josefu Farském zvolen r. 1868 starostou 
Frant. Ed. Sandtner, a po jeho smrti Hynek Fuchs 
(datum zvolení Hynka Fuchse jest grémiu neznámé). 

Po Hynku Fuchsovi zvolen opět dne 10. června 
r. 1877 starostou Josef Farský, kterýžto úřad až do 
své smrti zastával. 



Po smrti Josefa Farskéko v r. 1889 zastával 
úřad starostenský Michal Kučera ; týž, vyzván byv 
pražským magistrátem, by volbu nového starosty pro- 
vést! dal, žádal týž úřad by ponecháno jemu vedení 
spolkové do té doby, až by c. k. místodržitelst\ú 
schválilo stanovy, které on byl vypracoval. Magistrát 
žádosti oné vyhověl, když se byl před tím místopřed- 
seda M. Kučera písemně zavázal, že úřad starostenský 
pečlivě a správně jako místopředseda zastávat! bude. 

Nové Stanovy úředně schváleny byly dne 5 . května 
r. 1890, a ve valné hromadě, dne 2. září 1890 konané, 
zvolen za starostu Michal Kučera, který až dodnes 
úřad ten zastává. Úřadování grémia, jakož i stanovy 
jsou pouze české. 

Úřad starostenský byl až do r. 1896 úřadem 
čestným ; když však na základě nových živmostenských 
zákonů úřad starostenský stává se stále obtížnějším, 
vyžaduje mnoho práce a času, resignoval M. Kučera 
na úřad starostenský. Než valná hromada grémia, od- 
bývaná dne 6. března 1896, resignaci M. Kučery ne- 
přijala a raději se usnesla, jemu ztrátu času a námahu 
s vykonáváním úřadu starostenského jemu vzniklou, 
nahradit!. Po důvěrné úřadě členů valné hromady 
oné usneseno jednohlasně, udíleti roční remuneraci 
per 200 zl. starostovi za vykonávání funkce jeho. 
M. Kučera zdráhal se úřad starostenský přijati z dů- 
vodu, že nechtěl býti prvým placeným starostou grémia, 
byl však všestrannou domluvou k přijetí úřadu toho 
přinucen. 

Oproti tomu, aby grémiu aspoň část vydání uše- 
třena byla, zastává starosta od té doby úřad staro- 
stenský sám; přidělený jemu aktuár byl propuštěn. 



lOO 



Pamětní knihu o původu litografie založil starosta 
Michal Kučera za pomoci jemu přiděleného aktuára 
Václava Rigla, magistr, oficiála, který v archivu měst- 
ském pátral a správná data nalezl. 

Starosta M. Kučera péči měl o to, by vyučeným 
litografům a kamenotiskařům dostalo se důstojného 
vysvědčení zavyučného. Ve valné hromadě r. iSqS 
přijat podobný návrh starostův, který napotom pro- 
střednictvím » Klubu litografii* dal vypsati konkurs na 
nákres vysvědčení uvedeného. Nákresy došly 4, z nichž 
přijat nákres Jindřicha Bubeníčka. Litografii a tisk 
vysvědčení onoho provedl ústav » Farský* (Biebl), a to 
přesně dle nákresu. 

Nová pečeť grémia pořízena též za starosty 
M. Kučery a sice s městským znakem kr. hl. města 
Prahy, k čemuž dne 21. června 1890 od slavné městské 
rady král. hlav. města Prahy právo byl vydobyl. 

Sloučení všech členů z celého policejního obvodu 
pražského stalo se na základě ustanovení c. k. místo- 
držitelství ze dne z5. května 1889. 

Jmění dříve samostatného grémia měditiskařů 
pražských bylo po připojení spolku tohoto ku grémiu 
litografů a kamenotiskařů v obnosu 34o zl. Karlem 
Rudlem po zemřelém starostovi grémia měditiskařů 
Zigmundu Rudlovi složeno do pokladny grémia lito- 
grafů, kameno-, měditiskařů a rastrírníků v Praze a pro 
policejní obvod pražský. 



Členů čita nyní grémium 5o, z nichž jest 39 lito- 
grafů a kamenotiskařů, l měditiskař a 10 rastrírníků. 

V jubilejním roce stoleté památky narození vy- 
nálezce litografie Aloise Senefeldra pořízen byl gremiem 
z příspěvků členů grémia medailon s poprsím vyná- 
lezcova, k němuž připojena jedna česká a jedna ně- 
mecká bílá, mramorová deska s udáním narození vy- 
nálezce. Deska ona původně zasazena byla na domě, 
v němž se byl Senefelder narodil, když pak dům onen 
sbořen a na staveništi onom postavena městská tržnice, 
umístila městská rada pražská svým nákladem novou 
pamětní desku Senefeldrovu v průjezdě oné tržnice. 
Ze desku onu na průčelí tržnice městská rada neumí- 
stila, udávala za důvod, že nehodí se ku slohu celé 
nové budovy. Medailon Senefeldra modeloval sochař 
Seidan dle výkresu, který uznán nejsprávnějším. 

Pokladní kniha vedena byla až do r. i883 v řeči 
německé, od r. 1884 vede se tato v řeči české a vy- 
kazovala koncem r. 1898 jmění celkem 2401 zl. 64 V2 kr. 

V Praze, dne 27. ledna 1899. 

Za grémium; 

M. Kučera, t. č. starosta. 



SPOLEK LITOGRAFŮ A KAMENOTISKAŘŮ 

»SENEFELDER« V PRAZE. 

PAMĚTI A DĚJINY JEHO OD ZALOŽENI AŽ PO DOBU NYNĚJŠÍ. 

VZNIK A USTÁLENÍ SE SPOLKU A JEHO ČINNOST. 



Kolem roku 1860, kdy nové probuzení a svě- 
žejší život se jevil a šířil po vlastech našich, počal 
i ruch spolkový kořeny své zakládat!. Spolek za spol- 
kem se stále sestupoval a zejména spolky podpůrné 
jeden za druhým vcházely v život. 

Ve starém a všeobecně známém hostinci »u třech 
sekyrek* v Králodvorské ulici scházívali se u večer 
někteří přátelé z oboru našeho, kde společně o roz- 
ličných věcech a záležitostech rozprávěli. 

Ze i mezi těmito vyskytlo se přání, by takový 
podpůrný spolek se utvořil a přečasto že hovor o 
stránku tuto zavadil, snadno lze si pomyslit!. 

Zvláště pak, když tou dobou z Vídně přicesto- 
vali kollegové Šoninger a Hájek a sdělili, že takový 
podporovaní spolek litografů a kamenotiskařů již ve 
\Mdni stává — tu jediný náhled byl, že i v Praze po- 
■ baý spolek zařídit! se musí. 



Dle formuláře stanov vídeňského spolku sesta- 
veny stanovy a ve valné hromadě, v podzimku r. 1861 
odbývané, předčítány a ujednáno, by tyto po doplnění 
a opravení před zadáním k c. k. místodržitelství opětně 
v podobné schůzi opraveny byly. 

Od té doby uplynuly skorém dvě léta než k ujed- 
nané schůzi došlo — co toho příčinou bylo, nelze pro 
dávný čas zjistiti. 

V letě roku i863 ve schůzi, která se odbývala 
»u Hlavů* na Haštalském náměstí, stanovy byly schvá- 
leny se zvláštním připomenutím, že podpora vyplácena 
bude po uplynutí jednoho roku. 

Při zadávání stanov bylo zvolenému výboru dáno 
na srozuměnou, že doba jednoho roku, po jehož uply- 
nutí teprv mělo započíti právo na podporu je poněkud 
dlouhá, a že by daleko lépe bylo, kdyby spolek měl 
nějaký okamžitý, byť i skrovný kapitál. 



lOI 



Ujednáno, by výbor obešel veškeré pp. principály 
a požádal je o nějakou podporu. 

Co však očekávat! se nedalo — stalo se skutkem. 
Ti, kteří toto na starosti měli, hned již při první své 
návštěvě špatně pochodili — ač spoléhali v nejlepší 
výsledek. 

Sklamáni takto v nejlepší naději ochladli ve svém 
počínání a žádnou firmu více již neobtěžovali. 

Tím celá věc zdála se býti na dobro ztracenou. 

Mužové naši, jsouce zklamáni, ustali sice v práci, 
ale naděje pro další budoucnost’ se nevzdávali. 

Po sedmi letech pak zcela neočekávaně došel na 
počátku měsíce února ku všem litografům a kameno- 
tiskařům cirkulář, jehož obsah dokazoval nutné utvo- 
ření se podporovacího spolku pro tyto, a vybízel ku 
hojnému súčastnění se schůze, stanovené na den 
27. února 1870. Na cirkuláři podepsán M. Cicvárek, 
litograf. 

Nadešel den schůze. Ze shromáždění zvolen za 
předsedu M. Cicvárek, který schůzi řídil. Po schválení 
a přijetí stanov vykonána volba a do nového výboru 
zvoleni pp, M. Cicvárek za předsedu, za jeho náměstka 
Vil. Krečmer, za jednatele J. V. Rubeš, dále ještě 
J. Šulc a V. Bach. 

Dne 16. března 1873 svolal zatímní předseda, 
p. M. Cicvárek, první ustavující schůzi, ve které před- 
ložil schválené, od c. k. místodržitelství došlé stanovy. 
Tímto dnem zároveň správní a nepřetržitá činnost 
spolku »Senefelder«, jenž nesl jméno »Litografia«, za- 
hájena byla. 

Ve schůzi této sdělil předseda, že »výbor ku po- 
řádání zábavy na oslavu stoletých narozenin vynálezce 
litografie Aloise Senefeldra« dne 5 . listopadu 1871 od- 
bývané, věnoval čistý zisk v obnosu 70 zl. spolku jako 
základní kapitál. 

Výtěžek ze slavnostní této zábavy byl tedy nejen 
kasovním počátkem spolku, ale i celá událost’ tato jeví 
se jako slavnostní předehra, jež nadchnouti dovedla 
veškeré odborníky naše ku dalšímu konání v díle 
šťastně započatém. 

Ku konci schůze vyslovil se p. Cicvárek, jakož 
i p. Rubeš, že hodnost svou skládají; člen téhož vý- 
boru p. Šulc mezi tím zemřel. 

Aby alespoň vešel výbor v život, vykonána byla 
nová volba, a mimo jiné funkcionáře zvolen za před- 
sedu p. Váňa. 

V měsíci květnu téhož roku při zahájení mimo- 
řádné valné hromady vybízel předseda přítomné ku 
pospolitosti, stálosti a vytrvalosti. Stav pokladny vy- 
kazoval t. č. 100 zl. jmění; členů čítáno 5 o. 

Aby spolkové jmění se množilo, byli vyzváni 
zvláštním přípisem, čistě litograficky provedeným ve- 
škeří pp. principálové, by co zakládající členové ku 
spolku přistoupili. 

Vyzvání toto potkalo se s výsledkem uspoko- 
jivým. Tak darovali šl. A. z Haase 75 zl., p. H. Fuchs 
5 o zl., p. Em. Starý 20 zl., ostatní principálové po 10 
a 5 zl., takže spolek získal l 3 zakládajících členů. 



Pozdějším časem vyskytly se mnohé obtíže a spory 
mezi členstvem a výborem, takže výbor usnesl se, hod- 
ností svých se vzdáti. 

Hlavní příčina toho byla netečnosť členů ku spolku. 

Následkem toho svolána v měsíci listopadu opětné 
mimořádná valná hromada, při které do programu 
nucen byl výbor vřaditi otázku: >Má-li spolek vůbec 

dále trvati.?’* 

Při odbývání této ostře vytýkal výbor členům 
netečnosť a poukazoval na rozpaky, do jakých při- 
veden byl. Tentokráte měl již spolek na 400 zl. jmění 
a tak otázka o další existenci spolku vyřízena ve směru 
příznivém. Na to byly některé články stanov změněny 
a některé poněkud přiostřeny. 

Důvěru ku výboru osvědčila valná hromada tím, 
že opět veškeré dřívější funkcionáře opětně zvolila. 

První případ onemocnění u členstva měl spolek 
v prosinci onoho roku ; nehodou tou postižen p. Melcher. 

Uplynul první rok činnosti spolku; výbor měl 
dosti práce — a zároveň dosti obtíží. — 

V následujícím roce 1874 konala se první řádná 
valná hromada v nových místnostech »u tří kosů* 
v Křemencové ulici. Tou dobou měl spolek jmění 
438 zl. 65 kr. ; činných členů čítal 35 a zakládajících l 5 . 
Clen spolku p. Melcher zemřel. Předsedou zvolen pan 
Vil. Krečmer, jednatelem p. Váňa a pokladníkem pan 
Leske. 

Ve schůzi dne 4. července r. 1874 zvolen za 
protektora spolku pan Otto Sandtner. 

V měsíci listopadu předloženy v mimořádné valné 
hromadě přepracované stanovy, které před tím již po 
třetí c. k. místodržitelstvím vráceny byly. Tyto pak 
došly v měsíci březnu r. 1875 schválení, na základě 
kterých dne 2. května odbývala se druhá řádná valná 
hromada. 

Stav pokladny byl 5 25 zl. 60 kr. a členů 29. 
Volbou pověřeni dřívější funkcionáři. 

Výbor obrátil se ku svým pp. principálům se 
žádostí, by tito působili na své pracovní síly, aby je 
ku vstoupení do spolku přiměli. Poukazoval při tom 
na dobré tendence spolku, kde pracovníkům v pří- 
padu nemoce a úplné neschopnosti ku práci, jakož 
i při úmrtí ve smutných těchto případech uleveno 
býti může. 

V dubnu r. i 876 doprovodil spolek svého člena 
p. Em. Špringlera ku hrobu. 

Za zásluhy, jichž si p. Aug. Váňa o spolek získal, 
jmenován byl ve valné hromadě, dne 7. května r. 1876 
odbý^vané — čestným členem. V této schůzi přijat 
návrh na kontrolování nemocných. 

Nově zvolený výbor zahájil činnost svou tím, že 
opětně v zaslaném memorandu žádal pp. chefy, by 
svých lidí ku spolku přiměli a v případě potřeby sil 
pracovních na spolek se obraceli a jen členy spolku 
do práce přijímali. 

Odborné časopisy jako »Litografii« a »Central- 
blatt* počal výbor odbírati. 



102 



V měsíci červenci a srpnu pořádány zábavy; 
poslednější potkala se s lepším výsledkem finančním 
oproti prvnější. • — 

Při celoročním účtování shledáno, že tímto rokem 
oproti předešlým pokladna nejvíce získala. 

Ve valné hromadě, dne 6. května 1877 konané, 
stěžováno si ve volných návrzích na úpadek litogra- 
fického odboru v Praze. 

Utvořivší se vzdělávací komité vzalo sobě za úkol, 
založit! spolku vlastní knihovnu, pořádat! přednášky, 
výlety, zábavy a p. Cinnosť jeho byla vydatná, takže 
v krátkém čase získal od firem knihkupeckých a na- 
kladatelských slušnou řadu knih vybraného obsahu, 
čímž základ ku knihovně položil. 

Roku následujícího odbýval spolek v měsíci červnu 
v nových místnostech »u Pravdů« valnou hromadu, 
ve které předložena resoluce ohledně pp. principálů, 
přítomným ku podepsání. — Znění její pro nedostatek 
místa nemožno zde podati. 

Výbor zmíněnou resoluci odevzdal p. Farskému 
jako předsedovi grémia. 

Dále pak, aby vyhověl vybídnutí se strany členů, 
svolal v roce 1878 dne 5 . ledna schůzi všech litografů 
a kamenotiskařů pražských, spojenou s mimořádnou 
valnou hromadou. 

Na schůzi této pojednáno o úpadku umění lito- 
grafického a o příčině téhož. Sestavena petice, která 
řízena byla představenstvu pražských litografů a ka- 
menotiskařů a byla všemi přítomnými podepsána, na- 
potom panu Farskému, jakožto předsedovi grémia 
odevzdána. 

Pro složitý obsah její nemožno tuto zde celou 
vypsati; uvésti možno pouze některé odstavce: i. při 
učních by se žádalo předběžné vzdělání a vysvědčení 
aspoň ze školy měšťanské atd. 2. Počet učňů aby 
uveden byl na míru normální, aby nepřipadli na jed- 
noho pracovníka až čtyři učňové atd. 3 . Aby učňové 
přidržováni byli ku práci odborné, a aby s nimi za- 
cházeno bylo svědomitě. 4. Aby každý chéf dopřál 
svým pracovníkům tolik osobní svobody, pokud se to 
aspoň srovnává s lidskou důstojností a pohádal je ku 
jjřistoupení ku spolku našemu, jehož účel jest čistě 
humánní. 5 . Pracovní doba aby upravena byla na 
devět hodin denně atd. Jak s peticí naloženo — o jejím 
osudu — ničeho známo není. 

V tomto roce pořádal spolek věneček, jehož čistý 
výnos 46 zl. 5 o kr. věnoval ku prospěchu knihovny. 

Při odbývání šesté valné hromady dne l 5 . června 
1879 schváleno přepracování stanov a dán návrh, by 
spolek nesl jméno »Senefelder«. 

Úmrtí členů usnešeno oznamovati úmrtními lístky. 
Více schůzí věnováno spolkovému znaku. Jelikož do- 
l>osud odbor litografický žádného znaku nikde neměl, 
usnešeno posečkati, an vídeňští chéfové a jiné osob- 
nosti cenu na nákres jeho vypsali ; schválený znak 
; iřl se napotom všeobecně užívati. Znak ten mínil 
.i icúck za svůj přijati. 

V přepracovaných stanovách pozměněn byl § 16. 

-;íí s- lysl, že nemůže-li se valná hromada odbývat! | 



pro malý počet členů, odbývá se táž o hodinu po- 
zději bez ohledu na počet přítomných. 

Dne 28. února 1880 sdělil předseda p. A. Váňa 
ve valné hromadě potvrzení spolkových stanov c. k. 
místodržitelstvím. 

Podstatnou částí programu tohoto shromáždění 
byla otázka o vydávání spolkového listu. Po pilných 
poradách, jež výbor napotom konal, vyšlo na jevo, že 
list nemohl by se udržeti a tak celý projekt rozbil se 
úplně o finanční nedostatek. 

K zakoupení knih věnován obnos 25 zl. a po- 
prvé volen knihovník. 

Ze středu členstva sestoupil se pěvecký kroužek, 
který hned činnost svou započal — avšak po nějakém 
čase z různých příčin rozejiti se musel. 

V měsíci březnu r. 1880 vysvětloval ve spolku 
jakýsi Erbes, jenž Prahou cestoval, o svém vynálezu 
» světí okopii*. 

S dobrým výsledkem potkala se pěvecko-dekla- 
matorní zábava v květnu, pořádaná odborem vzdělá- 
vacím. 

Dne 29. ledna 1881 pořádal odbor literární schůzi 
v nových spolkových místnostech »u anglické krá- 
lovny*, ve které prof. p. V. Sobek přednášel »0 vý- 
znamu a důležitosti písma vůbec*. Přednáška tato byla 
první, jež ve spolku pořádána byla. 

Život spolku vynikal v roce 1881 větší čilostí. 
Po valné hromadě dne 19. února konané, zabýval se 
výbor uskutečněním opětné přednášky, ku které získal 
na den 5 . března a 2. dubna prof. p. Aloise Stud- 
ničku, který přednášel »0 barvách*. 

Před tím pořádal »Klub mládenců* (který utvořil 
si kroužek přátel v »Senefeldru«) zábavu ve prospěch 
pěveckého kroužku. 

Na rakev nezapomenutelného Boleslava Jablon- 
ského položil spolek věnec s trikolorou a súčastnil se 
slavnostního uvítání Jich cis. Výsostí korunního prince 
a princezny. 

Dne 16. července podán byl způsobem slavnost- 
ním bývalému předsedovi panu Váňovi diplom čest- 
ného členství. 

Spolek »Senefelder« stal se členem sboru pro 
vystavění »Národního divadla*, které dne 12. srpna 
lehlo popelem. Po složení částky 100 zl. zaslán byl 
mu » Diplom*, jenž vyvěšen jest ve spolkové místnosti 
a který skutečnost tu potvrzuje. 

Ve prospěch fondu invalidního odbývána v srpnu 
zábava a vynesla subskripce mezi pány chéfy zavedená 
Ii 3 zl. 

V roce 1882 přeměněny některé odstavce spol- 
kových stanov a dvanáctičlenný výbor změněn v deseti- 
členný. 

Místo oslavy, které spolek hodlal se súčastniti na 
počest pětadvacetileté žurnalistické činnosti Jos. Baráka, 
s které však ale sešlo, věnoval 10 zl. ve prospěch 
» Ústřední Matice školské*. 

V prosinci téhož roku doprovodil spolek na po- 
slední cestu zemřelého člena Běleckýho. 



io 3 



Ve valné hromadě, v březnu r. i 883 konané, vy- 
měněno několik náhledů o pensijním fondu, avšak ne- 
došlo k žádnému určitému návrhu. 

Dne 27. dubna téhož roku oslaveno desetileté 
trvání spolku velkolepou zábavou, ku které značnějšími 
obnosy přispěli někteří páni chéfové. 

V tomto roce stal se spolek členem » Matice lidu*. 

Za příčinou odhalení pomníku bojovníka za právo 

a pravdu Karla Havlíčka v Kutné Hoře položila súčast- 
něná deputace skvostný věnec. 

V listopadu r. i 883 zemřel první předseda spolku 
pan Augustin Váňa, který úřad tento po osm roků 
zastával a také v hodnosti této zemřel. Úmrtím jeho 
utrpěl spolek citelnou ztrátu. Památka jeho vždy při- 
pomínána bude. 

V tomtéž měsíci súčastnil se spolek pohřbu pří- 
tele dělnictva Jos. Baráka. Částka 5 zl., jež povolena 
na věnec, věnována nadaci zesnulého. 

Dne 9. února 1884 pořádán spolkem přátelský 
večírek pro jeho členy, který se potkal s dobrým vý- 
sledkem. 

První t. zv. Josefskou zábavu pořádal spolek ve 
prospěch své pokladny dne 22. března. Od další po- 
dobné zábavy časem upuštěno a nahražena tato nyní 
obvyklou, skorém každým rokem pořádanou zábavou 
» Mikulášskou*, která svým výtěžkem rozmnožuje různé 
fondy spolkové. 

Při pohřbu J. Vel. císařovny Marie Anny zastoupen 
byl spolek značným počtem členstva. Dne 22. června 
súčastnila se deputace odhalení pomníku dra. Karla 
Sladkovského na hřbitově v Olšanech, kde položila věnec. 

Ve druhé přednášce dne 5 . července konané po- 
jednával prof. p. Václav Sobek »0 kulturně histori- 
ckých stránkách XV. století* ; napotom v listopadu 
přednášel »0 císaři Josefu II. «. 

V roce 1884 zahájeny krejcarové sbírky pro 
vdovy a sirotky, které během pozdějšího času vzrůstaly 
ve fond, z kteréhož strádajícím vyplacen každým rokem 
slušný obnos na zmírnění bídy a nouze jejich. 

U příležitosti dvacetiletého trvání spolku litografů 
a kamenotiskařů ve Vídni zaslán v roce i 885 blaho- 
přejný telegram. 

Při odbývané valné hromadě dne 6. února 1886 
rokováno mezi jiným o otázce, kterak nejlépe jmění 
spolkové zajistiti pro nepředvídané případy. To stalo 
se napotom vinkulací knížek spořitelních. 

V tom roce pořádal spolek několik zdařilých 
zábav a podal dne 9. srpna u příležitosti sňatku ctě- 
ného člena a dobrodince spolku pana J. V. Kubeše 
kaligraficky provedenou blahopřejnou adresu. 

V měsíci září odbýván ve spolku přátelský večer 
na počest předsedy pana Hauptvogla a za příčinou 
odhalení spolkového znaku, který týž byl vymaloval. 
Znak tento jest vkusnou ozdobou v místnosti spolkové. 

Ve valné hromadě, v únoru r. 1887 konané, vy- 
řízeno zvýšení pohřebného na 40 zl. a usnešeno po- 
žádat! některé dobrodince o peněžitou podporu k fondu 
vdovskému. 



K účelu tomuto poskytnuta byla peněžitá pod- 
pora od c. k. býv. místodržitele pana barona Krause 
a od Jeho kníž. arcibiskup. Milosti pana hr. Schon- 
borna. Téhož roku členové spolku Kaska a Cibulka 
zemřeli. 

Roku 1888 oslavil spolek své patnáctileté trváni 
a u příležitosti toho prohlášena tak zvaná amnestie, 
kterou umožněno odborníkům státi se členy spolku 
za snížené zápisné. 

Předseda spolku pan Hauptvogel jmenován ve 
valné hromadě v lednu konané čestným členem sjjolku 
a v téže předsevzata opětně změna některých článků 
stanov. 

V tomtéž roce vydán byl památník dějin spolku, 
kterýž pan Siman sestavil. 

V následujícím pak roce spolková činnost nijakým 
způsobem nevynikla. Podniknuto několik poučných 
vycházek a uspořádány zábavy ve prospěch pokladny. 
Vdovám po členech poskytnuto větších peněžních 
obnosů. 

Ve výroční valné hromadě v lednu r. 1890 ko- 
nané usnešeno mezi jiným, by úřad pokladníka sloučen 
s funkcí knihovníka v jedno a tomuto přiřčen roční 
honorář. 

V listopadu podniknuta poučná vycházka do 
sklárny na Zlichov za účastenství l 5 o osob. Téhož 
roku zemřel člen spolku pan Bechyňský, mimo to 
súčastnil se spolek pohřbu svého příznivce p. Hynka 
Fuchse, majitele c. k. dvorní litografie. 

Za rok 1891 nemožno uvésti nijakých zvláštních 
udání; spolek kráčel ve svých ustálených a vyměřených 
úkolech. 

Závažnější usnesení učiněno při valné hromadě, 
že členové, kteří se stanou k odborné práci naši ne- 
schopnými dříve, než by dle stanov měli ve spolku 
právo na podporu v neschopnosti ku práci, mají ob- 
držeti odbytné 5 o 7 o svých vkladů, do pokladny spol- 
kové učiněných, dále, že spolek udílí vdovám a sirot- 
kům po členech svých vánoční dary. Usnesení tato 
měla platnost jednoho roku a až podnes každým rokem 
se obnovují. 

Ku vyzvání výkonného výboru zemské jubilejní 
výstavy v Praze, roku 1891 konané, súčastnil se spolek 
této a znázornil celý spolkový život svého trvání dia- 
gramem a památníkem. Za vystavení toto vyznamenán 
byl diplomem, který vyvěšen ve spolkové místnosti. 

Sbírka podniknutá po ústavech litografických a 
kamenotiskárnách za účelem obdarování vdov vynesla 
31 zl. 26 kr., čímž získán základ ku fondu pro vdovy 
a sirotky. 

Po čas trvání zemské jubilejní výstavy rozprodáno 
výborem mezi členy celkem i 535 vstupenek. 

Kondiční odbor uveden v život v roce 1891 a 
vzal si za úkol, litografům a kamenotiskařům jsoucím 
bez práce místa dle možnosti zaopatřovat!. 

V tomtéž roce zemřel člen spolku p. Ant. Schlager. 

Na začátku svého působení obrátil se výbor spolku 

v roce 1892 ku všem odborníkům v Praze se zdržu- 



104 



jícím s vyzváním, by tito stali se členy spolku a řady 
jeho rozmnožili. 

Od obvyklých vycházek, výletů a zábav v tomto 
roce nebylo upuštěno. 

V březnu zjednán přístup do pražské hvězdárny, 
v červenci uspořádán výlet do svatojánských proudů 
a v prosinci odbývána mikulášská zábava, která vy- 
nesla fondu pro vdovy a sirotky čistého zisku 29 zl. 
40 kr., z čehož případným obnosem tyto poděleny. 

U příležitosti oslavy dvacetiletého trvání spolku 
učiněny kroky k uskutečnění odborového sjezdu česko- 
slovanského, avšak vzdor vší úsilovné práci a namáhání 
k tomu nedošlo. 

Po druhé udělena amnestie v roce 1893, která 
trvala od l. března do i. května a oprávňovala pří- 
slušníky oboru našeho ku vstoupení do spolku se zá- 
pisným 2 zl. do 45. roku jich věku. Výsledek byl, že 
za tuto dobu přihlásilo se 26 členů. 

Ve prospěch fondu vdovského konány byly opětně 
v roce 1893 dvě zábavy, které vynesly 20 zl. 34 kr. 

Na oslavu dvacetiletého trvání spolku uspořádána 
slavnostní akademie pod protektorátem pana Václava 
Neuberta, majitele litografického ústavu, a stala se 
skvělou representací spolku. 

Při projednání vzájemnosti mezi spolkem naším 
a odborným spolkem v Liberci docíleno toho, že člen 
spolku, přijde-li do Liberce, má právo na cestovné 2 zl. 
Zůstane-li tam v zaměstnání, jest přijat za člena 
spolku bez zápisného a platí pouze příspěvky své dále. 
Totéž právo má i zde člen spolku tamnějšího. 

U příležitosti padesátiletého trvání závodu pana 
A. L. Koppeho, majitele litografického ústavu na Smí- 
chově, podal spolek jakožto svému příznivci čestnou 
adresu. 

Ve prospěch obeslání » Národopisné výstavy 
českoslovanské v Praze* , kde spolek vystavovat! mínil, 
pořádány v listopadu r. 1893 a v únoru r. 1894 zá- 
bavy se značným výtěžkem, a to za tím účelem, by 
spolkem povolená částka 100 zl. tímto částečně kryta 
byla. Podána žádost k sl. grémiu za udělení podpory 
100 zl. k účelu výstavnímu. Podpora ona byla též 
sjjolku poskytnuta. 

V roce 1894 ztratil spolek náš úmrtím jednoho 
z ])ředních příznivců svých, pana A. Haaseho šlechtice 
z Vranova. Pohřbu súčastnil se výbor spolku a po- 
ložil na rakev věnec. Též dlouholetý člen spolku 
])an Rudolf Pešek zemřel. 

Spolek súčastnil se vystavování na » Národopisné 
výstavě* v r. 1895 a též na grafické výstavě v » Besedě 
Typografické* v tomtéž roce a vyznamenán na obou 
čestnými diplomy. 

Přičiněním a zásluhou spolku počal v měsíci čer- 
venci roku 1895 vycházeti odborný list »Litografia«, 
jehož redaktorem byl člen spolku pan R. Siman. 

Po oceněných zásluhách, jichž si pan A. L. Koppe, 
r-'.:jivel litografického ústavu a pan J. V. Rubeš, ředitel 
: . a k. dvorní litografie A. Haase, o spolek získali^ 
I ■ :no' ár’ tito čestnými členy spolku. 



Masopustní vínek po druhé spolkem pořádaný 
v roce 189S vynesl na subskripci, mezi pány chéfy 
učiněnou, 54 zl. 

Neúprosná smrť v onom roce odejmula ze středu 
spolku členy Ant. Tesaře a K. Šťastného. 

V roce 1896 předsevzata změna stanov a zřízen 
opětně pěvecký a dramatický kroužek, který při zá- 
bavách spolkem pořádaných platně vždy účinkoval. 

Týž rok zemřel dlouholetý předseda a čestný 
člen spolku Ant. Hauptvogel. 

Změněné stanovy podal spolek v roce 1897 ku 
potvrzení c. k. místodržitelství, které však vráceny 
byly z té příčiny, jelikož v nich uvedeny určité obnosy 
podpor, které by vypláceny byly v čase nemoce, ne- 
zaměstnání, starobenství a podobně. Při vrácení stanov 
těchto podotknuto, že podobný spolek považován jest 
za společnost spíše pojišťovací a schválení jeho pod- 
léhá c. k. ministerstvu. 

Na základě toho ponechány stanovy ve znění 
starém. 

Ku poučení a osvěžení členstva podniknul spolek 
opětně několik přednášek, vycházek a zábav. 

V roce 1897 doprovodil spolek na poslední cestu 
tři milé členy a sice Jos. Schdningra st, Jos. Schd- 
ningra ml. a Jos. Matyáše. 

Ku rozmnožení fondu vdovského uvedl spolek 
do oběhu mezi členstvo a příznivce spolkové bloky, 
které dosti odebírány jsou a tím nemalého zisku 
k určenému účelu přinášejí. 

Rok 1898 stal se pro spolek významným, neboť 
dovršil čtvrtstoletou činnost svoji. 

Aby paměť tato oslavena byla, pořádána byla na 
počest tu slavnostní akademie, které protektorem byl 
majitel chromolitografického závodu pan Ed. Piek. 
Akademie tato, jak jinak ani býti nemohlo, nesla ráz 
slavnostní, čímž spolek v širší veřejnosti čestně se 
representoval. Ku slavnosti oné došla celá řada tele- 
grafických přátelských projevů jak z Čech, Moravy 
a Slezska, tak i z dálné ciziny. 

Čistý výnos ze slavnosti této připadl v slušné 
částce pensijnímu fondu, ku kterému též i většími 
peněžními obnosy přispěli někteří majitelé závodů 
a příznivci spolku. 

Soudobně s oslavou vyhlášena byla opětně amne- 
stie, trvavší od března až do května a oprávňovala 
každého odborníka, nehledě na jeho věk, státi se členem 
spolku. 

Ve valné hromadě, v únoru konané, mimo jiná 
usnešení vešlo v platnost’, že při placení členských 
příspěvků povinen jest každý člen přispívat! l kr. 
týdně na reservní fond. 

Pan Václav Neubert, majitel uměleckého litogra- 
fického ústavu, jmenován pro zásluhy získané o spolek, 
čestným členem spolku. 

Ač mnoho za tento rok z pokladny spolkové 
vyplaceno bylo na pohřebném, podporách, v nemoci, 
v zahálce a na milodarech, přece jenom přebytek do- 
stoupil větší číslice než léta minulá. 



io 5 



Spolek v tomto roce ve své činnosti dosti čile si 
vedl. Pořádal odborné přednášky, vždy četně navště- 
vované. V první promluvil předseda spolku p. V. Ko- 
randa »0 povšechném vývinu litografie*, v druhé 
p. J. Biebl »0 chromolitografii*, ve třetí p. G. Zelenka 
»0 zmenšování* a ve čtvrté p. H. Petřík »0 světlo- 
tisku*. 

Vycházky ku poučení členstva voleny vždy na 
místa účelná. — Odbývaná mikulášská zábava vynesla 
na 5 o zl., kterýžto obnos připadl fondu vdov a si- 
rotků. 



Při památném dni dne 19. června 1898 súčastnil 
se spolek v počtu četném oslavy looletých narozenin 
Fr. Palackého. 

V měsíci říjnu svolal spolek schůzi všech dele- 
gátů odborných spolkův, ve které oživena otázka oslavy 
iCXDletého vynálezu litografie, která takřka byla Již upadla 
v zapomenutí. 

Na milodarech podělil spolek několik vdov po 
členech o svátcích vánočních většími obnosy. 

Téhož roku zemřel člen a bývalý jednatel spolku 
p. J. Surý. 



Vývoj spolku »Senefelder* v číslicích jeví se následovně: 



Roku 


Počet 

členů 


Jmění 


Příjmy 


Podpora 
v nemoci 
vyplacená 


Podpora 
v bezzaměst- 
nání 

vyplacená 


Pohřebné 


Milodary 


Různá vy- 
dání 

1 


Vydání 
k účelům 
vzdělávacím 


zl. 


kr. 


zl. 


kr. 


zl. 


kr. 1 


zl. 


kr. 


zl. 


kr. 


zl. 


kr. 


zl. 


kr. 


zl. 


kr. 


1873 


5 o 


70 





529 


96 


3 


— 


— 


— 


— 


— 


1 


— 


1 15 


61 


2 


70 


1874 


35 


438 


65 


145 


20 


i 3 


— 


— 


— 


25 




1 


— 


20 


25 


— 


— 


1875 


29 


525 


60 


269 


42 


I 16 


55 


— 


— 


25 


— 


— 


— 


58 


65 


— 


— 


1876 


33 


594 


82 


181 


07 


I 10 


— 


3 


— 


— 


— 


— 


— 


23 


o 5 


— 


— . 


1877 


28 


639 


84 


I6I 


36 


39 


— 


— 


— 


— 


— 


— 


— 


5 


75 


— 


— 


1878 


28 


756 


45 


i 56 


3 o 


56 


o 5 


i 5 


— 


25 


— 


— 


— 


6 


— 


— 


— 


1879 


38 


810 


70 


3 o 3 


3 i 


188 


36 


9 


— 


29 


10 


— 


— 


28 


37 


— 


— 


1880 


5 i 


859 


18 


289 


o 5 


73 


— 


i 5 


— 


— 


— 


— 


— 


28 


20 


68 


36 


1881 


49 


963 


67 


559 


28 


102 


— 


18 


— 


— 


— 


— 


— 


28 


18 


118 


26 


1882 


42 


1256 


5 i 


36 i 


17 


3 o 6 


— 


— 


— 


3 o 


— 


— 


— 


5 


95 


. 43 


92 


i 883 


39 


I23i 


81 


404 


71 


48 


— 


— 


— 


3 o 


— 


— 


— 


5 


40 


39 


08 : 


1884 


38 


i5i4 


04 


364 


78 


117 


— 


42 


— 


— 


— 


3 o 


— 


10 


38 


53 


26 


i 885 


33 


1626 


18 


368 


o 3 


78 


— 


42 


— 


— 


— 


33 


— 


i 3 


99 


4 


— 


1886 


3 o 


1823 


22 


423 


36 


7 


— 


42 


— 


— 


— 


— 


— 


5 o 


58 


44 


82 1 


1887 


33 


2102 


18 


386 


75 


I 5 


— 


52 


5 o 


40 


- 


— 


— 


26 


97 


3 


40 . 


1888 


44 


225 I 


06 


466 


27 


73 


— 


— 


— 


40 


— 


3 o 


— 


27 


89 


5 o 


10 


r889 


41 


2496 


34 


4i3 


32 


i 63 


— 


46 


— 


— 


— 


i 5 


— 


28 


04 


17 


90 


1890 


38 


2640 


72 


414 


60 


129 


— 


— 


— 


40 


— 


45 


— 


20 


87 


41 


72 


1891 


46 


2778 


73 


3 oo 


70 


24 


— 


9 


— 


40 


— 


— 


— 


i 5 


28 


5 


99 


1892 


55 


3221 


23 


372 


1 5 


123 


— 


3 o 


— 


— 


— 


— 


— 


41 


89 


23 


21 I 


1893 


86 


3764 


77 


775 


i 3 


119 


52 


— 


— 


— 


— 


10 


— 


87 


35 


i 5 


i 5 


1894 


80 


4i52 


76 


804 


72 


167 


82 


78 


— 


— 


— 


— 


— 


48 


5 i 


14 


75 


1895 


88 


4172 


61 


712 


39 


448 


63 


39 


— 


80 


— 


— 


- 


39 


28 


81 


45 


1896 


77 


4344 


72 


782 


87 


263 


85 


204 


— 


40 


— 


— 


— 


65 


55 


37 


36 


1897 


81 


4487 


71 


752 


21 


228 


76 


48 


— 


120 


— 


46 


— 


173 


i 3 


39 


28 


1898 


io 3 


5 i 65 


5 i 


980 


63 


263 


74 


72 


— 


40 


— 


io 3 


— 


60 


02 


19 


75 



Zakládajícím členem spolku stane se ten, kdo 
nejméně 10 zl. jednou pro vždy k fondu společnému 
složil (nároků na podporu však nemá). 

Členem činným státi se může každý litograf a ka- 
menotiskař v okolí pražském bydlící, který 40. rok 
věku svého nepřekročil, vysvědčením lékařským o svém 
úplném zdraví se vykáže a složí zápisné, které jest 
stanoveno: do 20 let (stáří člena) 2 zl., do 2$ let 3 zl., 
do 3 o let 4 zl., do 35 let 5 zl. a do 40 let 6 zl. Kteří 
se v prvém roce po svém vyučení stali členy spolku, 
neplatí žádného zápisného. 

Každý činný člen platí nyní týdenního pří- 
spěvku 16 kr. 

Činný člen za to nabývá nároku po čtvrtletním 
svém členství na týdenní podporu v nemoci obnosem 
6 zl. po dobu 8 týdnů a při dalším trvání nemoci 
3 zl. po dobu 16 týdnů v jednom roce správním. 



Po celoročním členství svém nabývá nároku na 
na týdenní podporu obnosem 3 zl. v bezzaměstnání po 
6 týdnů v jednom roce správním. 

V případě invalidity nabývá člen po svém 2oletém 
členství práva na podporu 2 zl. 5 o kr. týdně po celý 
rok, po zSletém členství obdrží podpory 3 zl. týdně 
a po 3 oletém členství 4 zl. týdně. 

Pohřebného vyplácí spolek nyní 40 zl. k rukoum 
pozůstalých po členu spolku. 

Jako nezávazné udílí spolek vdovám a sirotkům 
po členech spolku podpory z fondu, který ze sbírek 
se shromažďuje. 

Spolek ve své knihovně chová veškeré odborné 
časopisy, na které jest předplacen, mimo to udílí ročně 
případnou podporu českému odbornému časopisu 
»Litografia« a pečuje vůbec dle prostředků svých 
o potřeby členstva svého. L. Vrbičky . 



14 



io6 



KLUB LITOGRAFÚ V PRAZE. 



Roku 1886 založen klub litografů pro Prahu 
a okolí. Bylo v době té nejenom přáním, nýbrž i po- 
třebou utvořit! středisko všech litografů zdejších, nutkaly 
k tomu jak poměry společenské tak pracovní, hlavně 
pak důvody týkající se práce a pokroku v umění lito- 
grafickém. Ozdravět poměry tyto a učinit přístupnými 
všechny vymoženosti moderní techniky v oboru lito- 
grafickém, byl program a účel klubu. 

Poměry společenské po založení klubu daleko 
se povznesly. Zde druhové stejného povolání navzájem 
se seznamovali v upřímné přátelství vcházejíce. 

Členstvo, by mohlo čerpat poučení i zábavu, brzo 
zařídilo si knihovnu a rádo k rozšíření jejímu penězi 
i knihami přispívalo. K osvěžení po úmorné práci 
pořádaný přátelské večírky, taneční vínky i velké zá- 
bavy hudebního a humoristického obsahu. Litovat! 
jest, že kroužek pěvecký, jakož i později zřízený pě- 
vecký odbor grafických umění zanikl, K otužení 
a zároveň seznání krás drahé naší vlasti přispěly plnou 
měrou časté výlety a vycházky klubem pořádané. 
Celkem súčastnilo se členstvo klubu 3 o výletů, mnoha 
vycházek do továren, průmyslových závodů a různých 
výstav. 

Větší, některé i dvoudenní výlety byly asi tyto: 
Na Karlův Týn (zkrát), na Sázavu, Rataje, Šternberk, 
do Svatojanských proudů, na Skalku, do Českého 
a saského Švýcarska, do Brandýsa, na Křivoklát (zkrát), 
na Žalov-Klecany, na Sázavu z Cerčan do Jílové-Davle, 
do Mukařova, na Zbraslav, Závist a Břežany, do Koce- 
rad (Sázava), do Turnova na Hrubou a Malou skálu, 
do Jevan, do Středohoří na Milešovku, do Koloděj- 
Průhonic, Uhřiněvse a j. Ostatní dílem v Praze 
a okolí. Výbor postaral se vždy o historický výklad 
míst, kam výlety pořádány byly. 

Klub litografů bral vždy podílu na veškerých 
pracích směřujících k polepšení poměrů pracovních. 
Členstvo jeho bylo ve směru tomto vždy na místě 
a hájilo v mnoha případech zájmy všech soudruhů celého 
oboru litografického. Zde vznikly často návrhy smě- 
řující k zlepšení poměrů našich. Klub přičiňoval se 
mnohými resolucemi o obmezení libovolného počtu 
učňů v našich podnicích továrních. Klub podjal se 
práci společně se spolkem »Senefelder« k pořádání 
sjezdu litografii a kamenotiskařů celého Rakouska — 
(Sjezd pak zakázán). Deputace klubu sůčastnila se 
sjezdu dělnictva a dílovedoucích v Praze o jub. výstavě 
1891. Klub zastoupen dvěma delegáty na sjezdu 
grafickém celého Rakouska ve Vídni. Přítomní dele- 
gáti vysvětlují zde veškeré poměry Pražské a ohlašují 
brzké vydávání odborného časopisu českého. Klub 
s: li Sí' spoluzakladatelem českého časopisu »Litografia«, 
‘ ■ I )ž redakce volen z členstva výbor pracovní. 



Členové klubu uskutečnili založení filiálky organisace 
odboru grafického v Praze tím, že první přistoupili za 
členy její a jiné co takové získali. Důsledkem toho 
jest, že centrální vedení organisace z Teplice pak do 
Prahy přeneseno jest. 

Na paměť looletého vynálezu litografie přijat 
mimo jiné návrh na založení starobního fondu pro 
litografy a kamenotiskaře, o jehož spravování všemi 
spolky graf. odboru rozhodnuto bude. 

Výbor klubu v mnoha případech soudruhům 
zaměstnání buď zaopatřil neb je chéfům doporučil. 

Třetí bod programu klubu týče se odborné práce 
a pokroku umění litografického. 

Každý výbor klubu vycházel vždy ze zásady, že 
odborné vědomosti a zručnost nejvíce přispívají 
k zlepšení a zabezpečení bytí každého litografa. Proto 
zásadu tuto hleděl vždy mezi soudruhy uplatňovat! 
a to všemi směry. Odbírány časopisy, knihy a před- 
lohy odborné i umělecké, pořádány vycházky do dílen 
příbuzných odvětví a do výstav průmyslových. Po- 
řádány přednášky klubovní, navštěvovány přednášky 
spolku »Senefelder«, jakož i jiné odboru našeho se 
týkající v Praze pořádané. 

Velikou důležitost i účelnost jevily úvahy a roz- 
právy členů o různých pracích, způsobech a nejnovějších 
vynálezech v oboru litografie, konaných ve schůzích 
členských a výborových. Zde ochotně řáděno, vy- 
světlováno a sdělováno bylo každému vše, co neměl 
příležitost seznat! u svých zaměstnavatelů. 

K pohádání duševní činnosti, tvořivosti a vytříbení 
vkusu vypisovány ceny i soutěže na kresby a kompo- 
sice, na články odborné do časopisu, založeno album 
vlastních prací. 

By jasným byl názor, jak pracovali naši před- 
chůdci již od zavedení litografie (hlavně v Praze), 
totiž jaký vkus se vystřídal, jak vysoko stála technická 
dovednost některého způsobu litografování, založena 
v klubu sbírka od prací nej starších postupně až na 
dobu naši. K sbírce této ukládáme i nejnovější vý- 
tvory litografické, aby i naši následníci poznali, na 
jakém stupni dovednosti jsme stáli. 

Když nadešel rok 1891, rok jubilejní výstavy 
české, kde všechny vrstvy národa našeho prací svojí 
súčastniti se hodlaly, tu klub náš nezůstal pozadu 
a jednohlasným usnesením rozhodl, výstavu obeslati. 

Výbor věda, jak málo známo jest umění lito- 
grafické širšímu obecenstvu našemu, usnesl se pořádati 
výstavu názornou a poučnou, která by, prosta jsouc 
veškerých reklamních a obchodních přívěsků, znázor- 
nila a zároveň vysvětlovala vývin a způsob každého 
druhu práce litografické, která by dále obsahovala 



107 



veškeré nástroje a materialie v litografii užívané. Vedle 
toho by zařaděna byla výstava restrospektivy litografie. 

S veškerou láskou uchopil se prací těch I2členný 
zvolený výstavní výbor, který ve všech naznačených 
směrech výstavu tuto uskutečnil a k plnému zdaru 
přivedl. 

Výstava umístěna byla v pravém křídle prům. 
paláce ve skupině grafických umění. O odborný vý- 
klad a vysvětlení vždy klubem bylo postaráno. 

Práce výboru i členstva korunována byla plným 
úspěchem. Klubu pak pro zásluhy o odbor litogra- 
fický udělena stříbrná medaile města Prahy, předsedovi 
výboru výstavního bronzová medaile výstavní. 

Aby i po výstavě Jubilejní veřejnosti dána byla 
příležitost s litografií se seznamovati, daroval klub 
celou exposici » Českému průmyslovému museu Ná- 
prstkovu*, kde dosud o udržování a doplňování její 
pečuje. 

Maje na zřeteli výchovu a pokrok dorostu lito- 
grafického i kamenotiskařského, klub náš plně uznává 
a zároveň podporuje snahu a kroky vedoucí k zařízení 
školy odborné. 

Když rozhodnuto bylo, že rodný dům AI. Sene- 
feldra zbořen bude, nechal klub dům fotografovati 
(odeslav fotografie veškerým spolkům cizozemským) 
a žádal patřičné kruhy, by deska památní umístěna 
byla opět na průčelí nového domu. Žádosti jeho však 
vyhověno nebylo. 

Usnesením valné hromady uloženo bylo výboru, 
by podnikl kroky k zbudování pomníku v Praze vy- 
nálezci litografie AI. Senefeldrovi. Když ale později 
utvořil se spolek pouze za tím samým účelem, v klubu 
od návrhu upuštěno. 

Klub litografů v Praze veden byl vždy v duchu 
národním a pokud skrovné prostředky jeho dovolo- 
valy, podporoval vždy důležité úkoly jeho. 

Tak poskytnuty byly dary: »Komenskému« ve 
Vídni, českému domu v Teplicích, spolku pro postavení 
pomníku králi Jiřímu z Poděbrad, jednotám Severočeské 
i Pošumavské a j. Mimo toho poskytnuty obnosy: 
časopisu » Litografie*, tiskovému fondu a tvořícímu se 
fondu starobnímu. 



Konečně zmíniti se chceme o počtu členstva 
a jmění klubu. Ustavující valná hromada konala se 
dne 27. listopadu 1886 za přítomnosti 24 litografů. 
Soudruh Stumpr uvítal přítomné a vysvětlil účel klubu. 

Předsedou zvolen p. R. Šiman, náměstkem p. Jindř. 
Bubeníček, jednatelem p. M. Fleischman, pokladníkem 
p. M. Klíma. Do výboru: pp. Č. Stumpr, F. Stárek, 
A. Knébl, K. Kranikovský, K. Šťastný, G. Kostečka, 
F. Růžička, J. Bujárek. 

Prvý rok čítal klub 38 členů, kterýž počet vzrů- 
stal každým rokem a dostoupil počtu 81 členů v roku 
1897. Roku letošního má klub 7$ členů činných, 
8 přispívajících a 5 zakládajících. 

Čestnými členy pro zásluhy o spolek, jakož 
i litografii vůbec, zvoleni byli v r. 1892 pan Jindř. 
Bubeníček a r. 1898 pan Jan Rubeš. 



Od roku 1886 do roku 1899 zasedali následující 
kollegové ve výboru a sice dle pořadu jak voleni byli 
ve valných hromadách: 

Šiman 2 roky ('předsedou). 

Bubeníček 13 roků (3 roky náměstkem, i rok 
výborem, 9 roků předsedou). 

Fleischmann i rok (jednatelem). 

Klíma 3 roky (2 roky pokladníkem). 

Stumpr 2 roky. 

Stárek l rok. 

Knébl 7 roků (2 roky pokladníkem). 
Kranikovský 2 roky. 

Šťastný 6 roků. 

Kostečka 2 roky. 

Růžička I rok. 

Bujárek 4 roky (l rok pokladníkem). 

A. Černý l rok (pokladníkem). 

Čipera li roků (2 roky knihovníkem, 2 roky 
jednatelem, 2 roky místopředsedou, 5 roků výborem). 
Havlíček 2 roky. 

Hartmann Fr. 8 roků (2 roky jednatelem). 

Biebl J. I rok (jednatelem). 

Kostečka 2 roky. 

Strach 3 roky (místopředsedou). 

Biebl O. 2 roky (l rok pokladníkem). 

Nič 2 roky. 

Klement 2 roky (i rok jednatelem). 

Dmych 6 roků (4 roky náměstkem). 

Přikryl l rok. 

Šauman i rok. 

Zelenka l rok. 

Weiser 5 roků (2 roky jednatelem). 

Hartman Jos. 4 roky (2 roky pokladníkem, l rok 
místopředsedou). 

Reif 2 roky. 

Guth 2 roky. 

Prokš I rok. 

Thim 3 roky (l rok pokladníkem). 

Richtr 3 roky. 

Zibikr 7 roků (6 roků knihovníkem). 

Helebrant l rok. 

Matoušek 3 roky. 

Bernášek 6 roků (l rok jednatelem). 

Kozel I rok. 

Krajíček l rok. 

Můndl 2 roky (i rok pokladníkem). 

Hudeček 4 roky. 

Dobrohruška 2 roky. 

Bareš 5 roků. 

Kříž 4 roky (4 roky pokladníkem). 

Pukl 4 roky (2 roky jednatelem). 

Marek l rok. 

Doležal I rok. 

Švambera i rok (jednatelem). 

Rellich 3 roky (předsedou). 

Kratochvíl 2 roky. 

Popelka 3 roky. 

Vítek I rok. 

Husa I rok. 



14 



io8 



S pietou vzpomínáme zemřelých členů spolku 
našeho. Ze zakládajících členů jest to p. Vil. Krečmer, 
majitel litografie, z činných pak soudruzi: Frenzl AI., 
Impsail J., Hartman Josef, Šťastný Karel, Hauptvogel 
Ant, Havlíček Jos. 



Při založení spolku odbývány schůze jednou mě- 
síčně, později a sice již druhým rokem dvakrát měsíčně. 
Valná hromada koná se jednou ročně. 



Zápisné 5 o kr., měsíční příspěvek lo kr. 

Členem může se státi každý litograf. 

Jmění klubu vyjma knihovny obnáší r. 1899 
120 zl. a dva 10 zl. podíly Národ, podniku. 

Toť stručný nástin činnosti klubovní. Do bu- 
docna jest řešiti ještě mnoho úkolů, proto doufá výbor, 
že všichni litografové čile spolkových prací se súčastní 
k povznesení umění litografického. 

Výhor klubu litografů v Pra^^e. 



SPOLEK 

PŘÍSLUŠNÍKŮ GRAFICKÝCH ODBORŮ V ČECHÁCH. 

FILIÁLKA PRAHA. 



Zobrazujíce postup vývinu na poli odborného 
hnutí, směřujícího ku založení odborné organisace 
pražských příslušníků grafických, obracíme se o ně- 
kolik málo let zpět k minulosti. 

Bylo to v prosinci roku 1895, kdy poprvé četli 
jsme pod titulem odborného listu »Litografia« bezmála 
celostranné prohlášení, podepsané kol. R. Šimanem 
jménem pořadatelů, kterýmžto prohlášením činilo se 
pozvání všem pražským příslušníkům oboru litogra- 
fického a kamenotiskařského ku velké veřejné schůzi 
organisační, svolané za účelem zlepšení a povznesení 
zájmů grafických na neděli i 5 . prosince roku 1895 do 
místnosti hostince »U tří kosů« v Křemencové ulici. 

Schůze tato svým závažným jednáním zůstane 
pro vždy památným dnem v historii idee ku svornému 
sjednocení dělnictva grafického se nesoucí, neboť stala 
se dostaveníčkem oné téměř ojedinělé části kollegů 
pražských, kteří bez rozdílu jakéhokoliv manifestovali 
na ní svůj smysl a své odůvodněné pochopení pro 
snahu vedoucí k tomu, by stále zhoršujícím se po- 
měrům sil pracovních při oboru litografickém položeny 
byly konečné meze. A právem možno říci, že na po- 
měry, v jakých pohybovalo se tehdáž dělnictvo gra- 
fické, Praha ještě nikdy před tím a žel, že ani později 
důsledky těch samých poměrů, nebyla svědkem takové 
manifestace dělnictva grafického, jakou byla tato. 

Po zahájení schůze kol. Šimanem, kterýž před- 
stavil přítomné hosty a sice: kol. Bartla z Warnsdorfu, 
členy organisace teplické koll. Tomance a Stoklasu, 
dále redaktora » Veleslavína*, orgánu to typografů, kol- 
Icgu Jelínka a redaktora vídeňských »Graphische Nach- 
richten* spolu delegáta svazku kol. Gessnera, zvolen 
za předsedu schůze kol. Šiman. Tentýž ve své za- 
!' J >vací řeči kladl důrazný appel na pražské kollegy, 
•y hleděli vybudováním pevného odborného sdružení 
:i ve směrech nám škodlivých žádoucí nápravy. 



Po té udělil slovo hlavnímu řečníku schůze této 
kol. Tomancovi, delegátu organisace teplické, kterýž 
v obšírné řeči probral důkladným způsobem veškeré 
ty stesky českého dělnictva grafického ve všech jeho 
nejvýš nutných požadavcích, dovodil pak z toho nejvýš 
nutnou potřebu sorganisování se téhož v jeden celek 
a řeč svoji ukončil vřelým přáním zdaru ku rozvoji 
hnutí organisačního pražských kollegů. 

Na to promluvil redaktor » Veleslavína*, kol. Je- 
línek, o důležitosti odborné organisace pro dělnictvo 
vůbec. 

Vývody jeho znamenitě promyšlené řeči přijaty 
s opravdovým nadšením. Po té ujal se slova kollega 
Bartel z Warnsdorfu, kterýž nejsa mocen jazyka če- 
ského, mluvil v jazyku německém ve smyslu předešlých 
řečníků. Mezi jiným zmínil se také o sjezdu ve Vídni 
roku 1892 pořádaném, na nějž ze všech zemí rakou- 
ských, kde obor náš se nachází, sešli se delegáti, jen 
z Prahy nepřišel nikdo. Dále znázornil dle odborného 
listu vídeňského z roku 1894 vzájemný postup po- 
všechné organisace, kterýž měl býti territoriální, totiž 
Čechy se svojí centrální stanicí v Praze, Slezko s cen- 
trální stanicí v Opavě, Uhry s centrální stanicí v Pešti atd. 
a tyto opět společně s hlavní centrálou ve Vídni. Dále 
zmínil se kol. Bartel o pozdějším druhém sjezdu taktéž 
ve Vídni dne i 5 . dubna roku 1895 konaném, jemuž 
přítomni byli také dva delegáti z nezorganisované dosud 
Prahy. Po něm mluvil za svazek vídeňský delegát 
Gessner o důležitosti odborného listu. Po ukončení 
řeči delegáta vídeňského, jakož i po ukončení další 
debaty přijata jednohlasně předsedou navržená resoluce 
vyslovující naprostý souhlas s přistoupením ku od- 
borné organisaci, na základě čehož zvoleni tři důvěr- 
níci, jimž záležitost’ tato ku dalšímu provedení svěřena. 

Tím skončila důstojná manifestační schůze tato, 
jež napotom svým důležitým významem zůstavila po 



109 



sobě prvý základ ku dalším krokům za zlepšením po- 
měrů grafického dělnictva podniknutých. Usnesením 
pak valné hromady stávající centrály spolku v Te- 
plicích ze dne 26. dubna 1896 přešla pak i »Lito- 
grafia* v majetek celkového sdružení a stala se vedle 
německých »Graphische Nachrichten* spolkovým or- 
gánem českých příslušníků grafických. 

Později pak, téměř na sklonku roku 1896, četli 
jsme v »Litografii« oznámení, že » spolek přísl. graf. 
odborů a příbuzných odvětví v Cechách* se svým 
centrálním sídlem v Teplicích hlásil utvoření se filiálky 
spolku téhož pro Prahu a okolí a zadal na příslušných 
místech o povolení právní existence pro filiálku tuto. 
Po odpovědi sl. c. k. místodržitelství došlé, pod 
čís. 150.178 a opravňující spolek ku zřízení filiálky 
v Praze, svolána první valná hromada na den 20. pro- 
since 1896 do místnosti hostince »U tří kosů*. Jménem 
pražských důvěrníků svolávali schůzi tuto kollegové 
V. Stanka a R. Šiman, jménem centrály teplické kol- 
lega C. Endler. 

Filiálka pražská spolku přísl. graf. odborů po 
svém konstituování se čítala počátkem roku 1897 
celkem 106 členů (lOI české a 5 německé národ- 
nosti;, během téhož roku dostoupil počet členů na 187. 
Roku 1898 klesl počet členů na 117, v polovici téhož 
na 93, koncem roku pak na 70 členů. 

Příčiny tohoto klesání odborné organisace praž- 
ských příslušníků byly velice různé a svědčily namnoze 
i z valné části o nerozhodnosti a nevytrvalosti vůči 
hnutí odbornému. Zmínky zasluhuje zde usnesení 
výboru doplněného na mimořádné valné hromadě 
filiálky pražské ze dne 3 i. července i 898 , kterýž 
v první svoji výborové schůzi vzal na vědomí tyto ne- 
utěšené poměry ve filiálce pražské zavládnuvší, uznal 
jich nanejvýš škodlivý vliv na odborné hnutí naše 
a seznav zároveň, že za takovýchto poměrů ve pro- 
spěch společných zájmů naprosto pracovati nelze, vydal 
ve spolkovém orgánu *Litografia« prohlá.šení, jímž 
protestoval veřejně proti jakémukoliv zjevně autorita- 
tivnímu vedení té neb oné politické strany, jakož i proti 
zatahování otázek o národnosti a mezinárodnosti do 
organisace čistě odborné. 

Leč důvěryhodná snaha a dobrá vůle fungu- 
jících kollegů neměla zde žádoucího výsledku. Stano- 
visko pražského výboru, prohlášením tímto zaujaté, 
stalo se hlasem volajícího na poušti, neboť málo bylo 
těch kollegů, kteří hlasu tomu porozuměli a ještě méně 
těch, kteří potom ku odbornému sdružení přistoupili. 
A přece tolik hlasů před tím brojilo proti smýšlené 
vypěstovanému vůdčímu vedení této odborné organi- 
sace lidmi toho neb onoho přesvědčení, Zde pro- 
středkem nezbytným bylo by bývalo projevení vlastní 
energie těch, kteří stálým poukazováním a naprostou 
nečinností šířili na straně jedné odpor, na straně 
druhé pak otupění pro důležitost’ odborné organisace 
dělnické vůbec. 



Dalším kamenem úrazu při odborné organisaci 
naší byla také ona nepěkná stránka spolkového života, 
jevící se v známé nevraživosti »litograf contra tiskař*. 
Zlo toto, vzniklé z lidské hlouposti, přivodilo při orga- 
nisaci naší velkých důsledků, které zejména v uply- 
nulém období m. r. při známé anketě za zkrácení 
doby pracovní namnoze se vyskytovaly. Daleci pak 
toho, probouzeti starých vášní, nehodláme se blíže 
šířiti o průběhu a nepěkném výsledku tohoto stále se 
vlekoucího sporu v mnohých případech tak charakteri- 
stického a nevynechávajíce při tom i toho potěšitelného 
fakta, že mnozí z kollegů litografů, seznavše jaká to 
bezvýznamnost’, spojili se již na společném postupu 
s kamenotiskaři ku dosažení zájmů společných; ome- 
zíme se toliko ku konci na prosté konstatování toho, 
že v rozporu tom je také sloučeno jedno zlo, které 
organisaci naší doposud velice škodilo. 

Ku vnitřním těmto svízelům přidružilo se ještě 
nepochopitelné jednání centrály teplické, která vzpírala 
se také nejvýš žádoucímu přeložení centrálního řízení 
do Prahy. Jakých nepříjemností tento nezdravý poměr 
filiálky pražské, tohoto střediska průmyslu grafického, 
ku nepatrné centrále teplické již způsobil, netřeba vy- 
ličovati, je jich více než-li třeba. Důsledky pak všech 
těchto překážek stávaly na bíledni; odborná organisace, 
takovýmito způsoby desorganisována, byla neschopnou 
provádět! jakékoliv akce ku zlepšení namnoze o nápravu 
volajících poměrů a organisace pražská objevila se ne- 
dostatečnou vůči úkolům na ni vloženým. 

Přes to však jeví se spolková činnost’ na venek 
dosti značnou. Veřejných schůzí, na nichž jednáno 
o různých otázkách, týkajících se stavu našeho, uspo- 
řádala filiálka pražská značný počet. Zvláštní zmínky 
zasluhuje veřejná schůze našich příslušníků ze dne 
9. října 1898, na níž jednáno hlavně o nutnosti pře- 
ložení centrály spolku našeho do Prahy a kde také 
zároveň přijata resoluce, dovozující nejvyšší nutnost’ 
tohoto přeložení a jež napotom sebranými v závodech 
podpisy téměř dvou set kollegů, zavázavších se po 
přeložení ku odborné organisaci přistoupiti, odeslána 
centrále ku zodpovědění. Tato poodložila ji ku své 
valné hromadě dne 26. února 1899, kdež také velkou 
většinou hlasů bylo přijato, by centrála spolku našeho 
přeložena byla v nejbližší době do Prahy. 

Od usnesení tohoto uplynula celá řada měsíců 
než docíleno toho, že po velkém nátlaku stávajícího 
výboru filiálky pražské odhodlal se výbor centrální 
podniknout! příslušných kroků v záležitosti této. Předpo- 
kládáme, že konečné uskutečnění věci této přinese 
sdružení našemu obapolného ozdravění v našem životě 
pospolitém, jehož v zájmu všech nás jest si co nej- 
více přáti. 

V Praze, dne l. září 1899. 

Sestavil J. Merxbauer, t. č. jednatel filiálky pražské. 



NĚKTERÉ JINÉ ZPŮSOBY REPRODUKČNÍ. 



Akrografie, Ektypografie (Hochátzkunst) 
jest způsob leptání písma neb kresby do výšky v kovu 
neb při litografii do kamene, toto zove se Akrografie. 
Zinkografie, autotypie, guillotage, chemitypie řadí se 
mezi způsoby leptání do výšky. 

Anti-typolitografie. Z knihtiskové formy 
učiní se otisk barvou složenou ze zkysalé gelatiny, 
klovatiny a albuminu a přenese se na kámen litografický; 
kámen naválí se mastnou barvou a po jeho oleptání 
objeví se původní černá kresba knihtisková bílou na 
kameně v černé půdě. 

Artotypie zove se v Americe světlotisk. 

Autoplastika viz tisk přírodní. 

Autotypie. Fotografuje-li se kresba pomocí 
sítě a snímek napotom přenese se na zinek a vyleptá, 
zove se tento způsob autotypie. 

Bartošův způsob. Při tomto způsobu posi- 
tivní snímek fotografický přeneseme na kámen lito- 
grafický, který před tím byl olakován; potom kámen 
jemným pískem pomocí měchu žíháme. Tím způsobem 
obdržíme zrněný obrázek, který se napotom řádně 
vyleptá. 

C o 1 1 o t y p i e zove se v angličině světlotisk, v něm- 
čině klíhotypie. 

C u p r o t y p i e zove se způsob leptání do mědi. 

Dallas ty pie. Po vynálezci angličanu W. Dal- 
lasovi nazvaný způsob zhotovování desk knihtiskař- 
ských. Jeho provádění podržuje za tajemství. 

Dekalkomanie viz Metač hromatypie. 

Diag rafie. Způsob přetisku ponejvíce archi- 
tektonických kreseb, zhotovených na taffetě, vápeným 
mlékem připravované, a napotom na litografický kámen 
|: eneseného. 

Dřevoryt (Xylografie). Dřevorytem zhotovují se 
typy pro knihtisk. Ku dřevorytu opotřebuje se dřeva 
zimostrázového, kterýžto strom vyrůstá v největší síle 
as žS cm, pročež se pravidelně musí vícero kusů 
scliě sklížiti. Dřevo v stejné síle na přič lita jsouc 



ohoblováno, natře se bělobou neb křídou, na nátěr ten 
přenese se obrys kresby; neb nátěr se tak upraví, že 
možno naň fotografický snímek kresby přenésti. Dřevo- 
rytec nyní svým rydlem vyřezává všechna místa, která 
v tisku nemají tlačiti, a nechá státi vyvýšeny pouze 
všechny plochy a čárky, které tvoří kresbu. Kresbu 
ryje drevorytec obráceně jako litograf. 

Ektypografie zove se též tisk pro slepé; dále 
zhotovování kresby pomocí leptání v mědi do výšky. 

Elektrografie jest způsob leptání desk zin- 
kových neb měděných do výšky cestou galvanickou. 

Elektrotypie neb Gal van o ty pie jest název 
pro zhotovování knihtiskařských typů cestou galva- 
nickou vůbec. 

Ferrotypie zove se zhotovování fotografií na 
lakovaný plech železný, či tak zv. rychlofotografie. 

Fotochromie. Samostatný ústavem Orell Fússli 
v Curychu prováděný způsob chromolitografie z foto- 
grafovaných obrazů (krajin). 

Fotochromografie. Název pro chromolito- 
grafii, kde větší neb menší počet barevných ploten 
cestou fotografickou zhotoveno bylo. 

Fotogalvanografie. Má podklad v tom, že 
fotografický snímek na gelatinový povlak přenesený, 
učiní se tisku schopným, když gelatina chemicky se 
učiní ve vodě nerozpustnou. 

Galvanoglyfie jest způsob zhotovování desk 
tiskařských leptáním a galvanoplastikou ; způsob nyní 
již nemoderní. 

Galvanochromie viz Metallochromie. 

Galvanokau štika zove se leptáním zhotovo- 
vání tiskacích válců pro továrny na tapety a calico. 
Měděné a mosazné desky, jež byly opatřeny povlakem 
k leptání a do něho vryta kresba, leptají se galvanicky, 
kde leptání děje se pouze do hloubky, nikoliv též do 
šířky (na stranách), 

Galvanotypie zove se každý způsob zhotovo- 
vání desk galvanoplastikou. 




FOTOCHROMOTYPIE YE 3 BARVÁCH. 



z cliché firmy Husník a HUuslor na kámen přeneseno, na litogr. ryclilolisu tisknuto a věnováno 
litogr. ústavem A. L. Koppo na Smíchově. 




Gelatinographie. Deska zinková poleje se 
gelatinou, do které se kresba vryje. Nános gelatiny 
může se kamencem učiniti tvrdým a tisku schopným- 

Tohoto názvu užívá se též pro onen způsob, kde 
brázděná látka bavlněná neb lněná napne se na desku 
skleněnou a válcem s ní se učiní obtisk, jehož pak se 
užije za podtisk pro akcie, losy a p. 

Geomontografie jest zhotovování map, 
globů atd. s vyznačením terrainu. Zde litografický vý- 
robek se vyráží na povrch papíru. 

Glyfografie viz chemiglyfie. 

Glyptografie. Učiní se obrysy obrázku na 
desce sádrou nanesené a málo se vymodeluje ; dále 
učiní se s toho kovový odlitek, který slouží ku vy- 
vyšování (ražení j obrázku. 

Grafotypie jest zhotovování desk tiskařských 
nejprve ze ztvrdlé křídy, jež se napotom přenesou 
v desky kovové. 

Heliografie, podobný způsob jako heliogravura, 
jenom že onou provádějí se kresby v čarách a tečkách 
provedené. 

Heliogravura. Ku zhotovení heliogravury 
vezmeme desku měděnou, úplně jemně vyhlazenou, 
na tu nechá se ve zvláštním přístroji ve vzduchu roz- 
prášený asfaltový prášek usaditi ku získání zrna, málo 
se deska zahřeje, by asfalt ku kovu přilnul, a na tako- 
vouto desku přeneseme snímek fotografický pomocí 
gelatiny, jako se děje při světlotisku. Deska se na- 
potom leptá, při čemž povlak gelatiny jest směrodatným 
pro vytváření obrazu. 

Heliochromie též fotochromie. Způsob 
fotografické chromolitografie firmy Orell Fůssli v Cu- 
rychu. 

Helioplastika. Zove se zhotovování mono- 
gramů, razítek atd. leptáním. 

Homoografie. Jistý druh anastatického tisku. 

Hyalochromie. Zove se barevný světlotisk. 

Hyalografie. Někdejší název světlotisku. 

Hyalotypie. Deska skleněná opatří se povlakem, 
do kterého se ryjkou ze slonoviny radiruje, což slouží 
za negativ pro osvětlování citlivého přeti.skového pa- 
píru, z něhož učiní se přetisk na měď neb zinek 
a leptá se. 

Chalkografie či mědirytina viz toto. 

Chalkotypie. Při tomto způsobu přenese se 
positiv na měď nebo mosaz, asfaltem napráší a chlo- 
rečňanem železitým vyleptá do výšky jako deska pro 
knihtisk. 

Chaostypie viz selenotypie. 

Chemiglyfie též Glyfografie. Zde deska 
měděná opatří se povlakem, vzdorujícím kyselinám, do 
něhož se kresba vryje a napotom vleptá do desky. 

Chromatypie viz metachromatypie. 

Chrisoglyfie. Leštěná deska měděná potře se 
fermeží, do které studenou ryjkou kresba se vryje, 
napotom leptá; nyní se fermež odstraní a deska po- 
zlatí buď v zlaté lázni galvanické neb v ohni. Deska 
potře se na to mastixem, který rozhřátím vniká do 
kresby vyleptané, nyní se povrch desky očistí od po- 



vlaku a leptá se tak, až kresba vynikne nad povrch 
desky. 

Irisový tisk. Zde tiskne se buď v knihtisku 
neb litografii vícero barev najednou, které jsouce na 
hranicích v pruhy rozděleny, kde v .sebe procházejí, 
tvoří krásné přechody barevné. 

Isografie. Jistý druh anastatického tisku, dle 
udání Magnem v Paříži vynalezený. 

Ivoritový tisk. Litografický tisk na nápodo- 
beniné slonoviny. 

Klíčotypie. Umělcem Klíčem ve Vídni vynale- 
zený způsob, dle kterého fotografický negativ jsa pře- 
nesen na desku kovovou chloridem železitým vyleptá 
se do hloubky. 

Klíhotypie. Vynález prof. Husníka, kde tiskne 
se s desek, jichž povrch sestává z chemicky připrave- 
ného klíhu. Desky ty, jichž povrch jest pružný, vy- 
drží až 100.000 tisků, a jsou tudíž pro veliké náklady 
zvláště způsobilé. 

Knihtisk. Roku i45o Guttenbergem vyna- 
lezený, všeobecně známý způsob tisku, kde se tisknou 
písmenka (sazba z vyvýšených písmenek litých), a obrázky 
ve stejné výši s desek (štočků). Ku zhotovení oněch 
slouží větší čásť zde jmenovaných způsobů přípravy. 

Lignografie. Jest barvotisk zhotovený na 
desky dřevěné, sloužící k ozdobě nábytku a dveří. 

Litotypie. Zove se přetisk z knihtiskové desky 
na litografický kámen. 

Logografie. Jest knihtisková sazba z pevně 
sestavených již celých slov, což možno prakticky pouze 
při něčem ku př. zprávách bursovních upotřebiti. 

Mědirytina. Deska měděná opatří se povlakem 
smíšeniny, jako při radirování na mědi. Mědirytec 
ryje nyní do tohoto povlaku kresbu, a sice buď pouze 
ku desce neb i částečně do desky. Desku napotom 
slabě leptá, by získal slabých prohlubenin kresby, tuto 
pak ryjkou do čárek leptaných vrývá. 

M e r c u r o g r a f i e. Rtuťovými inkousty píše se 
na leštěné plotny zinkové, jež se pak buď do výšky 
neb hloubky vyleptají. 

Metachromatypie či dekalko mánie zove 
se zhotovování obrázků obtažných (Abziehbilder . 
Papír potře se škrobem pšeničným, do něhož se při- 
mísí něco klovatiny a naň tisknou se barvotiskové 
obrázky ,jež se pak přenášejí na věci skleněné, emailové, 
porcelánové, do nichž se vpalují. 

Zhotovují-li se obrázky ony v knihtisku, zove se 
to chromatypie. 

Metallektypografie viz ektypografie. 

M eta 1 1 o c h r o mie. Zove se vícerobarevný tisk 
na kovových deskách. Deska se pískem nejprve jemně 
ozrní a chemickými roztoky připraví pro tisk, který 
se děje v litografii. Zhotovený tisk nechá se při 5o‘* C. 
vniknouti lépe do desky kovové a napotom se olakuje. 
Metallochromie zove se též gal vano c h r o m i e. 

Metallografie jest způsob leptání kreseb do 
výšky na deskách měděných neb zinkových, av.šak 
více se neužívá. 

Micagrafie. Chromolitografický tisk na de- 
stičky slídové (t. zv. sklo mariánské), do kterých se 



I 12 



pak vpaluje barvotisk. Zavěšují se pak do oken na 
místě malby na skle. 

Néografie. Zvláštní způsob leptání desk ko- 
vových, nyní již vymizelý. 

Ocelorytina provádí se jako mědirytina. Vezme 
se deska ocelová, která se k usnadnění práce pro- 
mění v měkké železo, opatří se povlakem černé fer- 
meže, kresba se do povlaku radiruje, napotom slabě 
leptá a nyní teprve dodatečně ryje do desky po čárkách 
před tím vyleptaných. Kresba se může leptáním 
v mnoha tonech odstínovat!, čímž nabývá krásné měk- 
kosti. Byla-li rytina dohotovena, promění se železo 
opět v tvrdou ocel. 

Oleografie. Název pro chromolitografickou 
reprodukci olejových obrazů; též se tak označuje foto- 
grafie olejovými barvami omalovaná. 

Palingrafie. Jest jistý druh anastatického 
přetisku. 

Pannotypie viz Ferrotypie. 

Pantatypie. Černou tuší kreslí se na slabý, 
bílý, průhledný papír, kresba se pak přenáší účinkem 
světla na citlivou zinkovou desku a napotom se leptá. 

Papyrografie nazývají se rozličné reprodukce 
učiněné pomocí barevné gelatiny. 

Planografie nazývá se veškerý způsob tisku 
s plochých desek. 

Polychrom i e, název pro každý vícero- 
barevný tisk. 

Polychromografie nazývá se tisk vícero barev 
najednou v rychlolisu. 

Porotypie. Papír se kyslyčníkem železitým, 
sloučeným s odvarem duběnek, potře, položí na kresbu, 
která se má kopirovati ; kresbu na zadní straně potom 
potřeme kyselinou sírovou, tato proniká papírem a sbělí 
papír připravovaný. 

Radirování na deskách měděných děje se tím 
způsobem, že desku měděnou polejeme smíšeninou 
z asfaltu, vosku, mastixu, kalafuny a smůly burgundské. 
Povlak tento na desce buď čoudem z pochodně neb 
svíce očerníme, když jsme si přenesli na desku obrys 
kresby, tuto vyryjeme do povlaku na desce, při čemž 
i částečně do desky musí býti ryto. Kresba se potom 
leptá pravidelně kyselinou dusičnou do hloubky. 

Rytina simili. Fotografický snímek přenese se 
na desku zinkovou a leptá se. 

Selenotypie. Zde lejou se rychle typy knih- 
tiskařské na železné desky, by povstaly bubliny, které 
napotom při barevném tisku — hlavně bronzovém — 
dávají vzorkovaný tisk, podobný pohořím na měsíci. 

Siderografie zove se ocelorytina. 

Skalkog rafie. Nielsenem v Londýně vynalezený 
zjjůsob kresby vyryté (ryjkou ze slonoviny) do nánosu 
ku leptání učiněného na desku zinkovou a vyleptané. 

Stanotypie. Gelatinový reliéfový obraz vtlačí 
.se do staniolu a slouží napotom za tiskařskou desku. 

Stenochromie jest způsob tisku vícero barev 
•■ajednou; není však tak praktický, jako trojbarevný 

’ ■ ■htir.k. 



Stigmatypie jest z jemných teček neb čárek 
zhotovený obraz v knihtisku. 

Stylografie. Složitý způsob zhotovování desek 
tiskových pro lis měditiskařský, nyní již se nepro- 
vádějící. 

Světí o tisk jest tisku způsobilou učiněná foto- 
grafie. Snímek fotografický přenese se na zvláštní 
desky skleněné, v světlotisku opotřebované, jež jsou 
pokryty slabou vrstvou gelatiny, která se chemickými 
solemi pro tisk upravuje. S desek těch tiskne se na 
lisech litografických. 

Tisk not hudebních. Noty zhotovují se 
trojím způsobem: buď se do desek složených z cínu 
a olova vrážejí, totiž všechny ony části, jež jsou v notách 
stejné, jako klíč, paličky atd., se zvláštními razítky 
ocelovými vtloukají do desky, ostatní (linie) pak .se 
přiryjí. Z desky takto zhotovené učiní se přetisk na 
kámen litografický a tiskne se v rychlolisu. Dále noty 
zhotovují se pomocí autografie, při čemž linie a běžné 
rozdělení se přetiskne na přetiskový papír a ostatní 
se dopíše. 

Konečně noty se sází v knihtisku z hotových 
značek, jichž se čítá na 400 kusů. 

Tisk na plechu děje se buď přímo v knih- 
tisku na plech, který jest olejovou barvou natřen, buď 
vulkanisovaným kaučukem neb válci z hmoty gelati- 
nové, neb v litografii v rychlolisu s kamene do výšky 
vyleptaného. Dále nepřímo, kde hotový tisk, provedený 
na papíře s vrstvou glycerinu neb škrobu, přenáší se 
na plech. 

Poslední dobou zhotovují se lisy, kde se učiní 
tisk a zároveň obtiskne se tento na plech. 

Tisk negativní. Tiskem negativním nazývá 
se takový tisk, kde vše to, co bylo původně tisknuto 
černě, zvláštní přípravou pak objeví se v tisku bílé na 
černé půdě, bílý papír vyniká v černé ploše barvy. 

Tisk přírodní. Zde věci přírodní, jako listy, 
květiny, tkaniny, krajky a j. položí se as na dva mili- 
metry tlustou destičku olověnou, ta se protáhne skrz 
dva ocelové válce za silného tlaku, při čemž věci na 
ni přiložené učiní vtisk do olova. Destička se potom 
galvanisuje a pomocí tamponu učiní se z ní tisk, který 
hlavně v litografii výhodně možno tisknout!. 

Tisk reliéfový nazývá se veškerý tisk ražením 
vyvýšený. V litografii jsou to tiskopisy na stroji re- 
liéfovém zhotovené (snímky podobizen, medalií atd.). 

Tisséografie. Dle vynálezce nazvaný způsob 
v litografii do výšky vyleptané kresby na způsob 
knihtisku. 

Trojbarevný knihtisk. Vyrozumívá se tím 
barvotisk, tisknutý na lisu knihtiskařském se tří 
zinkových desek a sice žluté, modré a červené, které 
jsouce na sebe tisknuty, skytají hotový barvotisk. 

Tyflotypografie jest tolik, co tisk pro slepce. 

Zinkografie zovou se způsoby zhotovování 
desek tiskařských ze zinku, a to buď leptáním do výšky 
neb do hloubky. V. K. 



DOSLOV 



K^edakční komité při uzavírce díla svého vzdává tuto díky všem svým podporovatelům, jichž význam 
jest tím větší, čím obtížnějším byl úkol, pamětní spis tento vydati- 

Spis tento jest prvým pokusem českým svého druhu, proto z mnoha stran projevovány pochybj^ 
o možnosti, vydati podobný spis. Jako při všem peněžní otázka jest věcí nejdůležitější, tak i zde byla možnost 
peněžních prostředků, jinak nezbytných, ta nejmenší. 

Jest proto tím větší zásluhou těch činitelů, kteří již při počátku hleděli hmotně podnik náš zajistiti 
a tím nám nezbytnou jistotu a odvahu zaručiti. 

Největší zásluhu o peněžní zajištění podniku mají: slavné » Grémium litografů a kamenotiskařů* v Praze, 
slavný spolek litografů a kamenotiskařů »Senefelder« a slavný »Klub litografů* v Praze, dále velectěné firmy 
A. H a a s e v Praze a A. L. K o p p e na Smíchově, které ihned, jsouce o podporu dožádány, tutéž udělily. 

Dalšími podporovateli našimi staly se téměř všechny pražské velkoobchody papírem, které souhrnně 
1 5.000 archů papíru na dílo naše věnovaly. 

Jsou to velkoobchody: Hynek Fuchs v Praze, továrna v České Kamenici; Eichmann & Co., 
továrna v Hostinném; J. Riemer, Ellisen, Roeder, Theresienthalská továrna na papír; »Elbemůhl,« společnost 
pro vyrábění papíru a nakladatelství; Neusiedelská akciová společnost pro v>’robu papíru; Hynek 
Votoček a Otto Czeczetka a spol. 

Uvedeným zde dárcům vzdává redakční komité srdečné díky. Podrobný seznam všech podporovatelů 
bude příležitostně veřejně oznámen, neboť až dosud při uzavírce spisu úplný seznam všech dárců schází. 

Při tom se uvádí, že veškeren případný čistý výnos z » Pamětního spisu « připadne tvořícímu se starob- 
nímu fondu litografů a kamenotiskařů. 

Dalšími, ba možno nej význačnějšími činiteli byli věnovatelé příspěvků literárních, kteří pracemi svými 
hodnotu spisu tohoto ve značné míře pozvedli. 

Jsou to práce výlučné pro náš » Pamětní spis« psané, jichž hodnota zajisté jest veliká. Práce ony tím 
více ceněny býti musí, že nezištně i ochotně provedeny byly. 

Na prvém místě jest to slovutný universitní profesor očního lékařství na české universitě pan MUDr. Jan 
Deyl, který napsal stať »Ochrana zraku*. Jest to práce v jazyku českém téměř jediná, kde způsobem úplně 
pochopitelným popsáno celé ústrojí oka lidského a udány rady, kterak zrak chrániti před možnými pohromami, 
kteréžto rady zvláště cenné jsou jak pro litografa tak i pro kamenotiskaře, pro něž dobrý zrak jest prvou pod- 
mínkou při jich povolání. 

Stať » Několik slov o zdravotnictví v litografii* ochotně napsal velectěný pan MUDr. Frant. Miláček, 
obvodní lékař pražské okresní nemocenské pokladny, který v práci své poukazuje hlavně k tomu, kterak míst- 
nosti zařízeny býti mají, aby aspoň částečně vyhovovaly svému účelu, a nestaly se příčinou ztrátj^ toho největšího 
pokladu dělníkova — jeho zdraví. 

Svojí případnou črtou »0 počátcích vědeckého barvotisku v Čechách* přispěl slovutný pan Dr. Ant. 
Frič, profesor university české, který má pro pražskou litografii ten význam, že pěstoval tuto povždy při vydá- 
vání vědeckých prací svých, neobraceje se nikdy ku firmám cizozemským. 

i5 



Velectěný pan Josef Klika, ředitel měšťanských škol v Praze, ve článku svém » Česká litografie 
a naše školy« dle možnosti načrtnul význam litografie pro vzdělání všeobecné, kterážto práce jest tím cenná, že 
jest počátkem ve směru tom a že snesen zde nejenom seznam českých prací litografických, které jako pomůcky 
školní známy jsou, ale uvedeni při tom též i jich autoři, nakladatelé i tiskaři. 

S uznáním též vzpomenuto budiž ochoty vysocectěného docenta pana Dr. B. Matiegy, který panu 
J. O. Etmůllerovi, členu redakčního komité, sbírky prací litografických, které museum království Českého 
uchovány má, ochotně ku posouzení a uveřejnění seznamu prací těch v » Pamětním spise « k volnému použití 
přístupnými učinil a i jinak radou nápomocen byl. 

Dále jest to velectěný pan prof. K. B. M á d 1 , který ochotně dovolil, by pojednání jeho o české litografii, 
uveřejněné v »Paniátníku«, vydaném na oslavu Soletého panování Jeho Veličenstva, nynějšího císaře i krále, též 
v našem » Pamětním spise* otisknuto býti smělo. 

Podobně ochotně svolil vysocectěný vládní rada Jiří Fritz, místoředitel c. k. státní a dvorní knih- 
tiskárny ve Vídni, by z díla jeho »Handbuch der Lithographie* učiněny býti směly výňatky. 

Státní tiskárna ve Vídni věnovala popsání způsobu reprodukce svoji přílohy, kterou tomuto » Pamět- 
nímu spisu* věnovala. Popis ten uveden na str. 75. pod záhlavím »Fotoalgrafie v zrněném způsobu*. 

Povinný dík vzdává redakční komité též velectěnému panu J. Prouskovi, akademickému malíři 
v Turnově, který velký zájem o podnik náš jevil a mnohou radou nám nápomocen byl ku získání cenného materiálu. 

Konečně jest to odborný závod R. Smíchovského v Praze, který u obecního úřadu v Solnhofenu 
v Bavořích pro náš »Pamětní spis* zaopatřil popsání tamnějších lomů břidlice mramorové (kamene litografického). 
Týž závod věnoval též dvoje vyobrazení ku článku onomu. 

Přecházejíce tímto k obrazové výzdobě » Pamětního spisu*, oceniti musíme ochotu a podporu, jaké se 
nám dostalo ve směru tom. 

Podařilo se nám vydati dílo, vyzdobené v takovém rozměru, že by náklad výzdoby oné^ vyžadoval 
obnosu několika tisíc zlatých, čehož všeho se nám však dostalo téměř úplně bezplatně; přitom zajisté nemineme 
se pravdy, prohlásíme-li, že dosud u nás podobné publikace nestává (vyjma snad pomůcek učebních a vědeckých), 
by vykázati se mohla takovou bohatostí a rozmanitostí výzdoby obrazové. 

Že získání tak cenné výzdoby vyžadovalo 1 námahy, jest samozřejmé, a nutno ve směru tom zvláště 
uvésti přičinění členů redakčního komité pánů J. V. Rubeše a J. O. Ftmůllera. 

Ku výzdobě prací svojí bezplatně přispěli velectění pánové F r. Bíza, akademický malíř, který zhotovil 
náčrtek titulního listu, a J. Rejsek, který vykreslil oko lidské ku odborné stati prof. J. Deyla. 

Veškeré reprodukce kreseb, v zinkografii provedené, věnoval umělecký ústav reprodukční panaj. Vilíma 
v Praze, začež jemu i výše uvedeným vzdáváme povinný dík. 

Odborný závod K. Klimsche ve Frankfurtě n. M. zapůjčil bezplatně k otisknutí vyobrazení různých 
potřeb odborných, ústav J. Scholze v Mohuči zapůjčil pak vyobrazení rotačního stroje algrafického. 



NAŠE PŘÍLOHY. 

Přílohami, umístěnými v » Pamětním spise*, podán býti měl pro odborníka názor toho, na jakém stupni 
litografie naše se nalézá, ovšem s uvážením rozměru spisu, pokud rozměr ten připouštěl znázornění ono. 

Mnohé jsou práce litografické, které, jako na př. plakáty, pro jich velikost zařaditi se nemohly, ačkoliv 
jsou jednou z nejdůležitějších a i nej umělečtějších prací litografických. Jiný druh práce litografické, na př. tisk na 
plechu, pro jeho zvláštnost nebylo možno ve spis tento zařaditi. 

Jinak znázorněny přílohami všechny téměř druhy práce litografické, takže jich označením nabude 
i neodborník pojmu o způsobu tvorby odboru našeho. 

S politováním jen budiž uvedeno, že velmi důležitý druh práce litografické, mapy, nejsou v přílohách 
zastoupeny, čehož vinu však redakční komité nenese. Obrátiloť se ku zeměpisnému státnímu ústavu ve Vídni 
žádostí o příloliu (mapy). Zeměpisný ústav z počátku přislíbil přílohu podobnou věnovati, na konec však svůj 
.‘dib odvolal bez udání důvodů. 



ii5 



Aby » Pamětní spis* i zevně se rázovitě předváděl, péčí redakčního komité opatřena samostatná 
obálka, jejíž náčrtek i litografii bezplatně provedl člen redakčního komité J. Klement, tisk i papír věnoval lito- 
grafický ústav M. A. Vítka v Praze. Kresba obálky oné provedena jest autografií, jež po jejím obtisknutí na 
kámen doplněna odstínováním, provedeným stříkáním mastnou tuší pomocí sítka. Kresba ta doplněna jest druhou 
barvou, tonem, který proveden jest na kameni hladkém, prostém tuší v plných plochách a odstínován taktéž stříkáním. 



Redakční komité, by vyhovělo i možným přáním, aby spis tento uchován a v knihovny zařadén býti 
mohl, provedlo svojí péčí dvojbarevné tuhé deskj- knihařské, jichž náčrtek učinil podepsaný. 



Již v začátcích činnosti své dbalo toho redakční komité, by spis jeho representoval se úvodní kresbou, 
sloužící pouze k onomu účelu. 

Z důvodu toho vypsal soutěž pro odborníky ku zhotovení titulního listu »Pamětního spisu*. Náčrtky 
titulního listu došly tři a sice od pánů ; F r. Bízy, akademického malíře, J. Klementa a V. Korandy, litografů. 

Náčrtek akademického malíře F r. Bízy uznán za nejlepší porotou, k cíli témuž sestavenou, a určen 
ku provedení. 

Litografii v devíti barvách provedl umělecký ústav litografický J. V. Neuberta na Smíchově, který 
vše, jak litografii tak i tisk a potřebný papír věnoval. 

Titulní list proveden v barvách, zhotovených ponejvíce na zrněném kameni křídou litografickou. Jest 
to práce plně ocenění hodná, která podává důkaz o vyspělosti ústavu pana J. V. Neuberta, který hlavně 
v poslední době k nebývalému rozkvětu přiveden. 



Podobizna vynálezce litografie Aloise Senefeldra jest jaksi vlastním zahájením řady příloh. 

Podobizna ta zhotovena jest křídou litografickou na zrněný kámen, dle nejznámější podoby Senefeldra 
(u nás v Praze), která se nacházela na desce, umístěné na rodném domě Senefeldrově. 

Litografii podobizny oné zhotovil litograf Langhans (starší), který svého času hlavně křídovými 
pracemi vyniknul. Na křídovou kresbu onu vytisknut plný, šeděpleťový ton. 

Příloha tato (podobizna Senefeldrova) jest dar c. a k. dvorní litografie A. Haase v Praze. 



Rodný dům Senefeldra. Ve světlotisku provedl a věnoval umělecký ústav K. Bellmanna v Praze. 
Do nedávné doby možno bylo příslušníkům pražské litografie téměř denně patřiti na dům, v němž jejich velmistr 
se byl narodil. Při pohledu tom budily se zajisté v každém takovém pozorovateli city úcty ku geniu myšlénky 
vynálezu a byly to též vzpomínky na dávné zašlé doby slávy města Prahy. Dům ten, když určen byl ku zboření, 
by ustoupil moderní budově »městské tržnice*, byl fotografován jak nákladem městské rady pražské, tak i »Klubem 
litografů* v Praze. 

Ku reprodukci Bellmannově zapůjčilo slavné » Grémium litografů a kamenotiskařů* fotografický snímek 
budovy oné. 



Doporuční list továrny barev knih- a kamenotiskařských E. T. Gleitsmanna, případně jeho zástupce, 
odborného závodu R. Smíchovského v Praze, jest mile působícím obrázkem, prov^edeným v nejmodernějším 
slohu dle náčrtku malíře H. Bottingra. 

Příloha ta předvádí dámu, obdivující práci litografickou, před ní na kamenech ve dvou řadách umístěných. 

Malíř obrazem tím hleděl obecenstvu předvésti způsob, kterak litografický barvotisk se provádí, hlavně 
kterak barvy, jsouce postupně na sebe tisknuty, podávají úplnější a úplnější obrázek. Dole umístěn pohled na 
továrnu samu. Pohled továrny proveden rytinou litografickou, která svojí bezvadností řadí se důstojně ku barev- 
nému obrazu celkovému. 

Přílohu tu provedla ve dvanácti barvách c. a k. dvorní litografie A. Haase v Praze. 



5 * 



Příloha prací starších litografii pražských seznamuje nás se způsobem tvorby dřívějších litografů 
pražských. Jsou to rytiny litografů Hlaváčka a Meistra, kteří značný vliv pracemi svými měli na ostatní 
litografy pražské. Byliť oba znamenitými rytci. 

Práce Hlaváčkova předvádí nám titulní list hudební skladby, práce Meistrova malý kalendářík, na němž 
dětské postavy znázorňují měsíce roční. 

Práce ty provedeny byly před 25 až 30 lety. K pracím těmto přidána ukázka práce dosud žijícího, 
téměř 7oletého autografa Zmrhala. Jest to autografie not, kterou starý tento odborník zhotovil pro »Pamětní 
spis* jako důkaz dosavadní čilosti své, která jest tím obdivuhodná, že ji zhotovil v tak vysokém stáří, aniž by 
upotřebil zvětšujícího skla a aniž by se mu ruka třásla, což jest pravidelně chybou všech starších příslušníků. 

Tisk a papír přílohy oné věnovali itografický ústav Antonína Vítka v Praze. 



Příloha litograjického uměleckého ústavu Farského předvádí nám práce strojové. 

Z přílohy oné možno seznati, jak rozmanitě krásných kreseb a vzorků na strojích litografických 
docíliti možno. 

Pro neodborníka budiž uvedeno, že různé ty kresby vyrývá stroj sám, jsa pouze k cíli témuž zřízen 
a ovládán litografem. Ze práce ta vyžaduje pozornosti a napínavosti pracovníka, jest na bíledni. 

Práce strojové byly jaksi ode dávna zvláštností litografického ústavu Farského, jsouce pilně pěstovány 
majitelem samým Farským, jakož i svého času u něho zaměstnaným litografem Cicvárkem, působícím nyní 
ve státní tiskárně. 

Na příloze té ve středu jejím shledáváme červenou růžici, obroubenou modrými ovály i růžicemi, které 
jsou zhotoveny na stroji guilloširce. 

Čtyři červené kresby, paprskovitě od středu umístěné, jsou kresby zhotovené (ryté) na pantografu 
velkém, kde z jedné kresby velké (na desce kovové) převodem na kameni litografickém vytvořeny tytéž kresby 
zmenšené ve větším počtu, čímž vznikly ony přesné, stejně se opakující vzorky kresebné. 

Dále jsou zde práce provedené na stroji reliefce. Jsou to všechny medalie, dále kresby ze směnek 
(Jos. Hulesch, »Mercur«) a ornamenty ve středu a v rozích rámce. 

Příloha tato tisknuta jest v šesti barvách a sice: červené, modré, černé, zelené a dvou tonech žlutavě 
pleťových, ve slabším pak vyplněn střed přílohy tak zv. »moirré«. 



Merkantílní příloha c. a k. dvorní litografie A. Haase v Pra\e seznamuje nás s představou názvu 
merkantil, to jest s tiskopisy pro svět obchodní. 

Ustav tento redakčnímu komité byl v té míře k disposici, že přivolil ku předvedení různých druhů 
tak zvané » černé* práce, ponechav zájem svůj stranou. 

Z důvodu na veřejnost jsou zde ukázky různé tvorby litografické. Na příloze této přichází k platnosti 
hlavně ruční rytina kresebná. 

Tak nahoře nacházíme figurální záhlaví dopisního papíru. Záhlaví ono provedeno moderním 
způsobem rytiny, kde pevně a jistě v kámen jest ryto, při tom počítáno s přetiskem, který vyžaduje, by ryté 
čárky v určité vzdálenosti od sebe ryty byly, by se neslily v celek. 

Dále předvedena jest pohledová dopisnice (Rožďalovice), na které umístěny medalie, zhoto- 
vené na stroji reliefce. 

Pod záhlavím (figurálním) dopisního papíru jsou růžice z cenného papíru, zhotovené na stroji 
guilloširce, z nichž hoření kresba jest v původní (positivní) reprodukci, kdežto spodní kresba jest předvedena 
v tak zvaném obráceném (negativním) způsobu, což jest učiněno přetiskem negativním. 

Doporučen k a J. F. Langhanse jest provedena rytinou, která byla na redukčním (zmenšo- 
vacím) přístroji zmenšena a na kámen přetisknuta. 

Účet (faktura) firmy Meyers Neffe předvádí nám efektně rytý pohled továrny, jehožto pozadí jest 
rádi r ován o, rovněž tak jest pozadí všech medalií vyčárkováno (radirováno) na obyčejném stroji litografickém 
čárkovacím a napotom leptáno. 

Příloha sama zarámována jest okrajem z cenného papíru (akcie), zhotoveného na stroji guilloširce. 

Příloha tisknuta jest ve dvou barvách a sice : černé a tonově sépiové. 



Příloha uměleckého ústavu lito grafického F. Hoblíka v Pardubicích jest ukázkou prací merkantilních, 

rytinových. 

Pakliže na příloze Farského shledávali jsme práce ponejvíce strojové, na příloze Haasové pak 
převládaly většinou práce ruční, nacházíme na příloze Hoblíkově oba druhy rytiny souměrně asi zastoupené. 

Jest zde jak rytina ruční, svědčící o velké dovednosti, tak i rytina strojová, leptaná, která svojí čistotou 
budí obdiv. 

Zde nacházíme, kterak litografie i tisk drží stejný krok, lahodně se doplňujíce k příjemnému celku. 
Všechny tři věci na příloze předvedené jsou obchodními účty, provedenými ve způsobu kresby, tak 
zvané americké. 

Příloha tisknuta jest ve třech barvách a sice: černomodré, zelené (tmavé) a hnědé. 



Příloha c. a k. statní a dvorní knihtiskárny ve Vídni popsána jest v textové části na str. /5. 



Příloha firmy V. Kotrby jest ukázkou not, které provedeny jsou dle lipského způsobu. 

Linie jsou vyryty, paličky a litery jsou želízkem raženy do desky zinkové; z této napotom udělá se 
otisk v lisu hvězdovém (jejž užívají měditiskaři) a procedurou známou u přetisku přenáší se noty na kámen 
litografický, z něhož se celý náklad tiskne. Jak z přílohy vidno, jsou noty velice čistě provedeny a podává příloha 
ona důkaz toho, že tiskopisy notové i u nás v Praze provádějí se bezvadně a že potřebu jich možno zde v Praze 
prací domácí hraditi. 



Doporoučecí list odborného obchodu »Hugo Carmine«- ve Vídni (pobočky jeho v Praze) jest barvotisk 
provedený v jedenácti barvách a sice způsobem tečkovacím na plochých kamenech. Příloha ta vyznamenává se 
jemností provedení, myšlénkový obsah její předvádí uctění památky vynálezce litografie AI. Senefeldra. 



Doporoučecí list firmy R. Englert & Dr. F. Decker, továrny barev knih- a kamenotiskařských a i jiných 
potřeb v Praze, jest výrazný barvotisk ve čtrnácti barvách, provedených pérem na plochých kamenech. 

Náčrtek doporoučecího listu onohu maloval akademický malíř F. Urban. 

Jest to barvotisk v sytých barvách, hovící představě výroby barev, které na barvotisku tom v duho- 
vitém zbarvení předvedeny jsou 

Barvotisk ten provedla c. a k. dvorní litografie A. Haase v Praze a opatřila jej rýhováním na svém 
zvláštním stroji rýhovacím, kterýmžto rýhováním barvotisk onen nabyl milé měkkosti a jemných přechodů. 



Reklamní příloha ^dvodu s barvami a potřebami pro knih- a kamenotiskárny Ed. Seifartha na Král. 
Vinohradech provedena jest firmou V. Neuberta na Smíchově osmi, vesměs pestrými, čistými barvami. Barvy 
použité jsou : černá (kontura), červená, fialová, modrá, zelená, růžová, šedá a zlato. Hlavní práce sestává z péro- 
kresby, dále použito též písma rytinového a linek, tažených strojem na podkladu asfaltovém a napotom leptaných. 
Reklama tato vyhovuje úplně účelu svému, neboť barvy zúmyslně jsou čisté (nepodkládané) a jasné; alegorická 
myšlénka (kamenotiskové potřeby s převrhnutým kbelíčkem s barvou) taktéž se dobře hodí. 

Provedení, jak jsme u firmy výrobcovy uvykli již vídati, jest úplně dobré. 



Barvotisková příloha c. a k. dvorní litografie A. Haase v Pra\e jest barvotisk provedený ve čtrnácti 
barvách, které na zrněných kamenech litografovány byly. 

Jest to krajinka (Primiero), kterou svým nákladem svého času vydal nakladatel F. Tempský v Praze 
a který ochotně svolil, by krajinka ta pro náš * Pamětní spis* zvláště tisknuta býti směla. 

Při litografování barvotisku onoho dbáno bylo toho, aby umělecký ráz malby, pokud to technika dovolo- 
vala, byl co nejpřesněji předveden, čehož u velké míře docíleno bylo. 

Aby barvotisk ten skytal pokud možno tu největší příbuznost s originálem, byl po svém dohotovení 
opatřen zrnem, které práci té skytá obzvláštní měkkosti. 

Barvotisk ten věnovala firma bezplatně. Originál maloval znamenitý malíř E. T. Comptom. 



Ii8 



Příloha, uměleckým ústavem A. L. Koppe na Smíchově věnovaná, předvádí ponejvíce obrd^kj' svátých, 
kterýžto obor práce litografické jest nejhlavnější tvorbou ústavu onoho. 

Příloha ona tisknuta jest v barvách rázu fotografického a vyznamenává se hlavně tím, že na ní velmi 
dobře seznati možno výhodu zmenšovacího přístroje, v kamenotisku užívaného a v textu zde 
popsaného. 

Hoření řada svátých obrázků, úplně stejných ve svém podání, avšak v menší a menší velikosti prove- 
dených, vznikla tím způsobem, že veškeré barvy obrázku prvního, z oněch stejných toho největšího, provedl 
litograf tuší a pérem na kameni. Provedené barvy kamenotiskař napotom zmenšoval vždy pro každou následující 
velikost obrázku zvláště. Jak z přílohy seznati možno, původní práce litografická zmenšováním na dokonalosti 
získává, neboť zmenšování propůjčuje celé kresbě větší jemnosti i hladkosti. 

Příloha tato podává jasný důkaz toho, že litografie sama sobě úplně dostačuje ku provádění těch 
nejrůznějších druhů práce, její provádění že může dosáhnouti té největší přesnosti; při tom snadno se dá vytvořené 
na léta uchovati, a že vzdor své původní zdlouhavosti skytá svým rozmnožováním velmi levný způsob tisku. 



Bařvotisková příloha litografického ústavu Viléma Pícka a sjpnů v Prai^e-Smíchově předvádí církevní 
obraz »Pojďtež, dítky, ke mně!« dle obrazu B. Colettiho. 

Jest to barvotisk provedený ve třinácti barvách na kamenech plochých způsobem tečko vacím. 

Příloha ta vyznamenává se jak bezvadným provedením litografickým tak i krásným tiskem. 

Figury, na obraze onom předvedené, jsou svěží a milé, a ze všech jich obličejů zírá ten nej posvátnější 
klid, jaký malíř v obraz ten byl vložil. 

Barvitost obrazu toho jest sytá, výrazná, celek pak úplně vyhovuje účelu, kterému jest určen, totiž býti 
barvotiskem, jenž svojí bezvadností proniknouti má i za hranice a závoditi zde se svými konkurenty — podob- 
nými výrobky cizozemskými. 

Příloha tato též věnována byla bezplatně. 



Příloha litografického ústavu A. L. Koppe na Smíchově jest fotochromotypie ve třech barvách dle 
obrazu akademického malíře J. Trska. 

Příloha ústavu Koppeho zasvěcuje nás v taje fotografické, které stále více stávají se soupeři litografie. 

Fotografie uvedla v život trojbarevný knihtisk, který na příloze této jest předveden, jenom že jest 
proměněn ve výrobek litografie, jsa přenesen na kámen. 

Příloha ona vznikla tímto způsobem : Dle malovaného originálu (obrazu! učiněny byly pomocí skel 
barevných tři snímky fotografické a sice pro barvu žlutou, modrou a červenou, které litograf-retušér dle potřeby opravil. 

Napotom ze snímků těch pomocí síťky učiněny vlastní matrice, které byly na zinkové desky přeneseny 
a pečlivě leptány. Takto vznikl trojbarevný knihtisk. 

V tomto případě učiněny z oněch zinkových desek kresebných otisky na přetiskový papír a přeneseny 
napotom přetiskem na kámen litografický, z něhož v rychlolisu náklad celý vytisknut. 

Fotochromotypie přenesené na kámen litografický skytají tu výhodu, že mohou (pomocí přetisků) ve 
vícero exemplářích najednou tisknuty býti, což v obchodním světě mnoho znamená a význam litografie udržuje. 

Reprodukci dle obrazu a zhotovení dle matric provedl zinkografický ústav Husník a Háusler v Praze. 

Přílohu, která svědčí o snaze, využitkovati moderních způsobů reprodukce v litografii, věnoval ústav 
A. L. Koppeho bezplatně. v. Koranda. 



NÁZVOSLOVÍ CESKO-NEMECKÉ. 



ČÁST I. 

SE ZŘETELEM K LITOGRAFU. 



Anastatický přetisk — Anastatischer Um- 
druck. 

Autografie — Autographie. 

Barva vodová — Wasserfarbe. 

Benzin — Benzin. 

Benzol — Benzol. 

Brousek — Schleifstein. 

Cárá stínová — Schattenstrich. 

Čára vlasová — Haarstrich. 

Čárkování (stínování) — Schraffirung. 
Deska ku kreslení — Zeichnenbrett. 
Deska rýsovací — Reissbrett. 
Doporučenka — Adresskarte. 

Drásač — Springer. 

Držátko diamantu — Diamanthalter. 

Éter — Aether. 

Etiketa — Etiquette. 

Glycerin — Glycerin. 

Guilloširka — Guillochirmaschine. 
Hloubka (kresby) — Drucker. 

Inkoust — Tinte. 

Intensivní (v plné síle) — intensiv. 
Jehlička poskočná — Springnadel. 
Kamenec — Alaun. 

Karografie — Carreaugraphie. 

Kartáček ku černění — Grundirbůrste. 
Klíh — Leim. 

Klouzek — Federweiss. 

Kolečko (ložisko, podloha) — Scheibe. 
Kopál — Kopal. 

Kopt — Kienruss. 

Kopt (látka již zpracovaná pro litografa) 
— Grund. 

Kresba provedená štětcem a tuší na ka- 
meni — Aquatuschirung. 

Krev dračí (krevní sůl) — Drachenblut. 
Kružítko nastavovací — Einsatzzirkel. 
Kružítko k rytí — Gravirzirkel. 

Kružítko k rytí s ocelovým pérem vzpru- 
hovým — Stahlbogen-Gravirzirkel. 
Kružítko odstředivé — Excenter-Zirkel. 
Kružítko převodní — Reductionszirkel. 
Kružítko tyčkové — Stangenzirkel. 



Pořádají Koranda-Matoušek. 



Kružítko vzpruhové — Federzirkel. 

Kryt — Deckmasse, Decktusche. 
Kyselina citrónová — Citronensáure. 
Kyselina duběnková — Gallussáure. 
Kyselina dusičná (dýmavá) — Salpeter- 
sáure. 

Kyselina kostíková — Phosphorsáure. 
Kyselina octová — Essigsáure. 

Kyselina sírová — Schwefelsáure. 
Kyselina šťavelová — Kleesáure. 

Křída plavená — geschlámmte Kreide. 
Křída roztěrací — Wischkreide. 

Křivka — Curvenlineal. 

Lak — Lack. 

Lampová čerň — Lampenruss. 

Leptati, mořiti — átzen. 

Leštiti (kámen) — poliren (den Stein). 
List upomínací — Mahnbrief. 

Litograf barvotisku — Cliromolithograph. 
Litograf kresby — Zeichnenlithograph. 
Litograf písma — Schriftlithograph. 

Lůj — Talg, Unschlitt. 

Lupa (zvětšovací sklo, čočka) — Lupe. 
Magnesium — Magnesia. 

Mech islandský — islándisches Moos. 
Merkantil (tiskopisy pro svět obchodní) 
— Mercantil. 

Měřítko — Masstab. 

Miska na barvu — Farbschale. 

Miska na tuš — Tuschschale. 

Mouka rýžová — Reissmehl. 

Mýdlo — Seife. 

Náčrtek, nákres — Entwurf. 

Nálepka na balík — Paquettmarke. 
Nápodobit! — copiren. 

Naprášit! — einstauben. 

Násadka na péro — Federhalter. 

Nástroj tečkovací — Punktirinstrument. 
Natříti, očernit! (kámen) — grundiren (den 
Stein). 

Náustenka (kolečko k ústům) — Mund- 
scheibe. 

Navštívenka — Visitenkarte. 



Nulátko — Nullenzirkel. 

Nulátko rovnoběžek (spouštěcí) — Pa- 
rallelgehender Fall-Nullenzirkel. 
Nůžky litografické — Stahlschere. 
Obkres — Pause (auf dem Steine). 
Obkresliti — Pause machen (auf Stein). 
Obrazotvornost’ — Phantasie. 

Obrys — Contoure. 

Obtah — Umzug. 

Obtisk — Abklatsch. 

Obzorový, vodorovný, horizontální — 
horizontál. 

Odkysličiti — entsáuren. 

Odprašovač — Staubpinsel. 

Odvar duběnkový — Gallusabsud. 

Olej levandulový — Lavendelól. 

Olej terpentinový — Terpentinol. 
Opěradlo — Schiene. 

Opravit! — ausbessern. 

Paleta — Palette. 

Pantograf — Panthograph. 

Papír k balení — Packpapier. 

Papír ku kreslení — Zeichenpapier. 

Papír obkresný (modře, červeně atd. na- 
třený) — Pausepapier. 

Papír průkresný (maštěný) — Pausepapier. 
Pemza — Bimsstein. 

Péro rýsovací — Reissfeder, Ziehfeder. 
Písek ku broušení — Schleifsand. 

Plakát, vývěska — Placat. 

Podkladek (dřevěný) — Klotz. 

Podstavec — Staffelei. 

Pohled z předu — en fa^e. 

Poloha — Lage. 

Pravítko — Lineal. 

Pravítko odstředivé pro paprsky — e.x- 
centrisches Lineal fúr Strahllinien. 
Pravítko rovnoběžek — Parallellineal. 
Prokresliti — Pause machen (auf dem 
Pauspapiere). 

Prohlášení za vyučena — Freisprechung. 
Průkres — Pause (auf dem Pauspapiere). 
Průkreska — Pausnadel. 



120 



Prvotisk — Andruck, Probedruck. 

Přetisk — Umdruck. 

Převod — Transmission. 

Přiléhati na se, shodnouti se — passen. 
Přístroj ku zmenšování a zvětšování — 
Reductionsapparat. 

Půda, nátěr — Grund. 

Radirování — Radirung. 

Radirovati — radiren. 

Rastr — Raster. 

Raziti — prágen. 

Reliefka — Reliefmaschine. 

Rozdělení — Eintheilung. 

Roztírání — Wischmanier. 

Ryjka — (Gravir-)Nadel. 

Ryti — graviren. 

Rytina — Gravur. 

Sádra — Gyps. 

Salnytr — Salpeter. 

Sítko ku stříkání — Drahtsieb fur Spritz- 
manier. 

Skladiště kamenů — Steinzimmer. 
Směnka — Wechsel. 

Soda — Soda. 



Spermacet — Spermacet. 

Stínítko — Schirm. 

Stmeliti — kitten (den Stein). 

Stroj čárkovaní — Liniirmaschine. 

Stroj ku broušení kamenů — Schleif- 
maschine. 

Stříkání — Spritzmanier. 

Stříkati — Spritzen. 

Stupeň — Grád. 

Stupně stanovití — die Grade stellen. 
Sůl šťovíková, šťavelová — Kleesalz. 
Šelak — Schellack. 

Škráblo — Schaber. 

Škrob — Stárke. 

Štětec ku leptání — Aetzpinsel. 

Štětec vlasový — Haarpinsel. 

Tečkovati — punktiren. 

Terpentin — Terpentin. 

Tinktura duběnková — Gallapfeltinctur. 
Tlumený — gedámpft. 

Trojúhelník — Winkel. 

Trojúhelník k čárkování — Schraffirungs- 
winkel. 

Tříčky, vrtáčky — Reibahlen. 



Tuš — Tusche. 

Učet — Rechnung, Factura. 

Ustav ražebný — Prágerei. 

Vidlička písem — Schriftgabel. 

Voda (destillovaná) — (destillirtes) Wasser. 
Vosk — Wachs. 

Vosk lepkavý — Pichwachs. 

Vyčistiti — ausputzen. 

Vykrýti — abdecken. 

Vynechati — aussparen. 

Vyplniti — ausfůllen. 

Vyškrábat! — ausschaben. 

Vytahovadlo — Aufzug. 

Vyřízení zakázky žádati — urgiren (Ur- 
genz). 

Záhlaví dopisního papíru — Briefkopf. 
Zavyučenou udíleti — freisprechen. 
Zrniti — kornen. 

Zrnitý papír — Kornpapier. 

Zrno — Korn. 

Želatina — Gelatine. 

Živec, klovatina asfaltová — Asphalt. 



ČÁST II. 

SE ZŘETELEM KU KAMENOTISKAŘL 

Pořádají J. Jindrák, E. Sysel aj. Merxbauer. 



Barevnice — Farbkasten. 

Barva pérová — Federfarbe. 

Barva rytinová — Gravurfarbe. 

Baryt — Mischweiss. 

Bolec závažní — Gewichtebolzen. 

Brusič — Schleifer. 

Brzda — Bremse. 

Černítko rytinové — Tampon. 

Dřívko ku čištění špíny — Putzholz. 
Fermež — Firniss. 

Houbička k načerňování (černička) — 
Schwarzschwamm. 

1 Irana — Kante. 

Chránítko hran — Kantenschůtzer. 
Chránítko válce tlakového (cylindru) — 
Cylinderzahnradschutz. 

Klíny — Keile. 

Klíny tlakové — Spannungskeile. 
Kolejnice — Schiene. 

Komora tlaková — Spannungsbůchse. 
Kotouč převodní — Transmissionsscheibe. 
Kremžská běloba — Kremserweiss. 
Kroužíce pracen — Greiferrolle. 

Kroužky posunovací — Schieberringe. 
Kyselina solná — Salzsáure. 

Lepenka lesklá — Glanzdeckel. 

Lesk — Glanz. 

Leštič — Polirklotz. 

Jds — Presse. 

Ložisko — Lager. 

Ložisko barevných válců — Farbwalzen- 
lager. 



Ložisko tlakového válce (cylindru) — 
Cylinderlager. 

Ložisko vodových válců — Feucht- 
walzenlager. 

Lučavka — Aetze. 

Měřič kamenů — Steinmesser. 

Nádech — Hauch. 

Náklad — Auflage. 

Nakládač — Anleger. 

Nárazník — Wagenstossballen (Puffer). 
Nosiče závažní — Gewichtetráger. 

Nůž — Farbmesser. 

Odebíračka — Auslegerin. 

Odstřeďovač — Excenter. 

Odstřeďovač cylindru — Cylinderexcenter. 
Odstřeďovač posunovací — Schieber- 
excenter. 

Odstřeďovač pracen — Greiferexcenter. 
Osnice tlaková — Spannungswelle. 

Otvor ku mazání — Schmierloch. 
Ozubnice — Zahnstange. 

Ozubnice vozová — Wagenzahnstange. 
Páka — Hebel. 

Papír k zakládání — Maculatur. 

Pilník (rašple) — Raspel. 

Plotna pro kámen (deska) — Steinplatte. 
Plsť — Filz. 

Podložka — Deckel. 

Postranice — Seitenstánder. 

Praporec (vějka) — Fahne. 

Protimatka (matice) — Contramutter. 
Pryskyřice (kalafuna) — Kolophonium. 



Přetisk — Umdruck. 

Přetiskař — Umdrucker. 

Přetisková barva — Umdruckfarbe. 
Přidržovač — Vorgreifer. 

Přihrádka — Stellage. 

Příprava — Zurichtung. 

Přístroj vlhčící — Feuchtapparat. 

Ručeje (handgryfy) — Handgriffe. 
Samovykladač — Selbstausleger. 

Sběrák barvy — Spachtel. 

Setrvačník — Schwungrad. 

Stůl barvový — Farbtisch. 

Stůl vlhčící — Feuchttisch, 

Stupnice barev — Farbenscala. 

Špalek brzdový — Bremsklotz. 

Tisk, otisk — Druck, Abdruck. 

Tlak — Spannung. 

Tříč — Laufer. 

Válce vlhčící — Feuchtwalzen. 

Vidlice k přesunování řemene — Riemen- 
gabel. 

Vidlice tlakového válce (cylindru) — 
Cylindergabel. 

Vosková barva — Wachsfarbe. 
Voskované plátno — Wachsleinwand. 
Vývrtka (šroubovák) — Schraubenzieher. 
Vzorník — Musterbuch. 

Zapadač — Fallhebel. 

Zdvihače válců — Walzenhebebócke. 
Způsob leptání — Aetzmanier. 

Způsob leptání do výše — Hochátzmanier. 



Slrani- 



OBSAH. 



Strana 



Sto let. Báseň od J. Merxbauera . 3 

Úvod 5 

Alois Senefelder. Životopisný nástin. Napsal R. Šiman . . 7 

První oslava Senefeldrova v Praze 12 

Lomy břidlice mramorové u Solnhofenu v Bavořích. Sepsal 
Fr. E. Bodenbacher, pappenheimský justiční rada 

v Pappenheimu i 3 

K historii české, hlavně však pražské litografie. Napsal 

Václav Koranda 16 

O počátcích vědeckého barvotisku v Cechách. Vzpomínka 

Dr. A. Friče • 42 

Česká litografie a naše školy. Skizza z dějin českého školství 

pro památník české litografie. Napsal J- K 43 

Paměti o dřívějších kamenotiskárnách pražských. Podává 

J. O. Etmiiller 46 

První český zeměpisný ústav. Napsal Jan Srp 5 i 

Ochrana zraku. Napsal prof. Dr. Jan Deyl 54 

Několik slov o zdravotnictví v litografii. Napsal Dr. Miláček Sg 

Nástin, kterak litografie se provádí. Podává V. Koranda . 61 

Kámen litografický ... 62 

Broušení kamene 63 

Zrnění kamene 63 

Leštění kamene 64 

Stmelování (lepení) kamenů 64 

Rozlamování kamene 64 

Látky ku leptání a připravování kamene .... 64 
a i Látky ku leptání 64 

b) Látky sloužící ku odkysličování i rušení kamene 65 

c) Látky sloužící ku přípravě kamene 65 

Jiné látky, jichž litograf neb kamenotiskař používá 65 

Podstata láiek, kterými kresby na kameni se provádějí 66 

Pracovní místnosti 67 

Provádění prací litografických na kameni .69 

Rytina 69 

Leptání prací strojových 72 



Rytina působením světla a leptáním vytvořená ... 72 

Radirování na kameni 73 

Autografie .73 

Kartografie (mapařství' -75 

F'otoalgrafie v zrněném způsobu 75 

Stroje litografické 76 

Trojúhelník ku stejnoměrnému čárkování . . 77 

Přístroj ku zhotovování paprsků 77 

Obyčejný stroj čárkovací 77 

Reliefka 78 

Guilloširka • . . 78 

Pantograf ku kreslení 79 

Pantograf k rytí 79 

Chromolitografie. Podává Ant. Dobrohruška 80 

Tečkování 81 

Křída 81 

Podetírání třecí křídou 82 

Stříkání 83 

O přetisku. Podává Emanuel Sysel 87 

Rychlolis litografický, jeho zřízení, potřeby a výkonnost 
v době nejnovější s dodatkem o rotačním rychlolisu 
»Algraphia«. Podávají J. Mer.xbauer a J Jindrák . g 3 

Oddíl spolkový: Paměti a dějiny grémia litografů, kameno- 
a měditiskařů a rastrírníků v Praze a pro policejní 

obvod pražský. Podává M. Kučera 99 

Spolek litografů a kamenotiskařů »Senefelder* v Praze. 

Píše L. Yrbický 100 

Klub litografů v Praze .... 106 

Spolek příslušníků grafických odborů v Čechách. Píše 

J. Merxbauer ... 108 

Některé jiné způsoby reprodukční. Sestavil V. K no 

Doslov 1 13 

Naše přílohy 114 

Názvosloví česko-německé 119 




• ''^Siíý. - V, • Jl', ,'^. .l?:- 







'ř>.í!i#- ...sSBfiSřtó- - ' -^- 

^.--■^-f ,*Qh , --^* ' š 1' -■)., '..A' •:■’ ^ ' -. -^í.. 



I 

1 



A: - • - ^ ř^.ť2^. A 

O ■'- C - 

b ^ t i- *g .^í^i -^. i' ■*•'4 




. řř^A.-»jL‘ ■;■ -.r* »■■ -ífv'' ♦- ' ^^jřiáRjíáí J . áS" ,' 

:- _ 7*!^y~, ■: , 7